Luke vycítil v jejím tichém hlasu pocit žalu a výčitek svědomí. Nenapadla ho žádná odpověď – mohla snad nějaká slova utišit bolest ze ztráty dvou dětí? A tak ji jen k sobě přitiskl a doufal, že švagr najde způsob, jak ulehčit jejich utrpení.
Han si odkašlal a podařilo se mu vyloudit křivý úsměv. „Nechápu, s čím si děláš starosti, Luku. Kdyby se něco chtělo k Benovi přiblížit, muselo by to napřed projít kolem Mary.“
„Kolem mě?“ odvětila Mara ironicky. „Já si jenom umím představit, jak bys reagoval ty, kdyby se někdo chtěl vetřít k Jaině.“
Hanova tvář náhle dostala nepřítomný výraz. Jeho žena se vyvinula z Lukovy náruče a přiběhla k němu. „Co se děje? Něco se stalo?“
„Vzpomněl jsem si, jak začala ta rvačka,“ řekl pomalu, „a taky jsem si vzpomněl proč. Vyslanci Ta’a Chume mě přišli jménem Isoldera požádat o ruku – ne o tvoji, Leio, ale o Jaininu.“
Leia vytřeštila oči. „No, to by vysvětlovalo ty tvoje otlučené klouby na rukou! Co nabízeli?“
„Kšeft. My nebudeme Jaině vymlouvat sňatek s Isolderem a oni na oplátku nevydají naše uprchlíky.“
„To je směšné,“ vmísila se Mara. „Jaina by s takovým obchodem nikdy nesouhlasila.“
Když pominulo první překvapení, Leia si náhle nebyla tak jistá. „Já možná ano.“
„Ale co Teneniel Djo?“ namítl Han.
Tři Jediové si vyměnili neklidné pohledy. Mara to vyjádřila za všechny. „Pokud nemá levý hák lepší než ty, řekla bych, že má velký problém.“
26
Po oslavách si Ta’a Chume zavolala Jainu k soukromé schůzce.
„Vedla sis nesmírně dobře, ale Yuuzhan Vongové se vrátí. Nadešel čas, aby ses dozvěděla, co si o tom všem myslím. Chci sesadit Teneniel Djo z trůnu a oženit Isoldera s královnou schopnou vládnout během války.“
Jaina pokrčila rameny. „Pokud nechcete, abych vám byla nápomocná při sesazování Teneniel Djo, nechápu, proč mi to říkáte.“
Stará královna na ni šelmovsky úkosem pohlédla. „Často myslím na to, jak frustrující musí být život ve stínu slavné matky.“
„Torpédo bylo vypuštěno, ale zatím žádný cíl v dohledu,“ poznamenala Jaina.
„Cíl je docela jasný. Měl by to být přirozený zájem každé mladé dámy tvého postavení.“
„Jistěže, člověka podobné věci občas napadnou, ale ve válce starosti mladistvých obvykle vypadají malicherně.“
„Ovšem malichernost s mládím nepomíjí,“ pokračovala Ta’a Chume. „Jistě sis povšimla, že Tenel Ka se k tobě poslední dobou chová vyloženě nepřátelsky.“
„Občas mezi námi dojde k neshodám. V řádu Jedi to není nic výjimečného.“
„Kdypak se moje vnučka začala zajímat o filozofii? Ne, Tenel Ka žene strach, že bude vytlačena ze svého místa někým schopnějším.“
Jaina si přejela oběma rukama po spáncích a připadala si jako v mrákotách z tohoto bizarního rozhovoru. „Předpokládám, že by to měl být někdo jako moje matka. Na to mě připravujete? Pokud ano, pak nechápu, kam tím míříte. Místo dcery princezny Leiy bych byla dědičkou královny Leiy. Zůstala bych i nadále v podstatě v jejím stínu, pokud vám jde o tohle.“
Královna se usmála jako hráč sabaccu, který se chystá vyložit na stůl vítěznou kartu. „Ty mi nerozumíš, má drahá. V těchto krutých dobách Hapes potřebuje královnu-válečnici – ani Teneniel Djo, ani Tenel Ka, ani Leiu. Královnu, která se snaží pochopit nepřítele a tvrdě na něho udeřit.“
Smysl jejích slov zasáhl Jainu jako yuuzhanvongský dunivý brouk. Z neznámých důvodů se rozesmála. „Už vidím, jak by na ten nápad zareagoval táta. Teď mluvíme o Hanu Solovi – divím se, že ho váš vyslanec nemusel v sebeobraně zabít!“
„Tohle je vážná věc,“ trvala na svém Ta’a Chume.
Jaina se s námahou ovládla a nabyla opět vážného výrazu. „Chápu. Nechtěla jsem se vás dotknout – opravdu, už ten návrh pro mě znamená nesmírnou poctu. Ale nemám zájem.“
„Proč ne?“
„Proč ne?“ zopakovala. „Tak za prvé, jsem na to moc mladá.“
„Nesmysl. Je ti osmnáct, zhruba tolik, kolik bylo tvé matce, když dala své srdce staršímu muži.“
„Když už mluvíme o otci, kolik dní strávil váš vyslanec v bactové nádrži?“ otázala se Jaina jízlivě.
„Jsem si jistá, že se s tím nápadem smíří. Je to celkem rozumný muž.“
„Tak z tohohle ho ještě nikdo neobvinil,“ odsekla Jaina. „Ale budiž. Neznám hapanské zvyky, ale mně nikdo nebude nařizovat, koho si mám vzít. Ani rodiče, ani přátelé.“
„A ani já,“ uzavřela Ta’a Chume s lehkým úsměvem. „Aspoň o tom uvažuj.“
Jaina jí to slíbila a vydala se hledat Jaga Fela s úmyslem poptat se ho na boj, do něhož tak úspěšně zasáhl.
Její původní jistota se vytratila. Doufala, že otec jednal předvídatelně, ale její cit pro nebezpečí ji varoval. Co když neodpověděl „rozumně“? Co když Teneniel Djo neustoupila? Jak daleko je Ta’a Chume schopná zajít?
Od té doby, co přistáli na Hapesu, měla Jaina neodbytný pocit, že s ní Ta’a Chume má nějaké skryté plány. Navzdory tomu, co o Ta’a Chume věděla a co ze starší ženy vycítila, se s tím stále nechtěla smířit.
Nemohla Jaga nikde najít, i když se jí nakonec podařilo vyslídit jeho loď ve velmi nenápadném koutě městských hangárů. Stejně tak se jí nepodařilo najít nikoho, kdo by ho v poslední době viděl.
V jednu chvíli pomyslela na to, že ho najde s pomocí Síly. Jacen se oddal hluboké meditaci, aby po útoku na Yavin 4 nalezl Corrana Horna, ale tohle nikdy nebyla její silná stránka a dokonce i pro Jedie nadané mimořádnou vnímavostí bylo nesmírně obtížné nalézt konkrétního člověka – pokud ovšem mezi nimi nebylo nějaké hlubší pouto.
Nakonec se rozhodla, že najde odpověď v jediském transu, a zamířila do soukromí své komnaty v paláci.
Když se ponořila hluboko do myšlenek a zmocnil se jí proud Síly, jako by z tmavé mlhy se vynořila představa. Jaina viděla malou hubenou holčičku v hnědé letecké kombinéze. Ramínka holčičky byla shrbená v napjatém očekávání a v obou ručkách svírala neznámý světelný meč.
Jaině se rozbušilo srdce, když poznala samu sebe a pochopila souvislosti tohoto výjevu. A pak byla unášena dál, rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným se postupně stíral, až se plně ponořila do vzpomínek vyvolávaných Silou.
Proti ní kráčela vysoká, černě oděná postava s rudým světelným mečem připraveným k výpadu.
Představa Dartha Vadera v ní nevyvolala strach z jejího neblaze proslulého děda, nýbrž zcela jiný druh úzkosti.
Znovu se jí vrátila hrůzná vzpomínka, jak bojovala s Jacenem zamaskovaným v holografické projekci.
„Jacene?“ zašeptala.
Zjevení pokračovalo. Zdráhavě se postavila a zažehla meč, který jí svěřili mistři v Šeré akademii. Boj nad ní rozestřel svá černá křídla, zuřivý, prudký a zoufalý. Jaina vrhla všechny své síly do odvracení úderů a snažila se sama nezasadit žádný. Kvůli rozvíjejícím se dovednostem, které Jacen získal už v útlém věku, to byl nadmíru obtížný úkol.
V této představě nicméně nevystupovala jako vycvičený Jedi, nýbrž jako mladičká dívka vytržená z domova skupinou Temných Jediů a přinucená bojovat bez jakéhokoli výcviku. Jaina nebojovala tak jako teď, ale jako kdysi. Nakonec udeřila, aniž by to chtěla.
Temný pán se zapotácel a klesl k zemi, jeho ruka v rukavici lapala po kouřící ráně, kterou mu Jainin světelný meč vypálil do hrdla.