Když sestoupil, zjistil, že konce lan mizí ve vodě, a uslyšel spěšné záběry vesel vzdalujících se v temnotě.
Najednou si uvědomil, jak ho zraněná noha bolí a jak je fyzicky vyčerpán — šplhat zpátky nahoru se neodvážil.
„A sem přijedou s nějakou lodí,” řekl vojákovi, který sestoupil po žebříku za ním. Pak s paží zaháknutou za příčel visel na žebříku a čekal, dokud se neobjevila loď. Na přídi stál samotný Hertug, v ruce měl tasený meč.
„Co je to za útok? Co má za význam?” dožadoval se Hertug. Jason se unaveně nasoukal do člunu a klesl na lavici.
„To je teď už jasné — celý útok měl za cíl jen to, aby mě dostali.”
„Cože? To nemůže…”
„Ale je tomu tak, když se nad tím chvíli důkladněji zamyslíš. Útok na vodní vrata neměl uspět — ten měl jen odlákat pozornost, a mezitím mě měli unést. Jen náhodou se stalo, že jsem dnes v noci pracoval v dílně — zpravidla v tuto dobu spím.”
„Kdo by tě chtěl? A proč?”
„Ještě ses nedobral ke skutečnosti, že jsem v Appsale nejcennějším kusem majetku? První si to uvědomili Mastreguloj ti dokonce měli s mým únosem úspěch, jak si možná vzpomeneš. Měli jsme útok Trozelligoj očekávat — koneckonců, ti dnes už musejí vědět, že vyrábím parní stroje, výsadu jejich monopolu.”
Loď proklouzla rozbitými vodními vraty a přistála v doku, a Jason se namáhavě vyškrábal na břeh.
„Ale jak se dostali dovnitř a našli tvůj byt?” zeptal se Hertug. „To byla práce zevnitř, zrádce, jak je na této zavšivené planetě zvykem. Někdo, kdo věděl, jak to tady chodí — někdo, kdo mohl zaklesnout háky a před zahájením útoku spustit z okna první žebřík k čekajícím člunům. Ijale to nebyla — tu museli zajmout.”
„Zjistím, kdo ten zrádce je!” zuřil Hertug. „Budu ho centimetr po centimetru strkat do obloukové pece.”
„Vím, kdo to je,” řekl Jason a v očích se mu objevil nevraživý lesk. „Slyšel jsem jeho hlas, když jsem vstoupil do bytu, když jim právě říkal, kdo jsem. Ten hlas jsem poznal — patřil mému otroku Mikahovi.”
15
„Zato zaplatí — ach, jak ti za to zaplatí!”vyrážel ze sebe nepříliš zřetelně Hertug a jeho skřípající zuby vydávaly hrůzný zvuk. Usrkával ze skleničky brandy z Jasonovy výroby, očka a nos měl červenější než obvykle.
„Těší mě, když slyším, že to říkáš, protože přesně totéž mám na mysli já,” přizvukoval Jason. Napolo ležel na pohovce, na hrudi mu spočívala ještě větší sklenička, než měl Hertug. Sečnou ránu na noze si již vymyl horkou vodou a ovázal sterilním obvazem. Dosud v ní cítil určité cukání, ale nevěřil, že by s ní mohl mít nějaké problémy. Teď na ni nemyslel, spřádal plány. „Začněme hned,” navrhl.
Hertug zamrkal. „Není to předčasné? Chci říct — jsme už připraveni?”
„Přepadli tvůj hrad, zabili ti vojáky, zdemolovali…”
„Smrt Trozelligoj!” vykřikl Hertug a mrštil skleničkou o zeď, až se roztříštila.
„Je toho ještě víc. Nezapomeň, jací jsou to zákeřní bastardi, když dokážou takovou proradnost. To jim prominout nemůžeš. Plus ta skutečnost, že když nezačneme válku brzy, nebudeme mít šanci ji začít vůbec. Jestliže si Trozelligoj dali takovou práci, aby se mě zmocnili, musejí mít pořádně nahnáno. Jestliže jim ten plán selhal, napříště vymyslí silnější útok — a pravděpodobně se domluví s některým z dalších klanů, aby jim pomohl. Všichni se tě, Hertugu, začínají bát, takže uděláme nejlíp, když válku začneme, než se rozhodnou spojit a zlikvidovat nás. Dosud si to s klany můžeme rozdat, s jedním po druhém, a zajistit si vítězství.”
„Pomohlo by, kdybychom měli víc vojáků a trochu víc času na…”
„Máme zhruba dva dny — tak dlouho mi zabere vyzbrojit flotilu pro invazi. Pro tebe to bude dost času na to, abys povolal z venkova rezervy. Vycucej všecky svoje statky, protože potřebujeme zaútočit a dobýt pevnost Trozelligoj, a toto je jediná příležitost, jakou máme. A nový parní prak to dokáže.”
„Byl už vyzkoušen?”
„Jen do té míry, aby ukázal, že bude dělat, k čemu byl zkonstruován. Pro zaměření můžeme jako cíl použít Trozelligoj. Pustím se do práce, jak jen se trochu rozední, ale navrhuji, abys vyslal posly už teď, aby rezervisté měli dost času se sem dostavit. Smrt Trozelligoj!”
„Smrt!” opakoval Hertug, a když zvonil na služebníka, ústa měl zkřivena v hrozivém úšklebku.
Práce bylo hodně a Jason ani nešel spát, aby ji zvládl. A když ho přemáhala únava, pomyslel na proradného Mikaha a na to, co se asi přihodilo Ijale, a vztek ho donutil v práci pokračovat. Nevěděl, zda je Ijale naživu — jen se domníval, že ji unesli jako součást jeho domácnosti. Pokud jde o Mikaha, ten bude muset hodně vysvětlovat.
Jelikož parní stroj a lodní šroub byly namontovány do lodě a odzkoušeny za ochranou vodních vrat již dřív, dokončení bitevního plavidla netrvalo dlouho. Šlo vesměs o nýtování železných desek, které vymyslel k opancéřování plavidla až po čáru ponoru. Na přídi byly silnější desky, a Jason nezapomněl vyztužit příď mohutnějšími rozpěrami.
Původně zamýšlel nainstalovat parní prak do bitevního plavidla, pak se však rozhodl jinak. Jednodušší je lepší. Prak připevnil do velkého nákladního člunu s plochým dnem a s ním i parní kotel, nádrže s palivem a kolekci pečlivě zhotovených střel.
Perssonoj stále přicházeli, všichni překypovali hněvem nad zákeřným útokem a žíznili po odvetě. Chovali se velice hlučně, ale druhé noci se Jasonovi podařilo ukořistit pro sebe několik hodin spánku a probudit se za úsvitu. Flotila se zformovala a za nemalého bubnování a nelibozvučného troubení vyplula.
V čele plulo válečné plavidlo Neohroženec s Jasonem a Hertugem na obrněném můstku a s člunem přivázaným na laně. Za jeho zádí plul zástup nejrozmanitějších člunů všech velikostí s nákladem vojáků. Celé město vědělo, co se děje, a kanály byly opuštěné — pevnost Trozelligoj byla neprodyšně uzavřena a čekala. Jason zahvízdal na parní píšalu, když se nacházeli ještě dost daleko od nepřátelských valů, a flotila se zvolna zastavila. „Proč nezaútočíme?” zeptal se Hertug.
„Protože je máme na dostřel, ale oni na nás nedostřelí. Podívej.” Dobrých třicet metrů před jejich přídí se do vody bořila obrovská kopí s železnou špicí.
„Šípy z jetilo.” Hertug se zachvěl. „Viděl jsem, jak takový šíp proletěl těly sedmi lidí, aniž ztratil rychlost.”
„Tentokrát to bude jinak. Hodlám ti předvést nádheru technické války.”
Palba z jetiloj nebyla o nic účinnější než zvukové vlny od vojáků na valech, kteří bušili meči do chráničů a chrlili nadávky, a brzy ustala. Jason přestoupil do člunu s prakem a dohlédl na to, aby ho pečlivě zakotvili s přídí směřující k pevnosti. Zatímco tlak páry stoupal, nasměroval prak podle osové čáry, korekci na výšku zhruba odhadl.
To zařízení bylo jednoduché, ale velice účinné a Jason do něho vkládal velké naděje. Na plošině, kterou bylo možno otáčet a která se dala nadzvedávat, spočíval jednoduchý válec na páru, jehož píst byl přímo spojen s krátkým ramenem páky. Po vpuštění páry do válce se krátký, ale velice výkonný zdvih převedl na mechanický rychlý pohyb na vzdálený konec ramena. Rameno prudce vylétlo vzhůru, narazilo do příčníku vyloženého tlumicí vrstvou a zastavilo se, ale to, co bylo v misce na konci ramena, vylétlo jako blesk do vzduchu. Mechanismus byl odzkoušen, fungoval dokonale, ale nebyl dosud seřízen.
„Plný tlak!” zvolal Jason na své techniky. „Naložte do misky jeden z těch kamenů.” Připravil si různé střely, ale všechny měly stejnou hmotnost, aby nenastaly problémy se zastřelováním. Zatímco nabíjeli prak, zkontroloval ještě jednou ohebné parní trubky — ty byly na výrobu nejnáročnější a dosud se u nich vyskytovaly problémy s těsností, když byly pod tlakem po delší dobu.
„Tak si le!” vykřikl a stáhl klapku ventilu.
Píst se dostatečně rychle rozběhl, rameno vylétlo a hlučně narazilo do zarážky — kámen se syčivě vzdaloval jako zmenšující se bod. Všichni Perssonoj propukli v jásot, který však odumřel, když kámen proletěl dobrých padesát metrů nad největší věžičkou tvrze a zmizel na druhé straně. A když kámen dopadl neškodně do kanálu za tvrzí, propukli v nevázaný jásot Trozelligoj.