„Při nejhorším bychom ho konservovali, jako se konservují různé nové vynálezy, které ohrožují staré podniky.“
„Platit ohromné peníze a nedovolit mu hrát? Na to ho nechytíte.“
„Pro velké peníze se dají lidé chytit na ledacos,“ odpověděl s přesvědčením Peatch. „Ostatně kdyby se mimo očekávání ukázalo, že je nějak nově zajímavý, mohli bychom ho zkrotit a donutit ho hrát v takových rolích a scénářích, jaké si sami uděláme.“
„No a co Presto?“
„Ten paličák odmítl ke mně přijít. Teď musíme aspoň vyzvědět jeho plány a vy mi musíte pomoci je na něm vytáhnout. Vždyť vás miloval a podle všeho miluje ještě teď. Ke mně nešel, ale k vám jistě půjde, když ho pozvete. Pravda, mezi vámi tuším došlo k něčemu jako hádka. Ale ženské, když chtějí, dovedou s námi pořádně zatočit,“ povzdychl si Peatch, když si vzpomněl, na kolik ho už toto ženské umění přišlo.
„Můžete ho přece pozvat jakoby k spolupráci. Napište mu dopis a naznačte, že vás jeho podnik zajímá. Kdyby se mu tak podařilo získat vás, herečku světového jména, ohó! Pro něho byste znamenala poklad! Vždyť on má k disposici jen bezvýrazný průměr, nuly, neznámou mládež, šedivý dav, já to moc dobře vím. Stačí zavolat a poběží k vám jako divý.“
Lux se zamyslela. Neměla naprosto nic proti schůzce s Prestem. Pravda, dostal od ní dvojnásobný koš — ve staré i v nové podobě. Ale od těch dob se už mnoho změnilo. Vždyť Peatch také nového Presta odmítl a teď k němu posílá parlamentáře.
Když Hedda trochu blíž poznala svého ženicha, definitivně se s ním rozešla. Začal totiž příliš brzy a neomaleně projevovat svá manželská práva, se zřejmou snahou přitočit se k Heddinu majetku — a ten ona uměla držet pevně v rukách. Kromě toho musela uznat, že nový Presto je velmi zajímavý muž, který se po všech stránkách vyrovná Lorenzovi. A pak, pouštěl se do vlastního podniku, které může v šťastném případě vynášet velké zisky. Stává se z něho opět člověk s budoucností. Pravda, s budoucností ještě neznámou, ale Lux byla také velmi opatrná a vypočítavá. A byla ještě daleka toho, aby se s Prestem svazovala třebas jen pracovními svazky. Ale rozhodně ho nesmí pouštět z očí.
Aby si však Peatch jejího činu více vážil, řekla:
„Přivádíte mě do značně obtížné situace, mister Peatch. Po tom, co se mezi námi dvěma stalo, když mě Presto málem zabil, není pro mne právě lehké se na něho s něčím obracet. Přesto však se pokusím s ním setkat a vyplnit vaše přání.“
„Vy jste přece chytrá hlavička a provedete to báječně!“ lichotil jí Peatch.
A tato slova ještě zvýšila v Heddiných očích Prestovu cenu: Peatch byl na pochvaly a komplimenty skoupý a vypouštěl je z úst jen ve výjimečných případech.
Ztracený ctitel
Když člověka obklopují nepřátelé, stává se bezděčně podezřívavý a opatrný. Tonio dostal dopis od Lux, a když jej přečetl, napadlo mu ihned, že je to Peatchův manévr. I on by se však docela rád s Lux sešel. Stále mu ještě nebyla lhostejná. Tím víc se však musí mít na pozoru. Bude se ho ovšem vyptávat na jeho plány. Musí je ještě tajit? Brzy začnou zkoušky a tajemství se stejně prozradí.
Ať si Lux myslí, že jsem podlehl jejímu kouzlu jako Samson Dalile. Uvidíme, jak se bude na můj plán tvářit! řekl si.
Ve stanovený den a hodinu vešel Presto do známého budoáru s koberci, taburetkami, pohovkami a rozkládacími křesly. Jaká pestrost a různost stylů! Ale majitelka domu sledovala při výběru nábytku svůj cíl; když si sedala a lehala na křesla a odpočívadla nejrůznějších forem, mohla se ukazovat v nejvýhodnějších pozicích — mohla zboží předvést z té nejlepší stránky — a to bylo velmi důležité, protože to zvyšovalo jeho cenu v očích filmových podnikatelů a režisérů, kteří „hvězdu“ přicházeli navštívit. Krása těla byla jejím největším bohatstvím.
Lux přijala Antonia v kostýmu Kleopatry. Ležela na dlouhém egyptském lehátku se zakřivenýma nožkama. Kleopatra byla novou Heddinou rolí a herečka se podle svého zvyku „vžívala“ do hrdinky i doma.
„Musím se cítit jako egyptská královna,“ říkala a někdy nutila dokonce i svou komornou, aby oblékla šat egyptské Otrokyně a podávala jí kakao v egyptské nádobce. Byl to samozřejmě spíš vrtoch, zaměřený na zbytečný efekt, než seriózní tvůrčí práce.
Při pohledu na novopečenou Kleopatru Presto nepocítil dřívější vzrušení. I když byla Hedda v tomto exotickém rouchu podivuhodně krásná, zůstával chladným. Zdálo se mu dokonce, že před ním nestojí živý člověk, ale vosková figura z panoptika.
Hedda se na hosta usmála jedním z neodolatelných úsměvů, kterých měla ve svém arsenálu pro každý případ civilního i hereckého života celé tucty.
„Vaše návštěva mě velmi těší, Tonio,“ pronášela melodickým hlasem a zároveň bedlivě pozorovala, jaký na něho udělala dojem.
Slibovala si zřejmě větší efekt. Přes tvář jí přelétl mráček, který však ihned zastřela bezstarostným výrazem.
„Posaďte se. Už jsme se tak dávno neviděli, Tonio. Jaký jste opálený a trochu jste zhubl, ne? Vypadáte unaveně. Máte mnoho práce? “ ptala se, ale v duchu přemýšlela: Cože je dneska jako ze dřeva? Nedělá komplimenty, nevzdychá, nevrhá na mě toužebné pohledy… Ze bych už na něho nepůsobila?
„Ano, mám hodně práce,“ odpověděl Presto a posadil se na nízkou měkkou taburetku.
„Slyšela jsem. Zakládáte vlastní podnik. Bude to jistě něco originálního jako všechno, co dělá Antonio Presto.“
Antonio dělal, jako by neslyšel její kompliment, a jenom přikývclass="underline"
„Velmi originálního, miss Lux.“
„A jistě jste si vymyslel báječné role?“
„Ó zajisté. Postava hlavní hrdinky se mi myslím podařila.“
„To je velmi zajímavé. Tak vyprávějte, vyprávějte přece.“
„Projevujete takový zájem, jako byste pomýšlela na spolupráci se mnou?“ podotkl Presto s lehkým úsměvem.
Hedda nepospíchala s odpovědí. Právě toho chtěla dosáhnout: naznačit Prestovi, že by případně byla ochotna s ním spolupracovat, kdyby ji o to hodně prosil a kdyby jí scénář vyhovoval. Ale zároveň se vyhýbala přímé odpovědi, aby si ničím nesvazovala ruce.
„Který herec netouží po dobré úloze!“ odpověděla vytáčkou.
Čekala, že teď Presto začne vychvalovat hlavní ženskou roli, aby ještě více probudil její zájem. Ale Tonio prohlásil zcela neočekávaně:
„Obávám se, že ta role není nic pro vás.“ A dodaclass="underline" „Nestačila byste na ni!“
To byla výzva blízká urážce.
„Role se mi nemusí líbit,“ ohradila se ledovým tónem, „ale že bych na ni nestačila? Myslím, že mě znáte déle než jeden den, Tonio,“ zakončila již laskavěji s přátelskou výtkou.
„Já vím, jaká jste herečka.“
Ani se nenamáhal dodat geniální nebo aspoň talentovaná, nespokojeně konstatovala Hedda.
„Královská dcera, hraběnka, mladá vdova po milionáři, významná umělkyně…“ začal vypočítávat její nejlepší úlohy. „Nádherné kostýmy, hedvábí, zlato, drahokamy, skvělé účesy… Ale to je něco úplně jiného, než já potřebuji, miss Lux. “
„Tak co vy potřebujete?“ urazila se. „Kdo je vaše hrdinka?“
„Pradlena.“
„Pra-dle-na?“ téměř zašeptala Hedda a hleděla na Presta rozšířenýma očima. Nechce se jí snad vysmívat?