Bylo to lepší, než očekával, a lepší, než si zasloužil. Úsměv, kterým jí odpověděl, byl dlouhý, zadumaný a v podstatě nefalšovaný.
„Nejspíš přišel čas, abych začal splácet dluh vaší rodině.“
Leia Kypa sledovala, jak utíká ke své lodi, startuje a zaujímá pozici na levoboku Jaga Fela. Připomněla si, že tento přitažlivý muž zničil Caridu, sloužil temné straně, málem zabil jejího bratra Luka a podvodem přiměl Jainu, aby použila své jméno a pověst a zatáhla eskadru Rogue do jeho poslední vendety.
„Přiveď mi ji sem, Kype,“ řekla tiše, „a umažeš pořádný kus svého dluhu. Jestli jí ale zase ublížíš, nebo někomu z našich, bude pro tebe lepší, když se vzdáš Yuuzhan Vongům.“
14
Zekk se usadil v křesle pilota v zajaté hapanské lodi a natáhl se k druhé pilotce, aby jí pomohl upevnit pásy. Podobně jako Zekk i Tenel Ka měla na sobě evakuační kombinézu s helmou po ruce. Odmítla jeho pomoc mávnutím ruky a hbitě si zapnula pásy; učinila to svojí jedinou rukou dokonce rychleji, než to Zekk zvládl dvěma.
Pohlédla na něj trochu vyzývavým pohledem a energie, která z ní díky Síle vyzařovala, jí dávala malou výhodu. Zekk dobře věděl, že to má jen velmi málo společného s její chybějící paží. Tenel Ka sice nebyla po svém zranění soutěživá o nic více než dřív, ale ani o nic méně.
Předstíral, jako by se zamračil. „To není spravedlivé!“ durdil se naoko. „Máš mnohem větší zkušenosti s hapanskými plavidly.“
„Žádné výmluvy,“ doporučila mu, ale na rtech jí zahrál náznak úsměvu, když se obrátila k řídicímu pultu a začala startovat motory.
Jaina strčila hlavu do kokpitu s úsměvem, jaký u ní Zekk už hodně dávno neviděl. „Zapni muziku a připravte se – bude tanec!“
Jediský pilot se ušklíbl, protože věděl přesně, co má na mysli. Hučení a jekot motorů hapanské lodi byly překvapivě příjemné po strašidelně tichých dovin basalech.
Podívala se na Zekka pozorněji a její úsměv pohasl. „Určitě to chceš provést takhle?“
Zekk příliš jiných možností neviděl. Obě lodě byly stále spojeny, pevně k sobě připoutány zvláštní hmotou, kterou vyloučil koralový trup Intrikánky. Byly vůči sobě otevřené jako dva propojené pokoje. Zekk zřetelně slyšel Lowbaccovo zdánlivě hrůzu nahánějící vytí, když Wookiee hnal zajaté piráty otvorem do yuuzhanvongské lodě.
A to byl právě, pomyslel si neradostně, ten problém – dvoumetrový oválný průchod mezi dvěma loděmi. Tahiri tvrdila, že yuuzhanvongská loď se dokáže vyléčit sama, ale s proraženým hapanským korábem se nedalo nic dělat. Kdyby loď odřízli, její pětina by zůstala nechráněná vůči vesmírnému vzduchoprázdnu. Samozřejmě, že ji mohli opustit, ale tím by přišli o opravitelnou nákladní loď a co víc, o čtrnáct stíhaček krátkého doletu uložených v jejím podpalubí.
Zdálo se, že v tuto chvíli nic z toho není pro Zekka kdovíjak důležité.
„Nejspíš to bude napínavé,“ řekl a pokusil se o bezstarostný tón. „Ještě nikdy jsem neletěl s tandemem.“
Jaina se zezadu přiblížila ke křeslu pilota, sehnula se, opřela si bradu o jeho rameno a objala ho oběma rukama kolem krku. Bylo to nevědomé, přátelské objetí, kterými se za ty roky počastovali mnohokrát. „V každém případě to není ta největší blbost, kterou jsme kdy udělali.“
„Kdo říká, že jo?“
Zasmála se a narovnala. Rychlý klapot jejích bot se vytratil, když prošla do yuuzhanvongské lodi.
Zekk pohlédl na Tenel Ka. Válečnice se na něj dívala chladnýma šedýma očima, které viděly mnohé. Ušklíbla se a obrátila pohled jinam.
„Je těžké žít mezi Jedii,“ řekla, když pocítila, že se zlobí. „Nemohla jsem truchlit pro Jacena v soukromí.“
„A já se nemůžu starat o Jainu, aniž by o tom každý věděl.“
„Starat?“ zopakovala Tenel Ka to poněkud nejasné slovo a hned ho zavrhla. „Ty se o ni bojíš. Ty se bojíš jí.“
„A neměl bych?“ řekl tiše.
„Už to není ta Jaina, kterou jsem znala v akademii, ale koho tahle válka nezměnila?“
To nemohl popřít. „Stejně se mi to nelíbí.“
„Ani jí ne,“ řekla Tenel Ka klidně. „Jaina by se stala vůdcem nehledě na okolnosti. Bitva u Myrkru ji srazila na tuto cestu dřív, než si stačila uvědomit, kde to může skončit. Vůdcovství si žádá schopnost nalézat kompromisy, rovnováhu. Pro nikoho to není důležitější než pro samotného vůdce. Musí se umět rozhodnout pro akci a zvážit všechna svá rozhodnutí vzhledem k cíli, jehož chce dosáhnout, ostatní vyplývá z podstaty.“
Zamyšleně na bojovnici pohlédl. „Ty už jsi o tom přemýšlela.“
„Hodně,“ přiznala se. „Jaina se snaží vyrovnat se svou ztrátou tím, že na sebe bere odpovědnost. Je to dobré řešení, které jí pomáhá sebrat se. Jenže tím, že se odřezává od své bolesti, zároveň ztrácí důležitý vyrovnávací prvek.“ Tvář jí zvážněla. „Viděla jsem, co se z vůdce, kterému chybí tato rovnováha, může stát. Musíme na ni dávat dobrý pozor.“
Zekk se odvrátil. „Budeš ji muset hlídat sama. Já odcházím.“
„Ty bys opustil přítele?“ zeptala se přísně. „Jako jsi ty opustila Jacena?“ odsekl.
Nic v tváři Tenel Ka neprozradilo, jak ji tato slova zasáhla. „Vím, žes to tak nemyslel,“ řekla klidně. „Vím ale taky, že kdyby Jacenovi hrozilo nebezpečí, že sklouzne na temnou stranu, udělala bych všechno, co by bylo v mých silách, abych ho vytáhla zpět.“
To bylo poprvé, kdy jeden z nich vyjádřil svou starost o Jainu slovy. Na chvíli se odmlčeli, znepokojení chmurnými možnostmi.
„A co když se ji nepodaří vytáhnout zpět?“ zeptal se Zekk. „I já jsem šel tou cestou a vím, co Temní Jediové umějí. Jestli k tomu dojde, někdo ji bude muset zastavit.“
„Za každou cenu,“ souhlasila a znovu nahlas vyjádřila jejich společné obavy.
„Ale já bych to nedokázal. Nezáleží na tom proč, prostě bych to nedokázal.“
„Chápu.“ Tenel Ka se upřeně zahleděla před sebe. „Pak uděláš dobře, když odejdeš.“
Jaina si natáhla kognitivní kuklu a snažila se uvést Intrikánku do pohybu.
Loď odmítala poslušnost, zmatená okolnostmi, které nechápala, a masivním kovovým trupem, který k ní byl připojen. Jaina zaskřípala zuby a zapochybovala, je-li tento pokus o její záchranu rozumný. Možná se jim podaří v této sestavě odletět a přistát, ale v případě napadení by nebyli schopni se účinně bránit.
V dálce se vynořila trojice kosmických lodí, tak náhle, až se Jainy zmocnil zlověstný pocit, že je svými nevyslovenými obavami přivolala. Sotva viditelné světelné čáry vyklouzly z hyperprostoru a zpomalily na dobře rozeznatelné, rychle se blížící body.
Popadla komlink, který smontoval Lowbacca, a zapnula vnější frekvenci. „Zde poručík Jaina Solo z eskadry Rogue na palubě yuuzhanvongské fregaty Intrikánky. Loď je v moci Nové republiky. Na palubě nejsou žádní Yuuzhan Vongové. Opakuji, toto není nepřátelská loď. Nestřílejte.“
„Uklidni se, Intrikánko. Jsme tady, abychom tě bezpečně doprovodili dolů,“ ozval se známý hlas – hlas, který Jaina nejméně očekávala nebo si přála slyšet.
„Kype Durrone,“ řekla chladně. „Můžeš to rovnou otočit. S tebou bych nešla, ani kdybych se topila v moři a tys mě chtěl vytáhnout.“
„Vyslechni mě, než zahájíš palbu. Tví rodiče jsou na Hapesu, v centru pro uprchlíky. Slíbil jsem princezně, že tě přivedu. Klidně mě k ní můžeš poslat zpátky s prázdnýma rukama, ale oba víme, kam až může člověka zavést pomstychtivost.“