„Mám jen nepatrnou představu o tom, co je to za vědu,“ podotkla Elsa.
„Vážené dámy a vážený pane,“ spustil Stirner, jako by přednášel ve vybrané společnosti. „Reflexologie je věda, která se zabývá zpětnými reakcemi člověka a každého živočicha vůbec. Zpětnými reakcemi, které vznikají působením vnějšího světa a charakterizují všechny vztahy živých tvorů k obklopujícímu je prostředí. Rozumíte?“
„Ani za mák,“ prohlásila Elsa.
„Budu se tedy snažit vyjádřit se prostěji. Reflex je přenesení podráždění z jednoho bodu těla na druhý prostřednictvím centra, to je mozku. Každé působení zvenčí — prostřednictvím smyslových orgánů — cestou reflexu přes centrum podněcuje k činnosti ty či ony tělesné orgány, jinak řečeno, vyvolává reakci. Dítě natahuje ruku k ohni, oheň pálí. Toto působení ohně na kůži předávají nervy do mozku, a z mozku jde do ruky zpětná reakce: dítě ruku odtahuje. Představa ohně se u dítěte spojí s představou bolesti. A pokaždé, když dítě oheň spatří, začne bojácně odtahovat ruku. Objevilo se to, čemu vědecky říkáme podmíněný reflex. Uvedu složitější přiklad. Budete dávat psovi žrát a při každém krmení zahrajete na flétnu. Tedy oběd za doprovodu hudby. Při jídle se u psa silně vyměšují sliny. Po určité době, když se hra na flétnu spojí s chuťovými pocity zvířete, stačí jen zahrát na flétnu a u psa se začnou silně vyměšovat sliny. Podmíněný reflex!.. A jen si pomyslete, že „nejsvětější“ lidské city, jako povinnost, věrnost, poctivost a dokonce proslulý Kantův „kategorický imperativ“, jsou jen podmíněnými reflexy stejného druhu jako vyměšování slin u psa! Někdy se mi zdá, že pro někoho je výhodné to vyměšování slin ctnosti, někdo hraje na flétnu náboženství, morálky, povinnosti, poctivosti, a my hlupáci vyměšujeme sliny. Nebylo by načase vyhodit všechno to staré haraburdí a přestat tancoval podle píšťalky staré morálky?“
Sauer chtěl převést rozhovor jinam, a proto se Stirnera znovu zeptal, proč zanechal vědecké kariéry.
„S vašimi znalostmi, pane Stirnere, byste jistě ve vědě dosáhl popularity a úspěchů daleko dřív.“
„Tak vám povím, proč jsem zanechal vědecké kariéry, vážený pane Sauere,“ odpověděl Stirner s potutelným zábleskem v očích. „Rozpitval jsem asi tisíc lidských mozků, a představte si, že jsem v žádném z nich nenalezl rozum. Dospěl jsem k názoru, že mozečky jsou nejlepší dobře osmažené na jídelním stole našeho nejdobrotivějšího šéfa.“
„Vy si ale libujete v ohavnostech,“ uslyšel Stirner za sebou hlas Emy Fitové.
„Prosím tisíckrát za prominutí! Ale ujišťuji vás, že náš Gottlieb lidské maso nejí. Leda snad v přeneseném smyslu, cha, cha! Tuším například, že zítra ráno spolkne bankovní dům Topfer & Co. Chtěl jsem jen říci, že středověké panstvo se mohlo zabývat vědou, když mělo hory jídla a bečky vína. Ale teď. Já a pan Sauer, prostí zaměstnanci bankéře, a dokonce i vy, krásné slečny, jeho písařka a stenografka, dostáváme víc než mladý doktor věd. Jak vidíte, jsem upřímný. Nejsem první ani poslední, kdo dal přednost míse čočovice před budoucím prvenstvím. Stop! Jsme na místě. No a teď,“ obrátil se k Emě Fitové, „podejte mi ruku, slečno, a dovolte, abych vás doprovodil na nádraží…“
Stirner s Fitovou šli napřed.
Sauer zaplatil poplatek za půjčení loďky, vzal Elsu pod paží a pomalu s ní odcházel k stanici.
„Podívejte se, jak jasně září hvězdy. Jistě bude pršet.“ řekl Sauer.
„My to ale ještě stihneme,“ ujišťovala ho Elsa.
„Jak jste spokojena s výletem, Elso?“
„Neoslovujete mě příliš důvěrně?“ s úsměvem se otázala Elsa a pokračovala, „ne, neomlouvejte se. Byla bych spokojená, kdyby nebylo toho nesnesitelného žvanila Stirnera. To je přece omezenost. Mele pořád svou, nikoho nepustí ke slovu, A jaké má ambice!“
„Ano, je to žvanil…“ zamyšleně řekl Sauer. „Ale já bych vám radil, abyste vůči němu byla opatrnější.“ Elsa překvapeně pohlédla na Sauera. „Copak jsem byla neopatrná?“ Rozesmála se a zvolala:.
„Ne, Otto, vy prostě žárlíte. Není to brzy? Ještě jsem vám nedala slovo, mohu si to rozmyslet.“
„Vy žertujete, a mně se svírá srdce. Žvanil, ovšemže žvanil, ale mazaný. Slyšela jste, co říkal o poctivosti a přímkách? To je nebezpečná filosofie. A já se ho bojím, bojím se o vás i o našeho stařičkého Gottlieba. Ten žvanil nemluví do větru. Něco na tom je. Co má za lubem? Nepřekvapilo by mě, kdyby provedl něco hrozného.“
Elsa si vybavila soustředěnou, náhle zestárlou Stirnerovu tvář, ozářenou rudým paprskem zapadajícího slunce, a znovu jí přepadl děs. Maně pevněji stiskla Sauerovu ruku.
„A jak se vloudil do Gottliebovy důvěry! Ten ho teď od sebe nepouští ani na krok, dokonce ho ubytoval ve svém domě. Stirner po večerech baví starého svými cvičenými psy.“
„To se musí přiznat, Otto, jeho cvičení psi jsou skvělí.“
„To taky nepopírám. Ve výcviku psů překonal všechno, co je o drezúře zvířat známo. Zvlášť pokud jde o Falka.“
„A co teprve jeho černý pudl! Ten umí počítat, pozná každé písmenko abecedy, uhádne každý jeho rozkaz. Někdy mívám při tom pocit hrůzy…“
„Jako by ten pudl měl ďábla v těle. Možná že je Stirner chytrý a talentovaný. Ale talentované zlo je dvojnásob nebezpečné.“ Při těchto slovech Sauer významně pohlédl na Elsu.
O mě se nebojte, Otto, na mě jeho kouzla nepůsobí. Byl mi prostě lhostejný. Ale po dnešku, když jsem viděla jeho tvář., nevím, jak bych to řekla. Snad jsme k němu nespravedliví. Co je to? Ach!“
Z temnoty se nehlučně vynořil Falk, chňapl do zubů lem Elsiných šatů a s radostným vrčením ji táhl dopředu.
Sauer dostal na psa vztek a začal ho odhánět. Elsa se rozesmála.
„Zdá se mi, že jste zbytečně podrážděný. Stirner zřejmě poslal Falka, aby nás upozornil, že si máme pospíšit.“
2
POD KOLY VLAKU
Dveře pracovny se otevřely a na prahu stál bankéř Karel Gottlieb v doprovodu osobního tajemníka Ludvíka Sumera.
Ranní slunce, pronikající skleněnou stěnou, zalévalo místnost jasným světlem a zablesklo se na zlatých brýlích Karla Gottlieba. Bankéř přimhouřil oči a usmál se. Byl to šedesátník, dobře pěstěný, vždycky spokojený, veselý a čilý, ztělesnění blahobytu.
„Jakpak jste se měli na výletě?“ ptal se a po řadě tiskl ruku Gluckové, Fitové a Sauerovi. „Bavili jste se dobře? Ulovili jste hodně ryb? Počasí bylo nádherné, že?
Buďte tak laskav, pane Sauere, odešlete tyhle telegramy. Burzovní zprávy už došly? Jaký je kurs dolaru? Tak. tak. Akcie bavlny? Stoupají, říkáte. Výborně. Oprotestujte tyto směnky bankovního domu Topfer & Co. Už nemohu dělat další ústupky. Vy dnes báječně vypadáte, slečno Fitová. A vy jste nějak zasněná, slečno Glucková, cha, cha!“ Čtverácky jí pohrozil. „Myslím, že vím, co v tom je. Jaro přináší nebezpečné bacily. Ano.“
Urovnal si kytičku fialek, zastrčenou do klopy saka, pohlédl na hodinky a řekclass="underline"
„Teď je deset hodin. Vlak jede v deset pětačtyřicet. Odjíždím. Vrátím se ve dvě patnáct. Přebírám továrnu. Spolu se Stirnerem formality rychle vyřídíme. Aspoň se projdu. Auto je připraveno? Půjdeme, pane Stirnere.“