„Můžeš to sice popírat,“ řekl Elain vážně Galad, „ale pořád to bude pravda. A máti vložila tvoje bezpečí do našich rukou.“
Gawyn se ušklíbl. „Kdyby se ti něco stalo, Elain, nechala by nás stáhnout z kůže. Museli jsme mluvit hodně přesvědčivě, jinak nás odtáhla s sebou domů. Ještě nikdy jsem neslyšel o tom, že by královna poslala vlastního syna pod popravčí meč, ale máti se skoro tvářila, že hodlá udělat výjimku, jestli tě bezpečně nepřivedeme domů.“
„Jsem si jistá,“ řekla Elain, „že jste se tolik namáhali výhradně kvůli mně, a ne proto, abyste tu mohli zůstat a učit se se strážci.“ Gawyn zrudl.
„Tvoje bezpečí bylo naší první starostí.“ Galad mluvil, jako by to myslel vážně, a Egwain si taky byla jistá, že to vážně myslí. „Podařilo se nám máti přesvědčit, že pokud se sem vrátíš, budeš potřebovat někoho, kdo by na tebe dohlédl.“
„Dohlédl na mne!“ vzkřikla Egwain, ale Galad pokračoval klidně dál.
„Z Bílé věže se stalo nebezpečné místo. Došlo tu k několika úmrtím – vraždám – aniž by to někdo vysvětlil. Dokonce bylo zabito několik Aes Sedai, i když se to snažily udržet v tajnosti. A taky jsem se doslechl o černých adžah, prý jsou v samotné Věži. Na rozkaz máti, až pro tebe bude bezpečné opustit studia, se s tebou vrátíme do Caemlynu.“
Elain místo odpovědi zvedla bradu a odvrátila se od něho.
Gawyn si zoufale prohrábl vlasy. „Světlo, Nyneivo, my s Galadem nejsme žádní zločinci. Chceme vám jenom pomoct. Udělali bychom to stejně, ale máti nám to nařídila, takže nemáte naději, že nám to rozmluvíte.“
„Morgasiny rozkazy nemají v Tar Valonu žádnou váhu,“ odtušila vyrovnaně Nyneiva. „A co se týče nabídky pomoci, budu si to pamatovat. Jestli budeme nějakou pomoc potřebovat, tak budete první, kdo o tom uslyší. Zatím bych ocenila, kdybyste odešli.“ A významně ukázala na dveře, ale Gawyn si jí nevšímal.
„To je sice všechno moc hezké, ale máti bude chtít vědět, že se Elain vrátila. A proč beze slova utekla a co celé ty měsíce dělala. Světlo, Elain! Celá Věž byla jako rozkopnuté mraveniště. Máti byla napůl bez sebe strachy. Myslel jsem, že celou Věž strhne holýma rukama.“ Elain se zatvářila poněkud provinile a Gawyn toho hned využil. „Aspoň to mi dlužíš, Elain. To mi dlužíš. Ať shořím, jsi umíněná jako kámen. Byla jsi pryč několik měsíců, a jediné, co o tom vím, je, žes byla na koberečku u Sheriam. A jediný důvod, proč to vím, je, žes plakala a odmítáš si sednout.“ Elainin vzdorovitý pohled jasně říkal, že jakoukoliv okamžitou výhodu ztratil.
„Dost,“ ozvala se Nyneiva. Galad s Gawynem otevřeli ústa. Nyneiva zvýšila hlas. „Řekla jsem dost!“ Zlostně se na ně mračila, dokud nebylo jasné, že budou zticha. Pak pokračovala. „Elain vám dvěma nic nedluží. A jelikož se rozhodla, že vám nic neřekne, tak tím to končí. A tohle je můj pokoj, ne nějaký šenk v hostinci, a já chci, abyste vypadli.“
„Ale Elain –“ začal Gawyn a Galad řekclass="underline" „Chtěli jsme jenom –“
Nyneiva pronesla dost nahlas, aby je překřičela: „Pochybuju, že jste požádali o dovolení vstoupit do obydlí přijatých.“ Překvapeně se na ni podívali. „Myslím, že ne. Takže ať už jste z mýho pokoje a vůbec z dohledu, než napočítám do tří, nebo o tom napíšu učiteli šermu. Coulin Gaidin má mnohem pádnější ruku než Sheriam Sedai, a můžete si být jistí, že budu u toho, abych dohlídla, jestli odvedl dobrou práci.“
„Nyneivo, to bys neudělala –“ začal ustaraně Gawyn, ale Galad ho pokynem ruky umlčel a přistoupil blíž k Nyneivě.
Ta se stále tvářila odhodlaně, ale když se na ni usmál, nevědomky si uhladila šaty. Egwain to nepřekvapilo. Kromě červených adžah nepotkala ženu, na kterou by Galadův úsměv neúčinkoval.
„Omlouvám se, Nyneivo, za to, že jsme se ti takhle vnutili,“ pravil Galad klidně. „Samozřejmě ihned odejdeme. Ale nezapomeň, že jsme tady, kdybys nás potřebovala. A ať už byl důvod vašeho útěku jakýkoliv, s tím vám pomůžeme také.“
Nyneiva jeho úsměv opětovala. „Jedna,“ řekla.
Galad zamrkal a jeho úsměv pohasl. Obrátil se k Egwain. Gawyn vstal a vykročil ke dveřím. „Egwain,“ pravil Galad, „víš, že zvlášť ty mě můžeš kdykoliv zavolat, že udělám cokoliv. Doufám, že to víš.“
„Dvě,“ řekla Nyneiva.
Galad se na ni podrážděně podíval. „Ještě si promluvíme,“ řekl Egwain a sklonil se k její ruce. S posledním úsměvem neuspěchaně vykročil ke dveřím.
„Třřřřřřř,“ Gawyn vyletěl ze dveří a dokonce i Galad poněkud zrychlil svůj ladný krok – „ři,“ dokončila Nyneiva ve chvíli, kdy se dveře za oběma muži zabouchly.
Elain jí potěšeně stiskla ruce. „Ó, skvělá práce,“ pochválila Nyneivu. „Skvělá práce. Já ani nevěděla, že oni do obydlí přijatých nesmějí.“
„Ovšemže smějí,“ odtušila suše Nyneiva, „ale ti hulváti to taky nevěděli.“ Elain zatleskala a rozesmála se. „Nechala bych je prostě odejít,“ dodala Nyneiva, „kdyby si Galad nedával s tím odchodem tak na čas. Ten mladý muž má pro svý dobro moc hezkou tvářičku.“ Egwain se málem zasmála. Galad nebyl ani o rok mladší než Nyneiva. Ta si zatím znovu uhlazovala šaty.
„Galad!“ odfrkla si Elain. „Zase nás bude obtěžovat, a já nevím, jestli ten trik bude fungovat víc než jednou. On dělá, co považuje za správné, bez ohledu na to, komu tím ublíží, dokonce i sobě.“
„Tak vymyslím něco jinýho,“ prohlásila Nyneiva. „Nemůžeme je nechat, aby nám pořád koukali přes rameno. Elain, jestli chceš, namíchám ti mast na uklidnění.“
Elain zavrtěla hlavou a pak si lehla na břicho na postel a bradu složila do dlaní. „Kdyby to Sheriam zjistila, určitě bychom se obě mohly těšit na další návštěvu v její pracovně. Moc jsi toho neřekla, Egwain. Snad ti nezdřevěněl jazyk?“ Zatvářila se ponuře. „Nebo to snad má na svědomí Galad?“
Egwain se proti své vůli zapýřila. „Já jsem se s nimi prostě nechtěla hádat,“ prohlásila tím nejdůstojnějším tónem, na jaký se zmohla.
„Ovšem,“ zabručela nevraživě Elain. „Připouštím, že Galad vypadá dobře. Ale je hrozný. Vždycky udělá tu správnou věc, jak ji vidí on. Já vím, že to moc hrozně nezní, ale je to tak. Nikdy se nestalo, že by neposlechl máti. Co já vím, tak ani v tom nejmenším. Nikdy by nevyslovil lež, ani malou, ani by neporušil pravidla. A když na tebe říká, žes nějaké pravidlo porušila, není v něm ani špetka zášti – pokud něco, tak se tváří, jako by mu bylo líto, že nedokážeš žít podle jeho žebříčku hodnot – ale to nic nemění na tom, že tě udá."
„To zní – dost nepříjemně,“ připustila Egwain opatrně, „ale ne hrozně. Neumím si představit, že by Galad udělal něco hroznýho.“
Elain zavrtěla hlavou, jako by nemohla uvěřit, že je pro Egwain tak těžké pochopit, co jí bylo zcela jasné. „Jestli se už chceš o někoho zajímat, tak zkus Gawyna. Je docela milý – většinou – a tys mu popletla hlavu.“
„Gawyn! Ani se na mě pořádně nepodívá.“
„Ovšemže ne, ty hlupáčku, při tom, jak pořád zíráš na Galada, až ti málem vypadnou oči z důlků.“ Egwain cítila, jak jí hoří tváře, ale měla nepříjemný pocit, že to může být pravda. „Galad mu zachránil život, když byl ještě Gawyn malý,“ pokračovala Elain. „A Gawyn teď nikdy nepřizná, že se mu líbí nějaká žena, pokud se o ni zajímá Galad, ale slyšela jsem ho o tobě mluvit, tak to vím. Přede mnou nikdy nedokázal nic utajit.“