"Sacré nom d'un chien, qui est-ce qui fait ce sale bruit..."
Hrozný jakýsi hlas zabouřil neznámou řečí přímo za Vaškovými zády. Vašek se lekl a sjel se schůdků jako střelený Ohlédl se a po prvé v životě se vyděsil tak, že klopýtl, převrátil se a převalil se na zadnici. Dvířka vozu, před nimiž zpíval, byla otevřena a v nich stál velikánský obr s divoce rozcuchanými černmi vousy a vlasy, s vykulenýma očima, do půl těla nahý a celé tělo i paže a ruce pokryty njakými modrými obrázky. A na ramenou toho obra seděla opička, všemi čtyřmi se držela ramene a pronikavě ječela do hlubokého řvaní obrova. Vašek na zemi měl ve svém úděsu jedinou představu: urazil trpaslíky a teď na něho přišel lidožrout.
Ale ta rychlost, jak Vašek sletěl se schodů a jak si kecl na zadek, a pohled na něho, jak tu seděl opřen o ruce, s vylekanou tváří, v níž téměř už nabíral modlánky, to vše přivedlo obra do halasného, dunivého smíchu.
"Hé, mon petit, tu as fait une belle courbette! Mais tu n'es pas du métier, quoi? Du bist nischt vom Zirkus, was?"
Vašek ihned postřehl změnu v tónu a bleskem pochopil, že nejde o život. Porozuměl také závrečné otázce a už se sebral, aby čelil poslednímu nebezpečí, které ještě zbývalo. Chlap přece mohl myslit na výprask.
"To se mýlíte", odpověděl na francouzskou němčinu svou českou, "my jsme od cirkusu, můj táta a já, ale jsme tu noví".
"No proto, jinak každý, kdo tu pár dní, už vědět, že když kapitán Gambier vytáhnout modrou vlajku na hlavní stěžeň, všecko kolem být ticho, protože kapitán Gambier spát. Rozuměl?"
"Nerozuměl", odpověděl Vašek německy a česky dodaclass="underline" "A jestli mi chcete nabít, uteču přivedu tatínka a ten vám namele".
"Je ne comprends rein", zachechtal e obr a zeptal se německy:
"Odkudpak jsi?"
"Z Horní Sněžné", odpověděl Vašek.
"Quoi?"
"Z Horní Sněžné!" řekl Vašek hlasitěji.
"Nom de Dieu - qu'est-ce que cela? Co ty povídat?"
"Z Horní Sněžné", křičel Vašek, "zhornísněžné, zhornísněžné, zhornísněžné!"
"Ah, est-ce qu'il n'est pas rigoo!" smál se vousáč a v dobré náladě dodal německy: "Chceš kafe?"
Tomuhle Vašek porozuměl dokonale a najednou pocítil, že má hrozný hlad.
"Hm", přikývl, "chci".
"Tak pojď", řekl obr, couvaje ze dveří.
"Ale ta opice mě kousne", odpověděl opatrně Vašek.
"Džoko kousnout? Džoko nekousnut, Džoko jít do klece. Pojď!"
Obr vzal opičku, ktrá se už utišila, do náručí a Vašek šel. Ty domečky na kolech byly přece pro něho náramná hádanka, jakživ takové neviděl a od táty slyšel, že v nich budou ít. A teď se mu jeden otevřel, klukovská zvědavost byla probuzena. Ale panečku, to byla krása, ten domeček uvnitř! Vaškovi připadalo, že je tu po třetí v pohádce: nejdřív byli trpajzlíci, pak obr lidožrout a teď cosi jako perníková chaloupka. Napravo a nalevo byly postele, za nimi u okna se záclonkami stolek, pak skříň, na níž stála kec, do které pan Gambier vstrčil Džoka. Na druhé straně byla plotýnka s komínem, umyvadlo a dvě židle zase pod okénkem. Po zemi ležely kožešiny zvířat, žluté s černými pruhy, a také po obou stěnách nad postelemi byly rozepjaty dvě s vypreparovanou hlavou. Nad nimi, skoro u stropu, byla zavěšena úplná hlava stejného zvířete s otevřenou tlamou a vyceněnými teskáky.
Kapitán Gambier si navlékl široký, temněrudý plášť, který převázal šňůrou.
"Sedni si!" ukázal Vaškovi na židli u stolu.
Pak el k protějšímu okénku, otevřel je a něco zvenčí motal a tahal. Vašek vypozoroval, že jsou to motouzy. Po chvilce se v okénku objevily dva praporky, červený a modrý. Obr modrý odvázal, červený zas vytáhl nahoru.
"To je modrý vlajka", řekl Vaškovi, položiv praporek na stůl, "tamten červený vlajka. Červený vlajka znamenat: kapitán Gambier je doma. Modrý vlajka: kapitán Gambier spát. Rozuměl?"
"Rozuměl. A co jste dělal v noci?"
"Á v noci, hé, mon petit, v noci moc práce, rozuměl? Lvice Nataša mít mladé, dostat koťata, rozuměl? A kapitán Gambier být pán od lvi a tygři a medvědi, rozuměl? A moc práce s Nataša, celou noc, mon cher, celou noc!"
To už obr kramařil u plotýnky a stavěl na stůl dva hrnečky a nalil do nich z konvice bílou kávu. Pak postavil na stůl cukřenku, misku s máslem a košík s několika houskami.
"Vem si, mon petit", pobídl Vaška a sám si sedal naproti. "A vem máslo a mazat".
Vašek nebyl z kluků, kteří se upejpají. Byl zvyklý brát všecko, co ho v mladičkém životě potkalo, tak, jak to přišlo, a hned se s tím srovnat. Ze všeho pochopil, že rozcuchaný obr je hodný pán, který má rád děti, a že je pánem nad lvy a tygry v cirkuse. To se mu velmi líbilo. Míchal si tedy kávu, ukousl už nedočkavě špičku housky a prohlížel si přitom hostitele.
"Vy jste krotitel?"
"Oui, dompteru, oui".
"A vy jste byl včera v kleci, jak ten lev chodil po kouli?"
"Oui, mon petit, klec... a lev a koule. To jsem já".
"A kde máte ty krásné modré šaty se stříbrem tady napřed?"
"Óhohó, ten modrá šaty být tady ve skříň a červená se zlato a fialová se zlato..."
Francouz, navýsost pobavený klukovskou návštěvou, vyskočil a vytáhl ze skříně tři pestré, třpytící se kabátce.
"Jé..." uniklo Vaškovi nad tou krásou a lžička mu vypadla z ruky.
"Oui, c'est magnifique. Vem si ještě máslo", dodal, vraceje se ke stolu. "Tak já dompteur, a co jsi ty?"
"Já budu skákat a chodit na rukou a takhle, hop, yvhodím toho druhého do vzduchu a tak vůbec".
"Oh, akrobat, trčs bien, to je taky dobrá métier. A už pracuješ?"
"Ne, táta pracuje, troubí v muzice a vodí koníčky a čistí je. Ale já budu skákat, až budu velký... A taky budu jezdit na koníčkách a cvičit je s bičem!"
"Ah, c'est comme (a, ty teprve chtěl být akrobat... a chtít být jezdec..." usmíval se Gambier.
"Ano", přikývl hoch, ale v tu chvíli mu letělo hlavou, že s tím skokanstvím si zvolil něco velmi šedivého, že takový krotitel je mnohem krásnější, ty nádherné kabátce a ten domeček a pak jak jde do klece se lvy nebo s tygry, jaká je o nho úzkost a jaký je vlastně hrdina. A k tomu je kapitán! Jak se Vašek odmlčel, zdálo se mu, že nejlépe by přece jen bylo stát se krotitelem. Ale měl ještě jednu nejistotu, proto se otázaclass="underline"
"A ty lvi a tygři - ti vás nekousnou?"
"Ó, někdy jsou zlí. Tamhleten", Gambier ukázal na tygří hlavu nad postelí, "ten být moc zlý, ten mě jednou popadnout za nohu - koukej!"
Gambier natáhl nohu, zvedl plouhavou nohavici a Vašek spatřil na lýtku jizvy.
"A co jste udělal?"
"Já? Já ho bít na čumák, znova a znova..."
Kapitán zvedl strašnou svou pěst a ukazoval, jak ho bil. A Vašek všecek vzrušen viděl v duchu ne Gambiera, ale sebe, jak bije pěstí tygra po čumáku.
"A co on, tygr?" sotva zašeptal.
"Jusuf? Pustit noha a utéct do kouta!"
"Hernajs", vykřikl kluk a už byl rozhodnut, že nebude ničím jiným než kapitánem nad lvy a tygry. Bouchl si levicí do stolu, postavil se a křikclass="underline" "Hrnajs, a to já taky. A zabiju lva a zabiju tygra a všecky potvory se mě budou bát".
"Óhohó", rozchechtal se Gambier. "Tak ne akrobat, ale dompteur?"
"Dontér!" přikývl Vašek, a tím jako by to bylo u něho vyřízeno. Ale byla tu ještě jedna moc důležitá vc, na kterou se bylo nutno přeptat. A zatím co dopíjeli kávu, zamířil Vašek rovnou k tomuto předmětu.
"A co ty obrázky?"
"Quoi?"
"No, ty obrázky, co máte tady na prsou a na rukou a na noze..."