Aby sloužila Světlu. Ne aby sloužila dětem Světla. Všechny děti sloužily Světlu, ale Pedrona Nialla často napadlo, jestli se tazatelé vskutku považují za součást dětí. „A jakou pravdu ohledně událostí ve Falme pro mě máš ty?“
„Temní druzi, můj velící kapitáne.“
„Temní druzi?“ Niallovo uchechtnutí vůbec nebylo veselé. „Už pár týdnů od tebe dostávám zprávy, že Geofram Bornhald je služebníkem Temného, poněvadž přesunul vojáky na Tomovu Hlavu přes tvůj rozkaz.“ Hlas měl náhle nebezpečně tichý. „Chceš snad, abych věřil, že Bornhald, jako temný druh, zavedl tisíc dětí na smrt v boji proti jiným temným druhům?“
„Zda byl či nebyl temným druhem, se nikdy nedozvíme,“ prohlásil drze Carridin, „protože zemřel dřív, než mohl být vyslechnut. Pikle Stínu jsou nejasné, a těm, kdož kráčí ve Světle, často připadají šílené. Ale ti, co dobyli Falme, byli temnými druhy, o tom nemám pochyb. Temní druzi a Aes Sedai podporující falešného Draka. To jediná síla zničila Bornhalda a jeho muže, tím jsem si jist, můj velící kapitáne, stejně jako zničila vojska, která Tarabon a Arad Doman vyslal proti temným druhům ve Falme.“
„A co ty příběhy, že ti, kdo dobyli Falme, pocházeli zpoza Arythského oceánu?“
Carridin zavrtěl hlavou. „Můj velící kapitáne, lidé pořád něco žvaní. Někteří tvrdí, že to vojska Artuše Jestřábí křídlo, která před tisíci lety poslal přes oceán, se teď vrátila, aby si vyžádala zpět svá území. No, někteří dokonce tvrdili, že ve Falme viděli samotného Artuše Jestřábí křídlo. – A navíc půlku hrdinů z pověstí. Na západě to vře od Tarabonu po Saldeiu a každý den na povrch vybublá stovka další klepů, z nichž každý je horší než ten předchozí. Ti tak zvaní Seanchané nebyli nic jiného než další sebranka temných druhů, kteří se seběhli, aby podpořili falešného Draka, jenže tentokrát je otevřeně podporovaly Aes Sedai.“
„Jaký pro to máš důkaz?“ Niall schválně mluvil, jako by o tom pochyboval. „Máte zajatce?“
„Ne, můj velící kapitáne. Jak ti bezpochyby řekl již dítě Byar, Bornhaldovi se podařilo je natolik poškodit, že se ztratili. A nikdo, koho jsme vyslýchali, by rozhodně nepřiznal, že podporoval falešného Draka. A co se důkazů týče... jsou dva. Jestli můj kapitán dovolí?“
Niall netrpělivě kývl.
„První je negativní. – Několik lodí se pokusilo přeplavit přes Arythský oceán a většina se nikdy nevrátila. Ty, které se vrátily, obrátily dřív, než jim došlo jídlo a voda. Dokonce ani Mořský národ se přes Arythský oceán nepouští, a oni se plaví všude tam, kde se dá obchodovat, dokonce i do zemí za Aielskou pustinou. Můj velící kapitáne, jestli za oceánem je nějaká země, je příliš daleko, oceán je příliš široký. A přepravit přes něj vojsko by bylo stejně nemožné jako létání.“
„Možná,“ připustil pomalu Niall. „Je to určitě příznačné. A ten druhý?“
„Můj velící kapitáne, mnoho z těch, které jsme vyslýchali, hovořilo o tom, že po boku temných druhů bojovaly obludy, a svých tvrzení se drželi až do konce výslechu. Co to mohlo být jiného než trolloci a další zplozenci Stínu, které nějakým způsobem přivedli z Morny?“ Carridin rozhodil rukama, jako by tím bylo řečeno vše. „Většina lidí si myslí, že trolloci jsou jen ve vyprávěnkách kejklířů nebo výmysly, a zbytek zase, že všichni byli pobiti za trollockých válek. Jak jinak by nazvali trolloka než obludou?“
„Ano. Ano, snad máš pravdu, dítě Carridine. Říkám snad.“ Neposkytl by Carridinovi tu satisfakci, že s ním souhlasí. Ať se chvíli smaží. „Ale co on?“ Ukázal na svinuté kresby. Jak znal Carridina, inkvizitor měl kopie ve svých komnatách. „Jak je nebezpečný? Může usměrňovat jedinou sílu?“
Inkvizitor jen pokrčil rameny. „Možná může, možná ne. Aes Sedai rozhodně dokážou přimět lidi, aby uvěřili, že i kočka může usměrňovat, když si to ony usmyslí. A jak je nebezpečný... Každý falešný Drak je nebezpečný, dokud není přemožen, a když za tímhle stojí otevřeně Tar Valon, je desetkrát nebezpečnější. Ale teď je méně nebezpečný, než by byl bez kontroly za půl roku. Zajatci, které jsem vyslýchal, ho nikdy neviděli, nemají tušení, kde je teď. Jeho síly jsou roztříštěné. Pochybuji, že má najednou víc mužů než dvě stovky. Tarabonští nebo Domanští by je i sami dokázali smést, kdyby neměli tolik práce s bojováním proti sobě.“
„Dokonce ani falešný Drak,“ prohodil suše Niall, „nestačí, aby zapomněli na čtyři stovky rozmíšek kvůli vlastnictví Almothské pláně. Jako kdyby jedni nebo druzí byli někdy dost silní, aby ji udrželi.“ Carridinův výraz se nezměnil a Nialla napadlo, jak vlastně dokáže být pořád tak klidný. Už moc dlouho klidný nebudeš, Carridine.
„Na tom nezáleží, můj velící kapitáne. Zima je udržuje v táborech, dochází jen k občasným šarvátkám a nájezdům. Až se zlepší počasí, aby mohly oddíly vyrazit... Bornhald zavedl na smrt na Tomově Hlavě jen polovinu legie. S druhou polovinou uženu toho falešného Draka k smrti. Mrtvoly už nejsou nikomu nebezpečné.“
„A když budeš muset čelit tomu, čemu zřejmě čelil Bornhald? Aes Sedai usměrňujícím jedinou sílu, aby mohly zabíjet?“
„Jejich čarodějnictví je neochrání před šípy ani před nožem v temnotě. Umírají stejně snadno jako každý jiný.“ Carridin se usmál. „Slibuji ti, že do léta to úspěšně vyřeším.“
Niall kývl. Ten muž si teď věřil. Byl si jist, že nebezpečné otázky již byly položeny, pokud vůbec nějaké měly být položeny. Neměl bys zapomínat, Carridine, že jsem byl uznávaným stratégem. „Proč,“ řekl nyní tiše, „jsi nevyvedl své síly do Falme? Když byli temní druzi na Tomově Hlavě a jejich vojsko drželo Falme, proč ses nepokusil Bornhalda zastavit?“
Carridin zamrkal, ale mluvil klidně. „Nejdřív to byly jenom řeči, můj velící kapitáne. A než jsem zjistil pravdu, Bornhald už dobojoval. Byl mrtev a temní druzi rozprášeni. Kromě toho mým úkolem bylo přinést Světlo na Almothskou pláň. Nemohl jsem neuposlechnout rozkazu, abych se honil za klepy.“
„Tvým úkolem?“ pravil Niall a vstávaje zvedl i hlas. Carridin byl sice o hlavu vyšší, ale teď ustoupil. „Tvým úkolem? Tvým úkolem bylo dobýt Almothskou pláň! Prázdný sud, který nikomu nepatří, jen slovy, a tys ho měl jedině naplnit. Státy Almothu by znovu ožily, ovládány dětmi Světla, aniž by musely něco slibovat nějakému hloupému králi. Amadicie a Almoth, pak moudře zabraný Tarabon. Do pěti let bychom tam drželi otěže v rukou jako v Amadicii. A tys to všechno vyhodil oknem!“
Úsměv konečně zmizel. „Můj velící kapitáne,“ namítal Carridin. „Jak jsem měl tušit, co se stane? Další falešný Drak. Tarabon a Arad Doman nakonec ve válce, když na sebe tak dlouho jenom vrčeli a štěkali. A Aes Sedai odhalující své pravé já po třech tisících letech utajování! Ale ani tak ještě není vše ztraceno. Můžu najít a zničit toho falešného Draka, než se jeho stoupenci spojí. A jakmile se Tarabonští a Domanští oslabí navzájem, bude možné je z pláně smést bez –“
„Ne!“ vyštěkl Niall. „Tvoje plány již dávno skončily, Carridine. Možná bych tě měl hned předat tvým vlastním tazatelům. Nejvyšší inkvizitor nebude nic namítat. Skřípe zuby, aby našel někoho, na koho to hodit. Sám by nikoho ze svých lidí nejmenoval, ale pochybuji, že by něco namítal, kdybych mu uvedl tvé jméno. Pár dní výslechů, a přiznal bys cokoliv. Dokonce bys sám sebe označil za temného druha. Do týdne bys skončil pod katovou sekerou.“
Carridinovi vyvstal na čele pot. „Můj velící kapitán...“ Zarazil se a polkl. „Můj velící kapitán se zřejmě snaží naznačit, že je i jiná cesta. Pokud to vysloví, přísahal jsem uposlechnout.“