Stopy? Egwain si ničeho nevšimla. Ostře promluvila Nyneiva. „Neviděla jsem na nich nic tak hroznýho.“ Nyneiva se pyšnila tím, že umí stopovat stejně dobře jako kterýkoliv muž. „Byly už pár dní starý. Proč myslíš, že znamenají potíže?“
„Prostě si to myslím,“ odpovídal Hurin pomalu, jako by chtěl říci více. Sklopil zrak, podrbal se na nose a zhluboka se nadechl. „Už je to dlouho, co jsme naposled viděli nějakou vesnici,“ zamumlal. „Kdo ví, jaký zprávy z Falme dorazily před náma? Možná nás nepřívítají zrovna s otevřenou náručí. Myslím, že ti chlapi mohli být banditi, zabijáci. Podle mýho bychom se měli mít na pozoru. Kdyby byl Mat na nohou, jel bych dopředu na výzvědy, ale asi by nebylo nejlepší nechávat vás samotný.“
Nyneiva zvedla obočí. „Ty si snad myslíš, že se o sebe nedokážem postarat?“
„Jediná síla vám moc nepomůže, jestli vás někdo zabije dřív, než ji stačíte použít,“ prohlásil Hurin, obraceje se k vysoké hrušce svého sedla. „Promiňte, ale já myslím, že... prostě chvíli pojedu vepředu s Verin.“ Pobídl koně patami a odcválal dřív, než některá z dívek stačila promluvit.
„Tak tohle je opravdu překvapení,“ podotkla Elain, když Hurin zpomalil kousek od hnědé sestry. Verin si ho zřejmě nevšimla, jako nevnímala své okolí, a on s tím byl zjevně docela srozuměný. „Od té doby, co jsme odjeli z Tomovy Hlavy, se od Verin drží co nejdál. Vždycky se na ni dívá, jako by se bál, co by mohla říci.“
„Vážit si Aes Sedai neznamená, že se jich bojíš,“ upozornila ji Nyneiva, a pak váhavě dodala: „Že se nás bojíš.“
„Jestli si myslí, že by mohly nastat potíže, tak bychom ho měly poslat na výzvědy.“ Egwain se zhluboka nadechla a vrhla na obě ženy nejvyrovnanější pohled, na jaký se zmohla. „Jestli dojde k potížím, ubráníme se líp, než by dokázal on se stovkou vojáků.“
„On to neví,“ prohlásila zamračeně Nyneiva, „a já mu to vykládat nehodlám. Ani nikomu jinýmu.“
„Umím si představit, co by o tom mohla vykládat Verin.“ Elain mluvila dost nervózně. „Moc ráda bych věděla, kolik toho Verin vlastně ví. Egwain, nevím, jestli by mi moje matka dokázala pomoci, kdyby to amyrlin zjistila, natož aby pomohla vám dvěma. Jestli by to vůbec zkusila.“ Elainina matka byla královnou Andoru. „Stačila toho o jediné síle zjistit jen trochu, než musela opustit Bílou věž, i když se celou dobu chová, jako by byla totiž hotovou sestrou.“
„Na Morgasu se spolíhat nemůžeme,“ řekla Nyneiva. „Ta je v Caemlynu a my budeme v Tar Valonu. Ne, nejspíš už budeme mít i tak problémů až nad hlavu, že jsme zmizely, bez ohledu na to, s čím se vracíme. Nejlepší bude, když se budeme držet při zemi, chovat se pokorně a neuděláme nic, čím bychom na sebe přivolaly víc pozornosti, než bude nezbytně nutný.“
Jindy by Egwain představa pokorné Nyneivy asi rozesmála. Dokonce i Elain zvládala pokoru lépe. Ale v současné době jí moc do smíchu nebylo. „A co když má Hurin pravdu? Co jestli nás přepadnou? On nás proti dvaceti nebo třiceti chlapům neubrání, a jestli budeme čekat, než Verin něco udělá, budem dávno mrtvý. Tys ostatně říkala, že cítíš bouři.“
„Opravdu?“ zeptala se Elain. Rudozlaté kudrny zavlály, jak potřásla hlavou. „Verin se nebude líbit, jestli...“ Odmlčela se. „Ať už se to Verin bude líbit nebo ne, možná budeme muset.“
„Já udělám, co bude třeba,“ prohlásila důrazně Nyneiva, „jestli bude třeba něco dělat, a vy dvě v tom případě utečte. Bílá věž je možná celá vzhůru nohama z vašich možností, ale nemyslete si, že vás neutiší obě dvě, jestli se amyrlinin stolec nebo sněmovna rozhodnou, že je to nutný.“
Elain ztěžka polkla. „Jestli by za to utišily nás,“ řekla slabým hláskem, „tak tebe teprve. Buď bychom měly uprchnout společně, nebo něco udělat společně. Hurin už měl pravdu předtím. Jestli se chceme dožít potíží v Bílé věži, tak možná budeme muset... udělat, co bude potřeba.“
Egwain se otřásla. Utišené. Odříznuté od saidaru, ženské polovice pravého zdroje. Tento trest podstoupilo jen velice málo Aes Sedai, ale za několik činů jej Bílá věž stále vyžadovala. Novicky se musely naučit nazpaměť jména všech Aes Sedai, které kdy byly utišeny, i za jaké zločiny.
Egwain teď pravý zdroj cítila neustále, byl těsně mimo dohled, jako slunce v poledne za jejím ramenem. I když často nezachytila nic, když se saidaru pokusila dotknout, přesto se ho chtěla dotýkat. A čím víc s ním byla spojená, tím víc po tom toužila, být s ním ve spojení celou dobu bez ohledu na to, co Sheriam Sedai, správkyně novicek, říkala o nebezpečí plynoucím z přílišné touhy po doteku jediné síly. Být od pravého zdroje odříznutá, stále saidar cítit, ale nikdy se ho nemoci dotknout znovu...
Ani jedné z žen nebylo do řeči.
Aby zakryla zachvění, naklonila se Egwain ze sedla k pohupujícím se nosítkům. Mat měl zmuchlané pokrývky, takže byla vidět zakřivená dýka ve zlaté pochvě, kterou tiskl v ruce, s hlavicí tvořenou rubínem o velikosti holubího vejce. Egwain mu opatrně, aby se dýky ani prstem nedotkla, přetáhla pokrývky přes ruku. Mat byl jen o pár roků starší než ona, ale propadlé tváře a povislá kůže mu přidaly spoustu let. Při dýchání chrčel a hruď se mu zdvíhala jen tak tak. V nohách měl položený naditý kožený pytel. Egwain přetáhla pokrývku i přes něj. Musíme dostat Mata do Věže, řekla si v duchu. A ten pytel taky.
Nyneiva se také naklonila a položila Matovi dlaň na čelo. „Horečka mu zase stoupla.“ Mluvila ustaraně. „Jenom kdybych měla trochu mučenkovýho kořene nebo řimbabu.“
„Možná by mohla Verin zase zkusit to své léčení,“ navrhla jí Elain.
Nyneiva zavrtěla hlavou. Odhrnula Matovi vlasy z čela a povzdechla si. Než znovu promluvila, narovnala se. „Říkala, že teď už ho jen tak tak dokáže udržet naživu, a já jí věřím. Včera večer jsem léčení zkusila taky, ale nic se nestalo.“
Elain zalapala po dechu. „Sheriam Sedai říkala, že nesmíme léčit, dokud to s někým aspoň stokrát neprojdeme krok za krokem.“
„Mohlas ho zabít,“ vyjela Egwain.
Nyneiva si hlasitě odfrkla. „Léčila jsem dřív, než mě vůbec napadlo, že půjdu do Tar Valonu, i když jsem nevěděla, že to dělám. Ale zdá se, že aby mi to fungovalo, potřebuju na to svoje bylinky. Kdybych jenom měla tu řimbabu. Myslím, že už mu moc času nezbývá. Možná pár hodin.“
Egwain měla dojem, že Nyneiva je skoro stejně nešťastná z toho, že to ví, jako z toho, jak to ví. Znovu ji napadlo, proč vlastně se Nyneiva rozhodla odjet do Tar Valonu na výcvik. Naučila se usměrňovat zcela nevědomky, i když to ne vždy dokázala ovládnout, a přežila krizi, která zabila tři ze čtyř žen, pokud se učily bez vedení Aes Sedai. Nyneiva tvrdila, že se chce naučit víc, ale často se tomu bránila stejně, jako když jste dítěti podávali odvar z kořene ostropysku.
„Brzy ho dostaneme do Bílé věže,“ prohlásila Egwain. „Tam ho vyléčí. Amyrlin se o něj postará. Postará se o všechno.“ Nepodívala se na bouli, kterou v Matových nohách zakrývala pokrývka. Druhé dvě ženy se na ni schválně nedívaly také. O některá tajemství se podělí s úlevou.
„Jezdci,“ ozvala se náhle Nyneiva, ale Egwain už je zahlédla. Na nízký hřeben vyjely dva tucty mužů. Jezdci cvalem vyrazili ke skupince a bílé pláště jim povlávaly ve větru.