Nyneiva trhla copem. Elain si prohlížela kobereček, jako by v něm bylo skryto nějaké důležité poselství. A Egwain zoufale přemýšlela o nějaké vhodné odpovědi. Povídá se o ní, že pozná lež. Světlo, jestli je to pravda... Chvíle se táhla do nekonečna, až nakonec otevřela ústa Nyneiva.
V té chvíli se dveře rozlétly podruhé. Sheriam si, značně překvapená, prohlédla místnost. „To je dobře, že tě tu vidím, Elain. Chci všechny tři. Tebe jsem tu nečekala, Elaido.“
Elaida vstala a upravila si šátek. „Všechny jsme na tyhle dívky zvědavé. Proč utekly. Jaká dobrodružství zažily. Říkají, že jim matka zakázala o tom mluvit.“
„Ještě že tak,“ prohlásila Sheriam. „Mají být potrestány, a tím by to mělo skončit. Já jsem vždycky byla přesvědčená, že když trest skončí, měla by být chyba, která byla na jeho počátku, prostě smazána.“
Obě Aes Sedai dlouho stály a dívaly se na sebe. Ani na jedné hladké tváři se však neobjevil žádný výraz. Nakonec promluvila Elaida: „Ovšem. Možná si s nimi promluvím jindy. O jiných věcech.“ Pohled, kterým všechny tři ženy v bílém obdařila, Egwain připadal jako varování. S tím Elaida proklouzla kolem Sheriam.
Správkyně novicek jí podržela dveře a dívala se, jak druhá Aes Sedai odchází po ochoze. – Z jejího výrazu stále nebylo možné cokoliv vyčíst.
Egwain si pomalu, dlouze vydechla, a totéž zaslechla od Nyneivy a Elain.
„Vyhrožovala mi,“ promluvila Elain nevěřícně spíš k sobě. „Vyhrožovala mi utišením, jestli nepřestanu být – svéhlavá!"
„Špatně jsi ji pochopila,“ řekla Sheriam. „Kdyby byla svéhlavost zločin hodný utišení, tak by seznam utišených byl delší, než byste si vůbec dokázaly zapamatovat. Jenom málokterá poddajná žena dokáže získat prsten a šátek. Tím ovšem neříkám, že se nemusíte učit chovat poddajně, když je to nutné.“
„Ano, Sheriam Sedai,“ odpověděly všechny tři dívky téměř zároveň a Sheriam se usmála.
„Vidíte? Přinejmenším se umíte poddajně tvářit. A budete mít spoustu příležitostí si to procvičit, než si znovu zasloužíte amyrlininu přízeň. A moji. A tu moji získáte velice těžko.“
„Ano, Sheriam Sedai,“ řekla Egwain, ale tentokrát se k ní přidala jenom Elain.
Nyneiva se zeptala: „Co to... tělo, Sheriam Sedai? Ten... bezduchý? Zjistila jsi, kdo ho zabil? Nebo proč vůbec přišel do Věže?“
Sheriam stiskla rty. „Ty uděláš krok dopředu, Nyneivo, a pak zase krok zpátky. Protože se Elain netváří nijak překvapeně, tak jste jí o tom očividně řekly – poté, co jsem vám nařídila, abyste o tom nemluvily! – takže teď přesně sedm lidí ve Věží ví, že dneska byl v obydlí novicek zabit muž, a dva z nich jsou muži, kteří nevědí nic víc. Kromě toho, že mají držet jazyk za zuby. Pokud pro vás rozkaz správkyně novicek vůbec nic neznamená – a pokud tomu tak vskutku je, tak vás brzy opravím – možná poslechnete rozkaz amyrlinina stolce. O tomhle nebudete mluvit s nikým jiným než se mnou nebo s matkou. Amyrlin nedovolí, aby se tu rozšířilo víc klepů, než s kolika jsme se zatím musely smířit. Je to jasné?“
Její pevný hlas vyvolal sborovou odpověď: „Ano, Sheriam Sedai," – ale Nyneiva odmítla skončit jen u toho. „Sedm, říkáš, Sheriam Sedai. Navíc ten, kdo ho zabil. A možná ti, co mu pomohli dostat se do Věže.“
„Do toho vám nic není.“ Sheriam je všechny přelétla vyrovnaným pohledem. „Pátrat po okolnostech souvisejících s tím mužem budu já. Vy zapomenete, že o něm vůbec něco víte. Jestli zjistím, že děláte něco jiného... No, existují horší způsoby, jak zaujmout vaši pozornost, než drhnutí hrnců. A nestrpím žádné výmluvy. Slyším tu nějaké další otázky?“
„Ne, Sheriam Sedai.“ Tentokrát se Nyneiva, k Egwainině úlevě, připojila. Ne že by cítila nějakou obzvláštní úlevu. Sheriaminy pozorné oči jim bezpochyby značně ztíží pátrání po černých adžah. Chtělo se jí hystericky se rozesmát. Jestli nás nechytí černé adžah, tak nás chytí Sheriam. Nutkání ke smíchu ji přešlo. Pokud ovšem Sheriam není sama z černého adžah. Náhle si přála, aby tu myšlenku dokázala zahnat.
Sheriam kývla. „Tak dobrá. Pojďte se mnou.“
„Kam?“ zeptala se Nyneiva a připojila: „Sheriam Sedai,“ jen chviličku předtím, než Aes Sedai přimhouřila oči.
„Copak jste zapomněly,“ řekla Sheriam napjatým hlasem, „že ve Věži se léčení vždycky provádí v přítomnosti těch, kteří k nám nemocného přivedli?“
Egwain měla dojem, že správkyni novicek už začíná docházet trpělivost, kterou s nimi zatím měla, ale než se stačila zarazit, vyhrkla: „Takže ona ho chce vyléčit!“
„Dohlédne na něho amyrlinin stolec samotný, kromě jiných.“ Sheriam měla tvář stejně vyrovnanou jako hlas. „Měly jste snad důvod o tom pochybovat?“ Egwain dokázala jenom zavrtět hlavou. „Takže když tady jen tak postáváte, marníte tím čas svého přítele. Amyrlinin stolec se čekat nenechává.“ Přes její slova měla Egwain dojem, že Aes Sedai nikam nespěchá.
18
Léčení
Chodby hluboko pod Věží, kam je Sheriam zavedla, osvětlovaly lampy v železných nástěnných kruzích. Minuly několikero dveří, které byly zavřené, některé dokonce zamčené a jiné tak umně vypracované, že nebyly vidět, dokud Egwain nebyla těsně u nich. Ve většině chodeb, které křižovaly, byla tma, ale v některých byla v dálce vidět matná světla rozestavěná dost daleko od sebe. Cestou nikoho nepotkaly. Sem Aes Sedai zrovna často nechodily. Vzduch nebyl ani studený, ani teplý, ale Egwain se stejně chvěla a zároveň jí po zádech stékal čůrek potu.
Tady dole, v hlubinách pod Bílou věží, procházely mladší novicky posledními zkouškami, než byly přijaty. Nebo vyloučeny z Věže, pokud neuspěly. Tady dole skládaly přijaté konečné tři přísahy poté, co složily závěrečnou zkoušku. Náhle si Egwain uvědomila, že jí nikdy nikdo neřekl, co se stane s přijatou, pokud neuspěje. Někde tady dole byla místnost, kde bylo uloženo těch pár angrialů a sa’angrialů, které Věž vlastnila. Černé adžah zaútočily tady. A pokud nějaká černá adžah číhala v jedné z těch černých chodeb, pokud je Sheriam nevedla k Matovi, ale k...
Když se Aes Sedai zprudka zastavila, Egwain vyjekla, a když se na ni ostatní zvědavě ohlédly, zapýřila se. „Myslela jsem na černé adžah,“ řekla slabě.
„Nemysli na ně,“ poradila jí Sheriam, a pro jednou mluvila jako ta stará, laskavá, i když pevná Sheriam. „Černé adžah vám nemusí dělat starosti ještě hezkých pár let. Vy máte to, co nám ostatním schází. Totiž dost času, než s nimi budete muset jednat. Máte ještě spoustu času. Až vstoupíme, držte se u zdi a mlčte. To, že sem můžete přijít, je projev blahovůle, nemáte pomáhat ani rušit, ani se do ničeho plést.“ Otevřela dveře pokryté šedým kováním, které mělo připomínat kámen.
Čtverhranná místnost byla rozlehlá a stěny ze světlého kamene holé. Jediným kusem nábytku byl dlouhý kamenný stůl zakrytý bílou látkou, stojící uprostřed místnosti. Na stole ležel Mat, až na boty a plášť plně oblečený. Oči měl zavřené a obličej tak vyhublý, až z toho bylo Egwain do pláče. Při dýchání sípavě chrčel. Dýka z Shadar Logothu mu visela u pasu a rubín na hlavici jako by chytal světlo, takže zářil jako nějaké divoké rudé oko, i když tu svítilo na tucet lamp, jejichž záři zesilovaly světlé zdi a bílé dlaždice na podlaze.