„To asi ne,“ připustila Egwain a zamračila se na Elain, která se znovu zvonivě rozesmála.
„Dobrá,“ pravila šedovláska. „Ti, které jsem vyléčila z hádavosti, se mi potom vyhýbají jako žahavce, co se jim chytí do sítí, pokud vážně neonemocní, a mně se vaše společnost líbí. Většina z těch, co teď přicházejí, chce něco na zahnání špatných snů, a když jim na to nic nedám, bývají roztrpčení.“ Chvíli se mračila a mnula si spánky. „Je příjemné vidět tři lidi, co se netváří, jako by jim nezbývalo nic jiného než skočit z mostu a utopit se. Jestli zůstanete v Tearu, musíte mě zase přijít navštívit. To děvče tě oslovovalo Maryim? Já jsem Ailhuin. Příště si popovídáme nad nějakým čajem, co prodává Mořský národ, místo nad něčím, z čeho se ti zkroutí jazyk. Světlo, jak já nesnáším chuť proskurníku. To i bahník je sladší. Vlastně jestli máte čas, zůstaňte rovnou. Uvařím konvici tremalkingského černého. A za chvíli už bude večeře. Mám sice jenom chleba, polívku a nějaký sýr, ale bude mi potěšením.“
„To by bylo hezký, Ailhuin,“ řekla Nyneiva. „Totiž... Ailhuin, kdybys měla volnou ložnici, ráda bych si ji pro nás tři najala.“
Velká žena si je všechny mlčky pozorně prohlédla. Vstala, postavila konvici s proskurníkovým čajem na kredenc s bylinkami a z jiné vyndala červený čajník a váček. Teprve až uvařila konvici tremalkingského černého čaje a postavila na stůl čtyři čisté hrnečky, misku s kousky pláství s medem a lžičky a znovu se usadila na židli, teprve tehdy promluvila.
„Mám nahoře tři prázdné ložnice, když se mi teď dcerky všechny provdaly. Manžel, Světlo na něj sviť, zmizel za bouře u Dračích Prstů skoro před dvaceti lety. Najímat si nic nemusíte, jestli se rozhodnu vás pozvat. Jestli, Maryim.“ Zamíchala si do čaje med a znovu se je jala studovat.
„A co ti s rozhodováním vlastně pomůže?“ zeptala se tiše Nyneiva.
Ailhuin dál míchala lžičkou, jako by se zapomněla napít. „Tři mladé ženy na dobrých koních. Já toho o koních moc nevím, ale tihle mi připadají dost dobří i pro urozené pány a paní. Ty, Maryim, toho víš o řemesle dost, takže sis už musela věšet bylinky do okna, nebo sis k tomu už vybírala místo. Ještě nikdy jsem neslyšela, že by žena prováděla řemeslo daleko od místa, kde se narodila, ale podle toho, jak mluvíš, jsi hodně z daleka.“ Podívala se na Elain. „Lidi s takovou barvou vlasů taky nežijí ledaskde. Řekla bych, že podle toho, jak mluvíš, jsi z Andoru. Hlupáci vždycky žvaní o tom, jak si najdou plavovlasou dívku z Andoru. Já ale chci vědět proč. Utíkáte před něčím? Nebo za něčím? Jenže mně na zlodějky nepřipadáte, a já ještě nikdy neslyšela, že by tři ženy společně honily jednoho mužského. Tak mi povězte proč, a když se mi to bude líbit, pokoje jsou vaše. Jestli mi budete chtít něco oplatit, tak občas koupíte maso. Maso je od přerušení obchodu s Cairhienem drahé. Ale nejdřív chci vědět proč, Maryim.“
„Něco hledáme, Ailhuin,“ řekla Nyneiva. „Nebo spíš jisté osoby.“ Egwain se přiměla ke klidu a doufala, že si vede stejně dobře jako Elain, která usrkávala čaj, jako by naslouchala hovoru o šatech. Egwain si byla jistá, že tmavým očím Ailhuin toho moc neunikne. „Něco ukradly, Ailhuin,“ pokračovala Nyneiva. „Mé matce. A vraždily. My jsme tu, abychom zařídily, že spravedlnosti bude učiněno zadost.“
„Ať shoří moje duše,“ řekla velká žena, „copak u vás nejsou žádní chlapi? Muži se sice nehodí celkem k ničemu, zvládají tak snad tahání těžkých věcí a pořád se pletou pod nohy – a taky umějí líbat a tak – ale jestli je třeba bojovat nebo chytit zloděje, podle mého by se to mělo nechat na nich. Andor je stejně civilizovaný jako Tear. Vy nejste Aielanky.“
„Kromě nás nikdo nezbyl,“ řekla Nyneiva. „A ti, kdo by byli mohli jít místo nás, jsou mrtví.“
Tři zavražděné Aes Sedai, pomyslela si Egwain. Ty nemohly být z černého adžah. Ale kdyby nebyly zavražděny, amyrlin by jim stejně nemohla důvěřovat. Snaží se dodržovat ty zatracené tři přísahy, ale jde jí to jen tak tak.
„Áááá,“ pravila smutně Ailhuin. „Takže oni pobili vaše muže? Bratry, manžely a otce?“ Nyneivě na tvářích naskočily rudé skvrny a starší žena špatně pochopila její pocity. „Ne, neříkej mi to, děvče. Nechci ti znovu připomínat tvůj žal. Nech ho být, až se časem rozplyne. No tak, no tak, jen se uklidni.“ Egwain dalo práci, aby znechuceně nezavrčela.
„Jedno ti musím říct,“ prohlásila škrobeně Nyneiva. Stále měla ruměnec na lících. „Ty vražednice a zlodějky jsou temné družky. Jsou to sice ženy, ale jsou stejně nebezpečné jako nejlepší šermíři, Ailhuin. Jestli se divíš, proč jsme nešly hledat hostinec, tak toto je ten důvod. Možná vědí, že je sledujeme, a mohly by na nás číhat.“
Ailhuin to všechno odbyla pokrčením ramen. „Ze čtyř nejnebezpečnějších lidí, co znám, jsou dvě ženy, které nikdy nenosily ani nůž, a jenom jeden z těch dvou mužů je šermíř. A co se temných druhů dotýče... Maryim, až budeš tak stará jako já, zjistíš, že falešní Draci jsou nebezpeční, perutíni jsou nebezpeční, žraloci jsou nebezpeční a náhlé bouřky od jihu taky. Ale temní druzi jsou hlupáci. Odporní hlupáci, ale přesto jenom hlupáci. Temný je zavřený tam, kam ho strčil Stvořitel, a žádní dvojníci ani zubouni, co děsí děcka, ho ven nedostanou. Hlupáci mě nelekají, pokud nepracují na člunu, na kterém se zrovna plavím. Hádám, že nemáte nějaký důkaz, který byste mohly donést obráncům Kamene? Bude to jen jejich slovo proti vašemu?“
Co je to „dvojník"? přemítala v duchu Egwain. A vlastně i ten „zuboun"?
„Až je najdeme, získáme i potřebné důkazy,“ prohlásila Nyneiva. „Budou u sebe mít věci, které ukradly, a my je můžeme podrobně popsat. Jsou to hodně staré věci, a cenu mají jenom pro nás a naše přátele.“
„Byla bys překvapená, co můžou takové staré věci stát,“ podotkla suše Ailhuin. „Starý Leuesa Mulan vytáhl loni jižně od Dračích Prstů v síti tři misky a pohár ze srdečníku. Teď místo rybářské bárky má na řece obchodní loď. Ten starý nekňuba ani nevěděl, co vlastně našel, dokud jsem mu to neřekla. Na tom místě toho nejspíš bylo víc, ale Leuesa si nedokázal vzpomenout, kde přesně to bylo. Nevím, jak se mu kdy podařilo dostat do sítě ryby. Polovina rybářských člunů z Tearu pak celé měsíce vyplouvala do těch míst. Snažili se najít další cuendillar, místo kaniců a platýsů, a někteří s sebou měli urozené pány, kteří jim říkali, kde mají hodit sítě. Tak takovou cenu můžou ty staré věci mít, když jsou dost staré. Takže, rozhodla jsem se, že na tohle potřebujete chlapa, a já znám zrovna toho pravého.“
„Koho?“ zeptala se rychle Nyneiva. „Jestli myslíš urozeného pána, jednoho ze vznešených pánů, tak nezapomínej, že zatím nemůžeme předložit důkazy, dokud je nenajdeme.“
Ailhuin se rozesmála tak, že z toho začala sípat. „Děvče, nikdo z Maule se nezná se vznešenými pány, ani se žádnými urozenými pány. Bahníci neplavou v jednom hejnu s lososy. Zavedu vás za tím nejnebezpečnějším mužem, kterého znám, co není šermíř, a přitom je nebezpečnější než dva takoví. Juilin Sandar je lovec zlodějů. Ten nejlepší. Nevím jak v Andoru, ale tady bude lovec zlodějů pracovat pro vás nebo pro mě spíš než pro pána nebo kupce, a bude si za to účtovat míň. Juilin pro vás ty ženské najde, jestli je možné je najít, a ty věci vám vrátí, aniž byste se k těm temným družkám vůbec musely přiblížit.“