Zatímco Freddie měl při snídani na sobě sarong, Betty ne. Protože sem byla vychovávána v dětském domově, nikdy jsem se pořádně nenaučila společenským způsobům lidí, ale věděla jsem, že žena musí jako host obléci nebo svléci hostitelku. Ve skutečnosti jsem nebyla zvyklá rychle někoho svlékat nebo oblékat a nebo se sama rychle svlékat nebo oblékat v přítomnosti lidí. Protože dětský domov, to je něco úplně jiného. Ale s Betty to bylo strašně snadné. Divila bych se, že by mě ignorovala, kdyby se dozvěděla, že nejsem lidská bytost. Myslela jsem si to, ale nerada bych se o tom přesvědčovala. Byla to taková klidná, spokojená snídaně.
V 11.20 mě Freddie dopravil do čekárny pro cestující, poslal pro Iana a vyžádal si potvrzení. Ian mu je slavnostně napsal. Potom mě opět připoutal k akceleračnímu sedadlu a tiše řekclass="underline" „Ve skutečnosti jsi s tím asi nepotřebovala píchnout, že ne?“
„Ne,“ souhlasila jsem, „ale jsem ráda, že jsem to zažila. Bylo to báječné.“
„A to samé bude taky ve Winnipegu. Podařilo se mi během přípravy před startem dovolat se Janet a řekl jsem jí, že budeš u nás večeřet. Odpověděla mi, ať ti vyřídím, že u nás můžeš klidně zůstat. Prý by to byla hloupost odjíždět z Winnipegu uprostřed noci. Musela bys někde vyhádat nějakou drožku. Má pravdu. Ilegální přistěhovalci, kteří se k nám dostávají přes hranice z Impéria, by tě klidně mohli zabít pro kůrku suchého chleba.“
„Domluvíme se, až tam budeme.“ Kapitáne Iane, ty chlape zatracená, říkal jsi mi, že by ses nikdy neoženil, protože musíš letět tam, kam létají divoké husy. Divila bych se, kdyby sis na to vzpomněl. A divila bych se, kdyby to byla pravda.
„To se srovná. Janet nespoléhá na mé oceňování žen. Říká, že sice mám předsudky, ale že přeháním jako bulvární pisálek. Ale Betty důvěřuje. A Betty už jí volala. Zná totiž Betty déle než já. Bydlely spolu na pokoji v McGillu. A tam jsem získal Janet a Fred ségru. My čtyři jsme byli takoví provokatéři: Občas jsme se chtěli nechat vysadit na severním pólu a obrátit to celé vzhůru nohama.“
„Betty je sladká. Je jí Janet podobná?“
„Ano i ne. Janet byla vůdčí osobností naší bouřlivé party. Promiň, teď musím být chvilku zase kapitánem. I když ve skutečnosti řídí tuhle cínovou rakev počítač, ale já mám v úmyslu se to naučit už přišlí týden.“
Odešel. Po hojivé katarzi, alkoholové noci plné orgií s Ianem a Freddiem a Betty jsem byla schopná uvažovat o mé bývalé rodině už bez emocí. Ošidili mě doopravdy?
Samozřejmě, že jsem tu mizernou smlouvu podepsala z vlastní vůle. Včetně závěrečného dodatku. Což byla právě ta nepříjemnost. Platila jsem za sex?
Ne, to, co jsem řekla Ianovi, byla pravda. Sex je skutečně kdekoliv. Platila jsem za právo někam patřit, do nějaké rodiny. Zvláště za potěšení měnit mokré plínky a umývat nádobí a mazlit se s malými koťaty. Pan Podnožka pro mě byl důležitější než Anita. Ačkoliv jsem o tom nikdy takhle neuvažovala. Zkoušela jsem je mít ráda všechny a až ta událost s Ellen mě vrátila zpátky do reality.
Nechte mě chvilku uvažovat. Věděla jsem zcela přesně, kolik dní jsem strávila se svou bývalou rodinou. Trošku aritmetiky mi napovědělo, že když mně zabavili všechny moje věci, tak výdaje za ubytování a letenku mírně překročily 450 novozélandských dolarů na den.To je přece vysoká cena i na to, kdybyste si žili jako hogo fogo. Ale skutečná cena za to, že jsem mohla být někde doma, byla méně než čtyřicetina téhle sumičky. Za jakých finančních podmínek vstoupili ostatní do rodiny? Nikdy jsem se to nedozvěděla.
Když už by Anita nebyla schopná zabránit mužům, aby mě pozvali domů, zmanipulovala by okolnosti tak, abych nebyla schopná opustit svou profesi a žít doma. Kdyby mě takhle spojila s rodinou, bylo by to pro ni výhodné, tedy pro Anitu? Upřímně řečeno, nevím. Mé znalosti o manželství mezi lidmi jsou tak nepatrné, že jsem to nebyla schopna rozhodnout… A nejsem ani teď.
Ale přišla jsem na jednu věc. Brian mě překvapil tím, že se obrátil proti mně. Vždycky jsem si myslela, že je to starší, moudrý, vzdělaný člen rodiny, který by se mohl smířit s mým biologickým původem a žít s touto skutečností.
Možná, že by toho byl skutečně schopen, kdybych si bývala vybrala na ukázku nějaké jiné zdokonalené vlastnosti, nějaké schopnosti, co nezastrašují.
Ale já jsem ho porazila v soutěži o to, kdo je silnější. Většina mužů logicky předpokládá, že v ní zvítězí. Zasáhla jsem ho přímo v jeho mužské pýše.
Dokud se nerozhodnete, že ho okamžitě poté zabijete, nikdy muže nekopejte do koulí. Dokonce ani ne symbolicky. Nebo možná zvláště ne symbolicky.
IX
Za chvíli přestal působit volný pád a pocítili jsme neuvěřitelně vzrušující nadzvukový klouzavý let. Počítač pracoval víc než dobře a tlumil prudké nárazy. Ale přesto jsme vnímali chvění zubů — po rušné noci jsem byla citlivá všude.
Zvukovou bariéru jsme proletěli velmi ostře. Potom jsme nějakou dobu letěli rychlostí nižší než zvuk. Neobešlo se to bez ječení. Pak jsme přistáli a zpětné pohyby přestaly… a hned na to jsme stáli. Zhluboka jsem si oddechla. I když mám semibalistiku ráda, přiznám se, že nedokážu odpočívat při přistávání, dokud úplně nezastavíme.
Rychlovýtahem jsme vyletěli ze Severního ostrova ve čtvrtek v poledne, takže do Winnipegu jsme dorazili o čtyřicet minut později, ale předcházejícího dne, tedy ve středu v podvečer. Přesněji v 19.40. Nesvalujte to na mě a radši se podívejte na mapu. Je to jedno časové pásmo.
Opět jsem v klidu počkala a ven vyšla jako poslední cestující. Náš kapitán mi znova nesl zavazadlo, ale teď mě doprovázel s lhostejností starého přítele. A to mi dělalo strašně dobře. Vzal mě bočními dveřmi a pak zavedl k přepážce Clo, zdravotnická a veterinární kontrola, přistěhovalectví a otevřel svůj letecký vak jako první.
Úředník se vůbec ničeho ani nedotkl. „Čau, kapitáne, co dneska pašuješ?“
„Jako obvykle. Diamanty z černého trhu. Průmyslová tajemství. Celý arzenál všech možných zbraní. Drogy.“
„To je všechno? To nestojí za řeč. Navíc už to prošlo clem.“ Načmáral na Ianovo zavazadlo něco křídou. „Patří k tobě?“
„Nikdy jsem ji neviděl.“
„Já být squaw Injun,“ tvrdila jsem. „Bílý pán mi slíbit hodně ohnivá voda. Bílý pán nedodržet slib.“
„To bych řekl. Budeš tady dlouho?“
„Žiji v Impériu. Jsem na tranzitu, možná že zůstanu přes noc. Projížděla jsem tady před měsícem při cestě na Nový Zéland. Tady je můj pas.“
Mrknul do něj, orazítkoval a označil křídou moje zavazadlo, aniž by ho otevřel.
„Kdyby ses rozhodla zůstat tu o trochu déle, koupím ti ohnivou vodou. Ale nespoléhej na kapitána Tormeye.“ Vyšli jsme ven.
Hned za přepážkou Ian postavil obě naše zavazadla na zem a vyzdvihl do vzduchu nějakou ženu za oba lokty. Svědčilo to o jeho skvělé fyzické kondici, protože byla jen o deset centimetrů nižší než on. Vášnivě ji políbil a vtlačil dovnitř. „Jan, tohle je Marja.“
Když měl Ian takovýhle kus doma, proč se trápil s mou maličkostí? Bezpochyby proto, že jsem byla tam, kde ona ne. Ale teď je tady. Vážená dámo, uhodila jsem hřebíček na hlavičku?
Janet mně dala pusu a hned jsem se cítila lépe. Když si mě prohlížela, držela mě za obě ruce. „Nevidím to. Nenechala jsi to náhodou v lodi?“