„No dobře, když už jste sem vtrhla, tak se posaďte a řekněte, co si přejete.“
Helen položila na stůl dopis a beze slova usedla do křesla. Náčelník se podíval na text a potom na okno, jako by tam hledal inspiraci před nevyhnutelným rozhovorem s obtížnou stranou. Nakonec se otočil k ní a zeptal se:
„Co si tedy přejete?“
„Proč nám nechcete dát povolení? Bez něho nemůžeme založit normální rodinu!“
„Ach tak… Náš úřad nevydává povolení samostatně. Věc vždycky konzultujeme s jinými jednotkami. V tomto konkrétním případě protestovala jistá instituce, která s námi spolupracuje. Její motivace je uvedena v naší odpovědi.“
„Ze společenských důvodů. Dobře víte, že to jsou prázdná slova. Řekněte mi skutečný důvod.“
„Ale já ho opravdu neznám!“
„Neznáte, a přitom jste dal zápornou odpověď?“
„No tak tedy dobře. Proti vašemu sňatku protestoval eugenický dohled. V těchto záležitostech mají rozhodující hlas. Formulování motivace také přišlo od nich.“
„Eugenický dohled? Čím se zabývá a co jsme mu vlastně udělali?“
„Nic víc vám nemůžu říct, protože to sám nevím. Obraťte se přímo na něj, to bude nejlepší východisko.“
„V tom případě prosím o adresu té instituce.“
Náčelník se chvíli hrabal v zásuvce svého psacího stolu a vytáhl odtamtud potištěnou kartičku s potřebnými údaji. Beze slova ji podal rozhořčené dívce a s úlevou se s ní rozloučil ve dveřích své kanceláře.
Helen vyšla na ulici a několikrát hluboko vdechla do plic chladný podzimní vzduch. To ji trochu uklidnilo. Poté se odebrala na udanou adresu, kde sympaticky vypadající úřednice soustředěně vyslechla, oč jí jde, ani jednou ji nepřerušila a důležité detaily si poznamenala. Promluvila, až teprve když dívka skončila a v místnosti nastalo ticho.
„Zítra za vámi zajde inspektor eugeniky, aby vám tu věc vysvětlil. Přejete si, aby se ten rozhovor konal u vás v bytě, nebo někde jinde?“
„Ke mně ať nechodí.“ řekla rychle Helen. „Radši přijdu já sem.“
„Vyloučeno! Pracovní předpisy nám nedovolují přijímat strany v podniku. Snažíme se pracovat nenápadně.“
„To už jsem zjistila. Ani nemáte na budově tabulku.“
„Kam tedy máme inspektora poslat?“
„Budu čekat v kavárně Nefertijti od deseti.“
„Poznamenala jsem si to. Inspektor tam bude dřív než vy. Poznáte ho podle knih. které bude mít ležet na stolku. Mnoho zdaru.“
„Děkuju vám.“
A zase skoro čtyřiadvacet hodin nejistoty, těžké a dusivé jako zlý sen. Aby se od ní osvobodila, začala psát dopis Rogerovi. Ale nedopsala ho, roztrhala ho na kusy. Umínila si. že to zvládne sama, tak to bude nejlepší. Až bude mít povolení, napíše mu jen tolik, že s tím byly určité potíže. Nic víc.
Druhý den ráno pár minut před desátou usedla v poloprázdné kavárně. Netrpělivě se dívala na vstupní dveře a čekala, kdy se objeví ohlášený člověk.
Nepřicházel. Zato přišla vysoká šedovlasá žena. rozhlédla se po nevelkém interiéru a jistým krokem přistoupila k ní.
„Čekáte na mě?“
„Čekám na inspektora z dohledu.“
„To jsem já. Dovolíte, abych se posadila?“
„Jistěže, prosím.“
„Jsem Norma Ritterová. vrchní inspektorka genetické služby. Dostala jsem příkaz zabývat se vaší věcí, slečno Helen, a vysvětlit vám motivy našeho rozhodnutí.“
„Co se tady dá vysvětlovat?“
„Milá Helen, dovolíš, abych ti tykala? Jsi krásná mladá dívka, a já stará žena. která by mohla být tvou matkou. Usnadnilo by nám to rozhovor.“
„Nic proti tomu nemám.“
„Děkuji ti. Ty svého chlapce miluješ?“
„Ano…“
„To jsem si myslela. Šťastný muž. který si získal lásku tak nádherné dívky. Víš o tom. že jsi krásná žena s nádhernou postavou?“
„No a? Všechny dívky jsou krásné.“
„To se jen tak říká a ty to dobře víš. Taky víš. že by se k sobě manželé měli hodit. Ale to vy dva nesplňujete. Chceš toho citlivého mladého muže učinit na celý život nešťastným? Chceš zničit jeho vědeckou kariéru?“
„Já? O čem to mluvíte?“
„Děvenko, musíš si uvědomit, že taková krásná zdravá dívka jako ty bude už po několika měsících manželství vyhledávat společnost hezkých veselých mužů, že jí nebude stačit sporadická přítomnost manžela, který se zabývá problémy antipole. Při jeho citlivosti a chatrném zdraví by to s ním mohlo špatně skončit. Ty mu přece nepřeješ nic zlého, že?“
„To, co říkáte, je ohavné! Já ho miluju a vždycky ho budu milovat, chci být ženou v domácnosti, chci mít manžela a děti, a nic víc mě nezajímá.“
„Věřím tomu. co říkáš, zrovna tak. jako ty věříš ve svou lásku. Ale nezapomínej, že čas může všecko změnit.“
„Počkat… Jak vlastně víte. že Roger pracuje na antipoli?“
„V konfliktních případech si vždycky podrobně prověřujeme partnery, než vydáme rozhodnutí.“
„O jakém konfliktu mluvíte?“
„O konfliktu genetických tříd. Budu tě muset, jak vidím, zasvětit do toho. jakých kritérií používáme při našich úvahách, a do rozsahu naší práce. Eugenický dohled byl založen proto, aby pečoval o genetický materiál nejvyšší kategorie. Naším úkolem je chránit tento materiál před škodlivými vlivy a poskytovat mu maximální pomoc v činnosti směřující k neomezené prokreaci, jejímž cílem je ustavičné zlepšování genetické zátěže lidstva.“
„Odpusťte, ale já vám vůbec nerozumím.“
„Lidově řečeno, jde nám o to, aby lidé s kladnými vlastnostmi — tedy zdraví, hezcí, pěkné postavy — se brali mezi sebou a měli mnoho krásných zdravých dětí, aby v budoucnu nežili na Zemi lidé nepodaření, postižení nebo dokonce oškliví. To je vznešená idea. děvenko. Aby naše služba mohla splnit svůj úkol, rozdělila všechny lidi do pěti genetických tříd. Každý mladý člověk v našem státě je na základě mnoha po sobě následujících průzkumů a rozborů zařazen do příslušné kategorie. Ty, děvenko, máš to štěstí. že patříš do první, do té nejvyšší. Naším úkolem je dbát o to. aby mladí lidé. kteří chtějí utvořit novou rodinu, reprezentovali stejné nebo blízké genetické kategorie. Užíváme při naší práci různých subtilních metod, o kterých tady nebudeme mluvit. Potenciální rodiče, kteří patří do nejvyšší kategorie, dostávají od státu dalekosáhlou pomoc, aby měli co největší počet dětí.“
„Už tomu začínám rozumět. Subtilními metodami řídíte chov vysokých dlouhonohých zvířat zvaných lidé.“
„Takhle nesmíš mluvit. Pracujeme pro. blaho lidstva.“
„A co s těmi, co patří do nejnižších kategorií?“
„Ti získávají nejnižší prokreační limit — jen jedno dítě.“
„Do které kategorie podle vás patří Roger?“
„Je mi to moc líto. ale do čtvrté. Proto je váš sňatek prakticky vyloučen.“
„A teď zas řeknu něco já vám. Já se svojí první kategorií a slepičím mozečkem nejsem hodná toho. abych mu čistila boty, rozumíte? Že je drobné malé postavy? Mně to nevadí. Pro mě má větší cenu než stovky přiblblých svalovců. Vezmu si ho, ať se to někomu líbí, nebo ne.“
„Stát má své metody, jak to nepřipustit.“