Ráno se pokusil znovu Jainu vyhledat, aby dal do pořádku jejich vztah pošramocený nepochopitelnou hádkou, ale místo toho se dozvěděl, že právě odletěla na jiný svět v rozlehlé Hapeské hvězdokupě. A vzala s sebou jednoho z Jagových nejlepších pilotů, aniž by ho požádala o svolení, formálně či jinak.
Zlobilo ho, že nepožádala o uvolnění Kypa Durrona. Dokonce i pilotka z eskadry Rogue by měla brát větší ohledy na předpisy!
Ona je však nebrala a teď byli s Kypem oba pryč.
A Jag mířil do uprchlického tábora, což mu dávalo ještě menší smysl než to, co provedla Jaina.
Ale měl-li Jag být k sobě upřímný – což vždy a za všech okolností byl, ačkoli se často mohl přesvědčit, že je to nanejvýš nepříjemný zvyk – musel si přiznat, že hlavním účelem této návštěvy bylo setkat se s nechvalně známým Hanem Solem.
Princezna Leia pohrdla výhodným osobním i politickým svazkem ve prospěch ničemy – bezcharakterního bývalého imperiálního důstojníka, jenž nalezl útočiště mezi pašeráky. Pokud pro její volbu existovalo nějaké logické vysvětlení, Jag měl v úmyslu ho pochopit. A pokud žádné neexistovalo, potom snad svazek, z něhož se zrodila Jaina Solo, by mu mohl posloužit k osvícení – nebo možná jako odstrašující přiklad.
Jag ani nezaznamenal, kdy nechal město za sebou. Rozlehlé hangáry byly plné lodí a uprchlíků, z nichž většina se zdála být rozhodnutá odletět. Vášně plály a bílé uniformy hapanské milice byly toho jasným důkazem.
Za hangáry se táhly rozsáhlé volné prostory – parky, jezera a hluboké lesy, kam jezdili obyvatelé královského města na lov a za zábavou. Ty byly teď dány k dispozici uprchlíkům. Když se Jag přiblížil, snažil se zahlédnout něco z vyhlášené krásy tohoto kraje.
Velikost uprchlického tábora ho ohromila. Rady stanů se táhly bývalou parkovou alejí a ztrácely se ve vzdáleném lese. Jag ukázal stráži u vchodu své doklady a vydal se mezi zdánlivě nekonečné řady stanů.
V uprchlickém táboře panoval neuvěřitelný hluk a zápach. Vyhnanci z Coruscantu se tlačili těsně u sebe a tisíce hlasů vytvářely hlasitou disharmonickou symfonii. V úzkých uličkách se to hemžilo bytostmi nejrůznějších druhů. Většina z nich Jaga rychle míjela s odvráceným pohledem a dávala najevo okázalý nezájem, který vytvořily stísněné podmínky v táboře.
Jediným jednotícím faktorem, kterého si Jag všiml, byla neblahá předtucha, která se vznášela nad ležením jako těžký pří kro v. Nebylo pochyb, že všichni obyvatelé tábora znali postup yuuzhanvongské agrese. Přítomnost uprchlíků byla pro nájezdníky silným lákadlem. Měl pocit, jako by už někdo stiskl známý červený knoflík a všichni očekávali následný výbuch.
Jag odpočítával stany, až dorazil k tomu, který byl přidělen rodině Sólových. Když se přiblížil na několik kroků, zaslechl tlumené údery a mručení, které se ozývaly zpoza ohrádky. Náhlé vzplanutí vařiče na malém prostranství mezi tímto stanem a sousedním odhalilo několik postav rýsujících se za stěnou durahedvábného obydlí – neklamný obraz nerovného boje.
Jag vytasil z opasku na zbraně charric a dal se do běhu. Prudce odhrnul závěs a vrazil dovnitř.
Vzduchem se mihla pěst a zasáhla ho do obličeje. Jag se zapotácel a udělal několik kroků zpět.
Trvalo mu sotva vteřinu, než se vzpamatoval z rány, ale útočník už obrátil pozornost k dalšímu protivníkovi, vysokému muži v hapanské uniformě. Útočník mu uštědřil ránu, po které se Hapan otočil a zřítil se tváří dolů na rozkládací stolek.
V koutku mužova roztrženého rtu zahrál známý potměšilý úsměv, s nímž se vrhl na statného bojovníka, který ho očekával přikrčený v obranném postoji. Oba hlučně upadli na zem a strhli s sebou provizorní poličku s několika kusy otlučeného kameninového nádobí.
To byl tedy Han Solo, Jainin otec.
Se zvláštním pocitem osvícení Jag rychle obhlédl bojiště. Han Solo a muž, kterého strhl k zemi, se namáhavě postavili na nohy. Teď se potáceli pod stanem, občas se drželi zápasnickými chvaty a v následujícím okamžiku zatínali pěsti a uštědřovali si krátké direkty.
Hapan v uniformě klečel a odstrkával se od rozbitého stolku. Zvedl ruku k opasku a šmátral po blasteru.
Jag vypálil slabou omračující střelu, po které muž upadl dopředu, a namířil zbraň na druhého útočníka – statnou Hapanku, která oběma rukama popadla židli a zvedla ji nad hlavu. Pak s ní prudce mrštila směrem ke dvěma zápasícím mužům.
Jag rychle vypálil další omračující výboj, ale po jeho zásahu žena sletěla dopředu, což jen zvýšilo razanci beztak silné rány. Tři zápasící lidé se zřítili k zemi ve změti rukou a nohou.
Jag pokročil vpřed, zvedl muže v uniformě – jediného, který se ještě hýbal – a odhodil ho od starého hrdiny Rebelie. Hapan dopadl na zem u stěny stanu a zmizel pod durahedvábím. Jag si ho dále nevšímal a poklekl u nehybně ležícího muže.
Han Solo dopadl zprudka tváří dolů do rozbitého nádobí. Na spánku, kam ho zasáhla židle, se mu už rýsovala velká boule. Jag ho opatrně otočil a trhl sebou, když spatřil hlubokou ránu, která se v ostrém úhlu táhla od lícní kosti vzhůru a ztrácela se ve vlasovém porostu. Prošedivělé vlasy byly ztmavlé a mokré od krve.
Jag rychle vstal a vyběhl ze stanu. Popadl za ruku procházejícího Bothana, který měl na sobě něco, co připomínalo vojenskou uniformu.
Bothanovy kočičí oči se výhružně zúžily a vytrhl chlupatou ruku z Jagova sevření.
„Zavolejte stráže a okamžitě sežeňte zdravotního droida,“ vyštěkl Jag. „Han Solo potřebuje lékařskou pomoc.“
Jak Jag očekával, Bothanovy oči se rozšířily. „Hned,“ řekl ochotně. „Uvědomím ostatní, aby vyhledali Leiu Solo.“
Odkvapil a Jag opět zmizel ve stanu. Účinky krátce působících omračujících výbojů vyprchaly a útočníci zmizeli. Jag se rozhlédl, čím by zastavil krvácení z ran Hana Sola, a teprve teď si všiml zářící hromádky u jedné ze stěn stanu.
Jag měl dojem, že krátce zahlédl sošky, šňůry azurových perel a ozdobné kovové skříňky naplněné drahokamy. Teď však nebyl čas se tím zabývat. Odkopl malovanou vázu a zvedl cosi, co vypadalo jako plátěná košilka. Zmačkal ji a chystal se ji přiložit na ránu.
„Počkejte,“ ozval se ženský hlas.
Starší a vážnější podoba Jainy se protlačila kolem něj a poklekla vedle Hana Sola. Její prsty něžně vklouzly do zcuchaných vlasů a něco tam hledaly. Zamračila se a vytáhla ostrý úlomek.
„To bude dobré. Nebyl moc hluboko,“ zabručela a natáhla ruku. Jag jí podal zmačkanou košilku. Opatrně jí jednou rukou zakryla ránu. Druhou položila manželovi na prsa. Oči měla zavřené a na tváři se jí rozhostil výraz soustředěného naslouchání. Do stanu vjel zdravotní droid a jemně odstrčil Leiu stranou. Jag jí podal ruku, kterou přijala s přirozeným půvabem. Vstala a sledovala zdravotního droida, jak ošetřuje zraněného muže.
„Na lebce je malá prasklinka,“ prohlásil droid.
„Na Hanově lebce. Jak je to možné?“ žasla.
Dlouze se nadechla, aby se uklidnila. Když se obrátila k Jagovi, byla to už zase ta sebejistá, dokonale se ovládající diplomatka z recepce nad Ithorem, kde ji poprvé spatřil.
„Slyšela jsem, že jste ukončil boj a zavolal pomoc. Děkuji vám. Budu vám vděčná za cokoli, co mi o tom přepadení řeknete.“
Vylíčil jí scénu, ke které se náhodou připletl, stručně popsal útočníky a upozornil Leiu na hromádku cenností v rohu stanu. Vyrazila krátký zděšený výkřik.