Drak Znovuzrozený
Robert Jordan
A jeho stezky budou mnohé, i ti, kdož poznají jeho jméno, protože on se mezi námi zrodí mnohokrát, s různými tvářemi, a tak tomu bylo, jakož i vždycky bude, v čase bez konce. Jeho příchod bude jako ostrá radlice obracející naše životy jako brázdy z míst, kde jsme leželi v tichu. Rozbíječ pout, kovář řetězů. Tvořitel budoucností, ničitel osudů.
N – sever; Northharbor – Severni přístav; to Chachin and Shol Arbela – do Chachinu a Shol Arbely; Osendrelle Erinin – Osendrellská Erinin; Alindrelle Erinin – Alindrellská Erinin; White Tower Grounds – pozemek Bilě věže; Ogier Grove – ogieří háj; to Dragonmount – k Dračí hoře; Southharbor – Jižní přistav; scale – měřítko; miles – mile.
Prolog
Pevnost Světla
Stařičký Pedron Niall bloudil zrakem po své soukromé přijímací síni, ale jeho tmavé oči, zamyšleně zastřené, nic neviděly. Rozedrané kusy látek visící na stěnách, kdysi válečné praporce nepřátel z jeho mládí, splývaly s tmavým dřevěným obložením kamenných stěn, které byly dost silné i tady, v srdci pevnosti Světla. Jediná židle v místnosti – těžká, s vysokým opěradlem, téměř trůn – pro něj byla stejně neviditelná jako několik stolků, jediné to kusy nábytku v komnatě. Dokonce i muž v bílém plášti, klečící s tak tak ovládanou dychtivostí na velkém slunečním kotouči zasazeném do širokých parket podlahy, na chvíli zmizel z Niallova povědomí, i když jen málokdo by toho muže odbyl tak snadno.
Jaret Byar dostal čas, aby se umyl, než ho přivedli před Nialla, ale jak přilbici, tak prsní pancíř měl po cestě matné a zprohýbané z bojů. Tmavé, hluboko posazené oči se mu horečnatě leskly a jeho obličej vypadal, jako by z něj zmizely všechny svaly. Neměl meč – před Nialla nesměl nikdo předstoupit s mečem – ale byl napjatý, připravený k činu, jako pes čekající až mu někdo odepne vodítko.
V širokých krbech na obou koncích místnosti hořely ohně a zaháněly chlad pozdní zimy. Byla to prostá místnost, vskutku vojácká, všechno bylo vyrobeno dobře, nikoli však výstředně – až na sluneční kotouč. Nábytek se do přijímací síně velícího kapitána dětí Světla dostával spolu s mužem, který tohoto úřadu dosáhl. Plápolající slunce z mincovního zlata bylo vždy dohladka ohlazeno pokoleními prosebníků, nahrazeno a znovu ohlazeno. Zlato by bylo stačilo na zakoupení venkovského sídla v Amadicii i na zachování vznešenosti s tím spojené. Deset let již Niall chodil po tomto zlatě a nikdy na ně nepomyslel o nic víc než na sluneční kotouč, který měl vyšitý na prsou bílé haleny. Zlato Pedrona Nialla příliš nezajímalo.
Konečně se pohledem vrátil ke stolu pokrytému mapami, dopisy a zprávami. V té změti ležely tři volně svinuté kresby. Jednu z nich teď Niall váhavě zvedl. Nezáleželo na tom, kterou vybere, na všech byla zobrazena stejná scéna, i když ji malovaly jiné ruce. Niall měl kůži tenkou jako pergamen a věkem vypjatou na kostnatém těle, ale nebylo na něm nic křehkého. Nikdo do jeho úřadu nenastoupil, pokud již neměl bílé vlasy, a nikdy to nebyl muž měkčí než kameny Dómu pravdy. Přesto si náhle uvědomil, jak má ruku, v níž držel kresbu, šlachovitou, a uvědomil si, že si bude muset pospíšit. Čas se krátil. Jemu se čas krátil. Bude to muset stačit. Musí zařídit, aby to stačilo.
Přinutil se napůl rozvinout kresbu, dost na to, aby viděl na obličej, jenž ho zajímal. Křída byla po cestě v sedlové brašně trochu rozmazaná, ale rysy tváře byly zřetelné. Šedooký mládenec s narudlými vlasy. Zdálo se, že je vysoký, ale nedalo se to poznat s jistotou. Až na vlasy a oči se mohl objevit v kterémkoliv městě, aniž by vzbudil sebemenší rozruch.
„Tenhle... tenhle chlapec se prohlásil za Draka Znovuzrozeného?“ zamumlal Niall.
Drak. Z toho jména ho mrazilo, zimou i věkem. Jméno, které Luis Therin Telamon nesl, když odsoudil ke zkáze každého muže, který mohl usměrňovat jedinou sílu, od té chvíle a navěky. Odsoudil muže schopné usměrňovat k tomu, že zešíleli a zemřeli, a sám byl mezi nimi. Bylo tomu více než tři tisíce let, kdy pýcha Aes Sedai a válka Stínu přivodily konec věku pověstí. Tři tisíce let, ale proroctví a pověsti pomáhaly lidem nezapomenout – aspoň jádro příběhu, když už ne podrobnosti. Luis Therin Rodovrah. Muž, který začal Rozbití světa, kdy šílenci, kteří dokázali čerpat jedinou sílu, poháněli vesmír, srovnali pohoří a starobylé země ponořili na mořské dno, kdy byla celá tvář země změněna a všichni, kteří přežili, prchali jako zvířata před lesním požárem. Skončilo to, teprve až byl i poslední muž Aes Sedai mrtev a roztroušené lidstvo mohlo začít znovu budovat z trosek – aspoň tam, kde nějaké trosky zůstaly. Tento příběh byl vpálen do paměti lidí a matky jej vyprávěly dětem již od kolébky. A proroctví říkalo, že Drak se znovu zrodí.
Niall to nemyslel jako otázku, ale Byar to tak vzal. „Ano, můj velící kapitáne, to udělal. Je to mnohem větší šílenství než kterýkoliv falešný Drak, o jakém jsem kdy slyšel. Už se k němu přihlásily tisíce lidí. Tarabon a Arad Doman se zmítají v občanské válce a zároveň jsou ve válce mezi sebou. Bojuje se po celé Almothské pláni i Tomově Hlavě. Tarabonští proti Domanským a proti temným druhům a všichni volají po Drakovi – nebo aspoň spolu bojovali, než začala zima. Ještě nikdy jsem neviděl, aby se to tak rychle rozšířilo, můj velící kapitáne. Jako když hodíš pochodeň do seníku. Sníh to možná zdusil, ale jak přijde jaro, plameny vyšlehnou výš než předtím.“
Niall ho uťal zdviženým prstem. Už dvakrát ho nechal příběh dokončit. Byar při vyprávění hořel hněvem a nenávistí. Niall znal části příběhu i z jiných zdrojů, a některé části znal dokonce lépe než Byar, ale pokaždé, když to slyšel, znovu ho to rozzuřilo. „Geofram Bornhald a tisícovka dětí Světla jsou mrtví. A udělaly to Aes Sedai. Jsi si tím jistý, dítě Byare?“
„Naprosto, můj velící kapitáne. Po jedné šarvátce cestou do Falme jsem viděl dvě z těch tarvalonských čarodějnic. Stály nás víc než padesát mrtvých, než jsme je prokláli šípy.“
„Jsi si jistý – jistý, že to byly Aes Sedai?“
„Země nám vybuchovala pod nohama.“ Byar mluvil pevným hlasem a z přesvědčení. Měl jen malou představivost, tenhle Jaret Byar. Smrt byla součástí vojenského života, ať už přišla v jakékoliv podobě. „Z čisté obloha do našich řad létaly blesky. Můj pane kapitáne, co jiného mohly být?“
Niall zachmuřeně přikývl. Od rozbití světa nebyl žádný muž Aes Sedai, ale ženy, které se stále hlásily k tomuto titulu, byly zlé až dost. Pořád se chvástaly těmi svými třemi přísahami: nevyslovit nic jiného než pravdu, nevyrobit žádnou zbraň, kterou by člověk mohl zabít člověka, a používat jedinou sílu jako zbraň jedině proti temným druhům či zplozencům Stínu. Ale teď se ukázalo, že jsou tyhle přísahy jen lží. Niall vždycky věděl, že nikdo nemůže toužit po moci, kterou vládly ony, aniž by se chtěl postavit Stvořiteli, a to znamenalo sloužit Temnému.
„A o těch lidech, co dobyli Falme a zabili polovinu jedné z mých legií, nevíš nic?“
„Pan kapitán Bornhald tvrdil, že si říkají Seanchané, můj velící kapitáne,“ odpověděl Byar netečně. „Tvrdil, že to jsou temní druzi. A jeho útok je zastavil, i když ho přitom zabili.“ Jeho hlas teď nabyl na důrazu. „Z města uprchlo mnoho lidí. Každý, s kým jsem mluvil, souhlasil, že cizinci utekli. A to udělal pan kapitán Bornhald.“