Shakti nenáviděla Liriel Baenre. Čistota a síla toho pocitu převyšovaly všechno, co dosud mladá kněžka poznala. Nenáviděla Liriel pro její vysoký šlechtický původ a všechen zmatek způsobený dlouhou vládou její babičky a zkázonosnou válkou. Nenáviděla tu dívku pro její krásu a okamžitou oblíbenost v Akademii. Nenáviděla Lirielin bystrý smysl pro humor; kdykoliv byla ta potvora nablízku, měla Shakti pocit, že je terčem vtipu, kterému ona jediná nerozumí. Nenáviděla Liriel pro její pohotovou mysl a lehkost, s níž se učila věcem, které by měly vyžadovat roky námahy. Ze všeho nejvíc ji však nenáviděla kvůli patnácti rokům svobody. Ona sama musela do Akademie vstoupit na počátku dospívání, a proč by na tom Baenre neměla být stejně? Za všechny tyhle nespravedlnosti, přísahala Shakti Hunzrin, jednoho dne Liriel Baenre draze zaplatí.
Temná elfka se rychle oblékla a ozbrojila a následně vklouzla do kroutících se chodeb vedoucích do dormitoře studentek prvního ročníku. Liriel samozřejmě dostala vlastní pokoj, i když většina kněžek musela až do pátého roku studia žít s jednou nebo dvěma spolubydlícími. Všechny studentky prvního ročníku právě byly na několikahodinové přednášce o zvěrstvech, kterých se na drowech dopustili elfové z Povrchu, následované obvyklým vybízením k šíření slávy Lloth ovládnutím nejdříve Temných říší a následném vyhubení ostatních elfských ras. Byla to dobrá řeč, pomyslela si Shakti hořce, a jako obvykle zcela ignorovaná kněžkami, které byly u moci. Když Menzoberranzan konečně vytáhl do války, bylo to proti hnízdu trpasličích poskoků. A co měl takový katastrofální pokus společného s prvním a druhým přikázáním Lloth? Ještě méně než nic, pěnila Shakti. I kdyby ale celá přednáška neměla jiný účel, alespoň jí poskytne soukromí potřebné pro zamýšlený úkol.
To, o co se žena pokoušela, bylo extrémně riskantní, avšak právě teď neměla náladu na složité jemnůstky. Nejdříve našla Lirielin pokoj a následně kolem sebe jednoduchým kouzlem stvořila kruh ticha. Rozhlédla se na obě strany a namířila vidlemi na dveře. Z bodců vyšlehl kouzelný oheň a kamenné dveře se bezhlučně roztříštily. Shakti prošla oblakem prachu a dýmu a vstoupila do místnosti.
Když šlo o pohodlí, nehleděla její rivalka na náklady, všimla si kněžka hořce. Lirielin pokoj ani trochu nepřipomínal prosté praktické cely novicek. Úzký kavalec byl nahrazen vznášející se postelí doslova zavalenou hedvábnými polštářky. U stěny stála zlacená masivní truhla a na nízkém pracovním stolku nechyběl stříbrný svícen a štědrá zásoba drahých lojových svící. Stěny zdobila nádherná umělecká díla a Shaktiny nohy se cestou k vyřezávané šatní skříni bořily hluboko do koberce nesmírné ceny. Prudce rozevřela dřevěné dveře a začala se přehrabovat v uvnitř uložených šatech. Černá, rudě lemovaná roucha novicky se tísnila v koutě; většinu místa zabíraly slavnostní roucha, skandální spodní prádlo, noční košilky a lehké taneční střevíce.
Shakti si odfrkla. Nebylo divu, že ta mrcha dostala vlastní pokoj. I kdyby využívala jen polovinu všech těchhle věcí, tak by případná spolubydlící nemohla ani spát, ani studovat.
Kněžku ale ze všeho nejvíc zaujalo cestovní vybavení, pevné boty a sbírka zbrojí a zbraní uložená do úhledné hromádky. Dalo se představit, že by Liriel našla čas i příležitost k oblékání večerních šatů, aniž by opustila Tier Breche, ovšem tahle výstroj se hodila víc na procházení se Temnými říšemi než na studentské oslavy. Ano, byla pravda, že v dnešní době měly studentky více svobody a mohly díky tomu i vyjít ven, ale zároveň bylo zřejmé, že Liriel je postrkována Arach-Tinilithem se zoufalým, skoro až urážejícím spěchem. Rod Baenre potřeboval nejvyšší kněžky k obnovení původní síly, jinak by zaručeně sestoupil z čelního místa žebříčku moci. Shakti upřímně pochybovala, že by Matrona Triel schvaloval, že její drahá neteř opouští Arach-Tinilith, a to kvůli čemukoliv.
Poprvé za téměř tři dny se Shakti usmála. Konečně měla proti čerstvé sokyni nějakou zbraň. Možná chvíli potrvá, než ji chytí při činu, avšak teď už věděla, na co si má dávat pozor.
Bylo nemožné, zjistila Liriel, aby drow umřel čirou nudou. Fakt, že stále ještě seděla živá a dýchající i po čtyřech hodinách blábolení a slovních výpadů, byl dostatečně přesvědčivým důkazem.
Ohromeně si povšimla, že ostatní novicky se zdají být přednáškou upřímně strženy. Přednáškovou komnatou se rozléhalo vzrušené, souhlasné mumlání, občas přerušené výkřiky velebícími Lloth. Možná že ostatní dívky byly jen lepšími herečkami. Liriel tomu moc nevěřila, ale i kdyby to náhodou byla pravda, neměla v úmyslu vybrušovat si tohle umění tím, že by ke sborovému chóru přidávala vlastní extatické výkřiky. Podařilo se jí spolknout všechny uštěpačné poznámky, které se jí draly na jazyk, a to samo o sobě bylo dostatečnou obětí Lloth. Takové sebeomezování nebylo Liriel vlastní.
I přesto nebyla Akademie tak špatná, jak se obávala. Bylo jí povoleno přinést si z domu skromné vybavení a měla neomezený přístup do místní ohromné knihovny a k jejím foliantům a kouzelným svitkům. Toužila také prozkoumat magické poklady Čarodějce, ale měla dostatek soudnosti, aby s tím pokusem prozatím počkala. S výjimkou právě probíhající přednášky, v jejímž průběhu opravdu trpěla, přišly Liriel všechny lekce velmi zajímavé. Kněžská magie byla obzvláště lákavá a brzy bylo zřejmé, že své spolužačky schopnostmi dalece převyšuje. Kouzla sama byla velmi podobná těm, která sesílala během prvních let studií magie, ovšem s jedním důležitým rozdílem: jejich úspěch závisel na přízni Lloth.
Liriel slýchala její jméno celý život, ale Pavoučí královna pro ni nikdy nebyla skutečná. Seslání prvního kněžského kouzla to náhle a dramaticky změnilo. Mladá elfka roky praktikovala kouzelnickou magii, k níž využívala svůj vrozený talent a bystrou mysl, která dokázala zvládat i složitá kouzla jako nic. Tvrdou prací, kvalitní výukou a hromadami peněz utracenými za knihy a složky kouzel ze sebe udělala věrohodného mága. Když však nyní seslala své první kněžské kouzlo, oslovila Lloth, a bohyně odpověděla.
Tento okamžik na Liriel zapůsobil jako zjevení. Mladá žena nebyla zvyklá na někoho spoléhat a od dětství věděla, že je ve skutečnosti na vše sama. Využívala různé, ostatními nabídnuté příležitosti, ale když šlo opravdu do tuhého, pak se nemohla na nikoho spolehnout a moc dobře si to uvědomovala. A teď jí zničehonic naslouchala sama bohyně!
Liriel velice dobře znala, jakou pověstí se Lloth pyšní a jak dopadli ti, kteří se Paní chaosu znelíbili. Možná se to jednoho dne stane i jí. Prozatím však k Pavoučí královně pociťovala jen vděk, a možná dokonce rostoucí náklonnost. Pokud by se ale jednou měla dočkat zrady, tak by to pro ni nebylo nic nového. Proto se Liriel tiše pomodlila a ze všech sil se snažila vytlačit z hlavy kněžčino pronikavé kázání. Lloth si bude muset sama přečíst motivy takového jednání z jejího srdce.
Konečně lekce skončila. Nic tak bolestivého nemůže trvat věčně, pomyslela si Liriel suše. Ze sálu vyběhla až neslušnou rychlostí. Další lekce měla být mnohem víc podle jejího vkusu: studium nižších sfér. Možná že nemohla volně zkoumat Temné říše nebo chodit městem po boku svých zábavu milujících společníků, ale učila se, jak se podívat do jiných světů. A to vypadalo slibně!
Liriel si slibovala, že sférické cestování zvládne před koncem roku. Stále ještě před sebou měla hodně učení, ovšem i to bylo součástí cesty.