Přinutila se k úsměvu a v duchu zaznamenala další rozdíl mezi vnímáním svého kamaráda a svým vlastním. Zekk se narodil na Enntě a na Coruscant přiletěl, když mu bylo osm let. Sám se protloukal drsným prostředím nižších úrovní planetárního města. Jainini rodiče po většinu jejího života bydleli v prominentních věžích města, ona sama však strávila překvapivě málo ze svých osmnácti let mezi coruscantskými umělými hvězdami.
Pro Jainu Coruscant nebyl domov, jen další logický tah na dejarikové šachovnici.
4
Kyp Durron pohodlně natáhl své štíhlé tělo, jak jen mu to jeho X-wing XJ umožňoval. Znovu se vrátil ke starým zvykům, které si vypěstoval během dvou let a nekonečných bitev, kterých bylo víc, než si byl ochoten připustit.
„Kolik jich asi bylo?“ zeptal se sám sebe nahlas.
Na ovládacím pultu se rozsvítilo světélko, jež signalizovalo hlášení od Nula-jedničky, otlučeného droida Q9, kterého Kyp nedávno lacino koupil z pozůstalosti jakéhosi moncalamarského filozofa.
JEDNÁ SE O ŽÁDOST O PŘESNÉ ÚDAJE, NEBO O ŘEČNICKOU OTÁZKU?
Kyp se pousmál a prohrábl si rukou tmavé, teď už hodně přerostlé vlasy. „No to je výborné. Už i droidi se zajímají o moje pohnutky.“
VŮBEC NE. FILOZOFICKÁ DEBATA JE V PODSTATÉ SNADNO ROZLIŠITELNÁ OD VÝZVY K AKCI.
„To jsem si všiml,“ řekl Kyp suše.
NICMÉNĚ, ABYCHOM SE VYHNULI MOŽNÉMU NEDOROZUMĚNÍ, NAVRHUJI VÁM UDÁVAT PŘÍMÉ ROZKAZY VE DRUHÉ OSOBĚ ROZKAZOVACÍHO ZPŮSOBU; NAPŘÍKLAD: „NASTAVTE SOUŘADNICE NA SOUSTAVU ABREGADO“ NEBO „ODVEĎTE ENERGII DO ZADNÍCH ŠTÍTŮ.“
„Co takhle: ’Hlaste se v centrále náhradních dílů o osobnostní transplantáť?“ opáčil Kyp.
Chvíli se nedělo nic. JE TO ROZKAZ, NEBO URÁŽKA?
„Vyber si.“
Kyp nechal Nula-jedničku, ať si o tom přemýšlí, a obrátil pozornost k úkolům, které byly před ním. Zaujal čelní pozici. Po obou stranách jeho X-wingu letělo šest starých stíhaček XJ. Byl to Kypův Tucet, nejnovější členové neustále se měnícího společenstva hrdinů, tuláků nebo zlosynů, podle toho, koho jste se na ně zeptali.
Kyp zkontroloval na navigační obrazovce jejich polohu. „Ještě pořád si hraješ na filozofa, Nula-jedničko?“
NEPODAŘILO SE MI POCHOPIT SKRYTÝ SÉMANTICKY VÝZNAM VAŠEHO DOTAZU.
„To měla být nápověda. Přestaň se zaobírat svým… centrálním koncovým rozhraním a věnuj se astronavigaci. Zanedlouho bychom se měli dostat na naše hyperprostorové souřadnice.“
COŽ JE MI DOBŘE ZNÁMO. JE MOŽNÉ MYSLET A JEDNAT SOUČASNÉ, odvětil droid.
„Je vidět, že ses v poslední době nezúčastnil žádné jediské schůze,“ pravil Kyp.
JSTE JEDINÝ JEDI, SE KTERÝM JSEM BYL ZKOORDINOVÁN. BOHUŽEL JSEM NEBYL NAPROGRAMOVÁN TAK, ABYCH BYL SCHOPEN CÍTIT VDĚK.
Kyp se ušklíbl. „To má být výtka, nebo urážka?“
VYBERTE SI.
„Tohle by si nedovolil ani Vong,“ postěžoval si Kyp a přepnul svůj komlink na vnější frekvenci.
„Takže, jdeme na to, Tucte. Naším hlavním úkolem je chránit loď, na jejíž palubě jsou jediští vědci. Poletíme ve skupinách po čtyřech. Každý z poručíků určí zadané cíle. Já vyhodnotím situaci, jakmile se dostaneme do coruscantského prostoru, a bude-li potřeba, upravím naši taktiku.“
„Nechce se mi věřit, že by se Skywalkerovi Jediové konečně rozhoupali,“ podotkl Ian Rim, Kypův nejnovější poručík.
„Zapomínáš na Anakina Sola,“ vložila se do hovoru Veema, hezká baculatá žena, asi čtyřicetiletá. Kypovi se líbila – aspoň do té míry, do které si dovolil věnovat své osobní sympatie pilotům. O její nevázanosti se v jistých kruzích vyprávěly legendy a její svůdný úsměv patrně rozpoutal víc hospodských rvaček než kdejaký nerudný Gamorrean. Nicméně každý, kdo Veemě zkřížil cestu, brzy zjistil, že dovede být drsná jako durabeton a její schopnost pamatovat si sebemenší příkoří jí mohli závidět i Huttové.
„Naposledy jsem slyšela, že se Anakin vypravil do soustavy Yavin sám a navzdory rozkazům Skywalkera a Borska Fey’lyi,“ pokračovala Veema. Vydala ze sebe cosi, co bylo na půl cesty mezi vzdychnutím a zavrněním. „Mladej, hezkej, lehkomyslnej a možná i trochu šílenej – to je chlap podle mýho gusta! Seznámíš nás někdy, Kype?“
„Proč bych to dělal? Nic zlého tomu klukovi nepřeju.“
„Není jediný, kdo se nebojí jednat,“ poznamenala Octa Ramis, kromě Kypa jediná další Jedi v oddílu. Byla to zachmuřená žena, jejíž silná kostra svědčila o tom, že pochází z planety s vysokou gravitací. V jistou dobu zaujímala Octa krajně militantní postoje. Jako první z Jediů vstoupila do Kypová oddílu, nepočítáme-li nedlouhou a Silou podporovanou spolupráci s Jainou Solo na Sernpidalu.
„Slyšel jsem o několika horkokrevných Jediích, kteří měli, řekněme, až příliš aktivní přístup k Mírové brigádě,“ řekl lan Rim.
„No a co?“ zavrčela Octa. „Kdo se stará o to, co bude s těmi sithskými zbabělci? Jedi za Jediho – s tímhle nemám sebemenší problém!“
„Zato ostatní ano,“ podotkl Kyp a vzdychl. „Znám ty tři, o kterých mluví Ian. Možná bych se měl pokusit trochu jim přitáhnout uzdu.“
Vypnul komlink a obrátil se ke svému astromechovi. „Co to ze mě promluvilo, Nula-jedničko – hlas rozumu?“
NEJSEM NAPROGRAMOVÁN TAK, ABYCH OCENIL IRONII.
„Dejte mi sem radši Vonga,“ zabručel Kyp a znovu se spojil se svou eskadrou.
„Mluvte na mě, Tucte.“
„Co se týče množství zabitých nepřátel, sázím dva kredity na Veemu,“ prohlásil Ian Rim. „Nikdo neumí prokouknout chlapy všech ras tak jako ona!“
Ozval se ženský smích, ale Kyp slyšel v tom zvonivém hlase skrytou hrozbu. „To aby ses připravil, že mi za svoji výhru koupíš panáka!“
„S tím se počítá. Chce si někdo přisadit?“
Jejich žvanění se změnilo v nezřetelný šum, když Kyp zapojil Sílu. Plně důvěřoval svým instinktům a smyslům, že mu pomohou v nastávajícím boji tak jako mnohokrát předtím.
„Jsi nějak potichu, Kype,“ poznamenal hlas v éteru.
„Jen navenek.“
Mluvil bez rozmýšlení. Po jeho odpovědi se na chvíli rozhostilo ticho následované rozpačitým smíchem. Žádný z pilotů vlastně dosud nezažil, když se probudila Kypová temnější stránka, ale všichni o tom už leccos slyšeli. Nikdo se neodvážil mluvit o tom, čím kdysi byl a co udělal.
Ale pořád na to museli myslet.
„Pět kreditů na Octu,“ prohlásil Kyp rozmarně. „A jestli překonáš Veemu o víc než tři, Octo, přidám ti Nula-jedničku jako bonus.“
„V tom případě vyhraju jen o dva,“ řekla Octa chmurně.
Q9 rozhořčeně zapípal, což vyvolalo výbuch srdečného smíchu – částečně proto, že Octina odpověď uvolnila vzniklé napětí a částečně proto, že každý pilot eskadry věděl, že ji myslí smrtelně vážně.
Většina velitelů, které Kyp znal, vyžadovala od svých pilotů, aby byli před bitvou potichu a soustředění. Kyp podporoval vzájemné škádlení a vtipkování. Zaměstnávalo to mysl a dovolovalo emocím, aby vypluly na povrch. Nebylo mu známo o žádném z pilotů – aspoň z těch, co byli dosud naživu –, že by si promýšlel, jak bude v bitvě postupovat. Rychlost a zuřivost soubojů jeden na jednoho byla záležitostí instinktů, reflexů a štěstí. Nikdo by nikdy nepodezíral Hana Sola z podobného filozofování, a přitom létal déle a lépe než každý, koho Kyp znal.
Když přišlo na věc, o čem se dalo přemýšlet? Yuuzhan Vongové museli být zastaveni: to bylo celé. Až dnešní boj skončí, ať vystrašení starci mudrují o tom, jak se nepříteli mohlo podařit proniknout až ke Coruscantu. On už tou dobou bude na cestě do další bitvy.