Crimpler vyrazil vysokým kopem a mířil na mužův nos. K jeho údivu muž zvedl předloktí a útok zablokoval.
Natlačil se do cely, odstoupil od otevřených dveří a zvedl obě ruce v mírumilovném gestu.
„Do obličeje ne,“ řekl prosebně. „Musíš to udělat tak, aby to vypadalo věrohodně, bohužel, ale ušetři můj obličej.“
Crimpler ochotně provedl boční kop, kterým muže zasáhl těsně pod žebry. Strážný se zlomil v pase a se supěním klesl na kolena. Zdvihl ruku na znamení, že má dost.
Pirát nečekal, že se situace takto vyvine. Popadl muže za hladké blonďaté vlasy a strhl mu hlavu dozadu. „Co to má znamenat? Co to na nás zkoušíš?“
Mužovy rty se chvíli bezzvučně pohybovaly, jak se snažil popadnout dech. „Musíte utéct,“ vypravil ze sebe konečně. „Použijte lodě zaparkované vedle strážního stanoviště před věznicí. Přístupové a startovací kódy.“ Poklepal si na kapsičku u blůzy.
Crimpler surově zatahal muže za vlasy. „Proč?“
„Jsi NťKorish,“ odtušil muž, jako by to vysvětlovalo vše.
A svým způsobem tomu tak bylo. S válkou za dveřmi a churavějící královnou-matkou na trůně byl Hapes semeništěm politických intrik. Antijediské hnutí bylo stejně dobrý odrazový můstek pro ambiciózní ženu na cestě k moci jako každý jiný, a Hapes rozhodně netrpěl nedostatkem takových žen. Crimplera na okamžik napadlo, která z nich asi vykročila právě po této cestě.
Jeho zvědavost měla krátký život stejně jako strážný. Crimpler odhodil mužovu mrtvolu stranou a prohledal ji. Slíbené kódy byly na místě a v botách a rukávech bylo zastrčeno několik nožů a krátký omračovací obušek.
Crimpler rychle rozdal zbraně a úkosem pohlédl na zamřížované okno z transparioceli vysoko na stěně jejich cely.
„Tohle byl nějaký pitomec, ale někomu jde určitě o prachy,“ řekl zamyšleně. „Za chvíli bude večeře. Většina strážných vyrazí na obchůzky. Jdeme.“
Překročil mrtvé tělo a vyhlédl ven. Tři muži vyrazili a rozběhli se po tiché chodbě. Když se přiblížili k místu, kde chodba zatáčela, varoval je smích dvou blížících se strážných. Přitiskli se ke zdi a číhali na správný okamžik k útoku.
Crimpler vyskočil proti strážným, vysoko vymrštil obě nohy a vší silou nakopl muže do krků. Ještě ve vzduchu dal nohy k sobě, prohnul se dozadu a dopadl měkce na ruce. Odrazil se od nich a provedl elegantní salto vzad. Přistál na nohy, jednou poskočil a vyrazil vpřed.
Jenže strážní už leželi na podlaze, ochromení prvním útokem a doražení zbylými dvěma piráty, kteří už věděli, co mají dělat s noži, které jim prozíravě zanechal ni’korishský zrádce.
Oba piráti rychle svlékli strážným uniformy a oblékli si je. Crimpler v roli vězně kráčel mezi nimi a všichni se rychle vydali ke strážnici.
Kolem sabaccového stolku sedělo šest strážných. Crimpler rychlým kopem zvrhl stolek a přitiskl jím k podlaze tři z nich. Zbytek boje proběhl téměř stejně rychle. Piráti překročili mrtvoly a vyšli na přistávací plochu.
„Tři lodě,“ zabručel jeden z mužů. „Jde to nějak moc hladce.“
Stejná věc napadla i Crimplera, ale teď už nebylo návratu. „Nech si to, až budeš psát paměti. Jdeme!“
Muži se vyškrábali do lodí. Crimpler se vytáhl do omláceného E-wingu a začal startovat motory. Ale jeho pohyby byly podivně zpomalené, jako kdyby se pohyboval ve vodě nebo zápasil s noční můrou.
S rostoucí hrůzou sledoval zbylé dva piráty, jak bez překážek odlétají. Jeho prsty se zastavily, jako by byly přilepené k ovládacím páčkám yuuzhanvongským rosolem blorash.
Poklop E-wingu se otevřel a Crimpler zíral do tváře hubeného zelenookého muže.
„Je to on?“ zeptal se muž někoho, kdo stál mimo Crimplerovo omezené zorné pole.
Po jeho šíji přejely drobné prsty a nalezly nepatrnou bulku, kam mu Yuuzhan Vongové umístili kousíček korálu – věc, která ho označovala jako výstavní banthu a identifikovala jako spolehlivého spolupracovníka.
„Tenhle bude stačit.“
Hlas zněl mladě a žensky a Crimpler zahlédl hezkou tvář s velkýma světle hnědýma očima, které na něj hleděly zpod ofiny zářivě hnědých vlasů. V té tváři, v těch očích nebylo nic, co by vysvětlovalo, proč se Crimplerovo ochrnuté tělo zachvělo strachy.
Následovala strašlivá bolest a temnota, které sevřely jeho mysl jako obrovská nemilosrdná pěst.
Bylo zvláštní, že přitom pocítil úlevu. Alespoň tentokrát ho jeho instinkty nezklamaly! Příčinou jeho nesnází byla tato dívka, to bylo víc než jasné. Crimpler stále dovedl ocenit nejsilnější stránky protivníka. Tato příjemná myšlenka byla poslední, než se propadl do temnoty.
Ta’a Chume vhodila lístek s hlášením do karafy s temně rudým vínem a sledovala, jak se jemný plastopapír rozpouští na beztvarou kaši. Nezdálo se pravděpodobné, že by někdo dokázal zprávu rozluštit, protože byla stylizována jako oslavná báseň od platonického ctitele a obsahovala spoustu poetických obratů a velice složitý kód.
Pro bývalou královnu-matku byla zpráva nezpochybnitelná. Jaina se v Trisdinovi nemýlila. Podrobnější prozkoumání Trisdinových styků ho odhalilo jako zvěda Alyssie, jedné z Ta’a Chuminých neteří. Pečlivě zmanipulovaná šeptanda ho přesvědčila, že piráti, kteří napadli Tenel Ka, byli ve skutečnosti najatí vrazi, kteří byli schopní skoncovat se současnou královnou-matkou i její jediskou dědičkou, jen kdyby se jim podařilo uprchnout z vazby a pokusit se o to znovu. Podle rozpouštějící se zprávy bylo Trisdinovo tělo nalezeno v prázdné cele pirátů.
A tak Trisdin zahynul jako zrádce, kterým skutečně byl. Nechat muže jednat podle jejich přirozených sklonů byl podle Ta’a Chuminých zkušeností nejlepší způsob, jak je ovládat.
Vmanipulovat ho do „osvobození“ pirátů byla nejpohodlnější cesta, jak se mladíka zbavit – a tím podpořit úmysly nového Ta’a Chumina chráněnce.
Teď, když byla Jaina bezpečně mimo Hapes, nastal čas jednat. Ta’a Chume sáhla po tenoučkém listu papíru a začala sepisovat stejně zašifrovanou odpověď. Přišel čas vypravit nového vyslance, který by vyřešil další problém – problém, s nímž se Ta’a Chume setkala už dříve a který byl jedním z mála nezdarů, kterých trpce litovala.
Před dvaceti lety se Han Solo odmítl vzdát své princezny ve prospěch hapanské královské rodiny. Tentokrát hodlala Ta’a Chume zařídit, aby se rozhodl docela jinak.
20
Vypůjčený landspídr Jaga Fela tiše klouzal ulicemi hapanského města. Jindy by mu možná výstavní domy s tropickými zahradami připadaly zajímavé, ale dnes byl příliš ponořen do myšlenek, než aby se staral o své okolí.
Většinu svého dvacetiletého života zasvětil Jag studiu válečné taktiky a strategie, nejprve doma u rodiny a pak na chisské vojenské akademii. Skoro stejně času jako studiu válečného umění věnoval také rozvoji myšlení a řešení logických problémů, jakož i létání. Když se ale střetl s Jainou Solo, všechny pracně nabyté vědomosti ho zradily.
Jaina Solo byla jistě vynikající pilotka, ale její umění se s jeho nemohlo měřit. Při simulovaných letech ji sestřelil skoro pokaždé. Mohl tudíž jmenovat několik Chissů, kteří létali pod jeho velením a přinejmenším se jí vyrovnali, pár jich bylo dokonce lepších. Jaina byla Jedi, což bylo zajímavé, ale pro něho v podstatě bezvýznamné.