„Ano, docela obyčejná pradlena, mimochodem mladá a velmi sympatická,“ klidně opakoval. „A hrdina… hrdina je nezaměstnaný v otrhaných šatech, který chodí od jednoho koše na odpadky ke druhému a vybírá holí kosti a hadry. A místem děje jsou sklepy, půdy a zadní dvorky.“
Lux se poněkud ovládla a usmála se.
„Vy žertujete, Tonio.“
„Mluvím naprosto vážně. Bylo by mi ovšem velmi příjemné, kdyby má pradlena měla váš zevnějšek. Kontrast mezi bohatstvím, které uštědřila hrdince příroda, a tím, co dostala od života, by byl velmi efektní, ale myslím, že byste se do takové role těžko vžívala.“
Heddina tvář náhle pozbyla vší své krásy. Stala se chladná a téměř zlá. Herečka okamžitě ztratila o Presta zájem. V jejich očích byl zcela odbytým člověkem. Peatch může být naprosto klidný, Presto si zlomí vaz sám.
„Tak co si myslíte o mé nové roli, miss,“ zeptal se Antonio, neskrývaje už téměř ironii.
„Najděte si svou hrdinku mezi pradlenami, mister Presto,“ procedila ledově.
„Také že to tak udělám,“ odpověděl s vyzývavou veselostí a pomyslel si: Prostinká Ellen je učiněná perla ve srovnání s touhle krásnou loutkou.
Neměli už o čem hovořit. Presto se poroučel.
Lux ležela bez hnutí na egyptském lehátku. Podobala se teď opravdu Kleopatře, kterou právě uštkl na prsou had. Ať si Presto klidně zlomí vaz, jí do toho nic není. Ale jak ji mohl tak lehce přestat milovat? Začala snad ztrácet své ženské kouzlo? Od té myšlenky ji zamrazilo. Vždyť její půvab je její jediný kapitál… Ale ne, uklidňovala se, v jediném zrcadle jsem ještě nepostřehla ani známku toho, že bych uvadala. Je v tom něco jiného. Je to patrně následek Prestovy metamorfosy, nebo ho třeba zaujala… nějaká pradlena. Tím hůř pro něho! A on si ještě dovoloval myslet si na mne!
A Presto při zpáteční cestě autem zase uvažoval o Heddě:
Je to stále ještě jedna z nejkouzelnějších žen. O tom nemůže být sporu. Ale čím více ji poznává z lidské stránky, její kouzlo mizí. Nezná jiný cíl života než peníze a výdělek… Ne, tohle nejsou hvězdy mého nebe. Novou věc musím začít s novými lidmi a najdu je mezi talentovanou mládeží!!
Na prahu vily potkal zmateného Sebastiana.
„Máme hosty,“ oznámil sluha.
„Koho?“ zeptal se nedbale Antonio, předpokládaje, že přišel někdo ze spolupracovníků.
„Přijeli nájemníci. Ten starý pán a mladá miss.“ A Sebastian se poťouchle podíval na svého pána.
„Burry!“ vykřikl Presto. „Konečně! Kde jsou?“
„V patře, ve svých pokojích. Rozbalují zavazadla, dávají se do pořádku po cestě. Mrs. Irwinová jim pomáhá.“
Mrs. Irwinová, ctihodná vdova, která měla plnit úlohu Elleniny společnice, žila ve vile již několik dní.
„Výborně! Výborně!“ ožil Tonio. „Dejte prostřít k snídani v modrém salónku. Pro čtyři osoby!“
Ellen začíná nový život
Jak rád vás vidím, drahý Burry,“ říkal Presto u snídaně.
„Čekal jsem na vás už netrpělivě. Práce je nad hlavu.“
„Zdržela mě správa parku, než se našel vhodný nástupce. Na správě jsou náramně vybíraví a o každém zaměstnanci se předem informují: není-li členem odborové organizace, neúčastnil-li se nějaké stávky a tak podobně.“
„Teď se mi hodně uleví,“ liboval si Presto, začal Burryho seznamovat se stavem práce a současně úkradkem pozoroval Ellen a Mrs. Irwinovou.
Ctihodná dáma, korpulentní, flegmatická a prošedivělá, se plně věnovala jídlu. Nejvíc ze všeho milovala dobrou stravu a podřimování v křesle. Nová funkce jí dokonale vyhovovala. Nechtěli od ní nic, jenom aby bydlela v domě a do ničeho se nemíchala. Příjemné zaměstnání!
Ellen pořádala snídani s chutí zdravého mládí a přitom pozorně naslouchala a chvílemi pohlížela na Antonia. Měla na sobě čisté, vlastnoručně vyprané a vyžehlené šaty ze světlého plátna.
Po snídani se Mrs. Irwinová odebrala na chvíli do svého pokoje, sousedícího s pokojem Elleniným, aby si zdřímla za brebtavého doprovodu svého dlouholetého přítele zeleného papouška, a Presto prováděl nové obyvatele vilou.
Očekával, že divoška Ellen se v novém prostředí nebude cítit ve své kůži, ale dívka neprojevovala nejmenší rozpaky. Nevídaná krása a bohatství vily ji neoslepily, i když se velmi zajímala o Prestovy umělecké sbírky. Antonio jí ukazoval obrazy a sochy a jmenoval jejich tvůrce, a Ellen vysvětlivky často doplňovala. Bylo vidět, že strýc věnoval jejímu vzdělání velkou péči.
Ohromná knihovna se zařízením z vyřezávaného dubového dřeva přivedla Ellen do vytržení.
„To je ale knih!“ zvolala.
S dychtivou zvědavostí běhala od regálu k regálu, od jedné vitríny ke druhé, čiperně vylézala na schůdky, prohlížela si hned tu, hned onu knihu. Knihovna velmi zaujala i Burryho. Jakýmsi zvláštním čichem našel rychle rozsáhlé oddělení biologie, znaleckým okem přelétl police, všiml si nádherných vydání klasiků přírodních věd, bohatě vypravených obrazových publikací a zvolaclass="underline"
„To jsem si nemyslel, že filmový herec může mít takový zájem o vědeckou literaturu!“
„Každý herec asi ne, jenom skutečný, velký umělec!“ prořekla se Ellen, která stála na schůdkách.
Jejich upřímná chvála ovšem Antonia těšila.
„Kdo bere svou práci vážně, musí hodně znát,“ poznamenal. Jenom knih informativního charakteru je zde víc než pět tisíc. Jsou mezi nimi díla, obsahující dějiny oblékání všech národů a všech dob, obrazové publikace o architektuře, nákresy nábytku, předmětů z domácnosti.“
„Nejraději bych odtud vůbec neodešla,“ naivně prohlašovala Ellen.
„Také odtud nemusíte odcházet!“ souhlasil Presto a sledoval každý její pohyb. Ellen stále ještě šplhala sem tam po schůdkách.
Ukázal na veliký výklenek s okny obrácenými na sever, aby sluneční paprsky nerušily při práci, a zeptal se:
„Jak se vám líbí tenhle kout? “
Na podlaze byl koberec. Na kulatých stolcích stály lampy s hedvábnými stínidly a ležely haldy amerických i evropských časopisů a novin. U stěny mezi okny stála uprostřed květů busta bohyně Athény.
„Moc se mi líbí.“
„Budete-li tedy chtít, můžete pracovat zde. Zaměstnám vás v oddělení scénářů.“
„Scénářů!“ protáhla Ellen. „A co budu dělat?“
„Budete sledovat noviny a časopisy a vystřihovat je. Co a jak — to vám ještě ukáži. Je to zajímavá práce. A ve volném čase máte celou knihovnu k disposici. Souhlasíte?“
„Zkusím, jestli to dokážu.“
„Dokážete!“ ujišťoval ji Presto.
Ale neměl naprosto v úmyslu nechat ji u této práce. Již v parku u Smaragdového jezera se rozhodl, že právě Ellen musí být představitelkou nových rolí v jeho nových scénářích. Měla k tomu všechny předpoklady. Opatrně, krok za krokem hodlal dosáhnout svého cíle. A prozatím jí musí dát nějakou práci, aby se nenudila. Kromě toho jí jistě bude příjemné, že si sama vydělává.
Presto však si byl velmi dobře vědom, kolik těžkostí ho ještě na jeho cestě čeká. Dobře si pamatoval, jak nedůvěřivě a zaujatě se Ellen vyjádřila k jeho návrhu, aby zkusila jít k filmu. Vždyť bych neuměla udělat ani kloudný krok, řekla tehdy. A přitom na ní nechtěl nic jiného, než aby zůstala před kamerou sama sebou. A právě zde hrozilo Prestovým plánům velké nebezpečí. Věděl, jak velmi rychle se ženy přizpůsobují novému prostředí, jaké mají mimikry — schopnost změnit se podle okolí. Prosté šaty, v kterých ji viděl při prvním setkání ve víle, ho sice na chvíli uklidnily, ale pak mu napadlo, že u Smaragdového jezera si ani jiné pořídit nemohla. Nebyly tam pěkné látky, dobrá švadlena, módní časopisy a podle všeho ani peníze. Ale jak to dopadne, až se seznámí s hereckou společností? Ani jedna žena, obzvlášť mladá, nechce být mezi ostatními popelkou. Začne se parádit, a co bude ještě horší, začne napodobovat okoukaná gesta, způsob chování, prostě převezme od těch afektovaných maškar to nejhorší. A není nic hroznějšího, nechutnějšího a vulgárnějšího než falšování, neúspěšné napodobování aristokratických způsobů! Pak by byla Ellen pro film ztracena… Presto však doufal, že zdravá prostota, kterou v ní vypěstovaly životní podmínky a výchova starého Burryho, ji zachrání před demoralizací.