Tonio se usmáclass="underline"
„Čas ukáže, který Presto je praktičnější, zda starý nebo nový. Nemyslete si, Hofmane, že dělám něco neuváženého.“ Plácl rukou do desek. „Ještě se podíváme na tenhle materiál a uvidíte, že jsem všechno předem promyslel. Ať se stane cokoliv, celé riziko nesu já. Chci pozvat jen velmi málo význačných herců. Když se zhroutím, najdou vždycky jinou práci. Všechny ostatní herce a personál chci získat mezi nezaměstnanými členy odborových svazů. Pro ně to bude znamenat při nejhorším aspoň změnu.“
„A když k vám význační herci nepůjdou? Miss Lux přece nebude hrát úlohu pradleny!“
„Obejdu se i bez nich. Těžko se obejdu jenom bez zkušeného, talentovaného kameramana. Ale spoléhám se na vás, Hofmane. Cožpak vy, můj starý přítel, se ode mne odvrátíte a řeknete, že mě neznáte?“
Nastalo napjaté ticho. Hofman se hluboce zamyslel a vypouštěl kotouče kouře. Potom začal mluvit, jako by uvažoval nahlas:
„Má práce není tak velká, prostě jen točím klikou. A přece mi není docela jedno, co natočím. Když budu s vámi spolupracovat, přejdu do tábora nepřátel bank a vysloužím si pověst rudého. A banky se mi budou mstít. Když se zhroutíte, najdu jen těžko jinou práci.“
Presto musel s těmito důvody souhlasit, a proto neodporoval a jen s napětím čekal na odmítnutí. Hofman zase umlkl a pozoroval kouř doutníku.
„Ale nechce se mi, kamaráde, opuštět vás v těžké době. Děláte hroznou hloupost. Je mi to úplně jasné. A to mě ještě žádáte, abych vám pomohl k vašemu konci…“
„Bez vás může ten konec nastat ještě dřív, Hofmane. Ale to není to hlavní. Pochopte přece, že se pouštím do nerovného boje především v zájmu filmových pracovníků!“
A Presto začal vzrušeně mluvit o neúprosném vykořisťování filmových pracovníků jejich zaměstnavateli, o bezpráví, o omezení osobnosti, o netalentovaných hvězdách, které udělala reklama, o bezvýchodném postavení talentované mládeže…
To všechno Hofman, který sám prošel těžkou životní školou, dobře znal.
„Je nejvyšší čas změnit tuto nesnesitelnou situaci,“ uzavřel Presto. „Uvažuji o společnosti, která by kolektivně hájila zájmy filmových pracovníků. Ještě sami neznáme dobře své síly!“
„Zato výborně známe síly nepřítele,“ melancholicky poznamenal Hofman.
Odmítne! smutně si pomyslel Presto. Hofman však stále jen vypouštěl kotouče dýmu.
Presto je přítel, ale košile bližší než kabát. Právě proto, že Hofman prošel těžkou životní školou, nechtělo se mu riskovat tím, čeho už dosáhl. Je však riziko opravdu tak veliké? Vyklube-li se z nového Presta špatný herec a budou-li v jeho scénáři „nebezpečné myšlenky“, doví se o tom on dřív, než bude film promítán, a může vždycky včas odejít. Může to být dokonce považováno za protest a jeho reputace bude zachráněna…
Usmál se a řekclass="underline"
„Vy jste Don Quijote, Presto. A každý Don Quijote musí mít svého Sancho Panzu. Nuže, přijměte mě za svého zbrojnoše, urozený rytíři de la Mancha, i když bojovat nebudeme proti větrným mlýnům!“
Presto mu pevně stiskl ruku.
„Společně porazíme všechny obry, drahý Hofmane, a já vás již předem jmenuji guvernérem ostrova!“
„Tihle Don Quijoti!“ vzdychl si novopečený Sancho Panza. „Děkuji za prokázanou čest. Nevím, podaří-li se nám dobýt ostrova, ale holí do hlavy dostaneme určitě dost často.“
„Odpovíme stejnými ranami, Hofmane! A teď vpřed do boje!“
A otevřel desky plné výpisků a rozpočtů, které si udělal na břehu Smaragdového jezera, a začal Hofmana zasvěcovat do svých plánů.
Boj začíná
Presto překypoval energií. Najal velký dům, v němž zřídil dočasně kancelář. Byla tu od rána do večera tlačenice: přijímali se zde úředníci, herci, uzavíraly se různé smlouvy. Zpráva o nové filmové společnosti se rychle roznesla mezi hollywoodskými nezaměstnanými. Herci, statisté, řemeslníci všech oborů se sem hrnuli v celých houfech a stavěli se do dlouhých front. Presto osobně přijímal každého uchazeče včetně statistů, rozmlouval s každým, dával si předvést nejrůznější pózy, zahrát improvisované scény. Kdyby všeho byl takový dostatek jako lidí! Ve čtyři hodiny skončil příjem herců a personálu, spěšně poobědval a věnoval se ostatním záležitostem: hovořil s obchodními zástupci o koupi nebo nájmu pozemku ke stavbě filmového studia, domlouval se s podnikateli, dodavateli a architekty. Tato druhá polovina dne byla u Tonia mnohem namáhavější než první. O novém podniku už se dověděli nejen nezaměstnaní, ale i filmoví podnikatelé. Objevení nového konkurenta je samozřejmě vzrušilo. Největší statosti měl mister Peatch — Tonio, který byl dlouhou dobu jeho trumfem, se nyní stal velice nebezpečným soupeřem. Peatch i ostatní podnikatelé zahájili proti Toniovi nepřátelské tažení. Peatch posílal k Prestovi pod maskou nezaměstnaných, kteří hledají práci, své špehy, přetahoval mu nejtalentovanější herce, házel mu prostě klacky pod nohy, kde se dalo.
To všechno Tonio čekal. Ale lehko mu nebylo. Zprostředkovatelé mu na příklad vyhledali vhodný pozemek, s majitelem se k oboustranné spokojenosti dohodli, zbývalo jen formálně potvrdit koupi. Ale v poslední chvíli se o tom dověděl Peatch a pozemek vyfoukl Toniovi před nosem, nelituje zaplatit dvojnásobnou cenu.
Prestovi nezbývalo užít také lsti a všelijakých kliček.
Až přijede Burry — toho tu ještě nikdo nezná — koupí nějaký pozemek na své jméno jako na plantáž nebo na zahradu. Burrymu mohu důvěřovat, uvažoval.
Konkurenti se zajímali hlavně o to, jaké filmy chce Presto natáčet. Ale přes sebemazanější vyzvídání to nemohli zjistit. S novináři Presto buď vůbec odmítal hovořit, nebo plácal takové nesmysly, že i ti nejotrlejší novinářští korzárové vyvalovali oči a ani tito profesionální lháři se neodvažovali otisknout podobný interview. Hercům, kteří projevovali podezřele velký zájem, Presto odpovídaclass="underline"
„Až se bude natáčet, všechno se dovíte.“
Rozzuřený Peatch si pozval Heddu Lux a řekl jí:
„Spoléhám na vaši pomoc, miss.“
„Oč běží?“
„O to, že mi ten zatrolený Presto nechce jít z hlavy. Rozhodně nehodlá sejmout masku a ukázat svou novou tvář. Co má za lubem? Jaké filmy chce natáčet? Pro mne je nesmírně důležité, abych to věděl. Historické filmy s všelijakými zámky, pyramidami a tisíci statisty samozřejmě dělat nebude. Je to pro něho trochu drahá zábava. On ostatně ani dřív ne sázel na vnější efekt. Nejspíš bude pracovat s lacinými přírodními nebo jednoduchými interiéry. Ale co obsah? Obsah!“
Peatch se zamyslel.
„A co chcete ode mne?“ zeptala se Lux, kterou mrzelo čekání.
Peatch si nevšímal její otázky a pokračoval, jako by nahlas přemýšleclass="underline"
„Chtěl bych získat pravdivé údaje přímo od Presta. Posílal jsem k němu kdekoho, naznačoval jsem mu, když ke mně přijde, že uslyší velice zajímavé návrhy… Chtěli jsme nejenom vyzvědět jeho plány, ale kdyby to šlo, také ho podplatit a koupit. Banky na to věnují značné částky, kterým by možná neodolal…“
„A co byste s ním dělali, kdyby se zaprodal?“