„Dávej si pozor na jazyk,“ vyplísnila ji Nyneiva, ale od srdce jí to nešlo. Ležela a vyhlížela mezi bílou kamennou balustrádou na arkády naproti. Egwain si všimla, že ji obklopila záře. Spojila se se saidarem.
Egwain se spěšně pokusila také dosáhnout na pravý zdroj, ale zprvu ji spěch zradil. Spěch a představy, které neustále vstupovaly do prázdnoty, představy, jak se jí rozlétává hlava jako přezrálý meloun, když do ní naráží těžká střela, která pak pokračuje dál a zabíjí i Nyneivu. Zhluboka se nadechla a zkusila to znovu, a nakonec se růže, vznášející se v nicotě, rozvinula k pravému zdroji a Egwain naplnila jediná síla.
Překulila se na břicho a vyhlédla skrze zábradlí vedle Nyneivy. „Vidíš něco? Vidíš ho? Srazím ho bleskem!“ Cítila, jak v ní roste napětí, jen jen vybuchnout. „Je to přece muž, ne?“ Neuměla si představit muže v obydlí novicek, ale to, že by Bílou věží nesla kuši žena, bylo mnohem nepravděpodobnější.
„Nevím.“ Nyneivě se z hlasu ozýval tichý vztek. Její hněv byl vždycky nejhorší, když nekřičela. „Myslím, že jsem zahlídla – Ano! Támhle!“ Egwain cítila, jak z druhé ženy vyšlehla jediná síla, a pak se Nyneiva klidně zvedala na nohy a oprašovala si šaty, jako by si nemusely s ničím lámat hlavu.
Egwain na ni zírala. „Co? Cos to udělala? Nyneivo?“
„‚Z pěti sil,'“ vykládala Nyneiva poučným, zároveň však mírně posměšným tónem, „‚je vzduch, občas nazývaný vítr, považován za nejméně užitečný. To však ani zdaleka není pravda.'“ Krátce se zasmála. „Říkala jsem ti, že existují i jiný způsoby, jak se bránit. Použila jsem vzduch, držím ho vzduchem. Jestli je to muž. Pořádně jsem ho neviděla. Je to trik, který mi jednou ukázala amyrlin, i když podle mě nečekala, že si všimnu, jak to udělala. No, hodláš tu ležet celý den?“
Egwain se rychle zvedla a chvátala za přítelkyní po ochoze. Zanedlouho se za ohybem objevil muž oblečený v prostých hnědých spodcích a kazajce. Stál na špičce jedné nohy, druhou nohu měl zdviženou, jako by byl zachycen uprostřed běhu, a byl otočený na druhou stranu. Vypadalo to, jako by uvízl v hustém rosolu, a přesto kolem něho byl jenom zahuštěný vzduch. Egwain se na ten amyrlinin trik pamatovala, ale určitě by ho nedokázala zopakovat. Pokud by se jí vůbec podařilo usměrňovat.
Přišly blíž a Egwain se s hrůzou od jediné síly odtáhla. Muži trčel z prsou jílec dýky. Tváře měl propadlé a smrt mu už potáhla přivřené oči mázdrou. Když Nyneiva uvolnila past, která ho držela, zhroutil se na ochoz.
Muž nevypadal nijak výjimečně, byl průměrné výšky a průměrně stavěný. Rysy měl tak nenápadné, že by ho Egwain nepoznala ani mezi třemi muži. Ale prohlížela si ho jen chvilku, než si uvědomila, že tu něco chybí. Ta kuše.
Trhla sebou a rychle se začala rozhlížet kolem sebe. „Musí tu být ještě jeden, Nyneivo. Někdo sebral tu kuši. A někdo ho bodl. Mohl by tu někde být a zase na nás mířit.“
„Uklidni se,“ řekla Nyneiva, ale také se rozhlížela kolem a tahala se za cop. „Jen se uklidni, a vymyslíme, co –“ Odmlčela se, když se ozvaly blížící se kroky.
Egwain se rozbušilo srdce a měla je až v krku. Upřela oči na hromádku na podlaze a zoufale se snažila dosáhnout na saidín, ale to vyžadovalo klid, a ona se uklidnit nedokázala.
Na vrcholku rampy se nyní objevila Sheriam Sedai, zastavila se a zamračila se na to, co spatřila. „Co se to tu, ve jménu Světla, stalo?“ Rychle se přiblížila, a obvyklá vážnost ji pro tentokrát opustila.
„Našly jsme ho,“ řekla Nyneiva, když správkyně novicek poklekla k mrtvole.
Sheriam mu položila ruku na prsa a dvakrát se syknutím ucukla. Viditelně se obrnila, znovu se ho dotkla a chvíli mu ruku na hrudi podržela. „Je mrtvý,“ zamumlala. „Tak mrtvý, jak jen to jde, a víc.“ Když se narovnala, vytáhla z rukávu kapesník a otřela si prsty. „Vy jste ho našly? Tady? A takhle?“
Egwain kývla a byla si jistá, že kdyby promluvila nahlas, Sheriam by poznala, že lže. „Takhle,“ prohlásila pevně Nyneiva.
Sheriam zavrtěla hlavou. „Muž – a navíc mrtvý muž! – v obydlí novicek už tak znamená pěkný skandál, ale tohle...!“
„Co je na něm divnýho?“ zeptala se Nyneiva. „A jak by mohl být víc než mrtvý?“
Sheriam se zhluboka nadechla a na obě mladé ženy se pátravě podívala. „Je to jeden z bezduchých. Šedý muž.“ Nepřítomně si znovu otřela prsty a pohledem znovu zabloudila k mrtvole. Ustaraným pohledem.
„Bezduchý?“ vyjekla Egwain roztřeseným hlasem a Nyneiva zároveň vyhrkla: „Šedý muž?“
Sheriam se na ně podívala pohledem stejně pronikavým, jako byl krátký. „To ještě není součástí vašeho studia, ale vy už jste zřejmě zašly dost daleko ve spoustě věcí. A vzhledem k tomu...“ Ukázala na mrtvolu. „Bezduší, šedí muži, se vzdávají svých duší, aby mohli sloužit jako Temného zabijáci. Potom už nejsou skutečně živí. Sice nejsou úplně mrtví, ale živí taky ne. A přes to jméno jsou někteří z šedých mužů ženy. Je jich ale velice málo. Dokonce i mezi temnými družkami je jen málokterá tak hloupá, aby přinesla takovou oběť. Můžete se dívat přímo na ně, a skoro si jich nevšimnete, dokud není pozdě. – Byl skoro stejně mrtvý, když ještě chodil. Jenom to, že ho tu vidím ležet, mi říká, že vůbec kdy žil.“
Znovu se na ženy dlouze zadívala. „Do Tar Valonu se neodvážil šedý muž vstoupit od trollockých válek.“
„Co uděláš?“ zeptala se Egwain. Sheriam zvedla poněkud obočí, a tak Egwain rychle dodala: „Jestli se smím zeptat, Sheriam Sedai.“
Aes Sedai zaváhala. „Asi můžeš, když už jsi měla tu smůlu a potkala ho. Sice to záleží na amyrlin, ale s tím vším, co se tu přihodilo, si myslím, že tohle bude chtít udržet pokud možno pod pokličkou. Další divoké povídačky nepotřebujeme. Vy o tom nebudete s nikým mluvit, kromě se mnou nebo s amyrlin, pokud se o tom ona zmíní jako první."
„Ano, Aes Sedai,“ řekla Egwain důrazně. Nyneiva odpovídala chladnějším tónem.
Sheriam očividně pokládala za samozřejmé, že ji poslechnou. Nedala najevo, že by je vůbec slyšela. Pozornost zcela věnovala mrtvému muži. Šedému muži. Bezduchému. „Nemůžeme nijak zatajit, že tu byl zabit muž.“ Náhle ji obklopila záře jediné síly, a stejně náhle mrtvolu na zemi zakryla nízká našedlá téměř zcela neprůhledná kopule, takže tělo téměř nebylo vidět. „Ale tohle snad zabrání, aby se ho dotkl někdo jiný a zjistil, co je zač. Musím to odstranit, než se vrátí novicky.“
Upřela na ženy šikmé zelené oči, jako by si právě uvědomila, že tu jsou. „Vy dvě jděte. Do tvého pokoje, myslím, Nyneivo. Vzhledem k tomu, co vás už tak čeká, kdyby se někdo dozvěděl, že jste byly zapletené do tohohle, byť jenom okrajově... Jděte.“
Egwain udělala pukrle a zatahala Nyneivu za rukáv, ale ta řekla: „Proč jsi sem přišla, Sheriam Sedai?“
Na chvíli se Sheriam zatvářila polekaně, ale vmžiku se zamračila. S rukama v bok se podívala na Nyneivu se vší váhou svého úřadu za sebou. „Odkdy potřebuje správkyně novicek důvod přijít do obydlí novicek, přijatá?“ pravila tiše. „Odkdy se přijaté vyptávají Aes Sedai? Amyrlin chce z vás dvou něco udělat, ale bez ohledu na její záměry, přinejmenším slušnému chování vás naučím já. A teď obě odejděte, než si vás vezmu do pracovny, a to nikoliv na schůzku, kterou už pro vás domluvila amyrlin.“