Neměl jsem tušení, co je to Sarf.
Právě když se lidé začali usazovat ke stolu, vešel nějaký mladík a mluvil s Yegeym, našim hostitelem, a ten se pak obrátil k nám. „Zpráva z Karhide," prohlásil. „Králi Argavenovi se dnes ráno narodilo dítě a do hodiny zemřelo."
Nastala odmlka, pak se to v místnosti rozšumělo a nakonec se hezký mladý muž jménem Gaum zasmál a pozvedl korbel s pivem a zvolaclass="underline" „Ať žiji všichni karhidští králové tak dlouho!" Někdo si s ním připil, většina ne. „Ó, jméno Meshovo, smát se smrti dítěte!" ozval se tlusťoch ve fialovém, který právě ztěžka dosedal vedle mě. Kalhoty měl kolem stehen nařasené jako sukýnky, z obličeje mu čišelo znechuceni.
Rozproudila se debata na téma: kterého ze synů svého kemmera pravděpodobně jmenuje dědicem – bylo mu totiž dobře přes čtyřicet a určitě už svého pokrevního potomka mít nebude – a jak dlouho asi nechá Tiba ve funkci regenta. Někteří se domnívali, že jeho regentství skončí hned, jiní byli na vážkách. „Co si myslíte vy, pane Aii?" zeptal se muž jménem Mersen, jehož Obsle označil za karhidského agenta, a tudíž podle všeho Tibova člověka. „Vy jste právě přišel z Erhenrangu; jaká je tam reakce na zvěsti, že se Arga-ven ve skutečnosti, aniž to vyhlásil, vzdal úřadu, předal sáně svému bratranci?"
„Ano, ty pověsti jsem slyšel."
„Myslíte, že je na nich něco pravdy?"
„To netuším," odpověděl jsem a vtom zasáhl hostitel zmínkou o počasí, poněvadž lidé mezitím začali jíst.
Poté co sloužící poodnášeli ze servírovacího stolu talíře a hory zbylých pečených a nakládaných pochutin, sesedli jsme se všichni kolem dlouhého stolu; dostali jsem šálečky s příšerným likérem, říkali mu, jak se to často dělá, životabudič; a zpovídali mě.
Od té doby, co mě v Erhenrangu vyšetřovali lékaři a vědci, neměl jsem proti sobě skupinu lidí, která by na mne vymáhala odpovědi na otázky. Jen hrstka Karhidanů, dokonce ani mezi rybáři a zemědělci, s nimiž jsem prožil své první měsíce, se takoví nenašli, podlehla nutkáni, často velmi intenzivnímu, ukojit svou zvědavost prostým dotazem. Žili si ve svém vlastním světě, uzavření sami do sebe, zvyklí nejednat přímo; neměli rádi otázky a odpovědi. Myslel jsem na pevnost Otherhord, na to, co snovač Faxe říkal o odpovědích… I samotní odborníci omezili dotazy na ryze fyziologické problémy, jako například funkci žláz nebo oběhový systém, tedy ty, v nichž jsem se nejnápadněji odlišoval od gethenské normy. Nikdy nezašli ani o krok dál, že by se třeba zeptali, jak nepřetržitá sexuální aktivita mojí rasy ovlivňuje její společenské zvyklosti, jak zvládáme ‚trvalý kemmer‘. Poslouchali, když jsem jim to vyprávěl; psychologové poslouchali, když jsem jim říkal o myšlenkové domluvě; ale nikdo z nich se neosmělil položit dostatečně obecné dotazy, aby si mohli utvořit přiměřený obrázek o společnosti na planetě Terra nebo v Ekumenu – snad s výjimkou Estravena.
Tady je tak nesvazovaly vzájemné ohledy, tady nebyla v popředí zájmu všech hrdost a vážnost a otázky zjevně neurážely ani tazatele, ani dotazovaného. Brzy jsem však poznal, že někteří tazatelé mě mermomocí chtějí nachytat, usvědčit z podvodu. To mě na chvilku vyvedlo z míry. Samozřejmě že jsem se s nedůvěrou setkával i v Karhide, ale málokdy s plánovitou nedůvěrou. Tibe sice v Erhenrangu, v den průvodu, také sehrál divadýlko na téma „spolupráce s podvodníkem", ale srovnal jsem si v hlavě, že to byla součást hry, kterou chtěl zdiskreditovat Estravena, a myslím si, že mně Tibe ve skutečnosti věřil. Vždyť viděl mou loď, malý přistávací modul, ve kterém jsem na tuto planetu přiletěl; jako všichni ostatní i on měl volný přistup ke zprávám, které inženýři vypracovali o lodi a ansiblu. Nikdo z těchto Orgoťanů loď neviděl. Ansibl jsem jim ukázat mohl, ale jako lidský výtvor jiných světů zrovna moc přesvědčivý nebyl, neboť byl tak nepochopitelný, že to mohl být zrovna tak podvrh jako skutečný přístroj. Stále platil starý Zákon o kulturním embargu, zakazující dovoz rozložitelných a napodobitelných artefaktů, takže jsem s sebou neměl nic než ten modul a ansibl, krabičku s obrázky, neoddiskutovatelně odlišné tělo a neprokazatelně jiné myšleni. Obrázky kolovaly, sledovány lhostejně, jako když si prohlížíte obrázky nějaké neznámé rodiny. Přicházely další dotazy. Obsle se zeptal, co je vlastně Ekumen – svět, svazek světů, místo, vláda?
„Ano, všechno z toho, co jste jmenoval, a nic. Ekumen je terranské slovo; běžně se místo něho říká ‚domácnost‘, v karhidštině by to byl krb. V orgotštině nevím, ještě tak dobře jazyk neznám. Myslím, že ne komensalita, i když bezpochyby existuje podobnost mezi komensální vládou a Ekumenem. Ale Ekumen není v podstatě vůbec vláda. Je to pokus o znovusblížení mystického s politickým a jako takový je samozřejmě většinou neúspěšný; ale tyto neúspěchy zatím přinesly lidstvu víc dobra než úspěchy minulých generaci. Je to společenství a má, alespoň potenciálně, kulturu. Je to jakási forma vzdělávání; po této stránce je to něco jako velikánská škola – skutečně veliká. Podstatou, hnacím motorem, je dorozumívání se a spolupráce, po jiné stránce je to tedy svaz nebo spojenectví světů, které je do jisté míry centrálně organizováno v klasickém slova smyslu. A právě tento aspekt, tento svaz, nyní reprezentuji. Ekumen jako politický subjekt funguje na základě rovnoprávného postaveni, ne nějakými nařízeními shora. Neprosazuje zákony; rozhodnutí se dosahuje po poradě a dohodě, ne na základě konsensu a příkazů. Jako hospodářský subjekt je nesmíme výkonný, stará se o mezisvětové dorozumění, udržuje obchodní bilanci mezi osmdesáti světy. Osmdesáti čtyřmi, abych byl přesný, jestli se Gethen připojí k Ekumenu…"
„Jak je to myšleno, že neprosazuje zákony?" zeptal se Štose.
„Žádné nemá. Členské státy se řídí svými vlastními zákony; dojde-li k nesrovnalostem, Ekumen funguje jako zprostředkovatel, snaží se na základě právním a etickém o urovnání nebo přezkoumání stanovisek nebo jejich zvážení. No a jestli Ekumen, coby pokus o nadspolečenské uspořádáni, nakonec selže, bude se muset proměnit v mírotvornou sílu, vybudovat policii a tak dále. Prozatím to ale není třeba. Všechny centrální světy se ještě zotavují z katastrofami epochy před pár stoletími, znovunacházejí zapomenuté dovednosti a ideje, znovu se učí mluvit…" Těžko vysvětlovat Věk nepřátelství a jeho následky někomu, kdo ani nemá slovo pro válku.
„To je, pane Aii, přímo fantastické," afektovaně protahoval samohlásky hostitel, komensal Yegey, drobný, rtuťovitý človíček s jiskrnýma očima. „Ale pořád nevím, proč jim záleží na nás. Nebo jinak, jakou má pro ně cenu osmdesátý čtvrtý svět. A jak tomu rozumím, nijak moc inteligentní svět, když nemáme žádné hvězdné lodě a podobně, a oni všichni je mají."
„Nikdo jsme je neměli, dokud nepřiletěli z Hainu a Cetianu.
A některé světy je ani nadále nesměly vlastnit, celá staletí, dokud Ekumen nestanovil zásady toho, čemu tady myslím říkáte.volný obchod'." To vyvolalo u stolu smích, protože tak se jmenovala Yegeyho frakce uvnitř komensality. „A právě kvůli volnému obchodu jsem tady, abych se pokusil ho rozšířit sem. Trh nejenom zboží, samozřejmě, ale i znalosti, technologu, nápadů, filozofií, umění, medicíny, vědy, teorie… Pochybuji, že se z Gethenu bude někdy fyzicky vyjíždět na jiné světy. Jsme tady totiž sedmnáct světelných let daleko od nejbližšího ekumenického světa Ollulu, což je planeta, kterou vidíte jako hvězdu a říkáte jí Asyomse; a nejvzdálenější svět je odsud dvě stě padesát světelných let a tuto hvězdu ani nevidíte. Pomoci ansiblu byste se s tímto světem mohli bavit stejně jako se rádiem domluvíte se sousedním městem. Ale pochybuji, že byste se někdy s lidmi odtamtud setkali… Ten obchod, o kterém mluvím, může být vysoce výnosný, ale spočívá z velké části spíše v prosté komunikaci než v transportu. Mým úkolem zde ve skutečnost je zjistit, zda jste ochotní komunikovat se zbytkem lidstva."
„Jste'," zopakoval Stose a v rozčileni se nakláněl dopředu, „znamená Orgoreyn, nebo to znamená Gethen jako celek?"
Krátce jsem zaváhal, protože takovou otázku jsem nečekal.
„V tomto okamžiku to znamená Orgoreyn. Ale smlouva nemůže být výlučná. Pokud se Sith nebo Ostrovní národy nebo Karhide rozhodnou připojit k Ekumenu, tak mohou. Je to pokaždé záležitost individuální volby. No a na planetách tak vysoce vyvinutých, jako je Gethen, obvykle dojde k tomu, že jednotlivé antrotypy nebo oblasti nebo národy nakonec ustanoví své reprezentanty, kteří mají vykonávat funkci koordinátora na planetě i ve styku s jinými planetami – jakousi místní stabilitu, jak bychom to pojmenovali my. Tímto způsobem se ušetři spousta času; a peněz, tím, že se na výlohách podílíte. Kdybyste se například rozhodli pro svou vlastní hvězdnou loď."