Jaina si přidržela villipa blíž u obličeje a poslala bratrovu nepříteli břitký úsměv. „Ještě ne.“
Villip se zkroutil a hrozivě zamračil. „Měl ses se mnou spojit teprve tehdy, až bude tvůj úkol splněn, Nome Anore, ne dříve. Modli se, aby to nebylo kvůli hlášení o dalším nezdaru.“
Pohlédla na své přátele a v hnědých očích jí zajiskřilo něco, co připomínalo její dřívější odvahu.
„To je dobré, velmi dobré,“ žasla. „Tohle je loď Noma Anora! Jenže villip na něj dozajista není naladěný, jinak by Tsavong Lah poznal, že s ním hovoří někdo jiný.“
Ganner rozhodil rukama. „Já nevím, Jaino. Už jsi vypadala i líp.“
„A ty pořád vypadáš jako hrdina z holovidea. To má být nějaká spravedlnost?“ opáčila dobromyslně. „Nicméně, Lowbacca si myslí, že pomocí tohoto villipa podává pilot lodi, ať už je to kdo chce, hlášení admirálu flotily. Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Nevím přesně, jak villip funguje, ale na základě toho, co jsem slyšela, si myslím, že umožňuje určité osobě mluvit s jinou určitou osobou. Ale co se stane, když se spojení přes villipa přeruší? Musejí mít nějaký způsob, kterým komunikují s lodí a ne jenom s osobou. Lowbacca tu věc našel, žije v nádrži s vodou. Možná že loď si sama villipa ladí a pilotovo spojení s lodí umožňuje komunikaci.“
„Kdo je tam?“ zeptal se válečný pán přísně.
Jaina obrátila pozornost opět ke kouli. „Asi takhle: spojila jsem se s tebou, abych ti ohlásila další nezdar,“ řekla, vracejíc mu jeho předešlá slova.
Tsavong Lahovy kruté oči se zúžily. „To není Nom Anor. Nejsi dokonce ani Yuuzhan Yong – villip překládá.“ Jeho tvář se zkřivila vztekem, když ho napadlo logické vysvětlení. „Jeedaiové!“
„Pochopils to naprosto správně,“ vysmívala se mu.
Dlouhou dobu se na ni obraz Tsavonga Laha jenom zlostně díval. Pak jeho rozřezané rty zkřivil zlověstný úsměv. „A ty se, předpokládám, nabízíš, že zaujmeš bratrovo místo.“
„Proč bych to dělala? Vím, že Jacena nikdy nepropustíš.“
„To je sice pravda, ale jsi si tak jistá svými důvody?“ posmíval se jí. „Jsi menší z dvojčat, to, které by bylo obětováno. Zřejmě tvým záměrům vyhovuje lépe, když držíš bratrův meč co nejdál od svého krku.“
Jaina začínala chápat, co tato „oběť“ obnáší. „My bychom spolu bojovali?“
„Ovšem! Tak se to dělá.“
Jaině se v mysli mihla vzpomínka na dobu, kdy byla s Jacenem držena v zajetí v Šeré akademii a nucena k výcviku pro temnou stranu. Museli trénovat boj se světelnými meči dávno před tím, než byli na takovéto zbraně připraveni, a bojovat o život s nepřítelem ukrytým v hologramu. Ji postavili proti Darthovi Vaderovi – symbolu její minulosti a předzvěsti její budoucnosti. Jacen nicméně čelil stejnému imaginárnímu protivníkovi. Ani jeden z nich si neuvědomil, dokud hologramové zobrazovací zařízení nebylo vypnuto, jak blízko měli k tomu, aby se zabili navzájem.
Bez ohledu na to, co od té doby prožila, se hrůza těchto chvil k Jaině vracela ve snech.
Myšlenky se jí honily hlavou, zatímco se snažila vymyslet provizorní plán. Napadlo ji, že by možná bylo nejlepší vyjít vstříc představám válečného pána.
„Tak se to vždycky dělá,“ souhlasila a schválně myslela na Šerou akademii, aby byl z jejích slov cítit strach. „Jacen a já jsme dvojčata. Je to náš osud.“
„Takže si to uvědomuješ, a přesto před tím osudem utíkáš?“
Sklonila hlavu na znamení úcty. Na tváři vytvořené villipem se mihl náznak překvapení, který prokazoval, že její gesto bylo nějakým způsobem přeloženo.
„Máš pravdu, válečný pane. Loď Noma Anora má poruchu. Nemůžu dál utíkat.“
„Kde se nacházíš?“ zeptal se. „Zřejmě máš nasazenou pilotovu kuklu. Zeptej se lodi.“
„Okamžik, prosím.“ Opatrně villipa odložila, podívala se na Gannera a neslyšně vyslovila: Přiveď Lowbaccu.
Velký Jedi přikývl a vyběhl hledat Wookieeho. Za několik okamžiků se do hlavní chodby vynořila velká chlupatá pěst se vztyčeným palcem.
„Jdeme na to,“ zabručela Jaina a znovu se obrátila k villipovi.
„Loď neodpovídá,“ řekla omluvným tónem, který neměl daleko do pláče. „Existuje nějaká možnost, že by loď vypátral yammosk, který ji ovládá?“
„Nom Anor je samostatný agent. Jeho loď není podřízena žádnému yammoskovi. Někdy ale yammosk může zachytit ztroskotanou loď; dovin basalové mají silné sklony se na něho napojit.“
„Tento dovin basal churaví,“ řekla Jaina netrpělivě. „Připojení ho snad udrží naživu dost dlouho na to, abych…“
Nechala slova vyznít do ztracena. Po obrazu tváře Tsavonga Laha přelétl úsměv, když vytušil, co se mu Jaina snažila sdělit. Zjevně, pomyslel si, hraje o čas, aby stačila provést potřebné opravy v naději, že se jí podaří uniknout.
„Vyslal jsem agenty, aby mi přivedli oběť. Bezpochyby vás stíhají. Brzy se s nimi setkáš.“
Než stačila Jaina odpovědět, villip se složil do původního beztvarého stavu.
„Co teď?“ zeptal se Ganner.
Na Janiných rtech zahrál krutý úsměv. „Přijdou za námi.“
Válečný pán se posadil vedle porouchaného villipa a vykřikl rozkaz. Přiběhl podřízený a přinesl druhého, většího villipa.
Tsavong Lah zaklepal na kouli. Žádná odpověď. „Druhou rukou, válečný pane,“ poradil mu pobočník.
Rychle tak učinil a ignoroval toto poslední připomenutí, že jeho nový implantát je ještě slabý. Správně naladěný villip nepoznal dotek jeho transplantované paže!
Koule se proměnila a vytvořila obličej podobný jeho jak tvarem, tak výrazem. Zobrazený válečník byl mladší, tělo měl pevné, ale neméně zjizvené. Hranatou šedou tvář mu pokrývalo složité černé tetování. Z vysokého a širokého čela mu vyčníval nevelký roh.
„Válečný pane,“ ohlásil se Khalee Lah a uctivě sklonil hlavu.
„Našel jsem tu ženu,“ řekl válečný pán bez úvodu. „Nabídla, že se vzdá – je to samozřejmě trik, ubohý pokus získat čas uniknout. Ty teď přesvědčíš yammoska na palubě kněžské lodi, aby se spojil s fregatou a přijal tuto loď do své komunikační rodiny.“
„Zajisté, válečný pane.“
„Informuj Harrara, že může kontaktovat Jeedaie přímo přes villipa na lodi Ksstarr.“
Na tváři mladého válečníka se objevil výraz překvapení. „On má velitelského villipa?“
„Má ho v úschově,“ opravil ho Tsavong Lah. „Až budou Jeedaiové obětováni, předá ho tobě spolu s hodností a poctami, které k tomu náleží. Snaž se, aby tento den přišel co nejdříve.“
Jeho syn sklonil hlavu a hluboce se uklonil. „Jsem poctěn, válečný pane, ale udělal bych to bez ohledu na odměnu. Můj služební postup není ničím ve srovnání se službou našim bohům.“
Válečný pán přijal tato zbožná slova mlčky. „Jdi a konej.“
Mladý válečník se znovu uklonil a villip se rychle složil. Rty Tsavonga Laha se stáhly v úsměšek, když villipa pozoroval. „Zdá se, že Harrar nám selhává,“ řekl dobrácky, „a nejen v jedné věci.“
Jaina letěla přímo k Tenel Ka a řídila se instrukcemi, jež dostala od Tahiri. Nevšimla si, kdy se villip začal měnit. Teprve Zekkovo tiché zaklení obrátilo její pozornost zpět k živoucí komunikační kouli.
Zobrazila hubený, takřka esteticky vyhlížející obličej, ne tak křiklavě zjizvený jako u válečného pána. Hlavu měl umně ovázanou pruhem látky.
„Harrar, kněz Yun-Harly, bohyně Intrikánky,“ řekl obraz stroze. „Budu mít tu čest dohlížet na tvou oběť.“