Hledačky větru prošly podle hodnosti a snažily se zachovat klidnou tvář, ale i Renaile se uvolnila, jakmile bosou nohou došlápla na suchou trávu. Některé se otřásly nebo se ohlížely s vykulenýma očima na otvor ve vzduchu. Všechny do jedné se cestou kolem podezíravě koukly po Elain a dvě tři otevřely pusu, snad aby se zeptaly, co dělá, možná aby ji požádaly - či jí nakázaly - aby uhnula. Elain byla docela ráda, že spěchají, když jim to Renaile stroze přikázala. Brzy budou mít příležitost říkat Aes Sedai, co mají dělat, a nemusely začínat zrovna u ní.
Z toho se jí stáhl žaludek a nad mnoha z nich potřásala hlavou. Měly znalosti o počasí, aby mísu správně použily, ale dokonce také Renaile přiznala - byť neochotně - že čím víc jediné síly se do mísy usměrní, tím větší je naděje, že se jim povede napravit počasí. Ale bylo třeba usměrnit s přesností, na niž se vzmůže pouze sama žena nebo kruh. Musel to být plný kruh třinácti. Do těch třinácti bude jistě patřit Nyneiva, Aviendha i sama Elain a možná pár žen z rodinky, jenže Renaile očividně hodlala trvat hlavně na splnění té části dohody, která říkala, že jim bude dovoleno naučit se všemu, čemu je Aes Sedai mohou naučit. Průchod byl první a vytvoření kruhu druhá věc k učení. Byl div, že Renaile nepřivedla všechny hledačky větru z přístavu. Co by dokázaly, kdyby tu byly tři čtyři stovky těchto žen! Elain v duchu děkovala, že jich je jenom dvacet.
Ale nestála tady, aby je přepočítala. Když hledačky větra procházely, jedna za drahou, Elain zjišťovala, jak jsou silné. Doposud měla čas dostat se jen k hrstce, jak měly potíže přesvědčit Renaile, aby vůbec přišly. Získání hodnosti mezi hledačkami větra očividně nemělo nic společného s věkem ani silou. Renaile nebyla zdaleka nejsilnější, nepatřila ani k předním třem čtyřem, zatímco jedna žena téměř na konci zástupu, Senine, měla vrásčitou tvář a silně prošedivělé vlasy. Zvláštní, ale podle jizev na uších to vypadalo, že Senine kdysi nosívala víc než šest náušnic, a silnějších, než měla teď.
Elain si přiřazovala tváře ke jménům a byla stále spokojenější. Hledačky větru si sice zajistily, že měly navrch, a ona s Nyneivou možná budou mít vážné potíže jak u Egwain, tak u věžové sněmovny, jakmile vejdou podmínky smlouvy ve známost, ale žádná z těchto žen by jako Aes Sedai nestála příliš vysoko. Rozhodně ne nízko, ale vysoko taky ne. Elain si říkala, že se nesmí cítit samolibě - nezměnilo to nic na tom, na čem se dohodly - ale bylo to těžké. Vždyť tu byly nejlepší ženy, které mohli Atha’an Miere poskytnout. Alespoň tady v Ebú Daru. A kdyby to byly Aes Sedai, tak všechny, od Kurin s černýma očima po Renaile, by poslouchaly, když by ona promluvila, a vstaly by, kdykoliv by vstoupila do místnosti. Kdyby to byly Aes Sedai a chovaly se tak.
Pak, na konci řady, se objevila hledačka větra z jedné z menších lodí, kulatolící žena v prostém modrém hedvábí jen s půltuctem ozdob na řetízku v nose. Jmenovala se Rainyn, a Elain sebou trhla, když kolem ní procházela. A úplně nakonec spěchaly obě učednice, chlapecky štíhlá Talaan a Metarra s velkýma očima, a tvářily se uštvaně. Ještě neměly ani kroužek v nose, natož řetízek, v levém uchu jim visel jeden tenký zlatý kroužek a tři v pravém. Elain je sledovala a málem civěla. Možná ne málem.
Atha’an Miere se znovu shlukly kolem Renaile a většina z nich hladově zírala na Aes Sedai s mísou. Poslední tři ženy stály vzadu a učednice se tvářily nejistě, jako někdo, kdo neví, zda má vůbec právo tu být. Rainyn zkřížila ruce v nápodobě Renaile, avšak nic jiného neudělala. Hledačka větru ze škuneru, nejmenšího z plavidel Mořského národa, se málokdy dostala do společnosti hledačky větru paní vln svého klanu, nemluvě o hledačce větru paní lodí. Rainyn byla stejně silná jako Lelaine nebo Romanda a Metarra se vyrovnala samotné Elain, zatímco Talaan... Talaan tak pokorná v červené lněné blůze, s očima stále sklopenýma, se téměř rovnala Nyneivě. Téměř. Navíc Elain věděla, že ještě nedosáhla svého plného potenciálu, a Nyneiva také ne. Jak blízko sebe byly Metarra a Talaan? Začínala si zvykat na to, že jen Nyneiva a Zaprodanci jsou silnější než ona. No, Egwain taky, ale ona byla nucena, a její potenciál, i Aviendžin, se Egwaininu vyrovnal. Tolik k uspokojení, říkala si lítostivě. Lini by byla řekla, že si to zasloužila, když bere věci za předem dané.
Elain se tiše zasmála a obrátila se, aby zkontrolovala Aviendhu, ale šicí kroužek stál jako vrostlý do země před průchodem a třepal se pod studeným pohledem od Careane a Sareithy. Všechny až na Sumeko, a ona se taky nehýbala, i když se sestrám dívala do očí. Kirstian se málem rozplakala.
Elain potlačila povzdech a odehnala rodinku z cesty, aby mohli štolbové přivést koně. Šicí kroužek šel jako ovce - ona byla ovčák a Merilille a ostatní vlci - a nebýt Ispan, pohnuly by se ženy rychleji.
Famelle, jediná ze čtyř členek šicího kroužku bez bílých vlasů, a Eldase, žena s ohnivýma očima, pokud se zrovna nedívala na Aes Sedai, držely Ispan za ruce. Zřejmě se nemohly rozhodnout, jestli ji mají držet vzpřímenou, nebo ji moc nemačkat, tudíž se černá sestra pohupovala, klesala na kolena, když ji pustily, a pak ji zase narovnaly, než upadla.
„Odpusť, Aes Sedai,“ mumlala Famelle k Ispan se slabým tarabonským přízvukem. „Mrzí mě to, Aes Sedai.“ Eldase sebou trhla a tiše zaúpěla pokaždé, když Ispan zakopla. Jako by Ispan nepomohla zabít dvě členky jejich rodinky a Světlo ví, kolik dalších. Byly nervózní kvůli ženě, která brzy zemře. Zabíjení v Bílé věži, na němž se Ispan podílela, docela stačilo, aby ji odsoudily.
„Vezměte ji někam támhle,“ nařídila jim Elain a ukázala od průchodu na mýtinu. Hned poslechly, udělaly pukrle a málem upustily Ispan, omluvily se Elain i vězeňkyni se zakrytou hlavou. Reanne a ostatní přiběhly a nejistě se dívaly na sestry kolem Merilille.
Vzápětí zase začala válka zamračených pohledů, Aes Sedai se mračily na rodinku, šicí kroužek na hledačky větru a Atha’an Miere na každého, kdo jim padl do očí. Elain zaťala zuby. Nebude na ně křičet. Aspoň Nyneiva vždycky měla lepší výsledky, když ječela. Ale ona s nimi nechtěla třást, dokud nepřijdou k rozumu, třást s nimi, až by jim cvakaly zuby. Včetně Nyneivy, která měla všechno zorganizovat, místo aby čučela do lesa. Ale co kdyby měl zemřít Rand, pokud by nenašla nějaký způsob, jak ho zachránit?
Náhle ji v očích začaly pálit slzy. Rand zemře a ona tomu nemohla nijak zabránit. Loupej jablko, které držíš v ruce, holka, ne to, co ještě visí na stromě. Jako by jí Lini šeptala do ucha. Slzy jsou až napotom, předtím jsou jen plýtvání.
„Děkuji, Lini,“ zamumlala Elain. Její stará chůva byla někdy protivná a nikdy si nepřipustila, že některé z dětí do její péče svěřených již dospělo, ale rady dávala vždycky dobré. To, že Nyneiva polevovala ve svých povinnostech, nebyl důvod, proč by to měla dělat i Elain.
Hned za šicím kroužkem probíhali sloužící s koňmi, a začali s nákladními zvířaty. Na žádném z prvních nebylo naloženo nic tak frivolního jako šaty. Kdyby bylo třeba ostatní zvířata opustit, mohly jít pěšky, pokud by přišly o jezdecké koně, a nosit to, co měly na sobě, pokud by tu zůstala nákladní zvířata, ale náklad na prvních koních se nesměl dostat do rukou Zaprodanců. Elain pokynula ženě vedoucí prvního koně, aby ho odvedla stranou, z cesty ostatním.