Samice se usmála tak široce, že její strašlivé tesáky pronikly kouzelnou iluzí a na okamžik se zaleskly proti jejímu nyní drowímu obličeji.
„Čas plenit,“ zavrčela šťastně.
7.
Další světy
Později téhož dne se Liriel vrátila studovat do své nově opravené a pečlivě uklizené komnaty. Předtím se jí v hlubinách arach-tinilitské knihovny podařilo najít zajímavý svitek, který obsahoval kouzlo k vytvoření portálu, jímž se dalo nahlédnout do jiné sféry. Šlo o extrémně náročné kouzlo, které slibovalo vyzkoušet její schopnosti až na samu hranici i za ni. Liriel byla právě hluboce zahloubaná do jeho studia, když se ozvalo nesmělé zaklepání na zcizené dveře.
Její soustředění se zhroutilo a za očima jí vybuchla bolest. Zuřivě zaklela a promnula si rukama oči. Kdyby se jí totéž stalo během sesílání, a ne jen studia kouzla, potom ji zpětný zášleh uvolněné energie mohl zabít. Kdo mohl být tak stupidní, aby ji obtěžoval právě v takové chvíli? Studijní čas byl posvátný a žádná kněžka během něj nesměla rušit jinou. Přesto se slabé zaklepání ozvalo znovu.
Liriel odstrčila židli a zamířila ke dveřím. Naklonila se blíž k mezeře u zárubně a sykla: „Tohle by rozhodně mělo stát za tu bolest, kterou mám v úmyslu způsobit. Kdo je to?“
„To jsem já,“ ozvala se tlumená odpověď pronesená známým naříkavým mužským hlasem. „Pusť mě dovnitř, Liriel, než mě někdo uvidí.“
„Kharzo?“ zamumlala šokovaná neočekávanou návštěvou svého učitele. Otevřela dveře, popadla kouzelníka za rukáv a zatáhla ho dovnitř.
„Jsem tak ráda, že jsi přišel! Neuvěříš tomu, co se teď právě učím!“ vykřikla šťastně. Na dřívější hněv zcela zapomněla; když tu teď Kharza-kzad byl, mohl jí pomoci s novým kouzlem. Sebrala svitek ze stolu a zamávala mu jím před nosem. „Tohle mi umožní vidět do jiných sfér! Proč jsme nikdy nic takového nestudovali?“
„Drowí kněžky čerpají sílu a spojence z nižších sfér. Jak dobře víš, kouzelníci mají jiné zdroje síly,“ odpověděl Kharza-kzad a nepřítomně si prsty hrál s cípem svého rukávu. „Jen zřídka přivoláváme na pomoc tvory z Propasti a pozorovat je není zas až taková zábava.“
Liriel se zašklebila a klesla na hromadu polštářků. „Ale stejně mi můžeš pomoct s jeho učením. Sedni si, Kharzo, a přestaň sebou šít, hrozně mě to rozčiluje.“
Kouzelník zavrtěl hlavou tak silně, že si okamžitě rozcuchal tenké bílé pramínky svých dlouhých vlasů. „Nemůžu tu zůstat moc dlouho. Jen jsem ti chtěl přinést tohle.“ Ze širokého rukávu vytáhl malou tmavou knížečku a podal ji Liriel.
Zaujatá elfka ji otevřela a nastavila tlumenému světlu svíčky. Na stránkách zažloutlého pergamenu nalezla podivné runy, stejně hranaté jako ty drowské, ovšem jednodušší a ne tak pečlivě zapsané.
„Co to je?“
„Taková kuriozita, na kterou jsem náhodou narazil,“ odpověděl Kharza spěšně a toporně, jako kdyby tuhle otázku čekal a odpověď si předem připravil. „Kupec jednoho mého známého mi prodal krabici knih. Některé byly cenné, jiné jen zajímavé. Obávám se, že tahle patří mezi ty druhé, ale myslel jsem si, že tebe by při tvé nenasytnosti mohla zajímat.“
Liriel mu věnovala škádlivý pohled. „Tu neznáš ani z poloviny.“
Kouzelník si povzdechl. „Pýcha starého drowa značí jeho pád,“ citoval smutně známé rčení. „Tebe nikdy nenapadne odpustit mi můj politováníhodný nedostatek taktu, stejně jako tě nepřestane bavit mě mučit, že?“
„Nejspíš ne,“ souhlasila vesele, avšak vzápětí se znovu vrátila k novému pokladu. Neznámý jazyk nepředstavoval problém: jednoduché kouzlo přeložilo neznámé naškrábané znaky do elegantní drowí abecedy. Liriel přejela zrakem několik stránek, pak na učitele upřela nevěřícný pohled.
„Ta kniha je z Povrchu!“
„Ano, myslel jsem si, že by mohla být,“ řekl a neklidně se ošil.
„Jsou tam příběhy o lidech, kteří si říkali Rusové, jejich hrdinech a bozích. A také něco o runové magii. To má být co?“
„Samozřejmě víš, že runy a črty mohou být očarovány a použity jako ochranné prostředky,“ začal.
„Jistě, jistě,“ přerušila ho netrpělivě. „Ale tohle je něco jiného. Tohle je magie vytvořená pomocí nových run. Jak se něco takového dělá?“
„O tom nic nevím, ale zní to až příliš jednoduše, než aby to bylo skutečně mocné,“ zavrhl Kharza s pohrdavým odfrknutím celý nápad. „Lidští mágové jen zřídka – pokud vůbec někdy – dosahují takové úrovně moci, jakou známe my v Temných říších. Neztrácel bych čas s jakýmkoliv magickým učením dávno mrtvé lidské kultury. Myslel jsem si ale, že by tahle kniha mohla částečně uspokojit tvoji touhu po vzdálených místech, dokud jsi uvězněná v Akademii.“ Pokrčil omluvně rameny. „Zdá se ale, že nebude ani potřeba. Neměl jsem tušení, že se o jiných světech budeš učit takhle brzy.“
Dívčin úsměv byl zářivý a zcela upřímný. „I přesto je ta kniha úžasná a já si přečtu každé slovo. Už jenom to, že jsi na mě myslel, je dostatečným darem.“
Kharza-kzad si nervózně odkašlal. „V tom případě se vrátím zpět do své věže. Jestli nebudeš mít námitky, stvořil bych stejnou bránu, kterou jsi použila ke vstupu do mé studovny i ty.“
„Proč jsi takhle nepřišel i sem, místo aby ses plížil chodbami?“
„To kouzlo jsem si z tvé knihy neopsal a i přes různé klepy jsem nevěděl, kde přesně se tvůj pokoj nachází,“ pronesl s nečekaným přídavkem suchého humoru. „Bez přesné představy o cíli může být magické cestování nebezpečné a nepředvídatelné.“
„Skutečně. Mohl jsi třeba skončit v bublinkové koupeli s mistrou Zeld,“ zamumlala se zrádně vážným výrazem.
„Ano. Ehm. Dobře.“ Kouzelník zaváhal a jeho ustarané vrásky se zkroutily do téměř panického výrazu. „Kdybys chtěla, mohl bych bránu vytvořit trvale, takže bys ke mně mohla zaskočit, kdykoliv bys chtěla. Mohl bych ti dál pomáhat se studiem kouzel a snadno ti opatřovat potřebné zásoby a zboží.“ Spěšně ze sebe návrh vychrlil a při čekání na odpověď přešlapoval z nohy na nohu.
Lirielin úsměv zamrzl. Ačkoliv se dar jediné knihy mohl zdát upřímným, takováhle nebývalá štědrost působila falešně. Kharza-kzad byl opatrný, mrzutý a od přírody samotářský. O své studenty se nestaral a strávil víc času výzkumem kouzel a výrobou hůlek než učením v Čarodějci; jeho titul mistra byl spíš čestný než skutečný. Jediným důvodem, proč ji vůbec přijal, bylo jméno a vliv jejího otce. Kharza rovněž nenáviděl risk a teď nabízel otevřené porušení pravidel Tier Breche, jen aby ji mohl dál učit. Starý drow měl jistě postranní úmysly, ale to měli nakonec všichni. Dokud se bude chovat opatrně, neviděla jediný důvod, proč jeho nabídku nepřijmout.
„To je od tebe milé, Kharzo,“ řekla. „Sice mě tu hodně zaměstnávají, ovšem jsem si jistá, že se mi někdy brzo podaří vyklouznout ven.“
„Ano. Jistě. No, sama dobře víš, kde mě najdeš.“
Kouzelníkovy ruce prolétly sérii gest zaklínání a v pokoji se objevil slabý ovál dveří. Na rozloučenou dal ještě Liriel slovo moci, které bránu mělo znovu aktivovat, a pak vkročil do svobody vnějšího Menzoberranzanu.