„Při mléce Meshově!" zvolal tlustý Humery vedle mě znechuceně a pobaveně zároveň. „Vy chcete, abychom se dali vystřelovat do Prázdna? Uf!" Dýchavičně sípal, znělo to jako vysoké tóny akordeonu.
Pak promluvil Gaum: „Kde je vaše lod, pane Aii?" Vyřkl tu otázku tiše, napůl se usmíval, jako by byla mimořádně choulostivá a on si přál, aby její choulostivost nezůstala nepovšimnuta. Byl to opravdu výjimečně půvabný člověk, podle jakýchkoli měřítek, ať muž, či žena, a já jsem si nemohl pomoci a musel jsem se na něho upřeně dívat, když jsem odpovídal, a také jsem si znovu kladl otázku, co že je to ten Sarf. „To není žádné tajemství; poměrně dost se o ní mluvilo v karhidském rozhlase. Raketa, která se mnou přistála na ostrově Horden, je teď v královské slévárně v Řemeslnické škole; alespoň větší část z ní; mám dojem, že různí experti si po prozkoumání rakety poodnášeli různé kousky s sebou."
„Rakety?" zvídal Humery, protože jsem užil orgotského výrazu pro zápalné ohňostroje.
„To, pane, nejlépe vystihuje způsob pohonu tohoto přistávacího tělesa."
Humery zase zasípal. Gaum se pouze usmál a řekclass="underline" „Takže vy se teď nemáte čím vrátit na… no prostě tam, odkud jste přiletěl."
„Ale mám. S Ollulem se mohu domluvit prostřednictvím ansiblu a požádat je, aby pro mě poslali loď NAFAL. Dostala by se sem za sedmnáct let. Nebo bych mohl pomoci rádia zavolat na hvězdnou loď, která mě dopravila do vaší sluneční soustavy. Je teď na oběžné dráze kolem vašeho slunce. Byla by tu za několik dní."
Rozruch, který tohle sděleni způsobilo, byl viditelný i slyšitelný, a dokonce ani Gaum nedokázal skrýt své překvapeni. Něco tu ale nehrálo. Byla to totiž jediná závažná skutečnost, kterou jsem v Karhide zamlčel, i před Estravenem. Jestliže o mně Orgoťané věděli pouze to, co Karhiďané uznali za vhodné jim o mně říct – ták aspoň to naznačovali mně -, pak by toto mělo být jen jedním z řady překvapení. Ale nebylo. Bylo to překvapeni nejpřekvapivější.
„Kde že ta loď je, pane?"
„Obíhá kolem slunce, někde mezi Gethenem a Kuhumem."
„Jak jste se z ní dostal sem?"
„Raketou," vpadl do hovoru starý Humery.
„Přesně tak. Naše mezihvězdné lodě nepřistávají na obydlených planetách, se kterými není navázán kontakt nebo uzavřeno spojenectví. No a proto jsem přiletěl tou raketkou a přistál na ostrově Horden."
„A vy se, pane Aii, můžete domlouvat s tou velkou lodi prostřednictvím obyčejného rádia?" To se zeptal Obsle.
„Ano." Pro tu chvíli jsem se vyvaroval jakékoli zmínky o svém malinkém zesilovacím satelitku, uvedeném na oběžnou dráhu z rakety; nechtěl jsem u nich vzbudit dojem, že jejich obloha se hemží mými krámy. „Potřebovalo by to hodně silný vysílač, ale těch máte spousty."
„Takže bychom se mohli dorozumívat s vaší lodi?"
„Kdybyste měli patřičný signál, tak ano. Lidé na palubě jsou ve stavu, kterému říkáme stagnace, vy byste to možná nazvali hibernace, aby nepřišli v životě zbytečně o roky strávené čekáním, než já tady dokončím svou práci. Patřičný signál na patřičné vlnové délce uvede do chodu mechanismus, který je probudí ze stagnace; načež se mi ozvou pomocí rádia nebo ansiblu a jako retranslačni stanice jim poslouží Ollul."
Z další otázky vyznívalo znepokojení: „Kolik jich je?"
„Jedenáct."
Někdo s úlevou vydechl, kdosi se zasmál. Napětí trochu povolilo.
„Co kdybyste jim žádný signál nevyslal?" zvídal dále Obsle.
„Pak se probudí ze stagnace automaticky, od nynějška zhruba za čtyři roky."
„Přiletěli by sem za vámi?"
„Bez vzkazu ode mne ne. Ansiblem by se poradili se stabily na Ollulu a Hainu. Pravděpodobně by se rozhodli pro nový pokus -poslali by sem asi dalšího člověka jako vyslance. Druhý vyslanec mívá často jednodušší pozici než první. Nemusí tolik vysvětlovat a lidé už mu snáze uvěří."
Obsle se zazubil. Ostatní se většinou tvářili dál zamyšleně a měli se na pozoru. Gaum mi sotva znatelně přikývl, jako by tleskal pohotovosti, s jakou jsem odpověděclass="underline" spiklenecky přikývl. Slose svýma jiskrnýma očima napjatě sledoval nějaký imaginární děj, z něhož se náhle vytrhl a obrátil se ke mně: „Proč jste se, pane vyslance, za dva roky v Karhide nikdy o té druhé lodi nezmínil?"
„Jak víme, že se nezmínil?" s úsměvem opáčil Gaum.
„My to víme zatraceně dobře, pane Gaume," ohradil se Yegey, taky s úsměvem.
„Opravdu jsem se o tom nezmiňoval," zasáhl jsem. „A řeknu vám proč. Představa lodi, která tam někde vyčkává, může někoho znepokojit. Myslím, že i někteří z vás mají stejný pocit. V Karhide se mi za celou dobu nikdy nedostalo od těch, s nimiž jsem jednal, takové důvěry, abych se jim odvážil o té lodi říct. Tady jste už měli dost času o mně přemýšlet; jste ochotni mi naslouchat přede všemi, na veřejnosti. Nejste tolik svázáni strachem. Odvážil jsem se, protože si myslím, že k tomu nadešel čas a že Orgoreyn je to pravé místo."
„To máte pravdu, pane Aii, to ano!" rozvášnil se Slose. „Do měsíce pro tu loď pošlete a v Orgoreynu jí uchystáme přivítání, které bude symbolem a zpečetěním nástupu nové epochy. Ti, kdož nyní nechtějí vidět, prohlédnou!"
Mluvilo se dál, dokud nám na stůl nepřinesli večeři. Pojedli jsme a popili a šli domů, já za sebe mohu říci, že jsem byl vyčerpaný, ale celkově vzato s průběhem spokojený. Byly tu samozřejmě nějaké varovné signály a nejasnosti. Slose ze mě chtěl udělat náboženství. Gaum ze mě chtěl udělat podvodníka. Mersen, jak se zdálo, chtěl rozptýlit podezření, že je karhidským agentem, tím, že to podezření podsouval mně. Obsle, Yegey a někteří další však pracovali na vyšší úrovni. Chtěli komunikovat se slabily, chtěli, aby loď NAFAL přistála na orgotské půdě, aby komensalitu Orgoreyn přesvědčili nebo donutili se připojit k Ekumenu. Věřili, že tím Orgoreyn dosáhne výrazného a trvalého vítězství nad Karhide, co se proslulosti týká, a komensalové, kteří se o vítězství přičiní, že získají po zásluze vliv a moc ve vládě. Jejich frakce Volný obchod, v Třiatncitce menšinová, se postavila proti pokračování sporu v Sinothském údolí a obecně vzato představovala konzervativní, umírněnou, ne nacionalistickou politiku. Už delší dobu nebyli u moci a počítali s tím, že jejich cesta zpátky k moci by mohla, i když s určitými riziky, vést směrem, který jsem naznačil. Nebylo nikterak na škodu, že neviděli o moc dál dopředu a že moje mise byla pro ně prostředkem, ne cílem. Jakmile naberou správný směr, začne jim možná postupně docházet, kam by mohli dojít. Třebaže byli zatím krátkozrací, uvažovali nicméně reálně.
Obsle se ujal slova, aby získal ostatní: „Karhide se buď zalekne síly, kterou nám toto spojenectví poskytne – a uvědomte si, že Karhide se vždycky bojí novot a nových názorů – a bude otálet " a držet se zpátky. Anebo se vláda v Erhenrangu vzchopí a požádá o připojení, po nás, jako druhá v pořadí. V obou případech by utrpěl karhidský shifgrethor; a v obou případech táhneme sáně my. Budeme-li dost chytří a využijeme-li tohoto náskoku, bude to náskok trvalý a jistý!" Potom se obrátil ke mně: „Ale Ekumen nám bude muset, pane Aii, pomoci. Budeme muset našim lidem ukázat víc než jen vás, než jednoho člověka, kterého už zná Erhenrang."
„To chápu, pane komensale. Vy byste chtěli nějaký okázalý, pádný důkaz a já bych vám ho chtěl poskytnout. Jenže já nemohu loď přivolat, dokud nebude dostatečná záruka její bezpečnosti a vašich čistých úmyslů. A potřebuji, aby vláda, což podle mě znamená celý sbor komensalů, svůj souhlas a záruku vyhlásila veřejně."
Obsle se zatvářil zarputile, ale prohlásiclass="underline" „To zní rozumně."