„Pojďte, a rychle, vypadnem odtud!” vykřikl na ně a strkal omámenou Ijale ke dveřím. Obzvláště velké potěšení mu způsobilo, když uštědřil Mikahovi parádní kopanec, který ho doslova nadzvedl a pronesl dveřmi — tam se Mikah srazil s Ediponem, který právě přiběhl s napřaženým kyjem.
Jason přeskočil obě převalující se těla, udeřil Edipona jílcem meče za ucho a tahem postavil Mikaha na nohy.
„Plavte do opravny strojů!” poručil svému dosud nechápajícímu společníkovi. „Mám tam caro, v kterém můžem odjet.” Konečně se oba odhodlali k nemotornému pohybu.
Za ním se ozvaly výkřiky a v dohledu se objevila skupina ozbrojených d’zertanoj. Stáhl dolů chodbovou svítilnu — o její horký spodek si přitom popálil ruku — a otevřený plamen přiložil k jednomu ze svých molotajlů. Knot okamžitě vzplanul, a Jason hodil molotajl na přibližující se vojáky dřív, než si mohl vážněji spálit ruku. Molotajl letěl směrem k vojákům, narazil na stěnu a rozbil se — hořlavá kapalina se rozstříkla všemi směry, ale plamen zhasl.
Jason zaklel a rychle vytáhl další molotajl — kdyby ty lahve nefungovaly, čekala by ho smrt. D’zertanoj chvíli váhali, zda se pustit přes kaluže rozlité pohonné vody, a v tom okamžiku hodil Jason druhou plamennou bombu. Ta se rovněž elegantně roztříštila a zachovala se podle očekávání svého tvůrce, když navíc zapálila první molotajl — a chodbu přehradila ohnivá stěna. Ruku obtočil kolem plamínku lampy, aby nezhasl, a rozběhl se za Ijale a Mikahem.
Dosud se poplach mimo budovu nerozšířil. Jason zajistil vchodové dveře vnější západkou — než dveře vyrazí a zmatek dostane určitý řád, budou již od budov daleko. Teď už lampu nepotřeboval, jen by ho prozradila, a proto ji sfoukl.
Z pouště se ozval nepřerušovaný, pronikavě ječivý zvuk.
„Podařilo se mu to,” zasténal Jason. „To je pojistný ventil na parním stroji!”
Postrčil Ijale a Mikaha, kteří se ve tmě nemohli zorientovat, pak z čisté nenávisti k celému lidstvu nakopl znovu Mikaha a rozběhl se v jejich čele k opravně strojů jako o život.
Útěk se jim zdařil bez újmy na zdraví zejména proto, že všude kolem panoval zmatek. D’zertanoj zřejmě dosud nikdy noční útok nezažili — měli nepochybně za to, že toto noční útok je — a věnovali neuvěřitelně mnoho úsilí pobíhání kolem a povykování. Hořící budova a Edipon, kterého v bezvědomí vynášeli ze šlehajících plamenů, rozruch a zmatek jen znásobily. Ječení pojistného ventilu, který dosud vypouštěl nenahraditelnou páru do nočního vzduchu, probudilo již všechny d’zertanoj.
Ve zmatku si prchajících otroků nikdo nevšiml, a Jason vedl Ijale a Mikaha kolem strážního stanoviště na valu a rovnou k opravně strojů. Zahlédli je, až když křižovali otevřený terén, a po určitém váhání je stráž začala pronásledovat. Jason vedl nepřítele přímo ke svému vzácnému parnímu vozu, ale jinou možnost neměl. Tak jako tak ten prevít prozrazoval, kde se nachází, a pokud se k němu Jason nedostane co nejdříve, tlak páry poklesne pod potřebnou úroveň — a oni zůstanou vězet v pasti.
Přeskočil bezvládně ležícího strážného u vchodu a hnal se ke stroji. Snarbi se krčil strachy za jedním kolem, ale Jason neměl čas se mu věnovat. Když vyskočil na plošinu, pojistný ventil se zavřel — a nastalé pochmurné ticho nahánělo strach.
Zběsile otočil ventily a krátce pohlédl na indikátor: nezůstalo ani tolik páry, aby ujeli deset metrů. Voda klokotala a kotel syčel a vydával klepavé zvuky, na druhé straně zazněly nenávistné výkřiky, když d’zertanoj pronikli do ohrazeného pracovního místa a spatřili tajně postavené caro. Jason vstrčil molotajl jedním koncem do ohniště, a když jeho obal vzplanul, hodil molotajl na d’zertanoj. Výkřiky nenávisti se změnily na vřískání ze strachu, když ohnivé jazyky pronásledovatele olízly a donutily k překotnému ústupu. Jason se za nimi rozběhl a jejich ústup urychlil dalším molotajlem. Zdálo se, že utekli až ke zdem rafinérie, ale Jason nemohl ani tušit, jestli se některý z nich neplíží ve tmě někde poblíž.
Kvapně se vrátil ke caro, poklepal na nehybný indikátor tlaku a otevřel přívod paliva dokořán. Pak zajistil pojistný ventil drátem, když si dodatečně uvědomil, že kotel snese větší tlak, než na jaký byl pojistný ventil původně nastaven, protože kotel vyztužil. Jakmile s tím skončil, nemohl než čekat, nedalo se totiž nic dělat, dokud opět nestoupne tlak. D’zertanoj se určitě vzpamatují, někdo převezme velení a pak na opravnu strojů zaútočí. Pokud tlak páry stoupne na dostatečnou úroveň, než se něco takového stane, uprchnou. Pokud ne…
„Mikahu — a ty taky, Snarbi, ty zbabělý lumpe — vlezte za ten krám a zatlačte,” řekl Jason.
„Co se přihodilo?” zeptal se Mikah. „Zahájil jsi revoluci? Pokud ano, neposkytnu ti žádnou pomoc…”
„Jsme na útěku, pokud ti to nevadí. Jenom já, Ijale a průvodce, který nám ukáže cestu. Nemusíš se přidávat.”
„Přidám se k tobě. Na útěku od takových barbarů nic zločinného není.”
„To je od tebe velice hezké, že to říkáš. A teď tlač. Potřebuji ten parostroj dostat do středu, dál od stěn, a tak, aby mířil do pouště. Dolů údolím, řekl bych — je to tak, Snarbi?”
„Dolů údolím, jistě, to je ta cesta.” Jason si s potěšením povšiml, že se u něho předchozí škrcení dosud projevuje chrčivým tónem hlasu.
„Teď zastavte, a všichni vylezte nahoru. Chytněte se těch tyčí, které jsem přišrouboval po bocích, aby vás to nestřáslo — tedy jestli se vůbec rozjedem.”
Jason přeletěl dílnu rychlým pohledem, aby se ujistil, že všechno, co by mohli potřebovat, naložili, pak váhavě vyšplhal na plošinu a sfoukl lampu. Seděli ve tmě a napětí narůstalo, tváře jim zespodu osvětloval blikotavý žár z ohniště. Neměli nic, čím by měřili čas — každá sekunda se protahovala na nekonečno. Stěny pracoviště bránily výhledu do okolí, netrvalo dlouho a obrazotvornost zalidnila noc neslyšně se plížícími hordami, které uzavírají kolem tenké kožené přepážky kruh, připraveny vrhnout se na ně a bleskově je rozdrtit.
„Utečme,” zachrčel Snarbi a pokusil se z plošiny seskočit. „Tady jsme jako v pasti, nikdy se odtud nedostanem.”
Jason ho zachytil a srazil pěstí, pak mu několikrát udeřil hlavou o podlahu plošiny z dřevěných prken, než se uklidnil.
„Já s tím ubožákem sympatizuji,” prohlásil Mikah přísně.
„Chováš se, Jasone, jako zvíře, když ho trestáš za to, co přirozeně cítí. Ustaň ve svém sadistickém konání a připoj se v modlitbě ke mně.”
„Kdyby ten ubožák, s kterým tak cítíš, dělal, co dělat měl, a dával pozor na kotel, teď bychom byli už v bezpečné vzdálenosti odtud. A jestli máš dost dechu na to, aby ses modlil, bude lepší, když ho použiješ na foukání do ohniště. Nebudou to přání, modlitby, ani božské zásahy, co nás odtud dostane, ale tlak páry…”
Ticho proal kvílivý bojový pokřik z mnoha hrdel a vchodem pronikl oddíl d’zertanoj. Ve stejném okamžiku byla na protější straně stržena kožená stěna a přes ni se dovnitř vevalili další ozbrojenci. Nepojízdné caro se ocitlo v pasti mezi dvěma skupinami útočníků, kteří radostně povykovali, jak postupovali.
Jason klel, když zapaloval čtyři molotajly současně — pak je hodil, do každé z protilehlých stran po dvou. Ještě než molotajly dopadly, přiskočil k parnímu ventilu a spěšně jej otevřel — se syčícím klepáním se caro zachvělo a rozjelo. Útočníci, které na chvíli zadržovaly plamenné stěny, pronikavě vřeštěli, když se stroj vzdaloval v pravém úhlu na směr jejich útoku. Vzduchem zasvištěly šípy ze samostřílů, většinou však špatně zaměřené, a jen několik z nich zavadilo o zavazadla.
Každým otočením kol se jejich rychlost zvyšovala, a když narazili do stěny, kůže se rázem se syknutím roztrhly. Udeřily je pásy kůže, a pak se už ocitli venku. Křik a palba za nimi zeslábly, jak se za sykotu a nadskakování na hrbolech řítili sebevražednou rychlostí údolím. Jason, který svíral řídicí páku, volal na Mikaha, aby ho přišel vystřídat. Kdyby totiž páku pustil, otočili by se a okamžitě havarovali, a když ji bude držet, nebude moci otočit parním ventilem. Něco z jeho volání konečně proniklo až k Mikahovi, který se začal plazit vpřed, chápaje se přitom zoufale všeho, čeho se mohl chytit, až stanul vedle Jasona.