Francouzský básník Bretelle psal dva roky milostný dopis jedné herečce a napsal miliónkrát „miluji vás“. Miss Cooková z Londýna psala od svých dvaceti do čtyřiceti let závěť, popsala osm svazků a zemřela, zanechavši svým dědicům pět tisíc dolarů. Doktor Littinger z Vídně se dokázal plných třicet dní usmívat…
Podobné zprávy zajímaly Presta proto, že mu pomáhaly vniknout do psychologie amerického občana, poznat jeho důvěřivost, pramenící z nedostatku vzdělání, zjistit jeho záliby. To všechno se mu může jednou hodit při herecké práci.
Jednou však konečně přišel na to, co hledal.
Noviny psaly o těžkém onemocnění miss Heddy Lux. Dostala prý podivný záchvat, který málem skončil smrtí. Lékař, kterého přivolala komorná, našel miss Lux v mdlobách, se zmodralou tváří a sotva patrnými známkami života. Komorná se prý také necítila dobře, i když se vzpamatovala z nepochopitelného záchvatu dříve než její paní a našla sílu zavolat telefonicky lékaře. Stopy po otravě plynem nebo přítomnost nějakého plynu, který by mohl podobný stav vyvolat, nebyly zjištěny. O příčinách záchvatu nemohla herečka ani její komorná sdělit nic určitého.
Jenom reportérovi okrajového plátku se podařilo za pár dní zjistit jakési údaje, které událost osvětlují. Podle jeho slov sdělila komorná svému známému šoférovi, že její paní málem zemřela smíchem, protože Antonio Presto měl tu drzost nabídnout jí, Heddě Lux, sňatek. „Presto byl tak směšný, že i já jsem málem umřela smíchy,“ prohlásila prý komorná.
Ostatní noviny tuto zprávu neotiskly, protože ji pokládaly za příliš nepravděpodobnou. Presto mohl herečce udělat nabídku a být odmítnut. Ale aby někdo umřel smíchem, to je naprosto neslýchané.
Druhého dne otiskl onen plátek ještě poznámku, že podivný záchvat Heddy Lux má bezesporu souvislost s Toniem Prestem. Několik svědků potvrdilo, že onoho nešťastného rána viděli Presta vycházet z hereččiny vily. Nedlouho po jeho odjezdu navštívil Heddu Lux lékař. Jisté však bylo, že miss Hedda Lux nepodala žádnou žalobu, a tak vyšetřující orgány nemohly veřejně přistoupit k vyšetřování. Podezření na Antonia Presta podporuje také to, že neočekávaně zmizel, patrně ze strachu před následky svého činu. Podle slov kameramana Hofmana prý odjel na léčení do Evropy. Sám Hofman téměř současně odjel na Tahiti.
Dalšího dne sděloval opět onen malý bulvární plátek světu, že rouhačský a svatokrádežný čin Antonia Presta byl potvrzen. Presto skutečně měl tu drzost urazit Heddu Lux nabídkou manželství. Této zprávy se chytily i ostatní noviny a ctitelky a ctitelé Heddy Lux posílali do redakcí tisíce dopisů, s výrazem rozhořčení, soustrasti a soucitu se „zhanobenou a zneuctěnou“ herečkou.
Rouhačský a svatokrádežný čin! rozčiloval se Presto.
Kdybych teď padl Heddiným ctitelům do rukou, rozsápali by mě. Hle, názor davu! Ale co, tím lépe! Ať mi ted ještě někdo řekne, že nemám právo změnit svůj zevnějšek!
Jak je přece jen dobře, že už brzy odhodí svou hroznou tvář!
Přistoupil k zrcadlu a ještě jednou se na sebe pozorně zadíval. Ani sebemenší změna!
Ale Lux mě nechtěla prozradit, uvažoval. A všechno vybreptala komorná. Hedda! Jak mě asi přivítá, až se před ní objevím ve své nové podobě?
Náhle ho zachvátila taková netrpělivost, že ani nedbal na přítomnost pacientů na zahradě a pospíchal k doktoru Zornovi.
„Poslyšte, doktore, já už to nevydržím! Vaše léky na mne vůbec nepůsobí,“ řekl mu.
„Nerozčilujte se,“ odpověděl klidně Zorn. „Mé léky působí, jak je třeba. Ale všechno nejde tak rychle jako u vás ve filmu. Lék působí na hypofysu a na štítnou žlázu. Musí nahromadit potřebné množství hormonů. Hormony působí na buňky. Vidíte, kolik je tu postupů? A nesmíte také zapomínat, že už vám není deset let, a že vaše kosti nejsou tak tvárné jako kosti dítěte. Až potřebné žlázy naberou dost sil, mohu-li se tak vyjádřit, proběhnou změny mnohem rychleji.“
Presto se ohlédl a uviděl krásnou mladou dámu nebo snad dívku, která seděla v křesle. Teprve ted si uvědomil, že vběhl v návštěvních hodinách bez ohlášení do lékařovy pracovny.
„Odpusťte,“ omlouval se rozpačitě.
Pacientka se usmála a řekla:
„My už jsme si s doktorem všechno řekli.“ Pokynula hlavou a lehce vyšla z pracovny.
„Nová?“ zeptal se Presto.
„Naopak, stará,“ odpověděl s úsměvem Zorn.
„Ale já jsem si jí nikdy nevšiml, nikdy jsem tuto ženu mezi pacienty neviděl!“
„Ano, tuto ženu jste mezi pacienty opravdu neviděl, a přece jste ji viděl. Je to ona dívka, která seděla tenkrát před verandou v křesle. Miss Vedetová, pamatujete se na ni?“
„Ta příšera?“ vykřikl údivem Presto.
„Ta.“
Presto přiskočil k doktorovi a začal mu tisknout ruce.
„Odpusťte, doktore, že jsem pochyboval o vaší všemohoucnosti!“
„Všemohoucnost to ještě zdaleka není, ale soudobá medicína může ještě mnoho dokázat. Jen jděte a trpělivě čekejte.“
Zázračné převtělení
Po této rozmluvě uběhlo ještě několik dní, naprosto podobných předešlým. A tu již začalo „zázračné převtělování“, jak řekl Presto, když jednou ráno skončil prohlídku svého obličeje.
Zrcadlo ho nemohlo klamat: propadlina u kořene nosu se značně vyplnila. To ho uklidnilo a přivedlo do veselé nálady. Ted už bylo nade všechnu pochybnost, že léky doktora Zorna probudily vnitřní síly jeho organismu a proměna jeho těla začala.
Každý den přinášel něco nového. Kořen nosu začínal velmi rychle dostávat normální vzhled. A masitý konec nosu podobající se tureckému střevíci, jakoby „usychal“, scvrkával se, prostě, stával se menší. Stahovaly a zmenšovaly se i uši. Proporce celé lebky se vyrovnávaly. A co víc, Presto začal růst! Prsty, ruce a nohy se prodlužovaly — mohl to dobře pozorovat podle kalhot a rukávů, které mu byly stále kratší.
Jednoho rána přišla hezká sestřička, pozdravila a řekla:
„Začínáte růst, mister Presto. Gratuluji vám. Co nevidět vám budou šaty malé. Máme zde bohatý sklad obuví, prádla a šatů různých velikostí. Mám vám poslat větší šaty, nebo si je dáte ušít na míru? Máme výborné šičky prádla, obuvníky i krejčí.“
Který ze Zornových pacientů bude nosit šaty po někom cizím! Presto jako všichni ostatní, si chtěl dát šaty ušít.
Jenom málo pacientů si s sebou odváželo různě velké šaty. Většina tu šatstvo nechávala jako kůži pohádkové žabky carevny, aby jim nic nepřipomínalo minulost. Šaty pak Zornovi obchodní zástupci výhodně prodávali.
Sestra přikývla a odešla.
Za několik minut už přišli krejčí, obuvník a šička prádla, brali mu míru a ukazovali modely a vzorky drahých látek. Po nich přišel i kloboučník. A k večeru už byl Presto od hlavy až do paty v novém. Za několik dní se celá tato procedura zase opakovala.
Vnitřní síly působily stále s větší energií. Jakmile jednou narušily ustrnulé formy, začaly neobyčejně rychle přestavovat celý organismus. Tonio už brzy nestačil sledovat všechny novoty a změny. A když koncem prvního měsíce „metamorfos“ vytáhl svou fotografii a srovnal ji se svou nynější tváří, zaradoval se zprvu, ale potom se polekaclass="underline" ze zrcadla na něho hleděl nový, cizí obličej.