„Slyšela jsem o těch implantátech. Pokračuj.“
„Na Yavinu Čtyři měli otroci méně agresivní implantáty. Zřejmě Yuuzhan Vongové zjistili, že nemyslící otroci nejsou tak zdatní jako ti, kteří si zachovají zbytky svých osobností. Na Garqi byli tito otroci přinuceni bojovat. Pokud vím, všechny tyto implantáty jsou obměnami jednoho a téhož tvora.“
Ta’a Chume zamyšleně přikývla. „A když Yuuzhan Vongové dokážou toho tvora modifikovat pro různé účely, proč ne vy?“
„Taky mě to napadlo,“ souhlasila Jaina. „Pokud zajatí piráti dostali implantáty – a já bych se vsadila, že ano –, ráda bych jim ty implantáty nechala vyjmout a upravit.“
„Skvělý nápad, ale pozor. Jistě jsi uvážila jeden očividný problém: představují-li tito tvorové mentální spojení mezi otroky a jejich yuuzhanvongskými pány, nebudou Yuuzhan Vongové schopní poznat každou změnu?“
„Těžko říct. Yuuzhan Vongové mohou pomocí mentálního přenosu vydávat rozkazy svým otrokům, ale zdá se, že nedokážou zachytit, co si otroci myslí. Kdyby to dokázali, Anakin by nikdy nemohl proniknout na jejich základnu na Yavinu Čtyři.
Na druhou stranu,“ pokračovala, „existují různé verze těchto implantátů a je těžké zjistit, co všechno dokážou. Jenom se potřebuju ujistit, že v nich nejsou žádné informace, které by se daly odeslat.“
„Jsi si jistá, že to dokážeš?“
Jaina se na královnu dlouze a chladně usmála. Pak zvedla svoji sklenici a pohlédla ke dveřím. Použila Sílu a vyslala silný impulz k osobě, kterou vycítila za nimi.
Trisdin vešel takřka okamžitě a dal tím jasně najevo, že poslouchal za dveřmi. Ta’a Chuminy oči byly ledově chladné.
Dvořan přešel k Jaině, posadil se vedle ní a vzal do dlaní Jaininu ruku i s pohárem, který v ní držela.
„Tak ne,“ poradil jí s přátelským úsměvem. „Ukážu vám jak. Točte s tím dokola, asi takto. Musíte víno pomalu probudit, aby přijalo teplo. Teprve potom –“
„Získá svou lahodnou chuť,“ přerušila ho Ta’a Chume chladně. „Děkuji, Trisdine. Jednou to bohatě stačilo. Nech dveře trochu pootevřené, až odejdeš. Chci slyšet, jak se tvé kroky vzdalují. Rychle vzdalují,“ dodala ostře.
Zmateně na královnu pohlédl a vstal, aby udělal, co mu bylo řečeno. Obě ženy chvíli poslouchaly, jak dvořan odchází. Ta’a Chume se otočila k Jaině a sledovala ji s neskrývanou úctou – a notnou dávkou pochybností. „To ti vyšlo hezky.“
„Až příliš hezky,“ odtušila Jaina. „Pokusila jsem se mu vymazat z paměti všechno, co jsem vám říkala, a jak bylo vidět, přetočila jsem ho trochu moc. Jak jste sama řekla, ten trik s pohárem vína nestál za opakování.“
„Přesto to bylo velice působivé,“ pravila Ta’a Chume zamyšleně. „Jak by se takové schopnosti hodily královně-matce!“
Jaině se v mysli mihla představa Ta’a Chume jako Jedi. Zahnala ji, co nejrychleji to šlo. „Potřebuju vědět, co ty vongské komunikační aparáty dovedou. Slibuju, že ti piráti si nic z toho nebudou pamatovat.“
„Proč by na tom mělo záležet, když skončí ve vězení?“
„Nezáleželo by –pokud by ve vězení opravdu skončili.“
„Chápu.“ Ta’a Chume se souhlasně pousmála. „Udělat z nich špiony nebo sabotéry, to zní slibně.“
„Nepokouším se změnit loajalitu pirátů. Co chci, je nahlédnout do yuuzhanvongské technologie. Moc toho o nich nevíme a náš nedostatek vědomostí je jejich nejsilnější zbraň. Novorepublikoví vědci pracují na rozluštění některých otázek a už dosáhli jistých úspěchů. Ty implantáty mohou být dalším klíčem k záhadě jejich komunikace.“
Královna se zamyslela. „Ale nemáš dostatek odborných znalostí,“ řekla nakonec a znovu se tak dostala k jádru problému.
Jaina se mrzutě zašklebila a přikývla. „Já jen umím létat se vším, co funguje, a opravit všecko, co nefunguje – pokud se bavíme o běžných plavidlech. Vongská technologie mi neříká nic. Chtěla jsem zjistit, jestli by se někdo na Gallinoru nenechal přemluvit a pomohl mi.“
„Gallinore,“ řekla Ta’a Chume zamyšleně. „Ano, to by mohlo vyjít.“
„Četla jsem, že mnoho jedinečných bytostí na Gallinoru bylo biologicky zmutováno,“ pokračovala Jaina. „Zdá se mi, že gallinorští vědci by mohli být postupům a záměrům yuuzhanvongských tvárců blíž než vědci z Nové republiky.“
„Souhlasím,“ přikývla Ta’a Chume. „A z toho, že oni nejsou vědci z Nové republiky, plyne další výhoda. O jejich objevy se můžeš podělit s Republikou, teprve až budeš chtít, až dosáhneš svého cíle – nebo taky vůbec ne.“
Jaina vydržela královnin dlouhý upřený pohled a ticho, které zavládlo, potvrzovalo její souhlas s tímto postřehem.
Starší žena se usmála. „Zařídím, abys dostala lodě a zásoby, které budeš na cestu potřebovat, a dám ti s sebou nějaké doporučující dopisy. Bude tě doprovázet plukovník Fel?“
Jaina zavrtěla hlavou dříve, než si to stihla rozmyslet. Prostě se jí nezdálo správné do toho Jaga zatahovat.
„Tenel Ka samozřejmě poletí. Je vynikající průvodkyně.“
Jedi se ušklíbla. „Pochybuju, že bude schvalovat tuto misi nebo moje metody.“
„Nemusí o nich vědět. Ale uvědom si obtíže, na jaké bys mohla narazit, kdybys byla nucena provést své plány tajně a bez pomoci. Je někdo jiný, komu můžeš věřit, někdo pragmatičtější než moje vnučka?“
Jaině se okamžitě mihl hlavou obraz – hubený obličej lemovaný prameny černých, stříbrem prokvetlých vlasů a zelené oči, které se smály, naléhaly a zrazovaly.
„Znám někoho,“ řekla stručně. „Jen si nejsem jistá, jestli mu můžu věřit.“
Ve vězeňské cele seděli tři schoulení muži a očekávali, jak se s nimi vypořádá hapanská spravedlnost. Panovalo mezi nimi ponuré ticho. Stále měli na sobě červený oděv jako onoho dne, kdy vzali na palubu své lodi princeznu, proti které se postavit bylo jako utkat se s rozzuřenou rancorkou. Boule a modřiny, jimiž byla jejich těla posetá, bolestně svědčily o nečekaně silném odporu mladé Jedi.
Z chodby zaslechli tiché kročeje. Muži se narovnali a vyměnili si významné pohledy. Nastal čas uskutečnit plány, které si předtím šeptem domluvili. Útěk byl riskantní a vyhlídky na úspěch krajně nejisté, ale jinou možností byl jen rychlý soud a pomalá poprava. Nic lepšího je nečekalo.
Jejich vůdce vstal a zaujal vedle dveří bojový postoj, se kterým poněkud kontrastovalo jeho povadlé břicho. Nebylo tomu tak dávno, kdy byl Crimpler nadějný lorellský kickboxer – dosud neporažený, jehož věhlas, a to i mezi soupeři, neustále rostl. Pak přišla zpráva o yuuzhanvongské invazi a byl odveden k hapanskému letectvu a vyslán do, podle jeho názoru, předem ztracené války. Katastrofa u Fondoru jenom potvrdila to, co už dávno věděl.
Takže dezertoval a přidal se k pirátům, kde mohla být jeho praxe v odhalování a využívání slabých míst soupeřů náležitě využita. Tenel Ka hrubě podcenil, což byl nezdar, který ho stále pálil. Teprve teď doopravdy pochopil antijediský postoj ni’korishských fanatiků. Crimpler to viděl tak, že nelze-li protivníka přečíst, nelze ani vyhrát zápas. A právě proto, podle jeho názoru, Yuuzhan Vongové vítězně táhli galaxií.
Muž, který vešel do cely, byl oblečený do barev palácové stráže, ne však do uniformy. Crimpler ho ocenil jediným rychlým pohledem – vysoký a statný, ale nepředstavoval skutečné nebezpečí. Svaly vypěstované anaboliky a pilným posilováním byly dobře patrné, ale prakticky k ničemu. Při pohledu z dálky ho bylo možno považovat za příslušníka stráže, s čímž nejspíš počítal. Pravděpodobně nájemný vrah. Nebylo by to poprvé, kdy se královská rodina rozhodla obejít soud a přistoupit rovnou k popravě.