„Aha, ano,“ řekla Verin. Seděla za stolem stejně přecpaným, jako byl ostatek místnosti, a opatrně držela potrhanou stránku. „To jsi ty. Ano.“ Všimla si, jak Egwain úkosem sleduje sovu, a nepřítomně řekla: „Chytá myši. Ty žerou papír.“ Gestem zahrnula celou místnost a Egwain si připomněla onu roztrhanou stránku, kterou Aes Sedai držela. „Tohle je úžasné. Rosel z Essamu tvrdí, že Rozbití přežilo víc než sto stránek, a ona by to měla vědět, protože to napsala ani ne o dvě stě let později, ale do dnešní doby přežila, pokud vím, jenom tahle jedna. Možná jenom tahle jediná kopie. Rosel psala, že obsahuje tajemství, kterým svět nedokáže čelit, a nezmiňovala se o nich nijak jasně. Tuhle stránku jsem četla aspoň tisíckrát, a pořád se snažím přijít na to, co tím myslela.“
Sovička na Egwain znovu zamrkala. Dívka se snažila na ni nedívat. „Co tam stojí, Verin Sedai?“
Verin zamrkala, docela jako sovička. „Co tu stojí? Je to přímý překlad, víš, a zní to skoro jako když bard odříkává vznešenou řečí. Poslouchej. ‚Srdce Temnoty. Ba’alzamon. Jméno skryté ve jméně, zahalené jménem. Tajemství pohřbené v tajemství zakryté tajemstvím. Zrádce naděje. Izmael zrazuje veškerou naději. Pravda pálí a sežehuje. Naděje neuspěje před pravdou. Lež je naším štítem. Kdo se může postavit Srdci Temnoty? Kdo dokáže čelit Zrádci naděje? Duše stínu, Duše Stínu, on je –'“ S povzdechem se odmlčela. „Tady to končí. Co si o tom myslíš?“
„Nevím,“ řekla Egwain. „Nelíbí se mi to.“
„No, proč by mělo, dítě? Proč by se ti to mělo líbit, nebo proč bys tomu měla rozumět? Já to studuji skoro čtyřicet let, a taky se mi to nelíbí a nerozumím tomu.“ Verin opatrně vložila stránku do hedvábím potaženého koženého pouzdra a pouzdro pak nedbale nacpala do hromady papírů. „Ale tys nepřišla kvůli tomu.“ Chvíli se hrabala ve věcech na stole a něco si mumlala. Několikrát jen tak tak zachytila hromádku knih nebo rukopisů, aby nespadla. Nakonec vytáhla hrst papírů popsaných hustým, pavučinovým písmem a převázaných zauzleným provázkem. „Tady, dítě. Všechno, co je známo o Liandrin a ženách, které odešly s ní. Jména, věk, adžah, kde se narodily. Všechno, co jsem našla v záznamech. I to, jak si vedly při studiu. Také to, co víme o ter’angrialech, které si odnesly, což není mnoho. Většinou jenom popis. Nevím, jestli ti něco z toho pomůže. Já v tom nic užitečného nenašla.“
„Možná v tom jedna z nás něco uvidí.“ Egwain náhle zavalila vlna podezření. Jestli něco nevynechala. Amyrlin Verin věřila zřejmě jenom proto, že musela. Co jestli je Verin sama z černého adžah? Prudce se otřásla. Projela s ní celou cestu z Tomovy Hlavy do Tar Valonu a odmítala uvěřit, že by tahle baculatá učená žena mohla být temnou družkou. „Věřím ti, Verin Sedai.“ Ale můžu?
Aes Sedai na ni znovu zamrkala a pak zavrtěla hlavou, aby zahnala myšlenku, která ji zřejmě napadla. „Ten seznam, který jsem ti dala, by mohl být důležitý, ale možná je to jenom plýtvání papírem. Není to však jediný důvod, proč jsem tě sem zavolala.“ Znovu začala přeskládávat věci na stole a na některé již tak nepříliš stabilní hromádky dávala další věci, aby si udělala místo. „Z toho, co mi řekla Anaiya, jsem vyrozuměla, že bys mohla být snílek. Posledním snílkem byla Corianin Nedeal před čtyřmi sty sedmdesáti lety, a podle záznamů si to jméno skoro nezasloužila. Bylo by docela zajímavé, kdybys jím byla ty.“
„Ona mě už zkoušela, Verin Sedai, ale nebyla si jistá, jestli moje sny předpovídají budoucnost.“
„To je jenom část toho, co snílkové dělají, dítě. Možná ta nejmenší. Podle mého názoru na to jde Anaiya příliš pomalu. Podívej se sem.“ Na místě, které si uklidila, načrtla prstem několik rovnoběžných čar, které byly v prachu na starém vosku jasně viditelné. „Představ si, že to jsou světy, které by mohly existovat, kdyby lidé učinili jiná rozhodnutí, kdyby hlavní zvraty ve vzoru proběhly jinak.“
„Světy, do kterých se lze dostat přes portálové kameny,“ řekla Egwain, aby ukázala, že při Verininých lekcích cestou od Tomovy Hlavy dávala pozor. Co to mohlo mít společného s tím, jestli je nebo není snílek?
„Správně. Ale vzor by mohl být ještě složitější než tohle, dítě. Kolo tká naše životy, aby vytvořilo vzor věku, ale věky samy jsou vetkány do krajky věků, do velkého vzoru. A kdo ví, jestli je to aspoň desetina celého tkaniva? Někteří lidé ve věku pověstí zřejmě věřili, že existují ještě další světy – kterých je ještě těžší dosáhnout než světů spojených portálovými kameny, jestli se tomu dá věřit – a leží takhle.“ Načmárala další čáry, které křižovaly ty první. Na chvíli se na ně zahleděla. „Osnova a útek tkaniny. Možná kolo času tká ze světů ještě větší vzor.“ Narovnala se a oprášila si ruce. „No, ten není ani tady, ani tam. Na všech těchto světech, ať už jsou jakkoliv rozdílné, existuje pár věcí, které jsou všem společné. Jednou z nich je, že Temný je na všech uvězněn.“
Egwain proti své vůli přistoupila, aby se mohla lépe podívat na čáry, které Verin namalovala. „Ve všech? Jak je to možné? Chceš říct, že pro každý z těch světů existuje jeden Otec lží?“ Pomyšlení na tolik Temných ji roztřáslo.
„Ne, dítě. Je jen jeden Stvořitel, který existuje zároveň ve všech těch světech. A stejně je jen jeden Temný, který také existuje ve všech světech zároveň. Jestli se osvobodí z věznice, kterou vytvořil Stvořitel, na jednom světě, osvobodí se na všech. Dokud je držen ve vězení na jednom světě, zůstává uvězněn na všech.“
„To nedává smysl,“ namítla Egwain.
„Paradox, dítě. Temný je ztělesněním paradoxů a chaosu, je to ničitel rozumu a logiky, rozvraceč rovnováhy, kazitel řádu.“
Sovička se náhle vznesla a přistála na velké bílé lebce na polici za Aes Sedai. Zadívala se na obě ženy a zamrkala. Egwain si té lebky všimla, když vstoupila. Byla to lebka se zakřivenými rohy a čenichem, a Egwain maně napadlo, jaký beran asi měl tak velkou hlavu. Teď si všimla, jak je lebka kulatá a jak má vysoké čelo. To nebyla lebka berana. Tahle patřívala trollokovi.
Roztřeseně se nadechla. „Verin Sedai, co to má společného se snílky? Temný je vázán v Shayol Ghulu a já nechci ani pomyslet na to, že snad unikne.“ Ale zámky na jeho věznici slábnou. Teď to vědí dokonce i novicky.
„Co to má společného se snílky? No, nic, dítě. Až na to, že všechno musíme porovnat s Temným. On je teď ve vězení, ale vzor nepřivedl Randa al’Thora na svět jen tak pro nic za nic. Drak Znovuzrozený bude čelit Pánu hrobů. To je jisté. Jestli ovšem Rand přežije tak dlouho. Temný se pokusí pokřivit vzor, pokud dostane příležitost. No, teď jsme hodně odbočily, co?“