„Dobrá, tak začni.”
„Moment, šéfe. O najímání pracovní síly se musíš, ještě pár věcí dozvědět. S tím vždycky souvisí jisté pracovní podmínky a dohody — ty všechny za tebe s radostí sepíšu.”
8
„Nechápu, proč musíš mít k ruce druhého otroka,” pronesl naříkavě Narisi. „Mít ženu, to je samozřejmě přirozené, stejně jako mít vlastní pokoj. To otec dovolil. Ale taky řekl, abysme ti já a moji bratři pomáhali a aby se o tajemství strojů nedozvěděl už nikdo další.”
„Tak za ním zaběhni a vyžádej od něho povolení, aby otrok Mikah mohl pracovat se mnou. Můžeš mu vysvětlit, že Mikah pochází ze stejného světa jako já a že vaše tajemství jsou pro něho pouhou hračkou pro děti. A jestli tvůj tatíček bude chtít znát ještě další důvody, řekni mu, že potřebuji zkušeného pomocníka, někoho, kdo umí zacházet s nástroji a na koho je spolehnutí, že provede práci přesně tak, jak má. Ty a tvoji bratři máte až moc vlastních představ, jak se má co dělat, a projevujete sklony přenechat detaily bohům, a mlátíte kladivem, když se práce nedaří, jak by měla.”
Narisi se vzdálil, nakvašeně si pro sebe něco bručel, a Jason se sklonil nad olejovou pec a zvažoval, co by měl dělat dál. Zabralo mu většinu dne, než položil dřevěné válečky a vytlačil po nich kompaktní skříň se strojem do písečného údolí — pro pokusy, při nichž omyl mohl znamenat vypuštění oblaku otravného plynu, potřeboval volný prostor. Dokonce Edipon pochopil, že je to rozumné, i když se všemožně klonil k tomu, aby se pokusy prováděly v tajnosti za zavřenými dveřmi. Souhlasil až poté, když z kusů kůží postavili ohradu, kterou bylo možno střežit, a jen náhoda tomu chtěla, že kožené stěny dobře posloužily i jako ochrana proti větru.
Po náročném dohadování zmizely Jasonovi z rukou chřestící řetězy a okovy, které vystřídala lehká želízka na nohou. Chodil s nimi šouravě, ale ruce měl zcela volné, a ve srovnáním s řetězy si hodně polepšil, i když ho zpočátku některý z bratrů hlídal s nataženým samostřílem. Teď se potřeboval dostat k nějakému nářadí a dozvědět se něco bližšího o technické úrovni těchto lidí, a to dřív, než se pustí do práce. To znamenalo, že bude muset podstoupit další bitvu o jejich drahocenná tajemství.
„Pojď,” vyzval svého hlídače, „vyhledáme Edipona a zase mu trochu pohneme žlučí.”
Po počátečním nadšení nacházel vůdce d’zertanoj v novém projektu stále méně potěšení.
„Máš svůj pokoj,” zavrčel na Jasona, „a otrokyni, která ti vaří, a právě jsem svolil, aby ti pomáhal další otrok. A teď zase další požadavky — chceš mě připravit o všechny nervy?”
„Nedělejme z toho takové drama. Prostě potřebuju nějaké nářadí, abych mohl pokračovat v práci, a podívat se do vaší mechanické dílny, nebo co to tady pro strojírenskou výrobu máte. Než si tam venku v poušti vezmu tu proradnou bednu do práce, musím mít určitou představu o tom, jak si vaši lidé dovedou poradit s technickými problémy.”
„Tam je vstup zakázán.”
„Dneska se nařízení a zákazy překračují jako lidské výtrusy, takže bychom snad mohli pokračovat a překročit několik dalších. Zavedeš mě tam?”
Strážní u vrat do rafinérie dovolili Jasonovi vstoupit jen s krajní nechutí, tvářili se ustaraně a zbytečně hlasitě chřestili klíči. Z hloubi dílny se vynořilo několik postarších d’zertanoj, páchnoucích olejem, kteří se sjednotili v hlasitých projevech nesouhlasu, ale Ediponovy argumenty zvítězily. Jasona znovu spoutali řetězy, a když ho se zjevnou nechutí vedli do přítmí dílny, střežili ho jako zločince.
„Taková primitivnost,” ušklíbl se pohrdavě Jason a kopl do bedny plné ručně, ale humpolácky vykovaných nástrojů. Provedení bylo ubohé a výrobky jako z neolitu strojového věku. Destilační kotel, pracně vyformovaný z měděného plechu ledabyle spojeného nýty, netěsnil a silně tekl — stejně jako spoje na ručně vyformované trubce. Z nástrojů tu většinou měli kovářské kleště a kladiva na vyklepávání a tvarování plechů na kovadlině. Jediné, co pozvedlo Jasonovi náladu, byla robustní vrtačka a soustruh, které poháněly řemeny od kola, jímž otáčeli otroci. U soustruhu byla brašna na nářadí a v ní uchycen svorkou nůž z nějakého tvrdého materiálu, který si docela dobře poradil s obráběním železného výkovku z nízkouhlíkaté oceli. Ještě povzbudivější bylo závitořezné ústrojí na soustruhu pro výrobu masivních matek a šroubů, kterými se na caroj uchycovala kola k hřídeli.
Mohlo to být horší. Jason vytřídil nejmenší a nejvhodnější nástroje a dal je stranou, aby je měl ráno k dispozici v práci. Mezitím se hodně setmělo — dnes už nic dělat nebude.
Odešli ve formaci ozbrojeného procesí, a dva strážci doprovodili Jasona do jeho soukromého pokoje, místnosti podobné psí boudě. Když za ním zavřeli dveře, zvenčí zaduněla těžká západka, a hustý kouř z petroleje, kterým jen stěží pronikalo světlo lampy s jedním knotem, ho donutilo mrkat.
Nad olejovými kamínky se skláněla Ijale a v hrnčířské nádobě něco kuchtila. Vzhlédla a rozpačitě se na Jasona usmála, pak se rychle opět věnovala kamínkám. Jason k ní přistoupil, zavětřil a otřásl se.
„To budou hody! Polévka z krenoj, a doufám, že po ní bude následovat čerstvé krenoj a salát z krenoj. Zítra se postarám, aby byl jídelníček trochu pestřejší.”
„Ch’aka je velký,” zašeptala, aniž vzhlédla. „Ch’aka je mocný…”
„Jmenuju se Jason. O Ch’akovo místo jsem přišel, když mi sundali jeho uniformu.”
„Jason je mocný, když zapůsobil na d’zertanoj kouzlem a donutil je, aby udělali, co chce. Jeho otrok ti děkuje.”
Nadzvedl jí bradu, a tupá poslušnost v jejích očích ho přiměla k dojetí. „Nemůžeš na tu otrockou notu zapomenout? Jsme v té bryndě spolu a spolu se také z ní dostaneme.”
„Utečeme, vím to. Ty zabiješ všechny d’zertanoj a osvobodí všechny svoje otroky a zavedeš nás daleko od tohoto hrozného místa až zpátky domů, kde můžeš chodit a hledat krenoj.”
„Některým slečnám stačí k štěstí málo. Něco takového mám sice na mysli, až na to, že až odtud vypadnem, půjdeme opačným směrem než ta parta hledačů krenoj a tak daleko, jak jen to bude možné.”
Ijale pozorně naslouchala, jednou rukou míchala polévku a druhou se škrabala pod oděvem z pásů kůže. Jason se přistihl, že dělá totéž, a bolavá místa na kůži mu připomenula, že se od doby, kdy ho na této nehostinné planetě vytáhli z oceánu, drbal už bůhvíkolikrát.