„Když jsem tu nabídku učinil, chtěl jsem tě především znejistit,“ připustil. „Vyslechla jsi o mně všelijaké historky a vyslechla jsi i pár mých debat s mistrem Skywalkerem. Měla jsi sklony mi nedůvěřovat. Je mnohem těžší zapudit někoho, o kom uvažuješ, byť jen podvědomě, jako o možném učiteli.“
Přikývla a nebyla dotčená jeho drsnými slovy. „Myslela jsem si to. Nemám ráda, když mnou někdo takhle manipuluje, ale připouštím, že to bylo dobře vymyšleno. Když jsi mi řekl, že nedokončená yuuzhanvongská světoloď je superzbraň, prohnala jsem tvé tvrzení přes stejné filtry, jaké používám na slova jiných mistrů Jedi. Bez toho bych mohla prohlédnout mlhu a odhalit tvůj skutečný záměr.“
Z nějakého důvodu přiměl obdiv v jejím hlase Kypa zbystřit pozornost. „A teď, když to víš, můžeš mi věřit jako svému mistrovi?“
Místo odpovědi pohlédla směrem k úložnému prostoru, kde byl ukryt jejich nedobrovolný pasažér. „Věřila jsem ti včera večer.“
„Ano,“ řekl suše. „O této záležitosti si ještě musíme promluvit.“
„Jistěže,“ odvětila. „Ale prozatím bude lepší, když se od ní budeš držet dál. Jméno mé rodiny a moje kontakty v eskadře Rogue ti dopomohly k úspěšnému útoku na vongské loděnice na Sernpidalu. Bez urážky, tvoje jméno a pověst by neměly, řekněme, stejný vliv na můj současný úkol.“
Tato slova vyvolala u Kypa hořký smích, také ho ale zabolela a přiměla k ostré odpovědi. „Proč jsi tedy nepoužila moji databázi? Neposkvrněná pověst Jaga Fela by bývala dodala tomuto záhadnému podniku zdání důvěryhodnosti.“
Posměšný výraz v Jaininých ocích zmizel, ale i nadále se nepřestala usmívat. „Nejspíš nechtěl tuto pověst poskvrnit spojenectvím s umaštěnou vzpurnou mechanickou,“ řekla nenucené.
Kyp pocítil v jejích slovech skrytou pravdu a jeho hodnocení Jainy se významně změnilo.
Vždycky nahlížel na nejstarší dítě Solových jako na jediskou princeznu – ne snad jako na rozmazleného fracka, dobře věděl, že jí nebyla cizí tvrdá práce ani osobní traumata, ale jako na šťastlivce, který měl k dobru milující rodinu, nezměrné nadání, dokonalý výcvik a pohodlný život. Nehledě na to si Jaina myslela, že ji syn barona Fela považuje za osobu s nepříliš příjemnou povahou. Zvláštní na tom bylo, že měla nejspíš pravdu.
Ještě podivnější bylo Kypovo rostoucí podezření, že Jag Fel se zas tolik nemýlí. Ačkoli o tom Kyp předtím nepřemýšlel, mohlo by to být logické vysvětlení jeho neschopnosti proniknout Jaininými mentálními štíty. Temnou stranu bylo nesmírně obtížné vnímat – jak se mohl na vlastní kůži přesvědčit. On a Jaina, nehledě na jejich rozdílné osudy a zážitky z mládí, si možná byli víc podobní, než si myslel. Většina Jediů byla ochotna riskovat své životy. On a Jaina byli připraveni riskovat mnohem víc.
Jaina se k němu naklonila a zamávala mu rukou před očima. „Druhý pilot volá Kypa Durrona. Ohlaste se, samotářský Jedi.“
Probral se ze zamyšlení a věnoval jí, jak doufal, povzbudivý úsměv. „Pro názory plukovníka Fela bych se netrápil. Je vynikající pilot a v téhle válce dělá, co může. Ale jak už jsem říkal každému, kdo je ochoten mě poslouchat, a desítkám těch, kdo nejsou, Jediové musejí udělat víc.“
„Souhlasím. Jednu věc jsem se naučila už dávno, a sice že nemůžeš opravit loď, aniž by sis ušpinil ruce,“ řekla tiše.
Chvíli na sebe hleděli v dokonalém porozumění.
V pozadí Kypový mysli se ozval slabý varovný hlas, který ho upozornil, že toto je dcera Hana Sola, připomněl mu, jak obrovský dluh má vůči starému příteli a za co všechno vděčí Luku Skywalkerovi. Co měl v úmyslu provést s Jainou, bude považováno za další zradu a tentokrát nebude moct čekat slitování.
Kyp si byl plně vědom nebezpečí na cestě, po které se vydal, a věděl, že Jainina kapitulace by ho měla znepokojovat. Po pravdě řečeno ale vítal její odklon od tradičního jediského uvažování.
Anakin Solo byl mrtev a spolu s ním zemřela i největší Kypova naděje na nové a komplexnější pojetí Síly. Snad byla Jaina tím, kdo měl širší vizi. Viděl, jak se automaticky ujala velení, jak se ostatní mladí Jediové bez výhrad podřizovali jejím sebejistým rozhodnutím. Možná měla dost energie i důvěryhodnosti k tomu, aby vytrhla Jedie z jejich vlastní omezenosti.
A pokud ne, přinejmenším tu budou dva Jediové, kteří budou cítit zadostiučinění z toho, že odevzdali vše, co měli, a využili všechny zdroje, které měli, aniž se ohlíželi na osobní ztráty.
Podle Kypova mínění žádný opravdový strážce nemohl dělat nic jiného.
Gallinore, proslulý svými duhovými drahokamy, byla zelená planeta s neuvěřitelně rozmanitým rostlinstvem a živočišstvem. Duhové drahokamy, živé bytosti, kterým trvalo tisíce let, než dosáhly dospělosti, byly jen některé z divů místních polí a lesů. A mnozí z těchto živoucích tvorů byli vytvořeni nebo upraveni v laboratořích v jediném městě na planetě.
Zatímco Tenel Ka odešla jednat s městskými úřady a Kyp hlídal „zavazadla“, Jaina s Lowbaccou se vydali k rozlehlému výzkumnému centru.
Ta’a Chumin doporučující dopis jim zajistil veškerou pomoc a přístup do všech laboratoří a ke všem přístrojům. Během několika okamžiků seděl Lowbacca u terminálu a jeho chlupaté prsty se míhaly po klávesnici, když zkoumal záznamy gallinorských výzkumů a hledal cokoli, co by mohlo spojovat technologie, kterým on a Jaina rozuměli, s tajemstvími Intrikánky, jejich uloupené yuuzhanvongské lodě.
Jaina se obrátila k techničce, která postávala u Wookieeho ramene. „Potřebuju mluvit se Sinsorem Khalem. Můžete mi říct, kde bych ho našla?“
Tváří mladé ženy se mihl zvláštní výraz, nicméně vytáhla komlink a ohlásila Jaininu žádost. Za chvíli přišla ozbrojená eskorta a vedla ji bludištěm čistých bílých chodeb. Zanechali ji před velkými dveřmi, kývli směrem ke čtečce dlaní umístěné vedle dveří a odešli výrazně rychlejším krokem, než jakým ji přivedli.
Jaina pokrčila rameny a položila dlaň na přístroj. Dveře zazářily duhovými barvami a otevřely se. Zabouchly se za ní s prásknutím, které připomínalo rachot dveří vězeňské cely.
Vkročila do velké místnosti přeplněné přístroji a aparáty, které ležely v takovém nepořádku, že se Jaina na chvíli domnívala, že vidí následek čelní srážky dvou velkých lodí.
Jaina se plížila po místnosti a zkoumala ji jako bitevní pole. Když ujistila vše, co potřebovala, vyklouzla ven stejnou cestou, kterou přišla, vrátila se chodbami ke vchodu a zamířila zpět k lodi.
Rychle vylíčila situaci Kypovi. Poslouchal pozorně a se záhadným výrazem. Jednou se mu zablýsklo v očích, když zakončila své návrhy poznámkou: „Navrhl jsi mi, abych se stala tvou učednicí. Tohle bude začátek.“
„Tak taková je tvoje cena,“ poznamenal. „Máš o sobě vysoké mínění.“
Jaina rozhodila rukama. „Jsem poslední se Solů. To už musí něco stát. Chceš mě, nebo ne?“
Dva Jediové si dlouho upřeně hleděli do očí. „Víš, že o tom nikdy nebudeme smět mluvit,“ řekl Kyp.
„Komu bych o tom vykládala?“ odsekla. „Strýčku Lukovi?“
Pomalu přikývl se zrakem stále upřeným na ni. „Tak dobře. Uděláme to.“
O dvě hodiny později stála Jaina za Lowbaccou, stejně jako když se naposledy rozcházeli. Wookiee potřásl hlavou, jako by si ji chtěl pročistit, a pak začal pečlivě studovat terminál, jako by se teprve seznamoval s jeho systémem. Čas, který strávil pečlivým mazáním všech důkazů o Jainině návštěvě, byl zapomenut.
Obrátila se k techničce, která stála za nimi. „Potřebuju mluvit se Sinsorem Khalem. Můžete mi říct, kde bych ho našla?“