„Takže jste všechny hezky pohromadě. Nějak mě to ani nepřekvapuje.“ Ani její hlas nic nepředstíral, stejně jako postoj. Byla to žena vládnoucí velkou mocí a připravená tuto moc použít, pokud by usoudila, že je to nutné. Žena, která věděla víc než ti, s nimiž se bavila. Což platilo stejně pro královnu, jako pro novicku.
„Odpusť, Elaido Sedai,“ řekla Nyneiva a udělala další pukrle, „ale právě jsem chtěla odejít. Musím toho při studiu hodně dohánět. Jestli mě omluvíš –“
„Tvoje studium počká,“ zarazila ji Elaida. „Koneckonců, už čekalo dost dlouho.“ Sebrala plátěný pytlík Nyneivě z rukou a rozvázala šňůrky, ale když se podívala dovnitř, odhodila pytlík na podlahu. „Byliny. Ty už nejsi vesnická vědma, dítě. Jestli se budeš držet své minulosti, jenom tě to bude zdržovat.“
„Elaido Sedai,“ ozvala se Elain, „já –“
„Ty mlč, novicko.“ Elaida měla chladný a hebký hlas, jako je hebké hedvábí ovinuté kolem ocelové čepele. „Tys možná zlomila pouto mezi Tar Valonem a Caemlynem, které trvalo po tři tisíce let. Budeš mluvit, až budeš tázána.“ Elain si pozorně prohlížela podlahu před svýma nohama. Na lících jí naskočily rudé skvrny. Vina, nebo hněv? Egwain si nebyla jistá.
Elaida si nikoho nevšímala, usadila se do křesla a pečlivě si upravila sukně. Ostatní nevyzvala, aby se posadily. Nyneiva měla napjatý výraz. Začala se popotahovat za cop. Egwain doufala, že se udrží natolik, aby se bez dovolení neposadila.
Když se Elaida uvelebila ke své spokojenosti, dlouho si je mlčky, s nečitelným výrazem prohlížela. Nakonec promluvila: „Věděly jste, že jsou mezi námi černé adžah?“
Egwain si vyměnila poplašený pohled s Nyneivou a Elain.
„Řekli nám to,“ odpověděla opatrně Nyneiva. „Elaido Sedai,“ dodala po odmlce.
Elaida zvedla obočí. „Ano. Napadlo mě, že byste o tom mohly vědět.“ Egwain sebou při jejím tónu trhla, čímž naznačila mnohem víc, než bylo řečeno, a Nyneiva rozzlobeně otevřela ústa, ale bezvýrazný pohled Aes Sedai je všechny umlčel. „Vy dvě,“ pokračovala Elaida nedbalým tónem, „jste si zmizely a vzaly jste s sebou dědičku Andoru – dívku, která by se jednoho dne mohla stát královnou Andoru, pokud ji nestáhnu z kůže a tu neprodám rukavičkáři – zmizely jste bez dovolení, beze slova, beze stopy.“
„Mě nikdo neunesl,“ prohlásila Elain do podlahy. „Šla jsem dobrovolně.“
„Budeš konečně poslouchat, dítě?“ Elaidu obklopila záře a pohled upírala na Elain. „Nebo tě to musím naučit, teď a tady?“
Elain zvedla hlavu a její výraz nebylo možné zaměnit s žádným jiným. Hněv. Dlouho se Elaidě dívala do očí.
Egwain zarývala své nehty hluboko do dlaní. Bylo to k zbláznění. Elain, Nyneiva či ona sama by mohly Elaidu na místě zničit. Přinejmenším kdyby ji přistihly zcela nepřipravenou, koneckonců, byla vycvičenou Aes Sedai. Avšak kdybychom udělaly cokoli a nenechaly si od ní všechno líbit, všechno bychom prozradily. Nezahazuj to, Elain.
Elain sklopila hlavu. „Odpusť, Elaido Sedai,“ zamumlala. „Zapomněla jsem se.“
Záře pohasla a Elaida si hlasitě odfrkla. „Ať už tě tyhle dvě odvedly kamkoliv, naučila ses tam velice špatným způsobům. A ty si nemůžeš dovolit, dítě. Budeš první královnou Andoru, která bude zároveň Aes Sedai. První královnou Aes Sedai na světě po víc než tisíci letech. Budeš jednou z nejsilnějších od Rozbití světa, možná budeš od Rozbití první dost silná vládkyně, abys světu otevřeně řekla, že jsi Aes Sedai. Tak to neohrožuj, dítě, protože pořád můžeš všechno ztratit. Obětovala jsem příliš mnoho času, abych toho dosáhla. Rozumíš mi?"
„Myslím, že ano, Elaido Sedai,“ řekla Elain. Ale znělo to, jako by nepochopila jediné slovo. Egwain ovšem také ne.
Elaida změnila předmět hovoru. „Můžete být ve vážném nebezpečí. Všechny tři. Zmizely jste a vrátily jste se, a mezitím nás Liandrin a její... společnice opustily. Někdo to určitě bude spojovat. Jsme si jisté, že Liandrin a ty, které odešly s ní, jsou temnými družkami. Černé adžah. Nechci, aby z toho stejného byla obviněna i Elain, a abych ji chránila, zřejmě budu muset chránit vás všechny. Řekněte mi, proč jste utekly a co jste celé ty měsíce dělaly, a já pro vás udělám, co bude v mých silách.“ Oči, které upírala na Egwain, připomínaly hákovací kotvice.
Egwain se snažila vymyslet nějakou odpověď, která by Aes Sedai uspokojila. Povídalo se, že Elaida občas rozezná lež. „To... to kvůli Matovi. Je moc nemocný.“ Snažila se opatrně volit slova a neříci nic, co by nebyla pravda, aby to přesto vzbudilo dojem, který se pravdě neblížil ani zdaleka. Aes Sedai to dělají pořád. „Jely jsme za... Přivezly jsme ho zpátky, aby ho tu vyléčily. Kdybychom to neudělaly, umřel by. Amyrlin ho vyléčí.“ Doufám. Přinutila se neuhnout před pohledem červené Aes Sedai a přiměla se provinile nepřešlapovat. Z Elaidina výrazu se nedalo vyčíst, jestli jí uvěřila.
„To stačí, Egwain,“ zarazila ji Nyneiva. Elaidin pronikavý pohled se přesunul na ni, ale Nyneiva nevypadala, že to na ni udělalo nějaký dojem. Bez mrknutí se dívala Aes Sedai do očí. „Odpusť, že jsem ji přerušila, Elaido Sedai,“ pravila Nyneiva hladce, „ale amyrlin řekla, že naše přestupky budou zapomenuty. Jako součást nového začátku o nich nesmíme mluvit. Amyrlin řekla, že to bude, jako by se to nikdy nestalo.“
„To řekla, hm?“ Stále nic v Elaidině hlase či výraze neprozrazovalo, jestli jim věří nebo ne. „Zajímavé. Těžko můžete úplně zapomenout, když váš trest byl ohlášen celé Věži. Což nemá obdoby. Je to neslýchané, ohlašuje se pouze utišení. Chápu, proč na to chcete zapomenout. Dověděla jsem se, že máš být pozvednuta mezi přijaté, Elain. A ty taky, Egwain. To není zrovna trest.“
Elain se podívala na Aes Sedai, jako by žádala o dovolení promluvit. „Matka říkala, že jsme připravené,“ prohlásila. Do hlasu se jí vloudil vzdor. „Učila jsem se, Elaido Sedai, a dospěla jsem. Nenechala by mě přijmout, kdyby to nebyla pravda.“
„Učila ses,“ přemítala Elaida. „A dospěla. Možná ano.“ Z jejího tónu se nedalo poznat, jestli to považuje za prospěšné. Pátravým pohledem zabloudila zpátky k Egwain a Nyneivě. „Vrátily jste se s Matem, mladíkem z vaší vesnice. Ale byl tu ještě jeden mládenec od vás ze vsi. Rand al’Thor.“
Egwain měla pocit, jako by se jí kolem srdce najednou sevřela ledová ruka.
„Doufám, že je v pořádku,“ utrousila vyrovnaně Nyneiva, nicméně se prudce zatahala za cop. „Už nějakou dobu jsme ho neviděly.“
„Zajímavý mladý muž.“ Elaida si je při řeči prohlížela. „Setkala jsem se s ním jenom jednou, ale připadal mi – zajímavý. Myslím, že musí být ta’veren. Ano. To by pak odpovídalo na mnoho otázek ohledně jeho osoby. Ta vaše Emondova Role musí být neobvyklé místo, když zplodila takové, jako jste vy dvě. A Randa al’Thora.“
„Je to jenom taková obyčejná vesnice,“ poznamenala Nyneiva. „Prostě vesnice jako každá jiná.“
„Ano. Zajisté.“ Elaida se usmála, jenom rychle zvedla koutky úst, ale Egwain se z toho udělalo špatně. „Povězte mi o něm něco víc. Amyrlin vám nenakázala, abyste i o něm zachovaly mlčení, že ne?“