Další přesvědčivá slova, přemítal Kyp. Těžko šlo přehlédnout záblesk sympatií mezi Jagem Felem a Jainou. Tihle dva by pod správným vedením a s jedním nebo dvěma postrčeními správným směrem mohli vytvořit velice silný tandem. Krátce pouvažoval nad možnostmi, které se nabízely.
„Váš otec je baron, že?“
„Je. Proč se ptáte?“
„Ze všech konců hvězdokupy sem přilétají diplomatická plavidla. Říká se, že dnes večer má být v paláci státní recepce. Jestli chcete mluvit s Jainou, tento titul by vám mohl zajistit pozvánku.“
„V paláci?“ opakoval Jag nevěřícně. „Ona není se svými rodiči?“
„Co jsem slyšel, tak ne.“
Z komu zasyčel dlouhý překvapený vzdech. „To nechápu. I já přišel v bitvě o dva sourozence. V takových situacích se rodina vzájemně podporuje, protože to všichni potřebují.“
„Má v paláci přátele. Jedie,“ upřesnil Kyp. Utrousil tuto poznámku jakoby mimochodem.
„Aha.“
Chladný tón Jagova hlasu svědčil o tom, že na toto téma už bylo řečeno dost. Kyp zvažoval a pak zavrhl několik návazných poznámek, hledaje slova, která by nejspíš posunula mladého pilota žádoucím směrem. „Věříte v osud?“
„Pokud tím myslíte svědomité rozvíjení vrozených schopností a plnění svěřených povinností, pak ano, věřím.“
„To zní logicky. Uvážil jste někdy možnost, že lidé v této galaxii zkrátka nevědí, co si s Yuuzhan Vongy počít, a nikdy to vědět nebudou? Že odpověď možná přijde od nezaujatého pozorovatele?“
„V těchto souvislostech jsem o tom dosud neuvažoval, ne.“
Kyp pohlédl na trosky stíhacích Hornetů a pomyslel na válečné umění a odhodlání mladého důstojníka z Neznámých oblastí. „No, možná byste měl.“
16
Tenel Ka běžela po hřebeni zdobené strmé střechy, pohybovala se lehce a dokonale udržovala rovnováhu. Pod ní se rozkládalo rozlehlé vnitřní nádvoří a ze svého místa měla dobrý výhled na západní bránu. Po obou stranách vjezdu bylo rozmístěno několik stráží, které sloužily výhradně členům královské rodiny. Její otec se měl brzy vrátit a zlé tušení přimělo Tenel Ka osobně na jeho příjezd dohlédnout.
Zrychlila krok, když se přiblížila ke konci střechy, a vrhla se do prázdna. Snadno a bez pomoci svých jediských schopností přelétla třímetrovou mezeru a přistála přikrčená na nižší a plošší střeše budovy, v níž se nacházely palácové kuchyně.
Zatímco se úprkem hnala k západnímu okraji střechy, pozorovala parky a zahrady dole. Stráže přecházely po palácových hradbách a střežily bezpečí královské rodiny, ale čas od času se zdálo, jako by zapomínaly, kolik jejích příslušníků padlo za oběť členům vlastního rodu. Stejně jako zahradní bludiště byl kuchyňský trakt tím nejlepším místem pro přepadení. Navíc byl výhodně umístěný hned vedle západních hradeb.
Vzduch proťalo naříkavé vřeštění mosazných rohů oznamující příjezd prince Isoldera. Tenel Ka se přikrčila a opatrně se plížila k okraji střechy.
U dlouhého dřevěného stolu stálo několik kuchařů a vytvářelo z hromádky ulovených ptáků hlavní chod pro večerní hostinu. Pravidelné bušení sekáčku tvořilo kontrapunkt k brebentění mladých chlapců, kteří škubali peří. V pozadí této krvavé scény se rozkládaly záhony s bylinkami. Dva muži ve volných hapanských blůzách trhali hořké byliny na salát. Oba měli kapuce jako ochranu před palčivým odpoledním sluncem. Kolem chodili další služebníci a plnili jiné úkoly – trhali bobule na koláče, nosili z mlékárny přetékající džbery se smetanou a odsekávali ze stromů trsy ořechů.
Chladné šedé oči Tenel Ka slídily po zahradách a hospodářských budovách a pátraly po všem, co vypadalo neobvykle. Sledovala jakéhosi staršího muže, jak šplhá po schodech do blizčince, velké voliéry, do které se lákali buclatí blizové, aby v ní zahnízdili. Jejich drobná vajíčka s růžovou skořápkou patřila mezi hapeské delikatesy a dozajista měla být součástí večerního jídelníčku. Stařec namáhavě stoupal vzhůru, jednou rukou se přidržoval zábradlí a v druhé svíral košík na vajíčka.
Neobvykle velký košík na vajíčka.
Jediská válečnice vytrhla ze střechy plochou kamennou tašku a vztyčila se. Následně se v rychlém sledu za sebou odehrály tři věci:
Západní brána se otevřela, aby mohl projet Isolder. „Stařík“ vytasil z nadměrného košíku blaster a zamířil na prince. Tenel Ka vší silou mrštila taškou, která se roztočila proti atentátníkovi.
Zasáhla cíl jistě a taška narazila do paže takovou silou, že se atentátník zapotácel a skutálel se ze schodů. Sražený výstřel směřoval dolů do sadu, kde srazil se stromů zlatavé ovoce a vyplašil hejna ptáků, která se se skřehotáním rozlétla na všechny strany.
Palácové stráže obklopily atentátníka dříve, než dopadl na zem. Ubris, mohutná bojovnice, která sloužila princi ještě před tím, než se Tenel Ka narodila, škubnutím postavila útočníka na nohy a strhla mu kapuci.
Na nádvoří se rozhostilo ticho. Atentátníkem byla mladá žena, jejíž tvář všichni okamžitě poznali.
Tenel Ka slezla se střechy a důstojně nakráčela před opovážlivou ženu. Zastavila se několik kroků od ní a ostře pohlédla do tváře, která silně připomínala její vlastní.
„Zdravím tě, sestřenko,“ pravila chladně. „Teta Chelik musí věru silně toužit po trůnu, když neváhá pro jeho získání obětovat vlastní dceru.“ Nečekala na odpověď, otočila se ke strážím a přikývla. Ubris odvlekla zrádkyni pryč.
Tenel Ka zhluboka vzdychla, protože dobře věděla, jaký trest její pokrevní příbuznou čeká. Útok na královskou rodinu se trestal smrtí, ale v poslední době se ukazovalo, že tento trest nemá dostatečně odstrašující účinek. Tímto způsobem by se vězeňské dvory brzy staly vážným soupeřem palácových kuchyní, pokud šlo o legální krveprolití!
Otočila se a šla přivítat otce. Princ stál u vnitřní stěny západní hradby a naslouchal svým osobním strážcům, kteří mu líčili, jak právě o vlásek unikl smrti. Byl to vysoký muž s postavou válečníka. Světlé vlasy měl přísně stažené dozadu do jednoduchého silného copu, takže dávaly vyniknout jeho výjimečně krásné tváři, dokonce i podle hapanských měřítek. Ze vzdálenosti několika kroků nevypadal o moc starší než Ganner Rhysode. Pouze výrazné kruhy pod očima a únava, která se v nich zračila, svědčily o tíze jeho let.
V pohledu, který věnoval Tenel Ka, se zračily pýcha i zasmušilost. „Princezno, právě mi řekli, že vám vděčím za život. Správný úsudek, rychlé jednání – nezbytné vlastnosti vladaře.“
Tenel Ka potlačila vzdychnutí a nastavila otci tvář k polibku. „Vítejte doma. Byla vaše cesta úspěšná?“
„Pojďte se mnou a povím vám o tom. Ale prosím vás – ne po střechách,“ dodal s úsměvem.
Odešli spolu z kuchyňské části do krytých vnitřních zahrad. I zde zůstávala Tenel Ka ve střehu, pátrala na stromech a v altáncích po známkách pohybu a porovnávala délku a tvar stínů s předměty, které je vrhaly.
„Jak jistě víte, vaše matka otevřela Hapes uprchlíkům,“ začal princ Isolder.
Tvář Tenel Ka se zachmuřila nad škrobeným a chladným tónem otcova hlasu. Vztahy mezi jejími rodiči byly už dlouho napjaté.
„Váleční vyhnanci potřebují nějaké útočiště,“ namítla.
„Ne že bych s tím nesouhlasil. Ale po tomto rozhodnutí královny matky je jisté, že nás čeká střetnutí s nájezdníky. Skoro celý poslední rok sháním a analyzuji všechny dostupné informace. Čím více porozumíme těmhle Yuuzhan Vongům, tím větší je naše naděje na přežití.“