Otočila se a zmizela v lodi. Wookiee zmateně svraštil chlupaté čelo, když pochopil výbuch své přítelkyně. Po chvilce pokrčil rameny. Strýc Chewbacca ho často varoval, že lidé mají sklony dělat všechno složitější.
Vzhledem k tomu, co se dělo mezi Jainou Solo a černovlasým pilotem, s ním Lowbacca nemohl nesouhlasit.
19
„Nemohu uvěřit, že se nám konečně povedlo tu sithskou obludu probudit, aby nás pozdravila,“ bručela Jaina a okouzleně hleděla na villipa, kterého se jí konečně podařilo naladit.
Díval se na ni její obraz, poněkud pokřivený, jak by se pravděpodobně jevil skrze hustou mlhu a po několika panácích corellianské pálenky. Rty se pohybovaly synchronně s jejími a hlas, který zněl hlouběji, zastřeně a jaksi výhružně, hovořil v dokonalém dvouhlase s jejím vlastním. Jaina pohlédla na Lowbaccu a ušklíbla se. Yuuzhanvongské stvoření zopakovalo pohyb tváře pokřiveně, takže mu dodalo značně zlejší výraz.
Jaina zamrkala, překvapená svojí proměnou. „Ouvej. Doufám, že mě Yuuzhan Vongové uvidí právě takhle,“ řekla Lowbaccovi a kývla směrem ke svému villipovi.
Wookiee přenesl pohled z obrazu na originál a zvědavě naklonil hlavu na stranu. Pokrčil rameny, když mezi nimi neshledal velký rozdíl.
Jaina to nebrala jako urážku, jelikož Wookieeové obvykle rozlišovali lidské jednotlivce hlavně podle čichu. Pohladila villipa rukou. Když se opět proměnil v neforemnou hroudu, odstrčila se s křeslem od stolu a protáhla se.
„Budeme pokračovat zítra. Než podnikneme další kroky, musím si ještě něco zařídit.“
Lowbacca opět naklonil hlavu a tázavě zavrčel.
„Všechno ti povím ráno,“ řekla a vstala. „Jdi si na chvíli lehnout, sbal si věci. Když všechno půjde dobře, brzy odletíme. Se zcela umělou lodí,“ dodala, poněvadž věděla, jaká asi bude další Wookieeho otázka. „Sestavenou z kovových a keramických částí, vybavenou počítači a všemi ostatními roztomilými nesmysly.“
Wookiee spokojeně štěkl a zvedl složeného villipa. Jaina ho přátelsky poplácala po rameni a pospíchala z hangárů do svého pokoje v paláci. Těžko mohla žádat bývalou královnu Hapesu o laskavost v umaštěné opravářské kombinéze. Ta’a Chume už jednou vyslovila svůj názor na Jainin vzhled a Jaina to pochopila tak, že když dá najevo, že si vzala rady starší ženy k srdci, jednání s ní by to mohlo značně usnadnit.
O něco později, vydrhnutá, vymydlená a napasovaná do vypůjčených hapanských šatů, se Jaina vydala hledat Ta’a Chume. Získat audienci bylo mnohem snazší, než očekávala – hned první z palácových služebníků, na kterého narazila, ji zavedl rovnou do rezidence bývalé královny.
Když Jaina kráčela za sluhy zářícími mramorovými sály, uvažovala o dojmu, který měly patrně vzbudit. Byť Ta’a Chume už nebyla vládnoucí královnou, dozajista měla stále značný vliv. Sluhové by nezavedli Jainu rovnou k jejich paní, kdyby jim to nenařídila.
Ano, Ta’a Chume měla určitě něco za lubem.
Jaině se mihl ve tváři lehký úsměv a zmocnil se ji pocit očekávání ne nepodobný tomu, který zažívala při startování svého X-wingu, když vyrážela do bitvy.
Tento pocit nezmizel, ani když vstoupila do Ta’a Chuminy komnaty. Jaina poznala, že se ocitla na velitelském stanovišti, nehledě na hedvábí, lesk a umělecké předměty, kterými byla komnata vyzdobena.
Starší žena ležela v půvabné póze na pohovce obklopená asi tuctem lidí. Někteří byli oblečení do uniforem palácové stráže, ostatní si čmárali poznámky do malých datapadů. Sluhové se tiše míhali po pokoji a přinášeli vše potřebné ještě předtím, než o to byli požádáni. Jeden z nich obratně stáhl Jaině plášť z ramen a kývnutím ji vybídl, aby vstoupila.
Jaina zdvihla bradu a vešla do místnosti. Ta’a Chume si jí všimla a mrkla na důstojně se tvářícího sluhu.
Zjevně se jednalo o jakýsi signál známý všem dvořanům, protože se všichni hluboce uklonili a okamžitě opustili komnatu. Všichni až na jednoho – neobyčejně hezkého světlovlasého mladíka, jehož si Jaina všimla už na recepci, která se konala v paláci před dvěma dny. Tehdy neustále stál exkrálovně po boku. Dlouze a zdvořile se na ni usmál a přistoupil k servírovacímu stolku pro láhev vína a tři poháry.
Ta’a Chume si odhrnula šarlatový závoj a usmála se na Jainu. „Vypadáš báječně, drahoušku, přesně jak jsem si myslela. Dnešní mládež si jen málokdy nechá poradit. A přišla jsi v pravou chvíli, zrovna jsem si chtěla udělat přestávku na občerstvení. Samozřejmě si dáš se mnou?“
Jaina se posadila do křesla, na které ukázala Ta’a Chume, a přijala sklenici čehosi, co připomínalo tekuté zlato. V šumivém víně kroužila maličká zářící zrnka. Opatrně z něj usrkla.
„Tak ne,“ poučil ji mladík s úsměvem. „Ukážu vám to.“ Posadil se vedle Jainy a sevřel ve svých dlaních její ruku, ve které držela pohár. „Točte s tím dokola, asi takto,“ řekl a pomalu kroužil jejich spojenýma rukama dokola. „Účelem je, aby se víno pomalu probudilo a přijalo teplo. Teprve potom získá svou lahodnou chuť.“
Jaina mu krátce a udiveně pohlédla do tváře, která byla příliš blízko a příliš hezká. Nejprve se jí chtělo vyprsknout smíchy – už viděla dokonalejší a přesvědčivější představení pouličních herců z Mos Eisley. Jediný pohled na Ta’a Chume ji přesvědčil, že by to nebylo moudré. Starší žena je sledovala s lehkým úsměvem a ostrým zkoumavým pohledem.
Jaina tedy postavila pohár na stolek a vytrhla ruku ze sevření. „Díky, ale tyhle věci mi nikdy moc nechutnaly.“
Rychlý, sarkastický pohyb Ta’a Chuminých rtů naznačil, že svými lehce odmítavými slovy udeřila na správnou strunu. „Byla jsi Trisdinovi představena?“
„Představena zrovna ne,“ řekla Jaina. Věnovala mladíkovi roztomilý a očividně neupřímný úsměv. „Ale jinak mi připadá, jako bychom se už někde viděli.“
Ta’a Chume se zasmála. „Myslím, že on to cítí stejně. Děkuji, Trisdine. To je zatím všechno.“
Dvořan vstal, jeho hezká tvář se dobromyslně usmívala a ničím nedávala najevo, že by se snad urazil nebo že by si byl vůbec nějakého náznaku urážky vědom. Při jeho odchodu ale Jaina zachytila náraz negativní emoce – ani ne tak zlosti, jako spíše hlubokého zklamání.
Ponořila se do něj o něco hlouběji a pocítila vrozenou vychytralost, mnohem větší, než by se dalo podle jeho tuctového projevu usuzovat. Poprvé se v ní probudila jiskřička zájmu o tohoto mladíka a upřeně sledovala, jak se vytrácí z místnosti.
„Trisdin má hezkou tvářičku, to však neomlouvá tvůj zájem o něj,“ pravila Ta’a Chume mírně obviňujícím tónem. „Před chvílí jsi ho dala naprosto nepokrytě najevo.“
Jainin pohled přeskočil zpět na královnu. „Necháváte ho sledovat?“
„Přirozeně. Proč se ptáš?“
„Je v něm hodně toho, co nechce, aby ostatní viděli.“ Zavrtěla hlavou. „Nic víc o něm nevím.“
„Zajímavé,“ podotkla Ta’a Chume. Položila svůj pohár vedle poháru Jainy. „Tak co jsi přišla projednat?“
„Jde o ty piráty, kteří byli přivezeni na Hapes, aby tu byli souzeni,“ začala. „Chtěla jsem se zeptat, jestli by bylo možné, abych jednomu nebo dvěma z nich položila několik otázek. V soukromí.“
Královna zdvihla jedno kaštanové obočí. „Za jakým účelem?“
„To by bylo dlouhé vysvětlování,“ vykrucovala se Jaina.
„Vypadá to, že mám dnes volné odpoledne.“
Přikývla a pustila se do vyprávění. „Před několika měsíci, když Jacen se strýčkem Lukem cestovali společně, narazili na yuuzhanvongské ležení, kde pracovali otroci mnoha ras. Vongové těmto otrokům implantovali malé tvory korálovitého tvaru, něco jako zařízení na ovládání mysli, zažírající se do jejich osobností. Jacen byl zajat a dostal implantát. Naštěstí mu strýček Luke toho tvora vyřízl dříve, než mu mohl vážněji ublížit, až na to, že mu po něm zůstala malá jizva tady.“ Jaina se odmlčela a dotkla se tváře těsně pod lícní kostí.