„To jistě, ale i v tomhle vypadáte skvěle.“
To byla zdvořilá slova a očekávaná odpověď. Jaina už vyslechla stovky podobných komplimentů během diplomatických jednání. Ale po žádném z nich se jí jako teď nenahrnula krev do tváří – reakce, kterou, jak se zdálo, žádný jediský výcvik nedokázal potlačit.
Raději se odvrátila a sledovala první tanec. Princ Isolder vedl svou dceru spletí složitých kroků. Tenel Ka tančila, jako by bojovala – s mimořádným půvabem a dokonalým soustředěním.
„Rád bych věděl, co by se stalo muži, který by jí šlápl na nohu,“ přemítal Jag.
Jaina na něho překvapeně pohlédla a povšimla si nepatrného sarkastického zakřivení koutku úst. „Jejich hlavy jsou vystavené na stěně sálu s trofejemi,“ pravila s předstíranou vážností.
Jeho tvář se roztáhla do širokého úsměvu a Jaině div nevyskočilo srdce z hlubokého výstřihu. Opět se otočila k tanečnímu parketu, který se pomalu plnil dalšími tanečníky. Náhle kývla směrem k nim a řekla: „Teď jsou všichni zaujatí tancem. Snad bych se mohla vytratit a po nějakých těch trofejích se poohlédnout.“
Jag vstal a obřadně se uklonil. „Směl bych mít tu čest a také se zúčastnit úhybného manévru?“
S potlačovaným smíchem přijala nabídnutou ruku. Zamíchali se do kroužícího davu a razili si cestu ke dveřím.
Ruku v ruce vyšli do haly a čtverácky se usmívali jako nezbedné děti. Toto byla nová stránka zasmušilého mladého pilota, která Jainu přitahovala. Soudíc podle výrazu Jagovy tváře a zvědavosti, kterou cítila pomocí Síly, i pro něho byl tento hravý okamžik něčím dosud nepoznaným.
Jedny z táflovaných dveří se otevřely a ze sálu vyšla do haly štíhlá postava v červených šatech. „Jaino, doufala jsem, že budu mít možnost si s tebou pohovořit.“
Radostná chvíle byla pryč. Jag pozdravil bývalou královnu krátkou zdvořilou úklonou a omluvil se. Kývl Jaině a ztratil se v kroužícím davu. Ta’a Chume zamířila do malého salonku na opačné straně haly. Ani jedna z žen nepromluvila, dokud se neposadily.
„Bavíš se dobře?“ otázala se Ta’a Chume.
„Právě jsem se začínala bavit.“
V královniných očích se zablýsklo, ale ponechala Jainina slova bez komentáře. „Tanec měla zahájit Teneniel Djo, ale nedostavila se. Víš proč?“
Jaina zavrtěla hlavou.
„Zdraví jí to nedovolilo. Čekala druhé dítě a dědičku hapeského trůnu, nebo přinejmenším aspoň syna, který by si našel vhodnou nevěstu. Pak přišel útok na Fondor a zničení hapanské flotily. Teneniel Djo sice není Jedi, ale je, jak vy, myslím, říkáte, citlivá k Síle.“
„To je pravda,“ potvrdila Jaina.
„Ucítila zničení flotily a smrt našich pilotů. Šok z toho byl větší, než mohla unést. Dítě se narodilo předčasně a narodilo se mrtvé. Teneniel Djo se z toho zatím nezotavila.“
Pohrdání, které bylo slyšet v Ta’a Chumině hlase, dostalo Jainu do úzkých. „Pomocí Síly je možné cítit fyzickou bolest a zažívat silné emoce. Jedna z věcí, které se Jediové učí, je chránit se před jejím neustálým působením. Vnímavost Teneniel Djo je silnější než její schopnost obrany. To ale neznamená, že je slabá osobnost.“
„Tak či onak, mě nezajímá filozofie, ale vládnutí. Moje snacha není schopna zúčastnit se diplomatické recepce, natož vést celé Konsorcium do války. Isolder není hloupý, ani se nehodlá vyhýbat povinnostem. Nastal čas, aby se rozvedl s Teneniel Djo a našel si novou ženu, takovou, která bude schopna vládnout v době války.“
Jaina ostražitě sledovala starší ženu. „Nechápu, proč mi to říkáte.“
„Jsi jedna z těch, která se v těchto složitých situacích dokáže orientovat. Tvá matka byla vládkyně – něco jako královna – po mnoho let. Pověz mi, kdo má v tvé rodině hlavní slovo?“
„Ona umí najít kompromis lépe než většina ostatních lidí,“ řekla Jaina stručně. „Otec se s ní nehádá. Většinou.“
„Velmi pragmatický přístup,“ souhlasila Ta’a Chume. „Jak vidím, neztotožňuješ se s předsudky, které kolem manželství panují. Není to ani trochu takové, jak o tom píší básníci, spíš se jedná o pragmatické, vzájemně výhodné spojení, o něco, do čeho vstupujeme, když nám to přináší prospěch, a co opouštíme, když to pro nás přestane mít smysl.“
Jaina začínala chápat, kam Ta’a Chume míří. „Uvažujete o matce na místě Teneniel Djo a já v tom mám hrát roli prostředníka. Při vší úctě, Vaše Výsosti, tenhle nápad si můžete rovnou vyhodit z hlavy.“
Královnino obočí vylétlo vzhůru. „To jsi pokaždé tak upřímná?“
Jaina pokrčila rameny. „Šetří to čas. Kdo ví, jak dlouho bychom jinak chodily okolo téhle horké kaše?“
„Možná. Nu, mluvme tedy o příjemnějších věcech. Syn barona Fela se zdá být nadějný mládenec.“
„Je vynikající pilot.“
„Ty taky. Ale chceš-li být úspěšnou velitelkou, musíš vědět o mužích přinejmenším tolik, abys je dokázala správně ohodnotit.“ Kysele se pousmála. „Moc od nich nečekej.“
Jaina vstala. „Budu si to pamatovat.“
Královna ji sledovala, jak odchází, a pak její pohled přelétl k malovanému paravánu. „Tak co tomu říkáš?“
Do místnosti vešel mladík ve slavnostním oděvu. „Asi jsem něco přeslechl,“ poznamenal Trisdin. „Kdybych o tom nevěděl, myslel bych si, že nabádáte svou chráněnku, aby si začala s tím takzvaným šlechticem, který nemá vkus.“
Ta’a Chume vrhla na svého favorita vychytralý pohled. „Společenské způsoby plukovníka Fela jsou zcela v souladu s konvencemi života u dvora a jeho válečná reputace je bez poskvrnky. Je svědomitý, pohledný a navíc idealista – velmi mi připomíná prince Isoldera v jeho věku.“
Žena se usmála jako lovící kočka manka. „Jaina Solo má slabé povědomí o svém osobním kouzlu a půvabu. Musí je objevit, než se je naučí používat.“
„Ach tak!“ pravil pomalu. „Je nanejvýš nepravděpodobné, že by tak nezkušené děvče mohlo nějak zapůsobit na ženatého prince, navíc na muže, který se ucházel o její matku a který je otcem jedné z jejích přítelkyň.“
„Jaina nemá dost zkušeností pro mé úmysly, zatím. Možná že by nám v tom tenhle Jag Fel mohl pomoci.“ Ta’a Chume se chladně usmála na svého chráněnce. „Co se týče tvého příspěvku v této záležitosti, máš volné ruce.“
Trisdinovy modré oči se zúžily, když pochopil, jaké služby od něj tak nenucené a samozřejmě očekává. „Bude mi potěšením,“ souhlasil a v jeho hlase zazněl potměšilý tón.
Ta’a Chume na něj pohlédla s porozuměním, ale nijak pohoršené. „Snaž se ji okouzlit,“ poučovala ho. „Stůj při ní a soucitně jí naslouchej, až jejího hezkého mladého pilota potká nešťastný, leč nevyhnutelný konec.“
Odešla, zatímco Trisdin se za ní díval s vyvalenýma očima. Hodlal splnit vše, co po něm Ta’a Chume žádala – ostatně neměl příliš na výběr –, ale nemohl nepomyslet na to, jaký asi bude jeho vlastní „nevyhnutelný konec“.
A podle toho, jak znal Ta’a Chume, se Trisdina zmocnilo tušení, že dalším, kdo bude potřebovat útěchu, bude princ Isolder.
17
Jaina pootevřela jedny z dveří, které vedly do tanečního sálu, a nakoukla dovnitř. Očima přejela nablýskané shromáždění a hledala vysokou štíhlou postavu v prostém černém oděvu. Místnost byla jako převalující se moře zářivých barev a třpytících se šperků.
Necítila Jagovu přítomnost. Podobně jako někteří ostatní lidé, které znala – Wedge Antilles, Talon Karrde nebo otec –, Jagova osobnost dávala najevo svou přítomnost prostřednictvím energie, která se podstatně lišila od vyzařování Jediů, ale svým způsobem také velice silné.