Rhuark si odkašlal. „Když se nějaký muž chce stát náčelníkem kmene, musí jít do Rhuideanu, do zemí Jenn Aielů, kmene, který již není.“ Hovořil pomalu a často se mračil na hedvábný koberec s červenými třásněmi, na němž stál. Muž snažící se vysvětlit, co vůbec vysvětlovat nechtěl. „A ženy, které se chtějí stát moudrými, se tam také vydávají, ale jejich označení, pokud jsou označeny, je tajemstvím, jež udržují jen mezi sebou. Muži, kteří jsou v Rhuideanu vybráni, totiž ti, již přežijí, se vracejí označeni na levé paži. Takto.“
Vyhrnul si rukáv kabátce i košile zároveň, takže odhalil levé předloktí. Pleť měl na něm mnohem světlejší než na rukou a obličeji. Do kůže, jako by byl její nedílnou součástí, byl vyleptán dvakrát obtočený kolem ruky stejný tvor, který se zlatý a šarlatový vlnil na praporci nad Kamenem.
Aiel s povzdechem rukáv zase shrnul. „To jméno se neříká nahlas, jen mezi kmenovými náčelníky a moudrými. Jsme...“ Znovu si odkašlal, neschopen to tady vyslovit.
„Aielové jsou Lid Draka,“ promluvila tiše Moirain, nebyla to však otázka, ale prohlášení, aspoň Mat to tak pochopil. „To jsem nevěděla."
„Takže je opravdu po všem,“ prohlásil Mat, „právě jak to stojí v Proroctvích. Všichni si můžeme jít po svým a nedělat si starosti.“ Amyrlin mě teď už nebude potřebovat, abych zatroubil na ten zatracený roh!
„Jak to můžeš říct?“ vyjela Egwain. „Copak nechápeš, že Zaprodanci jsou volní?“
„Nemluvě o černých adžah,“ dodala temně Nyneiva. „Chytily jsme tu jen Amico a Joiyu. Jedenáct jich uniklo – a já bych moc ráda věděla jak! – a jen Světlo ví, kolik dalších tu je, o kterých nic nevíme."
„Ano,“ připojila stejně tvrdým tónem Elain. „Možná nejsem ještě připravena čelit jednomu ze Zaprodanců, ale Liandrin hodlám po kouscích stáhnout z kůže!“
„Jistě,“ řekl Mat rychle. „Jistě.“ Copak se zbláznily? Ony se chtějí honit za černými adžah a Zaprodanci? „Chtěl jsem jenom říct, že ta nejtěžší část je hotová. Kámen padl do rukou Lidu Draka, Rand má Callandor a Šej’tan je mrtvý.“ Moirainin pohled byl tak tvrdý, až měl Mat pocit, že se Kámen na okamžik otřásl.
„Buď zticha, hlupáku!“ Aes Sedai měla hlas jako nůž. „Chceš na sebe přivolat jeho pozornost, takhle pojmenovat Temného!“
„Ale on je přece mrtvý!“ namítal Mat. „Rand ho zabil. Viděl jsem to tělo!“ A pěkně smrdělo. Nikdy by mě nenapadlo, že něco může shnít tak rychle.
„Viděl jsi ‚to tělo',“ pravila Moirain a jen lehce zkřivila rty. „Mužské tělo. Ne tělo Temného, Mate.“
Mat se podíval na Egwain a druhé dvě ženy. Tvářily se stejně zmateně jako on. Rhuark zřejmě myslel na bitvu, již považoval za vyhranou, a teď zjistil, že k ní ještě vůbec nedošlo. „Tak kdo to byl?“ chtěl vědět Mat. „Moirain, já mám v paměti díry velký jako vůz se spřežením, ale pamatuju si na Ba’alzamona, který chodil v mých snech. Pamatuju! Ať shořím, ale nevím, jestli někdy dokážu zapomenout! A poznal jsem, co zbylo z jeho obličeje.“
„Poznal jsi Ba’alzamona,“ pravila Moirain. „Nebo spíš muže, jenž si říkal Ba’alzamon. Temný však ještě žije, uvězněn v Shayol Ghulu, a Stín stále leží na vzoru.“
„Světlo na nás sviť a ochraňuj nás,“ zamumlala slabým hláskem Elain. „Myslela jsem... Myslela jsem, že Zaprodanci jsou teď to nejhorší, s čím si musíme dělat starosti.“
„Jsi si jistá, Moirain?“ ozvala se Nyneiva. „Rand si byl jistý – je si jistý – že zabil Temného. A ty tu zřejmě říkáš, že Ba’alzamon vůbec nebyl Temný. Tomu nerozumím! Jak si můžeš být tak jistá? A jestli on nebyl Temný, tak kdo to byl?“
„Jistá si jsem z toho nejprostšího důvodu, Nyneivo. Byť se rozložilo tak rychle, bylo to lidské tělo. Copak si myslíš, že kdyby byl Temný zabit, zůstalo by po něm tělo člověka? Muž, jehož Rand zabil, byl mužem. Možná to byl první z osvobozených Zaprodanců, nebo snad nebyl nikdy zcela uvězněn. Možná se nikdy nedozvíme pravdu."
„Já... asi vím, kdo to byl.“ Egwain se odmlčela a tvářila se nejistě. „Aspoň mám klíč. Verin mi ukázala stránku ze staré knihy, kde jsou Ba’alzamon a Izmael zmiňováni společně. Bylo to skoro ve vznešené řeči a téměř nesrozumitelné, ale pamatuju se na něco o jméně skrytém za jménem'. Možná byl Ba’alzamon Izmael.“
„Možná,“ připustila Moirain. „Možná to byl Izmael. Ale pokud ano, zůstává nám jen devět ze třinácti Zaprodanců naživu. Lanfear a Sammael a Ravhin a... Pche! I to, že víme, že někteří z těch devíti jsou volní, není to nejdůležitější.“ Položila ruku na černobílý kotouč. „Tři ze zámků jsou zlomeny. Jen čtyři drží. Jen ty čtyři zámky stojí mezi Temným a světem, a je možné, že i přes ty čtyři držící se dokáže jistým způsobem dotknout světa. Ať už jsme tu vybojovali jakoukoliv bitvu – bitvu nebo šarvátku – zdaleka není poslední.“
Mat se díval, jak se zase začínají tvářit odhodlaně – Egwain, Nyneiva a Elain. Sice ne potěšeně, ale rozhodně – a zavrtěl hlavou. Zatracené ženské! Ony už jsou připravené se do toho dát, pronásledovat dál černé adžah, bojovat se Zaprodanci a s tím zatraceným Temným. No, ať si teda nemyslí, že je znova budu tahat z té kaše, co si navaří. Jen ať si to nemyslí, to je všechno!
Jedny vysoké dvoukřídlé dveře se otevřely, zatímco Mat ještě přemýšlel, co by měl říci, a do komnaty vstoupila vysoká mladá žena královského vzezření s čelenkou se zlatým jestřábem, jenž se jí vznášel na čele. Černé vlasy měla shrnuté z bledých ramen a šaty z nejjemnějšího hedvábí ta ramena také odhalovaly, spolu se značně velkým kusem toho, co Mat považoval za obdivuhodné poprsí. Žena si chvíli se zájmem prohlížela Rhuarka. Měla velké tmavé oči. Pak se obrátila k ženám u stolu, chladná a vznešená. Mata si zřejmě vůbec nevšimla.
„Nejsem zvyklá, abych někomu dělala poslíčka,“ ohlásila, mávajíc složeným pergamenem v útlé ručce.
„A kdo jsi, dítě?“ zeptala se Moirain.
Mladá žena se ještě trochu narovnala, což Mat předtím považoval za nemožné. „Jsem Berelain, první z Mayene.“ Nadutě hodila pergamen na stůl před Moirain a otočila se k odchodu.
„Chviličku, dítě,“ zarazila ji Moirain a rozbalila pergamen. „Kdo ti to dal? A proč to přinášíš, když nejsi zvyklá dělat poslíčka?“
„Já... nevím.“ Berelain stála tváří ke dveřím a podle tónu hlasu byla zmatená. „Byla... úchvatná.“ Otřásla se a zřejmě znovu nabyla vysokého mínění, jež o sobě měla. Chvíli s úsměvem pohlížela na Rhuarka. „Ty jsi vůdce těch Aielanů? Váš boj mě vyrušil ze spánku. Možná tě požádám, abys se mnou povečeřel. Někdy brzy.“ Přes rameno se ohlédla na Moirain. – „Sdělili mi, že Drak Znovuzrozený se zmocnil Kamene. Oznam tedy pánu Drakovi, že první z Mayene s ním dnes povečeří.“ A vypochodovala z místnosti. Mata nenapadl žádný jiný výraz, kterým by popsal to majestátní procesí, které tvořila ta jediná žena.
„Ji bych ráda měla ve Věži jako novicku.“ Egwain a Elain promluvily skoro zároveň a hned se na sebe upjatě usmály.