Nyneiva chvíli kroutila rty. Nakonec se však otřásla a zhluboka se nadechla na uklidněnou. Když promluvila, ozýval se jí v hlase sice stále ostrý podtón, ale už jenom slabě. „Odpusť, matko. Ale neměla bys – My nejsme – Něco takovýho bychom rozhodně nikdy neudělaly.“
Amyrlin potlačila úsměv a opřela se o opěradlo. „Takže když chceš, dokážeš se udržet na uzdě. To jsem chtěla vědět.“ Egwain napadlo, kolik z toho vlastně byla zkouška. Amyrlin však měla napětí kolem očí, které naznačovalo, že jí trpělivost opravdu dochází. „Moc ráda bych znala způsob, jak tě povýšit a dát ti šátek, dcero. Verin říkala, že už teď jsi zdaleka nejsilnější ženou ve Věži.“
„Šátek!“ vydechla Nyneiva. „Aes Sedai? Já?“
Amyrlin mávla rukou, jako by něco odhazovala, ale tvářila se přitom lítostivě. „Nemá smysl toužit po něčem, co je nemožné. Těžko tě můžu povýšit mezi hotové sestry a pak tě poslat drhnout kotle. A Verin taky říkala, že pořád neumíš usměrňovat vědomě, pokud nejsi rozzuřená. Byla jsem připravená tě odříznout od pravého zdroje, kdybys chtěla sáhnout po saidaru. Konečná zkouška vyžaduje, abys usměrňovala, a zároveň pod tlakem zůstala naprosto klidná. Pod velkým tlakem. A ani já nemohu – a nechci – tento požadavek pominout.“
Nyneiva se tvářila ohromeně. Zírala na amyrlin s otevřenými ústy.
„Tomu nerozumím, matko,“ řekla po chvíli Egwain.
„Asi ne, zatím. Vy jste jediné dvě ve Věži, o kterých jsem si absolutně jistá, že nepatříte k černým adžah.“ Amyrlin při posledních slovech zkřivila rty. „Liandrin a těch dvanáct odešly, ale odešly všechny? Nenechaly snad některou tady, jako pahýl v mělké vodě, který sice neuvidíte, ale stejně vám udělá díru do člunu? To možná nezjistím, dokud nebude pozdě, ale nedovolím, aby Liandrin a těm druhým prošlo, co udělaly. Ani tu krádež, a zvlášť ne vraždy. Nikdo, kdo zabije moje lidi, neujde trestu. A nedovolím, aby třináct cvičených Aes Sedai sloužilo Stínu. Chci je najít a utišit!“
„Já ale nechápu, co to má společnýho s námi,“ poznamenala pomalu Nyneiva. Podle toho, jak se tvářila, se jí nelíbilo, nad čím právě uvažovala.
„Prostě tohle, dítě. Vy dvě budete mými honícími psy, budete lovit černé adžah. Od vás to nikdo nebude čekat, ne od párku napůl vycvičených přijatých novicek, které jsem otevřeně pokořila.“
„To je šílený!“ Když amyrlin došla ke slovům „černé adžah", Nyneiva měla oči doširoka otevřené a klouby na ruce měla bílé, jak se silně tahala za cop. Každé slovo jako by vyplivla: „Ony jsou hotové Aes Sedai. Egwain ještě ani nebyla přijatá a ty víš, že já nedokážu usměrnit ani tolik, abych zapálila svíčku, když se zrovna nevztekám, rozhodně ne o svý vůli. Jakou pak máme naději?“
Egwain souhlasně přikyvovala. Jazyk ale měla přilepený na patro. Lovit černě adžah? To budu raději lovit medvěda jenom s klackem! Snaží se nás vyděsit, potrestat nás ještě víc. Musí to tak být! Jestli se amyrlin opravdu snažila o tohle, tak se jí to povedlo až příliš dobře.
Amyrlin také přikyvovala. „Každé slovo je pravda. Ale co se týče čiré síly, ani pro jednu z vás není Liandrin soupeřkou, a ona je z nich nejsilnější. Ony jsou však vycvičené a vy ne, a ty, Nyneivo, máš zatím pořád jistá omezení. Když ale nemáš veslo, dítě, pomůže ti člun na břeh dopravit jakékoliv prkno.“
„Já ale nebudu k ničemu,“ vybreptla Egwain. Skoro kvílela, ale bála se tolik, že se za to ani nestyděla. Ona to myslí vážně! Ó, Světlo, ona to mysli vážně! Liandrin mě předala Seanchanům a ona teď chce, aby honila třináct takových, jako je ona? „Musím studovat, učit se, pracovat v kuchyni. Anaiya Sedai mě bude určitě chtít dál zkoušet, aby zjistila, jestli jsem snílek. Nebudu mít pořádně ani čas se najíst a vyspat. Jak mám pak někoho ulovit?“
„Budeš si ten čas muset najít,“ prohlásila amyrlin znovu chladným a vážným hlasem, jako by hon na černé adžah nebyl ničím víc než zametáním podlahy. „Jako jedna z přijatých si budeš studium do určité míry určovat sama, a taky si budeš vybírat čas ke studiu. A pro přijaté jsou pravidla trošičku mírnější. Trochu mírnější. Musíme je najít, dítě.“
Egwain se podívala na Nyneivu, ale ta řekla jen: „Proč se toho neúčastní Elain? Přece si nemůžeš myslet, že ona patří k černým adžah. Je to proto, že je dědička Andoru?“
„Plná síť na první zatáhnutí, dítě. Kdybych mohla, požádala bych ji taky, ale zrovna teď už mám s Morgasou i bez toho dost potíží. Až se mi ji povede uklidnit, až zase získám její přízeň a postrčím ji na správnou cestu, možná se k vám Elain připojí. Možná pak.“
„Tak vynechej i Egwain,“ navrhla Nyneiva. „Vždyť jen tak tak odrostla dětským střevíčkům. Já je pro tebe najdu.“ Egwain chtěla namítnout – Já jsem žena! – ale amyrlin promluvila dřív.
„Nechci z vás udělat návnadu, dítě. Kdybych měla stovku takových, jako jste vy, pořád by mi to nestačilo, ale vy jste jenom dvě, takže to bude muset stačit.“
„Nyneivo,“ dostala se Egwain konečně ke slovu, „já ti nerozumím. Chceš říct, že do toho půjdeš?“
„Ne že bych chtěla,“ odtušila unaveně Nyneiva, „ale raději je budu honit, než abych se užírala, jestli Aes Sedai, která mě zrovna učí, náhodou není temná družka. Ať už mají za lubem cokoliv, nechci čekat, až to budou mít připravený, abych zjistila, co to je.“
Z toho rozhodnutí se Egwain obrátil žaludek. „Tak já to taky udělám. Nechci jen tak čekat. O nic víc než ty.“ Nyneiva otevřela ústa a Egwain pocítila záchvěv hněvu. Po všem tom strachu to byla nesmírná úleva. „A neopovažuj se zase říct, že jsem na to moc mladá. Aspoň umím usměrňovat, když chci. Teda většinou. Už nejsem malá holka, Nyneivo.“
Nyneiva tam stála, tahala se za cop a nevzmohla se ani na slovo. Nakonec ji strnulost přešla. „To nejsi, co? Sama jsem sice řekla, že už je z tebe žena, ale nějak jsem tomu pořád nevěřila. Děvče, já – ne, jsi opravdu dospělá. Prostě jenom doufám, že ti je jasný, že se mnou lezeš do kotle, a někdo by pod ním mohl zapálit oheň.“
„To já vím.“ Egwain byla pyšná, že se jí téměř nezachvěl hlas.
Amyrlin se usmála, jako by ji to potěšilo, ale v jejích modrých očích bylo cosi, co Egwain prozradilo, že celou dobu věděla, jak se rozhodnou. Na okamžik zase ucítila ty vodicí provázky na rukou a na nohou.
„Verin...“ Amyrlin zaváhala, a pak dodala spíš pro sebe. „Jestli už musím někomu věřit, tak to klidně může být ona. Už tak toho ví stejně tolik, co já, a možná víc.“ Promluvila hlasitěji. „Verin vám sdělí všechno, co je známo o Liandrin a ostatních, a také vám dá seznam ter’angrialů, které ukradly, s popisem toho, co dělají. Aspoň u těch, u kterých to víme. A co se týče černých adžah, jež snad zůstaly ve Věži... Poslouchejte, dívejte se a dávejte si pozor, nač se ptáte. Buďte jako myšky. Když budete mít sebemenší podezření, přijďte za mnou. Sama na vás budu dohlížet. Nikdo v tom neuvidí nic divného, vzhledem k tomu, zač jste trestány. Můžete mi podat zprávu, až si vás zavolám. A nezapomeňte, že už zabíjely. Klidně to můžou zopakovat.“
„To je všechno moc hezký,“ řekla Nyneiva, „ale my pořád budeme jenom přijaté, a ony Aes Sedai. Kterákoliv hotová sestra nám může nařídit, abychom si šly po svý práci, nebo nás poslat do prádelny, a my budeme muset poslechnout. Jsou místa, kde přijaté novicky nemají co dělat, věci, který by neměly dělat. Světlo, i kdybychom náhodou nějakou černou adžah objevily, může klidně nařídit strážným, aby nás zamkli do našich pokojů, a oni to udělají. Rozhodně nedají na slova přijatých víc než na slova Aes Sedai.“