Mistr Jedi vrazil do budovy a vyběhl po schůdcích. Stráže, které se ho pokoušely zastavit, se rozlétly na všechny strany, aniž by se jich dotkla nějaká viditelná ruka či zbraň.
Wookiee vykročil proti němu, ale Kyp mu uštědřil psychickou ránu, po které se dvouapůlmetrový ryšavý Jedi zapotácel a ustoupil.
Stejnou temnou silou uchopil Jainu a otočil ji tváří k sobě. „Zase se snažíš něco přede mnou zatajit. Posíláš nahoru piloty, hapanské piloty v lodích, které vysílají signál Intrikánky. Vždyť to jsou vyloženě sebevražedné mise!“
„Potřebujeme víc času,“ odsekla Jaina. „Jsme už blízko, brzy najdeme způsob, jak vlákat Vongy do pasti. Těmi drobnými akcemi zatím rozptylujeme jejich pozornost. Hledají moji loď po celém kvadrantu.“
Kyp si prohrábl vlasy. „Existuje hranice mezi oddaností a fanatismem. Myslím, že ty už jsi ji překročila, o celé míle.“
„Zrovna od tebe to sedí!“ posmívala se. „Je lepší, když budou Vongové honit imaginární lodě, než aby vrhli svoje síly proti Hapesu. Piloti stíhaček jsou si rizika dobře vědomi a vědí, že tím zachraňují tisíce civilistů.“
„Ale tobě to nestačí,“ kontroval. „Tobě ne.“
Nevěřícně na něj pohlédla. „Vím, jak jsi to myslel,“ žasla. „Řekl jsi: ’Tobě ne.‘ Myslel jsi tím:, Vnučce Dartha Vadera to nestačí.‘“
„Teď za tebe zodpovídám já,“ trval na svém Kyp.
Jaina se zasmála. „Kéž by to slyšel strýček Luke! Ustrnutí a nečinnost, ne temná strana, přemůžou Jedie. Neříkals to snad nejmíň stokrát?“
Dlouze vzdychl. „Kdy má vyrazit další pilot?“
„Právě startuje,“ přiznala Jaina.
Starší Jedi vyrazil k vratům. Jaina vytasila světelný meč.
Kyp strnul, když uslyšel typické cvaknutí a bzučení tradiční jediské zbraně. Pomalu se k ní otočil s rukama zdviženýma ve smířlivém gestu. „Nechci s tebou bojovat.“
Její fialové ostří se pozvedlo k jeho hrdlu. „Změnil bys názor, kdyby byla sázka dostatečně vysoká.“
„Nebuď směšná. Nezabila bys mě, ani kdybys mohla.“
„Na tom sice něco je, ale tak jsem to nemyslela. Když zvítězím, budeš po zbytek této bitvy létat pod mým velením. Když vyhraješ ty, jsem tvoje. Žádné další tajné akce bez tvého vědomí. Plně se ti podřídím, budu se chovat jako pravá učednice.“
Dlouho si ji zkoumavě prohlížel. „Ujednáno.“
Jeho světelný meč vyskočil z opasku, zapnul se ve vzduchu a s plesknutím mu přistál v ruce. Žhnoucí čepel zasyčela proti ní. Jaina se vymrštila vzhůru, přeletěla Kypovi přes hlavu a jeho prudký útok směřoval do prázdna. Odvalil se stranou, aby se vyhnul případnému odvetnému seku, a zaujal vyčkávací přikrčenou polohu.
Jaina pozadu seběhla ze schůdků s vysoko zdviženou zbraní. Vykročil proti ní a provedl bleskurychlý výpad.
Očekávala ho a vyhnula se mu elegantním prohnutím těla. Změnila směr a vyrazila proti němu, mávla rukou nahoru a zastavila nový výpad jeho meče. Obratně zakroužila zápěstím, zářící čepele se od sebe oddělily a ona vyskočila kolmo vzhůru.
Kyp udělal salto dolů ze schůdků, otočil se a přistál s mečem ve střehu. Mladá Jedi dopadla na podlahu vedle Kypa a otestovala ho dvěma krátkými výpady. Oba snadno paríroval. Ustoupili a kroužili kolem sebe, testujíce jeden druhého a vyměňujíce si čím dál tím prudší údery.
Jainin sebevědomý úsměv znejistěl. „Nedovolím ti zastavit ten příští let.“
Uskočila před Kypovým sekem, který jí mířil na hlavu, a odrazila jeho výpad. Následovala rychlá obrátka a náhle si hleděli tváří v tvář. Odstrčil ji a ustoupil vzad. „Kdo říká, že chci tu akci zastavit? Já chci letět taky.“
Jaina zamrkala. „Ty?“
„Jestli je ta akce tak důležitá, chci být u toho osobně.“
„Zapomeň na to. Jediů je příliš málo a jsou příliš cenní na to, abychom riskovali jejich životy.“
„To vím,“ souhlasil, „a právě proto do toho musím jít.“
Ustoupila o další krok, stále ve střehu, a ostražitě ho sledovala.
„Řekněme, že beru svou zodpovědnost vážně. Nechci, aby se moje učednice dopustila stejných chyb jako já.“
Jainin světelný meč vyrazil vpřed a přiměl ho, aby odrazil tento výpad. „Jaká učednice? Ještě jsi mě neporazil.“
„Ale porazím,“ pravil se samolibým úsměvem. „Oba to víme. Oba taky víme, že to, co nás čeká, nebude lehké. Musíš žít podle představ svých slavných rodičů, což je svým způsobem mnohem těžší než odnášet kolosální průšvih.“
„To se nedá srovnávat.“
„Oba jsme přišli o bratry.“
„A možná že když teď zasadíme Yuuzhan Vongům pořádný úder, smrt mého bratra nebude zbytečná.“
„Snažil jsem se svého bratra pomstít,“ připomněl jí Kyp, „a skončilo to tak, že jsem ho zabil. Tvoje matka si myslí, že Jacen stále žije. Co když má pravdu?“
Jaina sklonila svůj světelný meč a hleděla na Kypa s neskrývaným vztekem. Starší Jedi přenesl váhu na přední část chodidel a přichystal sena další výpad.
Ale Jaina vypnula svoji zbraň. „Chceš jít do akce? Tak leť. Ale radši zůstaň naživu. Ještě jsme tu neskončili. Ani náhodou.“
Vyběhla z hangáru a zanechala v něm Kypa, který se za ní zamyšleně díval.
Když Jag Fel přišel do hangáru, zahlédl ještě část souboje a zaslechl něco z rozhovoru mezi Jedii. Začínal chápat starost, kterou měla Tenel Ka o Jainu, a z náhlého popudu se za ní rozběhl a dostihl ji u zadního východu. Prudce se zastavil, málem přitom uklouzl po podlaze a náhle si uvědomil, že nemá nejmenší tušení, co jí má říct. Jaina si ho zkoumavě prohlížela.
„Přišel jsem vám poděkovat za pomoc,“ řekl.
„O čem to mluvíte?“
Trochu se vzpamatoval. „Říká se, že verbujete hapanské piloty a znovu je posíláte do vesmíru. Nemám dostatek průzkumníků, aby pokryli celý tento prostor. Víc očí víc vidí. A až nastane čas boje, budeme mít víc vycvičených a zkušených pilotů.“
Jako by kousek ledu svírající Jainino srdce roztál. Jagova poznámka z nějakého důvodu poněkud zmírnila bodavý pocit z předchozí hádky s Kypem. „Všichni děláme, co můžeme.“
„Vy a vaše rodina jste udělali víc než dost,“ podotkl. „Promiňte, ale slyšel jsem, co vám Kyp Durron řekl. Vím, jak je to někdy těžké. Já jsem taky přišel ve válce o dva příbuzné.“
Jaina se naježila. „Co tím chcete říct? Ze moje ztráta není větší než kohokoli jiného? Ze Anakin s Jacenem nejsou o nic důležitější než kterákoli jiná oběť?“
Jag si příliš pozdě uvědomil, že tato moudrost není z těch, které by truchlící osoba byla schopná strávit. „Neměl jsem v úmyslu se vás dotknout.“
Hněv ji rychle přešel. „Zapomeňte na to.“ Odfoukla si pramen vlasů z očí. Bylo to nenápadné gesto, ale zračila se v něm nezměrná únava. „Tak proč jste přišel? Zpravidla si nechodíte jen tak popovídat.“
A to, pomyslel si Jag, byl právě ten problém. Nemohl přece jen tak vyhrknout: „Neberte si prince Isoldera.“
„Máte přirozený vůdcovský talent,“ pokračoval. „Lidé za vámi půjdou, ať chcete nebo ne. Titul není pro někoho jako vy vůbec důležitý.“
Jainina tvář ztuhla. „To je všecko náramně zajímavé, ale kam tím míříte?“
„Jenom jsem chtěl vyjádřit svůj názor,“ řekl a nejradši by si dal pohlavek. „Stav, do kterého jste se narodila, se k vám velmi dobře hodí. Držte se ho. Cokoli navíc by bylo nadbytečné.“
„Chápu,“ řekla jízlivě. „Stav syna barona Fela – samolibého corellianského malorolníka – má asi takovou cenu jako ithorianská měna.“