Jedi už měla na jazyku, že ví o nájezdnících mnohem více, než by jí bylo milé.
„Vy jste mezi nimi po nějaký čas byla,“ pokračoval. „Řekněte mi, co jste se dozvěděla.“
V mysli Tenel Ka střídal jeden hrůzný zážitek druhý: vzpomínky na strašlivé dny zajetí na yuuzhanvongské světolodi, boj, který následoval, bolest nad tím, že tam musela zanechat mladíka, kterého milovala už odmalička. Co o tom měla otci povídat?
„Jsou naprosto oddáni své víře,“ řekla konečně.
Přikývl. „Četl jsem hlášení, které podala proradná kněžka Elan. Yuuzhan Vongové uctívají hlavně dva bohy: Yun-Harlu, bohyni-Intrikánku, a Yun-Yammku, Ničitele. Válčení a podvádění – to jsou hlavní záliby našich nepřátel.“
„Hovořili jsme se dvěma Yuuzhan Vongy přes jejich villipy,“ vyprávěla Tenel Ka. „Jeden z nich se zmínil o té Yun-Harle. Jaina pojmenovala ukradenou loď Intrikánka, když se pokoušela je rozhněvat a rozptýlit jejich pozornost. Byla úspěšná.“
„Z toho, co o Yuuzhan Vonzích vím, to považovali za rouhání,“ souhlasil Isolder.
Naklonila se dopředu a její šedé oči ho napjatě pozorovaly. „Jaký význam pro ně mají dvojčata?“
Isolder se zamyslel. „Soudě podle informací, které máme, je narození dvojčat u Yuuzhan Vongů velmi neobvyklé. Vzpomínám si na tři případy. Každý byl považován za předzvěst nějaké významné události. Pokaždé jedno z dvojčat zabilo to druhé a čekala ho pak velká budoucnost.“
Tenel Ka zamyšleně přikývla. „A co když některé z dvojčat zemře jiným způsobem?“
„Nevím. Zdá se, že se na to zbylé i nadále nahlíží jako na významnou osobnost. Proč se ptáte?“
„Jacen Solo je mrtvý,“ řekla stroze, „a Yuuzhan Vongové vědí, že má sestru-dvojče.“
Isolder na ni soucitně pohlédl. „Chápu.“
„Při vší úctě, myslím, že nechápete. Ano, obávám se o Jainino bezpečí, ale Yuuzhan Vongové jsou schopni daleko horších věcí než někoho zabít. Tahiri, přítelkyně Anakina Sola, byla zajata na Yavinu Čtyři a předána tvárcům. Zjizvili jí tělo a implantovali do mozku vzpomínky, pomocí kterých se ji snažili přetvořit na něco, co by se jim více podobalo.“
„Jaina v jejich moci není.“
„Ne, přímo ne. Jenže pokud ji Yuuzhan Vongové začnou považovat za ústřední postavu nějaké důležité události, mohou vytvořit situaci, která ji přinutí tuto roli hrát. Je to jeden ze způsobů přetváření.“
Isolder ji konejšivě poplácal po rameni. „Je to důvtipná mladá dáma se silnou vůlí.“
„To je pravda,“ souhlasila Tenel Ka, „ale cesta, kterou si zvolila, mě zneklidňuje. Tím, že otevřeně vyhlásila své spříznění s bohyní Intrikánkou, jim poslala výzvu, kterou nemohou odmítnout. A tím, že přijala tuto roli, se už začíná přizpůsobovat yuuzhanvongským očekáváním. Nechci domýšlet, jak by asi Jainina ’velká budoucnost‘ mohla vypadat podle toho, jak si ji nájezdníci představují, a toho, jak se ona teď chová.“
„Tolik se to liší od toho, co všichni musíme dělat? Nikdo se nerodí bez tíhy očekávání.“
Přerušila ho prudce zdviženou rukou. „Pokud mě tímto chcete dotlačit na hapeský trůn, radši ušetřete čas sobě i mně.“
Otec byl chvíli zticha. „Už jste se po svém návratu viděla s matkou?“
„Ovšem!!
„Pak jste se přesvědčila, jaká je situace: pokud nepřevezmete trůn vy, udělá to někdo jiný.“
Tenel Ka začala přecházet sem tam a snažila se vymyslet nějakou výmluvu. Avšak přízrak královny-matky Chelik byl příliš reálný. Ta žena byla neteří Ta’a Chume a legitimní následnicí. Rozhodně odsoudí útok své dcery na Isolderův život a nikdo na světě jí nedokáže, že v tom byla nějak zapletená. Tenel Ka o tom ovšem věděla, stejně jako její churavá matka.
Není divu, že Hapes odjakživa nedůvěřoval všem těm jediským schopnostem! Vládnoucí královny-matky přežívaly díky svým schopnostem předstírat a manipulovat ostatními. Nestály o nikoho, kdo uměl prohlédnout jejich nástrahy a odhalit jejich zvrácené povahy, byť je skrývaly za dvojitými rudými závoji a krásnými tvářemi.
Tenel Ka si o své rodině nedělala žádné iluze. Chelik ještě nebyla ta nejhorší z možných nástupkyň Ta’a Chume. Taková Alyssia, Chelikčina mladší sestra, byla ještě nevyzpytatelnější. Alyssia byla příliš mazaná na to, aby na Isoldera otevřeně zaútočila. To spíš lstivě zatáhla Chelikčinu dceru do aktivit jakoby v zájmu její matky. Dívka bude za tento zločin popravena a ztráta dědičky oslabí Chelikčino úsilí o získání trůnu.
Taková byla královská rodina, královský dvůr a vůbec celá hapanská společnost. Tenel Ka nemohla pochopit život založený na těchto hodnotách. Měla se jako Jaina změnit podle očekávání svých nepřátel?
„Mohla byste o této možnosti aspoň uvažovat?“ naléhal Isolder.
Tenel Ka si prohrábla své červenozlaté vlasy spletené jako obvykle do copů, jaké nosily dathomirské válečnice. „Nejsem vládkyně, jsem válečnice.“
„Kdo jiný by měl vládnout v době války? Vaše babička se vás jistě také snažila přesvědčit, abyste se dala na tuto cestu.“
„Vlastně jsem s ní ještě ani pořádně nemluvila,“ řekla. Její pozornosti neuniklo, že od jejich příchodu se Ta’a Chume více věnovala Jaině než své královské dědičce. Nežárlila na ni, spíš o ni měla velkou starost. Jaina nebyla hloupá, ale možná že nezjistila, co má stařena v úmyslu.
Napadla ji hrozná myšlenka. Možná že skutečné nebezpečí nehrozilo hapeskému trůnu od větví rodového stromu, ale od kořenů. Na Ni’Korish, královnu-matku před Ta’a Chume, se vzpomínalo kvůli její smrtelné nenávisti k Jediům. Možná si ale Ta’a Chume uvědomila možnosti, které spojenectví s Temnými Jedii skýtalo, a pokoušela se vmanévrovat Jainu na tuto cestu, aby tím sloužila jejím cílům. S vnučkou Dartha Vadera po boku by Ta’a Chume mohla snadno uniknou všem nástrahám a získat trůn zpět. Žena, která nařídila vraždu snoubenky svého nejstaršího syna a snad i jeho samotného, byla schopná čehokoli.
„Vypadáte ustaraně,“ všiml si princ. „Je s Ta’a Chume všechno v pořádku?“
„Je stejná jako vždycky.“
„Aha,“ pravil Isolder pomalu. „V tom případě je ke starostem více než dostatečný důvod.“
Tenel Ka zachmuřeně přikývla. Poprvé spolu otec s dcerou naprosto souhlasili.
Sál v královském paláci, v němž se konala recepce, zářil světly svící. Byl to rozkošný anachronismus, který hapanským diplomatům očividně nevadil. Na tomto světě byla vůbec spousta věcí, které Jaině připomínaly to, co jí matka vyprávěla o Alderaanu – tradice, formality, důraz na krásu, umění a kulturu. Bylo jí, jako by se přenesla do veselých a bezstarostných starých časů.
Sálem zněla tlumená hudba a hudebníci decentně ukrytí ve výklencích hráli na nástroje, které znala Jaina jenom z knih. Čerstvé květiny naplňovaly místnost opojnou vůní a číšníci se nenápadně pohybovali mezi hosty, odnášeli talíře a dolévali poháry.
Jaina byla z živých číšníků poněkud nesvá, ale v celém paláci se nenacházel ani jeden droid. Ani jídla neměla onu nevýraznou, stejnorodou chuť jako obvyklé syntetické pokrmy. Jelikož se jednalo o diplomatickou recepci, byl na ni jakožto syn imperiálního barona pozván i Jag Fel. Seděl naproti Jaině nastrojený v černé slavnostní uniformě. Možná by ji i mohl zaujmout… kdyby bývala měla lepší náladu, nemluvě o pohodlnějších šatech.
Zatahala za ozdobné šňůry, jež jí stahovaly pas, a vzhlédla k Jagu Felovi, který ji pozoroval. „V letecké kombinéze bych se cítila líp,“ postěžovala si.