„O tom nemudruji,” ozval se Mikah na důkaz, že naslouchá. „Ale občas o tom skutečně přemýšlím. Je to problém, který nelze jen tak mávnutím ruky přejít.”
„Slyšíš?”
Ijale přikývla. „Když nemá pravdu on a nemám pravdu já, pak ty jsi jediný, kdo má pravdu.” Vyslovenou myšlenku doprovodila spokojeným přikývnutím.
„To je od tebe velice hezké, že to říkáš,” usmál se Jason. „A taky pravdivé. Nečiním si nároky na neomylnost, ale s naprostou jistotou vím, že rozdíl mezi abstrakcemi a skutečnostmi dokážu rozpoznat mnohem líp než kdokoli z vás dvou, a určitě se dokážu s realitou obratněji vypořádat.” Natáhl si ruku přes rameno a pohladil se po zádech. „Schůzka klubu ctitelů Jasona dinAlta se nyní odkládá.”
„Jsi zrůdný nadutec!” vykřikl Mikah.
„Ty buď zticha.”
„Pýcha předchází pád! Jsi proklatec a modlářský bezbožník…”
„No dobrá.”
„… a mě rmoutí, že jsem kdy, by jen na prchavý okamžik, uvažoval o tom, že ti pomohu, nebo že budu stát po tvém boku, když budeš hřešit, a jímá mě strach, že to byla slabost mé duše, pro kterou jsem nebyl schopen odolat pokušení, jak jsem měl. Rmoutí mě to, ale musím učinit, co velí povinnost.” Zabušil vší silou na dveře a zvolaclass="underline" „Stráže! Stráže!”
Jason upustil misku a začal se potácivě zvedat, ale uklouzl po rozlité polévce a upadl. Když se opět postavil na nohy, zarachotil zámek a dveře se otevřely. Kdyby dostihl Mikaha, než ten idiot otevřel ústa, umlčel by ho navždy, nebo alespoň uspal pěstí, než by bylo pozdě.
Jenže teď už pozdě bylo. Do místnosti nakoukl Narisi — Mikah zaujal navýsost dramatický postoj a ukázal na Jasona. „Chopte se toho muže a uvězněte ho! Udávám ho z pokusu o revoluci, z plánování marxistického povstání!”
Jason se skluzem zastavil, rychle couvl a ponořil ruku do brašny s jeho osobními věcmi, která ležela u stěny. Šmátral v ní, pak rozkopl její obsah a nakonec vylovil robustní vyklepávací kladívko z těžkého olova.
„Ty zrádcovská kryso!” zařval na Mikaha a ten se uchýlil k Narisimu, který pozoroval výjev s otupělým výrazem a přemítal o Mikahových slovech. I když při myšlenkových pochodech nevynikal rychlostí, reflexy měl v pořádku. Napřáhl štít, na který zachytil Jasonův úder, současně však obratně švihl kyjem a zasáhl Jasona na hřbetu ruky — znecitlivělé prsty se rozevřely a kladivo dopadlo na zem.
„Uděláme asi líp, když vy dva půjdete se mnou — otec si už poradí,” rozhodl Narisi, když vystrkoval Jasona a Mikaha před sebou ze dveří. Dveře zamkl a zavolal na jednoho ze svých bratrů, aby se postavil na stráž, a když se brali chodbou, své zajatce pobízel šoucháním. Ti se šourali ve svých želízkách na nohou: Mikah vznešeně jako mučedník a Jason nakvašeně a se skřípajícími zuby.
Edipon se dovtípil ihned, když přišla řeč na revoluci otroků, a pochopil situaci dřív, než Narisi dovyprávěl.
„Něco takového jsem očekával, takže to není žádné překvapení.” V očích se mu objevil zlověstný záblesk, když je zabořil do Jasonových. „Věděl jsem, že přijde den, kdy se mě pokusíš svrhnout, což byl důvod, proč jsem tomu druhému dovolil, aby ti pomáhal a naučil se tvoje dovednosti. Jak jsem předpokládal, zradil tě, aby získal tvoje postavení, které mu teď za odměnu dávám.”
„Zradil? Nedělal jsem to z žádné zištnosti,” namítl Mikah.
„Měls jen ty nejčistší úmysly,” zasmál se Jason chladně. „Nevěř, Edipone, jedinému slovu, co ten svatoušský podvodník říká. Žádnou revoluci nechystám — to on tvrdí jen proto, aby získal moje místo.”
„Ty špiníš, mou čest, Jasone! Já nikdy nelžu — revoluci jsi připravoval. Řekls mi…”
„Buďte oba dva zticha! Nebo vás nechám zmlátit k smrti. Tak zní můj rozsudek. Otrok Mikah zradil otroka Jasona, a jestli otrok Jason připravuje vzpouru, nebo ne, není vůbec důležité.
Jeho pomocník by ho neudal, kdyby nebyl přesvědčen, že dovede jeho práci zastat, což je jediná skutečnost, která má pro mě význam. Tvoje myšlenky, Jasone, o dělnické třídě mi dělaly starosti a rád se jich navždy zbavím — současně s tebou. Přikovejte ho řetězy k otrokům. Mikahu, dávám ti za odměnu Jasonův pokoj a jeho ženu, a pokud budeš svou práci vykonávat dobře, nezabiju tě. Vykonávej ji dobře dlouho a dlouho budeš žít.”
„Jen ty nejčistší úmysly — to jsi měl, Mikahu?” vykřikl Jason, když ho za doprovodu kopanců vyváděli ven z místnosti.
Pád z vrcholku moci byl rychlý. Během následující půlhodiny měl Jason na zápěstích okovy a byl přikován ke stěně tmavé místnosti, plné dalších otroků. Želízka na nohou mu nechali jako dodatečnou připomínku jeho nového postavení. Jakmile se dveře zavřely, zarachotil řetězy a zkoumal je v matném světle vzdálené lampy.
„Jak je to s revolucí?” zašeptal chraptivě otrok přikovaný vedle něho, který se k němu naklonil.
„To je bezvadný fór,” odpověděl Jason a přitáhl se k otrokovi blíž, aby si ho lépe prohlédl — ten člověk byl typickou ukázkou strabismu: jedním okem se díval jinam než druhým. „Zdáš se mi povědomý — nejsi ten nový otrok, se kterým jsem dnes mluvil?”
„Jsem to já, Snarbi. Výborný voják, kopiník, složil jsem zkoušky z kyje a dýky, dosáhl jsem sedmi prokázaných a dvou pravděpodobných zabití. To si můžeš u vojenské gildy ověřit.”
„Na to všecko si, Snarbi, vzpomínám, a taky na to, že víš, jak se dostat do Appsaly.”
„Znám to tam kolem.”
„V tom případě revoluce stále pokračuje — vlastně právě začíná, ale chci ji udržet v omezeném rozsahu. Co říkáš tomu, kdybychom místo osvobození všech otroků uprchli jen my dva?”
„To je nejlepší nápad od doby, kdy se vymyslelo mučení. Nepotřebujem všechny ty pitomé ksichty, jen by nám zavazely. Operuj v malém rozsahu, ale rychle — to je moje řeč.”
„Moje taky,” souhlasil Jason, zatímco dloubal prstem ve své vysoké botě. Podařilo se mu do ní zasunout ten nejlepší pilník, jaký měl, a paklíč, když ho Mikah v jeho pokoji udával — útok kladivem na Narisiho byl jen zastírací manévr.
Ten pilník byl výsledkem mnoha pokusů při výrobě a kalení oceli, a to výsledkem velmi úspěšným. Odstranil hlínu maskující napilovaný zářez v želízkách na nohou a energicky se do zbytku měkkého železa pustil — během tří minut ležela želízka na zemi. „Jsi snad kouzelník?” zeptal se Snarbi.
„Mechanik. Na této planetě je to totéž.” Rozhlédl se, ale nikde žádný zvuk — všichni otroci, do krajnosti unavení, spali. Obalil pilník kusem kůže, aby ztlumil zvuk, a začal pilovat článek řetězu, který procházel pouty na jeho zápěstích. „Snarbi,” zeptal se tiše, „jsme na stejném řetězu?”
„Jo, řetěz prochází našimi železnými náramky a spojuje celou řadu otroků. Druhý konec prochází otvorem ve stěně.”
„Víc ani nemůžu chtít. Upiluju jeden z těchto článků a až povolí, budeme oba volní. Zkus, jestli můžeš řetěz ve svých okovech posunout a položit na zem, aniž by sousední otrok věděl, co se děje. Prozatím si ty náramky ponecháme. Není čas si s nimi hrát a neměly by nám zas tak moc vadit. Chodí sem někdy v noci strážní, aby kontrolovali otroky?”