„Potěšení na mé straně,“ řekla Jaina suše a pokračovala: „A děkuji za radu. Marně jsem si lámala hlavu, jak tomuto skalisku říkat. Intrikánka zní docela dobře.“
„To není vhodné. To není možné. Na jménu lodě záleží víc, než si možná umíte představit.“
„Vyžaduje to zvláštní spřízněnost, dokonalejší naladění,“ pravila Jaina. „Má to být jedna z věcí, které si možná neumím představit?“
Yuuzhan Vongova tvář vzplanula hněvem. „Žádný z ubohých uskoků, které máš v hlavě, ničemu neposlouží. Naladění bylo změněno. To, že s tebou mohu mluvit, svědčí o tom, že yammosk na mé lodi navazuje spojení s vaším dovin basalem. I ta malá kontrola, kterou máte nad Ksstarr –“
„Intrikánkou“ opravila ho Jaina.
„– bude zrušena,“ dokončil, nevšímaje si přerušení.
Tahiri slabě vykřikla. K její cti si nesundala navigační kuklu.
„Navazuješ spojení?“ zopakovala Jaina s předstíraným znepokojením.
„Je navázáno.“
Jaina otočila villipa vzhůru nohama a přiměla ho, aby se složil a přerušil spojení s knězem. S triumfálním úsměvem se otočila ke svým přátelům. Vlna zděšení a nelibosti ji zasáhla jako fyzický úder.
„Než něco řeknete, dovolte mi, abych vám to vysvětlila. Lowbacca si trochu pohrál s lodními senzory. Přijímáme jejich signál, ale blokujeme náš.“
„Tím si nemůžeš být jistá!“ namítl Zekk.
„Já si jsem jistá,“ vmísila se Tahiri. „Yuuzhanvongské lodě ovládají gravitaci. To jim umožňuje pohyb, ochranu a dokonce i navigaci. Já se těmi věcmi zabývám, takže to musím vědět.“
„Pokračuj,“ naléhal Ganner.
„Senzory shromažďují informace na základě změny gravitačních polí. Každá loď má svůj charakteristický znak, něco jako stopu.“
„Správně,“ skočila jí Jaina do řeči. „Lowbacca použil některé díly z Hornetu k vytvoření mechanického rušení. Dovin basal neví, že signály, které vysílá k yammoskovi, jsou zmatené.“
„To by se snad dalo provést,“ řekl Ganner, ale jeho hlas zněl stále pochybovačně. „Jenže jestli se mýlíš, Yuuzhan Vongové nás mohou sledovat až na Hapes. V tom případě bychom ohrozili planetu – celou soustavu –, která není s to se ubránit.“
„Stejně vědí, že tam máme namířeno,“ poznamenala Jaina, „což znamená, že yuuzhan vongský útok na Hapes je hotová věc. Nakonec se jim budou muset postavit.“
„Oni?“ zeptal se Ganner a udiveně na ni pohlédl. „My ne?“
„Já musím být někde jinde. Vy ostatní můžete jít se mnou, nebo zůstat, jak budete chtít.“
„Půjdeš hledat Jacena,“ konstatoval Ganner.
Pokrčila rameny. „Pochyboval o tom někdy někdo?“
„O co ti jde, Jaino?“ řekl Zekk mírně. „O záchranu zjevně ne. Nemyslíš si doopravdy, že bys mohla Jacena zachránit – dokonce ani ty nemůžeš být tak… optimistická,“ volil nejisté slova, když si všiml bouře, kterou věštily její oči. „Jak to vidím já, chceš se pomstít.“
„Což vede na temnou stranu,“ řekla netrpělivě. „Ušetři mě – už jsem slyšela všechny argumenty. Několikrát. Já to vidím tak, že Jediové mají jednat. Jednat! Nemáme čas na filozofické debaty. Kvůli tomu došlo ke sporu mezi Jacenem a Anakinem a jejich nekonečné hádky o tom, jací by Jediové měli být, je oba stáhly do propasti.“
„To není fér,“ zašeptala Tahiri. „To je kruté.“
„Opravdu? Tak se podívejme na fakta: Anakin je mrtvý, Jacena zajali. Pokud se Jediové, kteří ještě zbyli, budou dál hádat, budeme vybiti a Yuuzhan Vongové zvítězí.“
Dlouho mlčky rozvažovali pochmurnou logiku jejích slov.
První promluvila Alema. „My Twi’lekové máme pořekadlo: Když se nechceš rozhodnout, rozhodne se bez tebe.“
„Musíš to udělat,“ souhlasil Ganner.
„Je čas vyrazit na lov!“ vykřikl Barabel ze svého místa na zádi. „Budeš potřebovat ranhojičku,“ řekla Tekli a rezignovaně vzdychla. Jaina se otočila k Zekkovi a tázavě na něho pohlédla. „Zůstanu na Hapesu, nebo půjdu tam, kde mě bude nejvíc zapotřebí,“ řekl tiše a v očích měl smutek.
Kdo by ho mohl potřebovat víc než Jacen? Jaina potlačila nával zlosti a přijala jeho rozhodnutí strohým přikývnutím. Nijak se však nepokusila před ním skrýt své pocity.
Na okamžik ucítila, jak Zekk zakolísal, cítila, jak síla její představy vítězí nad jeho hlubokým přesvědčením.
Pokušení z ní tryskalo, divoce a prudce. Snad se jí podaří Jacena nějak osvobodit, ale bylo by to pro ni snazší, kdyby měla po boku dalšího mladého Jediho. Kdyby se jí podařilo přemluvit Zekka, ostatní by se bez výjimky přidali na její stranu.
Pod její velení.
Bylo to logické vyústění toho, kam se její myšlenky ubíraly, přesto Jaina spěšně z této cestičky uhnula. Rychle a obratně se od Zekka odpoutala a doufala přitom, že nepostřehl, že ne on sám sebe, ale ona ho přiměla pochybovat o jeho těžce vybojovaných zásadách. Nejistota, která se mihla v jeho vnímání Síly, svědčila o tom, že byla úspěšná – že si neuvědomil, čeho se málem dopustila.
Stáhla si pilotovu kuklu a hodila ji Zekkovi. „Potřebuju být chvíli sama,“ řekla náhle a odvrátila se od ostatních Jediů.
Vydala se k malé kabině, kam uložili Anakinovo tělo. Nikdo ji nenásledoval, ale cítila jejich úlevu, že konečně začala podnikat kroky, aby „něco udělala se svým žalem.“
Zřejmě byl nejvyšší čas. Bezprostředně po té hrozné ztrátě Jaina jednoduše odložila své city stranou. Ve skutečnosti to nebyl zas tak velký rozdíl v porovnání s roky, po které musela čelit soustavnému ostřelování emocemi druhých lidí.
Na chvíli se zastavila na prahu a zahleděla se na cizího člověka, který tiše spočíval na yuuzhanvongské pryčně. Vypadal, jako by odpočíval, a jeho nehybná postava se málo podobala představě, která byla nesmazatelně vrytá v Jainině paměti. Prach z bitvy z něj smyli, strašlivé rány mu ovázali a pokryli čistou látkou – plátnem a kůží sehnanými bůhvíkde.
Rysy patřily Anakinovi. I výška a postava. Bleděmodré oči měl zavřené a nepoddajné hnědé vlasy pečlivě učesané. Jaina přistoupila blíž a bez rozmýšlení mu je rozcuchala láskyplným gestem starší sestry, které používala jen výjimečně.
Tiché kroky za ní prozradily přítomnost Tekli. „Tak je to lepší,“ souhlasila Chadra-Fanka. „Takhle vždycky vypadal.“
Jaina se otočila k malé ranhojičce, oči měla suché a srdce chladné. „Děkuji ti za všechno, co jsi tady udělala. Nechtěla jsem, aby ho matka viděla v tom stavu.“
Otočila se a tiše odešla. Při tom jasně cítila žal, který tryskal z Chadra-Fanky. Přijímala ho s povděkem: zdálo se být správné, že aspoň někdo dokázal pro Anakina truchlit.
Přes hradbu, kterou obklopila své srdce, si Jaina uvědomovala, že Tekli netruchlí jenom pro Anakina, ale i pro ni.
Harrar se posadil vedle villipa a pohlédl na mladého válečníka, který přecházel po místnosti jako zvíře v kleci.
„Ta Jeedai přerušila spojení,“ podotkl Harrar.
Khalee Lah se dvěma prsty dotkl čela. „Vlastní krví jsem se zavázal, že ji přivedu, ale teď přísahám před vámi a všemi bohy, že prožije své poslední dny v mukách a zemře beze cti!“
Kněz zamítl tento slib netrpělivým mávnutím ruky. „Zaznamenal jsi její slova? Jako by tím naznačovala, že přejmenování lodě na Intrikánku ve skutečnosti může znamenat novou identifikaci plavidla podle jeho pilotky.“
„Myslíte, že je tak rafinovaná?“ posmíval se Khalee Lah.