„V Boorchiadských horách.“
„Myslel jsem si to. V místech vysoko nad hladinou moře se z půdy vyluhují, vyplavují a větrají výživné soli, obsažené v dešťové vodě a nutné ke koordinaci činnosti organismu při výživě některých orgánů, a štítná žláza nemá v těchto podmínkách dostatek potřebného materiálu. Proto má ve vašich krajích tolik lidí zvětšenou štítnou žlázu. Vždyť struma není nic jiného než abnormální růst štítné žlázy, způsobený nedostatkem její výživy. Vaše choroba vznikla také z porušení funkce žláz s vnitřní sekrecí. U vás však má toto porušení přece jen poněkud neobvyklý charakter. Jde o to, že u lidí vašeho typu se dá obvykle pozorovat zpomalení pohybů a všech procesů duševního života. Jsou skleslí, těžkomyslní, flegmatičtí, tupí a připomínají spíše dobromyslná zvířata. Pravda, i mezi nimi se najdou bystří lidé. Ale u vás to není jen bystrost, vy máte aktivní, činorodý tvořivý rozum a zvýšenou vnímavost a citlivost nervů. Řekněte, míváte někdy bušení srdce?“
„Ano.“
Zorn pohlédl na Prestovy ruce:
„Jste sensibilní, nervní, vnímavý člověk. Snadno se vzrušíte, na váš organismus jako by působily dvě protikladné síly. Mám už jasnou představu o vašem charakteru, temperamentu a založení. Dáte mi, jak se zdá, trochu práce. Chcete samozřejmě mít normální vzrůst, normální tělesné proporce a tvář, jakou byste měl, kdyby nenesla stopy porušení činnosti žláz s vnitřní sekrecí… “
„Ovšem,“ odpověděl Presto.
„Ale vy jste svou skutečnou tvář nikdy neviděl. Pokusíme se vám ji ukázat. Dělám něco, co ještě žádný lékař nedělá. Říkají o mně, že jsem kouzelník, čaroděj. Totéž říkávali i o našem šlechtiteli Bairbankovi. Já nedělám o nic víc než on. On tvoří kouzla tím, že mění tvar a celou konstrukci plodů a zeleniny. Já pracuji na změnách formy a obsahu lidského organismu. Pojďte se podívat do mého musea. Ukáži vám tam pár trofejí. Předstihl jsem všechny své kolegy,“ pokračoval Zorn již na cestě k domu. „Podařilo se mi z hormonů žláz s vnitřní sekrecí vytvořit vynikající preparáty. S pomocí těchto preparátů se mi daří měnit formy a růst dokonce i u dospělých lidí v poměrně krátké době. Podívejte se,“ vybídl Presta,
když vstoupili do místnosti sousedící s Zornovou pracovnou, „tak tedy vypadá ona síla, která vykonala všechna ta kouzla.“
Vzal album, rozevřel je a ukázal Prestovi fotografie. Na levé straně byly snímky děsivých zrůd, na pravé naprosto normální lidé, mezi nimiž byli někteří dokonce velmi krásní. Mezi tvářemi na levé a na pravé straně byla jen vzdálená a sotva pozorovatelná podoba.
„Před léčením a po něm,“ pravil hrdě Zorn, ukazuje na levou a na pravou stranu alba.
A jeho hrdost byla oprávněná. Zdálo se, že je schopen tvořit formy lidských těl a tváří podle svého přání.
„To vše jsou mé evropské trofeje, začal jsem totiž pracovat ve Francii u Sabatiera,“ pokračoval Zorn. „A tady jsou první Američané. Bohužel oficiální představitelé naší lékařské vědy, jak jsem slyšel od Kruxe, nejsou mým pokusům příliš nakloněni. Církevní kruhy už začínají protestovat. Ostatně, zatím mi nedělají žádné překážky. A tady,“ ukázal na skříň se skleněnými dvířky. Na poličkách ležely velké bílé lékárenské nádoby s latinskými nápisy. „Středověký alchymista by mi za tyto baňky nabídl celé jmění. Jsou v nich prášky. Jedny zmenšují, jiné zvětšují vzrůst… “
„Cožpak vy můžete zvětšit nebo zmenšit dospělého člověka?“
„Ano, mohu udělat i tento zázrak. Tak na příklad tady ten prášek vyléčí nemocného radikálně ze ztloustnutí, a tento udělá z hubených lidí lidi silné. Prostě, kdybych byl žil tak před pěti sty lety, mohl bych lidi začarovávat a odčarovávat a přijít si na ohromné peníze.“
„A skončil byste svůj život na hranici.“
Zorn se usmál.
„To je možné. Teď už mne neupálí zaživa. Ale nicméně mě mohou pořádně dopálit. Lidská zkostnatělost přetrvá věky.“
Doktorův rozkaz, aby se svlékl, vyplnil Presto mechanicky. Zorn ho pečlivě vyšetřil.
„Rozhodně musíme zachytit celý postup vašeho převtělení,“ řekl Zorn. „Jednoho nemocného jsem den co den fotografoval ve stejné pozici. Vznikl neuvěřitelný film: před očima jste viděl přeměnu mrzáka v krasavce. Ale takové fotografování zabírá příliš mnoho času.“
Den na to přijal Presto první prášek, který měl zahájit neviditelnou práci v jeho organismu.
Toho dne stál Presto dlouho před zrcadlem, jako by se sám se sebou loučil.
Svatokrádežný čin
Dny plynuly jeden za druhým a jeden za druhým polykal Presto léky. Bedlivě se pozoroval v zrcadle, ale žádné změny neviděl. Stále stejný chobotovitý nos, odstálé uši, protáhlá, nahoře rozšířená lebka. Presto už ztrácel trpělivost a začínal pochybovat o magickém umění doktora Zorna.
Aby se nestával středem všeobecné pozornosti, vzdal se už dávno svých procházek parkem a chodil se nadýchat čerstvého vzduchu jen v noci. Čas se vlekl jednotvárně a nudně. Presto četl losangeleské, sanfranciské a hollywoodské listy, aby se dověděl, co se děje ve světě.
Některé noticky mimoděk upoutávaly jeho pozornost, i když se nevztahovaly k osudu Heddy Lux. Tak v městě Barclay ve státě Kalifornie přes protesty mravopočestných a cudných sousedů pobíhal jednoho slunného dne čtvrt hodiny dvouletý Rolph Ellison docela nahý na zadním dvorku před domem. Vyžadovala to jeho matka Lilian Ellisonová. Lékař totiž předepsal chlapci léčbu sluncem. Ale sousedé si stěžovali na policii. Jeden choulostivý manžel se dal slyšet, že nahota dvouletého Rolpha přivádí jeho ženu do nesmírných rozpaků.
Ctihodný pastor Noel Hines z Frankfurtu ve státě Kentucky prohlásiclass="underline" „Profesoři, kteří učí, že člověk pochází z ocasaté opice, by měli viset.“
Na universitě ve státě Arkansas proběhla anketa na otázku, koho pokládají studenti za „největšího světového hudebníka“. První místo v anketě získal populární dirigent jazzového orchestru Paul Whitman, na druhém se umístil Beethoven. O třetí místo se dělili dva hudebníci: Paderewski a ředitel universitní hudební školy Henritowi.
V El Paso ve státě Texas řekl kněz presbyteriánské církve Alfréd E. Seddon, těšící se veliké popularitě: „Elektřina jako přírodní síla existovala na zemi již v době, kdy vznikl první člověk — to jest přibližně před šesti tisící lety. Nevím, proč by z vůle Páně nemohl mít Adam ve svém obydlí rádio, a proč by nemohl poslouchat andělské chvalozpěvy z rozhlasu.“
Jiné noviny zase přinášely neuvěřitelná fakta, která si vymýšlel „král myslitelů“ Robert Ripley. Tak na příklad Ripley objevil v Bostonu mistera Konnerse, který dosáhl světového rekordu ve vybíhání a sbíhání po schodišti mrakodrapu. Nějaký Bliston napsal s pomocí mikroskopu tisíc šest set patnáct písmen na zrnku rýže. Jeden francouzský spisovatel popsal čtyři sta listů kancelářského papíru rozdělovacími znaménky a poslal „rukopis“ svému nakladateli za to, že si dovolil vytknout mu nedostatky v pravopise.