„Neříkej!“
„Ano, ale to bylo předtím, než jsem si uvědomil, co máš v plánu.“
Ano?“ Rod pozvedl jedno obočí. „Ale nemůžeš přijít na to, proč jsem to udělal.“
„Ne. Zestárl jsem. Rode Gallowglassi…“
Rod si odfrkl.
„Díky.“ Brom sklonil hlavu. „Ale je to pravda; zestárl jsem a potřebuji pomoc, abych pochopil.“
„A co jsi viděl?“
„Ó, to byla velice dojemná scéna!“ usmál se Brom trochu ironicky. „Nejprve Kateřina jen křičela: 'Můj miláčku, ty jsi raněn! a volala pro doktory a bylinky, dokud se Tuanovi nepodařilo vstát; pak mu začala plakat na rameni, nazývala ho svým pánem a strážcem, ochráncem její cti, a nebyla k utišení, dokud jí neodpřisáhl, že se s ní ožení!“ Bromův úsměv změkl. „Ano, bylo to velice něžné a dojemné.“
Rod unaveně přikývl a zavřel oči. „Kdy bude svatba?“
„Jakmile proběhnou trojí ohlášky v kostele. Kateřina ji chtěla okamžitě, ale Tuan trval na tom, že ne, že je královna a výkvět ženství a musí se provdat přiměřeně svému stavu.“
„Slibný začátek.“
„Ano, a bylo to čím dál slibnější! Neboť Tuan se pak obrátil k dvanácti lordům a řekclass="underline" 'A co uděláme s těmito muži? a Kateřina křičela: 'Jak si přeješ, můj pane, jak si přeješ! Ale zařiď to s nimi rychle a pojďme pryč! „
„Velice příznivý vývoj,“ přisvědčil Rod. „A co s nimi udělal?“
„Nechal jim sundat pouta a přikázal jim, aby se odebrali na svá panství a dál je spravovali. Ale požadoval od každého z nich rukojmí ve věku dvanácti let nebo méně z jejich krve a rodu, které by dlelo na královnině hradě.
Rod se zamračil a přikývl. „To by mohlo fungovat. Získá odstrašující prostředek a zároveň příležitost vychovat si novou generaci nejvyšších lordů, oddaných trůnu.“
Duševně zcela vyčerpán, opřel se o kmen stromu. „Jsem rád, že to zabralo.“
„Ano.“ Bromovy oči se zaleskly. „Tahle zem bude navždy tvým dlužníkem, Rode Gallowglassi. Zachránil jsi nám naši korunu a zažehnals hrozbu dlouhé a krvavé občanské války; a co víc, dal jsi nám krále.“
„A veřejného nepřítele číslo jedna,“ dodal Rod hořce.
Bromova tvář potemněla.
Rod se na něj podíval z pod víček. „Musíš uznat, že jsem teď mírně řečeno persona non grata.“
„Ano,“ zavrčel Brom, „ale vždycky můžeš najít azyl v Elfii.“
Rod se slabě usmál. „Díky, Brome.“
„Teď mi pověz,“ Brom se předklonil a zamračil se, „jak to, že jsi tady? Když se nad naší zemi začaly stahovat mraky a naděje se ztrácela v nedohlednu, přišel jsi ty, spadl jsi z nebe jako odpověď na naše modlitby — ty, kterého k naší zemi nic neváže, žádné statky, které by měl chránit. Naše záležitosti nebyly tvými záležitostmi, a přesto jsi je přijal za své.“
Zvedl hlavu a oči mu zaplály. „Proč jsi nás zachránil?“
Rod se hořce usmál. „Pro Sen.“
Brom se zamračil. „Jak…?“
Rod se zadíval na hvězdy. Na okamžik zaváhal a pak řekclass="underline" „Fessi, zaznamenej to.“
Podíval se na Broma, pak na Gwendylon a svou zdravou rukou ukázal na nebe. „Podívejte se tam. Vidíte ty hvězdy? Kolem každé z nich krouží světy, jako je tenhle, kde se setkávají milenci, muži se sváří a králové se mění.
Ale většina z nich je spojena pod jedním systémem, jednou vládou — Decentralizovaným demokratickým tribunálem. A hlas, který vládne, je hlas lidí samých.“
„Ne!“ zaburácel Brom. „Jak by to bylo možné?“
„Protože hlas každého člověka je vyslyšen a váhu mu dodávají lidé, kteří za ním stojí. V tom je to tajemství, v komunikaci. Tady nemůžete mít stejný druh vlády, protože vaše úroveň komunikace je nízká, což je divné, protože máte potenciál pro nejlepší možný systém vůbec — jen ho využít.“
Založil si ruce a opřel se o strom. „Ale mají tam i hodně problémů. Pořád rostou, víte? Každý rok se k Tribunálu připojí alespoň jeden svět. Na tomto stupni už dosáhli vrcholu možností komunikace. A za vrcholem číhá hrozba diktatury.“
„Pořád nechápu, co to má s námi společného?“ zavrčel Brom.
„Pracuji pro ně. Jsem zařizovač. Jsem ten hoch, co se potlouká po vesmíru a připravuje další planety pro členství… když se členy stát chtějí, což chtějí vždycky, když jsou na ně připraveny!“
„A v čem spočívá jejich připravenost?“ usmál se Brom, trochu s přemáháním.
„Komunikace, jak už jsem řekl, ale nejen to — také vědomosti. Vzdělání.“
Povzdechl si. „Vzdělání se většinou prosadit dá. Trvá to dlouho, ale jde to. Komunikace, to je jiná otázka.
Existuje totiž ještě jedna důležitá ingredience svobody: vnější hranice. Ta zabraňuje vzniku stratifikované společnosti — nezáleží na tom, co to je, mylorde O'Berine, králi elfů — a stratifikovaná společnost je další cesta k totalitě.
A tak se Tribunál stará o stálý růst. Kdyby však unie rostla příliš rychle, začala by zaostávat komunikace a to by byl konec. Což já osobně nechci. Neboť můj Sen má své jméno — Svoboda. To je můj Sen. A taky důvod, proč pro mne Gramarye znamená tak mnoho.“
Brom se zamračil. „Nerozumím.“
Rqd se mu podíval do očí a usmál se. „Čarodějnice. Jejich umění číst myšlenky. To je komunikační systém, jaký potřebujeme.“
V Bromově obličeji se objevil výraz porozumění a určitého smutku a pak se trpaslík odvrátil.
„Potřebujeme je,“ pokračoval Rod, „potřebujeme jich hodně. Až do dneška rostl jejich počet pomalu. Ale pod Kateřininou ochranou budou rychle přibývat; a jejich dnešní vítězství v boji jim přinese respekt všech. Nebude to dlouho trvat a každý rodič si bude přát, aby v jeho rodině byla alespoň jedna čarodějnice nebo čarodějník. Pak se jejich počet znásobí.“
Brom se zamračil. „Ale jak je možné, že jen tento svět ze všech, o kterých jsi mluvit, má čarodějnice?“
„Protože lidé, kteří sem přinesli život, vaši předci, kteří spadli z nebe, pečlivě vybírali ty, kteří měli alespoň nějaké známky čarodějnické moci. Možná to ani nevěděli; známky byly příliš slabé a ukryté příliš hluboko, ale míjely generace a oni se ženili a vdávali stále mezi sebou a známky pořád rostly a rostly, dokud se nakonec nezačaly rodit pravé čarodějnice.“
„A kdy k tomu došlo?“ usmál se Brom shovívavě. „Když se objevili elfové. Také Banshee, vlkodlaci a jiná nadpřirozená fauna. Neboť na této planetě je podivná substance nazývaná čarodějnický mech, která se sama formuje do podoby, na kterou myslíš. Když čarodějnice myslí na elfa, přetvoří se v elfa.“
Brom zbledl. „Chceš snad říct…“
„Nemusíš z toho mít špatný pocit, Brome,“ řekl Rod rychle. „Všichni lidé kdysi byli pulzujícím rosolem plujícím v moři; jde jen o to, že v dobách vašich předků byl ten proces trochu urychlen působením čarodějnic. A byl to tvůj první předek, ne ty. Řekl bych, že tvor vytvořený z čarodějnického mechu je tak přesnou kopií, že se může nadále rozmnožovat — a dokonce i křížit se smrtelnými lidmi.“
Zaklonil se a povzdechl si. „Můžeš být hrdý, Brome. Ty a tví lidé jste jediní, kteří se mohou prohlašovat za skutečné domorodce.“
Brom byl dlouho zticha; pak zavrčeclass="underline" „Ano, pak je to tedy naše země. A co s ní chceš dělat, čaroději z hvězd?“
„Dělat?“ Rod na něj mrkl. „Jen to, co se snažíš dělat i ty, Brome, prostřednictvím reforem, které jsi navrhl Kateřině. Cožpak rovnost před zákonem není tvůj cíl?“
„To je, ano.“
„No vidíš, a můj taky. A moje práce je ukázat ti nejméně krvavou cestu k tomuto cíli, což jsem právě udělal.“ Zamračil se a přes obličej mu přelétl temný stín.
Brom se na něj pátravě zadíval. Gwendylon se dotkla jeho hlavy a s obavami mu zajela prsty do vlasů.
Podíval se na ni a pokusil se o úsměv.
Pak se obrátil k Bromovi. „Proto jsem bojoval pro Kateřinu, víš; protože ochraňuje čarodějnice a protože je reformátorka — a stejně tak i Tuan, díky Bohu.
A zároveň je to důvod, proč rádcové a Šklebil bojovali proti ní.“
Brom se zamračil. „Jsem starý, Rode Gallowglassi. Nemluv na mne v náznacích.“
Rod se znovu podíval na hvězdy. „Jednoho dne bude Tribunál řídit všechny hvězdy, které vidíš, a ještě víc těch, které vidět nemůžeš. A skoro všichni lidé na nich budou čarodějnice a čarodějníci, protože budou mít v žilách krev Gramarye.