Seléné zavrtěla hlavou, jako by mu četla myšlenky. „Ty jsi důležitější, než zatím sám tušíš. Rozhodně důležitější, než vědí tyhle tak zvané Aes Sedai. Ty můžeš získat slávu, jestli budeš dost chytrý, abys jim nevěřil.“
„Ty rozhodně mluvíš, jako bys jim ani trochu nevěřila.“ Tak zvané? Cosi ho napadlo, ale nemohl se vůbec přimět, aby to vyslovil. „Ty jsi...? Jsi...?“ Nebylo to něco, z čeho někoho jen tak obviníte.
„Temná družka?“ dokončila za něho Selené posměšně. Mluvila pobaveně, ne rozzlobeně. A opovržlivě. „Jedna z těch dojemných následovnic Ba’alzamona, které si myslí, že jim dá nesmrtelnost a moc? Já nejdu za nikým. Je tu jeden muž, kterého bych snesla po svém boku, ale nejsem ničí stoupenec.“
Mat se nervózně zasmál. „Ovšemže ne.“ Krev a popel, temná družka by se přece sama za temnou družku neprohlásila. Možná má otrávený nůž, jestli jí je. Nejasně si vzpomínal na ženu oblečenou jako urozená paní, temnou družku se smrtící dýkou v útlé dlani. „To jsem vůbec nemyslel. Vypadáš jako... Vypadáš jako královna. To jsem myslel. Jsi urozená paní?“
„Mate, Mate, musíš se naučit mi důvěřovat. Ó, já tě taky využiji – máš příliš podezíravou povahu, zvlášť od té doby, co jsi měl u sebe tu dýku, abych to popírala – ale díky mně získáš bohatství a moc a slávu. A taky tě neodeženu. Vždycky jsem zastávala názor, že člověk vykoná víc, když to dělá z přesvědčení, a ne z donucení. Tyhle Aes Sedai si ještě ani neuvědomují, jak jsi důležitý, a on se tě bude snažit odradit nebo zabít, ale já ti mohu dát, po čem toužíš.“
„On?“ řekl Mat ostře. Zabít mě? Světlo, jdou přece po Randovi, ne po mně. Jak vůbec ví o té dýce? Asi to už ví celá Věž. „Kdo mě chce zabít?“
Seléné stiskla rty, jako by řekla příliš. „Ty víš, co chceš, Mate, a já to vím stejně dobře jako ty. Musíš se rozhodnout, komu budeš důvěřovat, abys to získal. Já připouštím, že tě využiji. To tyhle Aes Sedai nikdy neudělají. Já tě povedu k bohatství a slávě. Ony tě povedou na krátkém vodítku, dokud nezemřeš.“
„Řeklas toho hodně,“ prohlásil Mat, „ale jak mám vědět, že je něco z toho pravda? Jak mám vědět, že tobě můžu věřit víc než jim?“
„Tak, že budeš poslouchat, co ti říkají a co ne. Řeknou ti, že do Tar Valonu přijel tvůj otec?“
„Táta byl tady?“
„Muž jménem Abell Cauthon a další jménem Tam al’Thor. Obtěžovali tak dlouho, až si vynutili přijetí, jak jsem slyšela, a chtěli vědět, kde s tvými přáteli jste. A Siuan Sanche je poslala zpátky do Dvouříčí s prázdnýma rukama, dokonce jim ani neřekla, jestli jste naživu. Řeknou ti to, pokud se nezeptáš? Možná ani pak ne, protože by ses mohl pokusit utéci domů.“
„Táta si myslí, že jsem mrtvej?“ zeptal se Mat pomalu.
„Může se dozvědět, že jsi naživu. Mohu se o to postarat. Mysli na to, komu budeš důvěřovat, Mate Cauthone. Myslíš, že ti řeknou, že Rand al’Thor se zrovna teď snaží uniknout a že ho pronásleduje žena jménem Moirain? Řeknou ti, že tu jejich milovanou Bílou věž zamořily černé adžah? Řeknou ti snad, jak tě chtějí využít?“
„Rand se snaží utýct? Ale –“ Možná věděla, že se Rand prohlásil za Draka Znovuzrozeného, a možná taky ne, ale on jí to neřekne. Černé adžah? Krev a zatracenej popel! „Kdo jsi, Seléné? Když nejsi Aes Sedai, tak kdo?“
V jejím úsměvu se skrývalo tajemství. „Jenom si pamatuj, že máš na vybranou. Nemusíš být loutkou Bílé věže nebo kořistí Ba’alzamonových temných druhů. Svět je mnohem složitější, než si umíš představit. Zatím dělej, co po tobě budou chtít Aes Sedai, ale pamatuj si, že se můžeš rozhodnout jinak. Uděláš to?“
„Mně teda nepřipadá, že mám moc na výběr,“ prohlásil ponuře Mat. „Asi to udělám.“
Seléné se na něho náhle ostře zadívala. Přátelství se jí slouplo z hlasu, jako když had svléká starou kůži. „Asi? Nepřišla jsem sem a nemluvila s tebou kvůli nějakému asi, Matrime Cauthone.“ Natáhla štíhlou ruku.
Dlaň měla prázdnou a stála uprostřed pokoje, ale Mat se přesto zaklonil dál od její ruky, jako by byla těsně u něj s obnaženou dýkou. Vlastně ani pořádně nevěděl proč, jen viděl hrozbu v jejích očích a byl si jist, že je skutečná. Začalo ho svrbět celé tělo a bolest hlavy se vrátila.
Náhle obojí zmizelo a Seléné se obrátila, jako by se snažila zaslechnout něco za zdí. Zamračila se a sklonila ruku. Vrásky zmizely. „Ještě si promluvíme, Mate. Mám ti toho hodně co povídat. Nezapomeň, co máš na vybranou. Nezapomeň, že je tu mnoho rukou, které by tě ochotně zabily. Jen já ti zaručím život a všechno to, po čem toužíš, jestli uděláš, co ti řeknu.“ Vyklouzla ze dveří stejně tiše a půvabně, jako vstoupila.
Mat si dlouze vydechl. Obličej měl zbrocený potem. Kdo to, pro Světlo, je? Nejspíš temná družka. Až na to, že když mluvila o Ba’alzamonovi, mluvila o něm stejně opovržlivě jako o Aes Sedai. A temní druzi mluvili o Ba’alzamonovi tak, jak ostatní mluvili o Stvořiteli. A nepožádala ho, aby její návštěvu zamlčel před Aes Sedai.
Správně, pomyslel si trpce. Odpusťte, Aes Sedai, ale tahle žena mě přišla navštívit. Nebyla to Aes Sedai, ale myslím, že na mě chtěla použít jedinou sílu. Říkala, že není temná družka, ale taky říkala, že mě chce využit a že máte ve Věži černé adžah. Ó, a ještě říkala, že jsem důležitý. Nevím jak. Nebude vám vadit, když teď odejdu, že ne?
Odchod mu připadal s každou minutou lákavější. Neohrabaně se zvedl z postele a na nejistých nohou došel k šatníku, přičemž si stále držel pokrývku u těla. Uvnitř stály jeho boty, na háčku tu visel jeho plášť a opasek s měšcem a nožem v pochvě. Byl to jenom obyčejný nůž s pevnou čepelí, ale dokázal by tolik co jemně vypracovaná dýka. Jeho ostatní šaty – dva pevné vlněné kabátce, troje spodky, půl tuctu lněných košil a spodní prádlo – byly vykartáčovány či vyprány a úhledně složeny na policích po jedné straně šatníku. Sáhl na měšec na opasku, ale byl prázdný. Jeho obsah ležel na poličce spolu s tím, co měl předtím v kapsách.
Odsunul stranou pero z jestřába, hladký pruhovaný kamínek, na němž se mu líbily barvy, břitvu a kapesní nůž s kostěnou rukojetí a ze smyček náhradních tětiv vytáhl jelenicovou peněženku. Když ji otevřel, zjistil, že v tomto případě byly jeho vzpomínky naprosto přesné.
„Dvě stříbrný marky a hrst měďáků,“ zamumlal si pro sebe. „S tím se daleko nedostanu.“ Kdysi by mu to připadalo jako malé jmění, ale to bylo předtím, než opustil Emondovu Roli.
Sklonil se, aby se podíval do poličky. Kde jsou? Začal se bát, že je snad Aes Sedai vyhodily, tak jako by to udělala jeho matka, kdyby je našla. Kde...? Zalila ho vlna úlevy. Až vzadu, za krabičkou s troudem a klubkem provázků na nástrahy a podobných věcí, byly jeho dva kožené pohárky na hru v kostky.
Když je vytáhl, zachřestily, ale on přesto sundal těsně padnoucí víčka. Všechno bylo tak, jak být mělo. Pět kostek s vyřezanými značkami pro koruny a pět označených tečkami. Tečkované kostky se používaly pro více druhů her, ale víc mužů zřejmě raději hrálo koruny než co jiného. S kostkami mu budou dvě marky stačit, aby se dostal hezky daleko od Tar Valonu. A taky hodně daleko od Aes Sedai a Seléné.