Zasyčela vzteky, odhodila svitky a knihy na zem a sklonila se, aby si důkladně prohlédla zámek. Jeden krátký pohled odhalil příčinu potíží. Chirank ji neposlechla a nevyměnila starý zámek. Shakti pak ke vstupu stačil jen jeden z jejích starých klíčů, protože studentky neměly povoleno uzavírat dveře kouzly.
Liriel zlobří samici proklela za neschopnost, sebe za bezstarostnost a na závěr ještě knihu, která ji celou noc držela vzhůru svými starými příběhy a marnými sny. Otevřela dveře a vstoupila dovnitř prohlédnout škody.
Zámek na truhle s knihami nesl několik nových drobných škrábanců, jako kdyby se ho někdo pokoušel vylomit. Přesto zůstalo vlákno pavučiny, které Liriel z opatrnosti natáhla po straně truhly, neporušené. Shakti možná ovládala úctu budící magii, uzavřela Liriel, ale o zlodějských schopnostech se ještě potřebovala hodně naučit. V šatníku se zdálo být všechno při starém. Mladá kouzelnice se však nespokojila jen s prvním pohledem, a tak si zastínila oči a seslala kouzlo odhalující magii.
Kolem úhledné hromádky jejích cestovních oděvů náhle vyskočila bublina slabého namodralého světla. Liriel natáhla ruku a dotkla se jí; sice nic necítila, ale jakmile špička prstu prošla skrz světlo, bublina praskla, jako by byla z mýdla. Šlo o poplašné kouzlo, které se mělo spustit, kdykoliv by někdo narušil komínek šatů.
Tak o tohle Shakti šlo, uvědomila si Liriel s náznakem pobavení. Kněžka ji chtěla přistihnout, jak se plíží z Akademie. Jestli ano, potom se bude muset mnohem víc snažit!
Temná elfka čekala, dokud modré světlo kouzla nevybledlo. Nějakou chvíli to trvalo, neboť v pokoji měla velké množství kouzelných svitků a předmětů, díky kterým bylo modré světlo až bolestivě jasné. Když mohla opět bez potíží vidět, prohledala opatrně a pečlivě každý kout pokoje, jestli jí Shakti nezanechala ještě nějaké překvapení.
Konečně ho našla: skrytý ve složitých záhybech závěsu na zdi byl malý oválný drahokam. Na první pohled šlo o nezajímavý kámen bílé barvy s modrými skvrnami, Liriel však okamžitě odhalila jeho pravou podstatu. Takový drahokam mohl být opředen mnoha kouzly a často sloužil ke sledování jak vzdálených sfér, tak blízkých nepřátel. V tomhle případě šlo nepochybně o sledovací zařízení.
Liriel ho pevně sevřela v pěsti a přemýšlela, co s ním. Kouzla potřebná k aktivaci něčeho takového byla velmi náročná a Shakti Hunzrin díky tomu v jejích očích stoupla o několik stupínků výš. Když kněžku nepoháněl čirý vztek, mohla být zajímavým sokem. Možná dokonce hodným pozornosti, přemítala Liriel.
V té myšlence se skrývalo pokušení a mladá elfka mu okamžitě podlehla. Tlumené temné zachechtání uniklo z jejích rtů, to když se nápad konečně usadil. Jestliže ji Shakti chtěla přistihnout, jak se plíží z Akademie, Liriel jí to potěšení s radostí poskytne.
„Tak tedy dobře,“ pronesla nahlas. „Nechť lov vypukne.“
Ze všeho nejdřív vytvořila Liriel kolem drahokamu kouli temnoty, čímž zcela zabránila jakémukoliv sledování. To by mělo popíchnout Shaktinu zvědavost a zahájit tím hru. Poté se spěšně oblékla do cestovních šatů a vybavila se sbírkou malých zbraní a praktických kouzel. Knihu kouzel od Gromfa umístila do cestovního vaku hned nahoře. Ve chvíli, kdy byla připravená, měla v hlavě i plán, který jejímu útěku přidával pikantní příchuť tvořivé pomsty.
Přes ramena si přehodila piwafwi a vyklouzla na chodbu. Kouzelný plášť ji dokázal zneviditelnit a v měkkých, magicky posílených botách kráčela tiše jako stín. Tak rychle, jak se jen odvážila, se přesouvala k přepychovým pokojům mister Arach-Tinilith.
Jedna z učitelek, čerstvě pozdvihnutá kněžka z rodu Faen Tlabbar, se podle všeho mohla pyšnit typicky chlípnou povahou žen toho klanu. Mistra Mod’Vensis Tlabbar byla jen zřídka bez nějaké společnosti, ne když měla na dosah ruky všechny mistry a studenty jak školy kouzel, tak bojové Akademie. Podle Lirielina názoru byla právě její komnata nejlepším místem pro Shaktin sledovací drahokam.
To samozřejmě představovalo tu těžkou část. Aby posílila svoji vůli a necouvla, představovala si Liriel věci, ke kterým se podle všeho pomalu schylovalo. Její kouzlo by mělo drahokam na několik hodin skrýt, což dá Shakti dost času, aby předstoupila před mistru Zeld s obviněním a s věšteckou koulí v ruce. Scéna, která se po rozptýlení koule temnoty naskytne, by pak neměla být právě tím, co by kněžka rodu Hunzrin očekávala.
Liriel se zasněně usmála, když si představovala, jak se Shaktin výraz triumfu mění na výraz zoufalství – a paniky. Rozhodně jí nezáviděla nevyhnutelné otázky na téma, jak a proč si mohla dovolit narušovat soukromí mistry Mod’Vensis. Něco takové vyžadovalo mnohem mrštnější jazyk, než měla Shakti!
S příjemnou představou v hlavě se Liriel přikrčila a čekala. Nezvyklé ticho ze dveřmi kněžky rodu Tlabbar naznačovalo, že večerní veselení má teprve začít.
Brzy na to se chodbou k mistriným dveřím proplížil mladý a pohledný student bojovník. Liriel krátce zvážila, jestli je pravda, že ženy rodu Tlabbar připravují lektvar, který v každém muži vyvolá po požití pocit vášnivé oddanosti. Je to dobrý nápad, předpokládala Liriel, pokud člověk nemá čas nebo vlohy na klasičtější svádění. Chování mladého drowa historku podporovalo, neboť jeho spěch na schůzku s mistrou nedával příliš prostoru opatrnosti.
Muž došel až ke dveřím a vyťukal na ně složité heslo. Liriel si k sobě pevněji přitáhla piwafwi, aby lépe odstínila teplo vlastního těla. Několikrát si protáhla prsty pro lepší cit a připlížila se blíž. Se zručností, kterou se naučila od své služky – zotročené zlodějky z národa půlčíků – připevnila drahokam k lemu mužovy boty. Dveře se otevřely a ženské ruce, ozdobené přímo smrtící manikúrou a bohatstvím v drahokamech, prudce vtáhly muže dovnitř.
Liriel se širokým úsměvem na rtech spěchala zpět do svého pokoje. S použitím tenkého nože místo klasičtějších nástrojů vyměnila Shaktin zámek za svůj starý. Následně dveře zavřela a připravila si vlastní poplach: malou pyramidu pohárů na pití naskládanou hned za nimi. Samozřejmě že to nebylo stejně efektivní jako poplašné kouzlo, ale když už nic jiného, tak kdyby se někdo pokoušel dveře skutečně otevřít, přilákal by hlukem nechtěnou pozornost!
Zbývalo rozhodnout jednu věc: cíl. Liriel z vaku vytáhl knihu od Gromfa a rozevřenou ji položila na studijní stolek. S pocitem bezstarostnosti a téměř závratným přívalem svobody bodla prstem dolů, aby tím způsobem náhodně vybrala konkrétní kouzlo. Podívala se a rychle si přitiskla ruce na ústa, aby radostí nevykřikla.
Dnes večer půjde na Povrch.
Liriel vyslovila slovo moci, které probouzelo Kharza-kzadovu bránu. Proskočila skrz ni a přistála na gauči ve studovně svého učitele v kouzelnické věži rodu Xorlarrin. Kharza se tam v tuto hodinu nenacházel, ale stačilo sledovat tiché zvuky kouzelníkova pochrupování až do jeho ložnice.
Ne všichni temní elfové spali, avšak Kharza očividně patřil k těm, kteří tak činili. Jen málo drowů volilo odpočinek v podobě elfského transu, jakéhosi typu bdělé meditace, a s každým uplynulým stoletím se jejich počet snižoval. Temní elfové, čím dál neschopnější najít vnitřní mír, potřebovali k odpočinku a zapomnění skutečný spánek. To Liriel vyhovovalo, protože vystopovat někoho, kdo chrápal, bylo mnohem jednodušší než někoho, kdo jen snil.
Konečně našla ložnici a skočila na učitelovu postel. Klečící nad ním ho oběma rukama chytila za noční oděv a třesením probrala k vědomí. Kharza se s prskáním probral ze spánku a okamžitě začal šátrat po zbrani.