Leč bouře včerejší, jež s lodí Múztak mnohé pyšné sklála naděje,v těch krásách vůkol nechala svých hrůznejedny kormutlivé šlépěje.Na břehu sem tam divá směsicese kupí v písku. Mořem vyhozeny,vln prudkostí a vláhou poškozeny,tam leží koše, bedny, krabice.A v moři samém nedaleko břehuhle, mezi skalin útesy a bradly,jež černají se v jasném pěny sněhu,vrak lodi vězí, zpola na bok padlý.
Slyš! Zdá se, jak by do pralesa kdesbyl náhle zadul vítr s hukotema blíž a blíže k pobřeží se nesv rostoucím šumu s větví praskotem.A již v tom hluku rozeznati skřeka vřeskot hrdel četných. Povzlétánad palmy zděšen mnohý papoušeka, vzduchu tulipán, tam třepetápeřestým křídlem. Z houšti lupenůop nyní vyrazil a po kmenusjel k zemi bleskem; za ním druhý, třetía dav už jiných vřeště dolů letí;teď chumelí se řásných listů houštíjiž celé mračno opičích těch stáda překotem se po lianách spouští,jak dštil by plavých pitvor vodopád.Vše na krabice, na bedny se vrhá,rve vaků řemení a koše trhá – —
Teď, Breughle pekelný, svůj štětec dej,bych zdáli zachytil ten divý rej!Mé pero chabé nepodá než stínté orgie, těch mumrajů a šprýmůnad zůstalostí utonulých mimůa pěvců, primadon i balerin.Jak vichří nedočkavé ruce opív té strakatině třpytných oděvů,co s nimi za posuňků směšných tropí,co groteskních tu zříti výjevů!
Zde s fantasticky opřilbenou lebítvář opičí se do zrcadla šklebí;tu strká v Mefistovy spodky rudéopička ruce; nohy opět jinácpe v rukávce živůtku Markétčina;jich soused žezlem na trianglu hude;op vedle s hustě osněženou srstíkol sebe metá pudru plné hrsti,že brzy tu jak v sádrovnické dílně;druh za ním karikuje umělce,po zádech štětkou čmáraje mu pilně,již v tuši namáčí a rumělce;ten lorňonem zas mává v poskoku,půl oděn anticky, půl v rokoku,a přes tympany metá kozelce – —Tu obleky všech národů a zemí,tu zbraň, jíž hrozíval kdy který věk,vlásenky, kníry s nosů druhy všemi,mask bez počtu a lýtka baletek,tu věnce vavřínové s fábory,vějíře, noty, číše, prapory – —vše oživeno šklebivými běsya rozvířeno v nevídané směsia rej ten vhodná hudba doprovází,směs tónů, jaké neuslyšel svět:vřesk opů, tamtam ohlušnými rázy,chřest rolniček a klapot kastanět.
A nové ještě davy s palem prší;již sotva jímá břehu těsný pruhten bohopustý masopustní ruch,kde pestře klubka zmotaná se vršíopičích maškar, jež se o plen škuboua na se cení dáseň ostrozubouke rvačce hotovy. Tu jedna zrakemzalétla na skalisko s lodním vrakemi zavolala jiné. Vyšplhalahned tlupa opičí na sykomoru,jež sama strměla tu v palem sborua nejdál k moři větev silnou stlala.S té v době kratší, než můj popis trvá,pás visel utvořený opicemi:na větvi nohama i chvostem prváse drží pevně, hlavou visíc k zemi,a rukama chvost dolní družky jímá,ta třetí zas, ta čtvrté ohon třímáa tak op četný – směšné divadlo! —lbí dolů, zády obrácen jsa k moři,až k zemi téměř svislý řetěz tvoří.A teď to dlouhé živé kyvadlovšech ruk a nohou prudkým rozmachemvždy prudčeji sem tam se houpá, zmítá,že brzy daleko za břehu lemop nejspodnější k lodní trosce lítá,až ruky vzpřahem kloun tam obepjala dokončen tak živý oblouk mostu,jenž zbudován je z opích těl a chvostůtak docela, jak Ulloa to psal,(čímž tuto nezvratně se potvrzuje,co učencům dnes bajkou směšnou sluje).Po mostě opičím dav jiný pílía do dna vypleněn je v malé v chvílinešťastný koráb. Nový tarmark pravýpřibývá na břeh do strakaté vřavy.
Vtom objevil se posléz mezi svýmitéž vládce Hanuman. Teď teprve– ač vůdce – dostih kroky belhavýmisvé poddanstvo, jsa ztýrán do krve.Onť arci nesměl pádit opím skokempo lianách, než bral se lidským krokempo zemi, opřen o kus bambusu,a šlo to v bídném dosti poklusu,an každou chvíli rovnováhu ztrácela leckde pádem v trní zakrvácel —neb ten druh opic dovede jen stěžíjít zpříma jako gorila neb čego —tak dopachtil se posléz na pobřežía stanul jako vtělené Quos ego!
«Ah!» vzkřikl, «rozkošné to divadlo!»a bambus napřáh‘ v ruce hrozebné;než zbaveno tak berly potřebnévráz jeho veličenstvo upadlona přední ruce a tak o čtyřechdál plísnilo své zbrklé poddané:«Dost nemoudrých a dětských šprýmů těch!Co v koších dosud, ať tam zůstanea vše do lesní naší državyať nejdřív pozorně se dopraví;tam teprve po řádném sepsáníz té spousty vyberu, co svědčí komudle rodu, povahy a nadání,a naučím vás, jak se tvářit k tomu.»
VI
Jak, Hanumane, důstojně bych líčilten velkolepý převrat všeliký,jímž‘s rázně, druhý Petr Veliký,nad opstvem prapor vzdělanosti vztyčil!
Jak bystře znal jsi užíti všech věcí,jež přinesl ti koráb v širé pleci,těch kulis, kostýmů a sterých tret,z nichž buduje se divadelní svět,bys založil zde ve pralese hluchémsvět skutečný, svět osvícených opů,jenž brusem jemným, vzdělanostním ruchemdiv že se nepovznesl nad Evropu!
Kdo věřil by, že v rouně chlupů holémnedávno lezli po stromech a svlačcíchty postavy, jež teď se pestří kolemve spodkách, sukních, mantilách a fráčcích,jež nosí vějíře a lorňonya sekají si dvorné poklony!Kdož spodní ruce opičí by tušilve skrýši hebkých střevíců a bot,jež – řek bys – švec jen příliš volné ušil.A málem přímý je těch postav chodi v kyčlích při tom houpají se s chikem —lze divy tvořit vytrvalým cvikem.A chvost? Paď bez milosti břitkým kovem,teď neslušno jen dotknout se ho slovem,za smeták prachu slouží, ubohý!Jen dámám nechán, výborně se hoděnamísto jiné různé podlohypod šaty vzadu, jak to nyní v módě.
Kde radžů dávných palác pobořenýve středu ssutin vznáší sivé stěny,jsa zpola zastřen hustým krovem lesaa svlačců zvonce na průčelí nesa,jež dřevní slávy chová mnohou stopu,tam sídlo zařídil si vladař opů.Před vetchou branou, jejíž zdoby četnémech obalil a skryly hvězdy květné,přechází semo tamo stráží bdělou,kdy třeba, poctu po vojensku čině,op marciální; uniformu skvěloumá z Gerolštýnské velkovévodkyně.A pod té brány sličným obloukema s kožešinou skvostně premovanouhůl stěží třímá zlatem okovanou,má lidských kolegů i zpurné hledy —portýrskou loží budka napovědy.Pak uvedou tě pestří komořídál po kobercích s jemnou perskou pracína vnitřní rozložité nádvoří,kde mocnářova síně přijímacíje z kulis nejkrásnějších sestavenaa s nevídaným pychem upravena.Tu stříbrem jemné čalouny se třpytí,tu skvostná křesla rytířská je zříti,antické vázy, čínské porcelány,krb moderní, v němž tančí plameny,řad obrazů, jež přímo na stěnyi s rámci vkusnými jsou malovány,a prostřed v plné panovnické slávěkrál Hanuman se jeví na trůněve skvoucím Leara nešťastného hávě,napolo schován v zářné koruně,jež – trochu volná – přes uši se svezla,ve pravé ruce zlatou lilji žezlaa v klíně zlaté říšské jabko maje,s nímž ruka levá jenom tak si hraje.Po straně pulpit nese spisy státní:to partitury jsou a role psanéi vonné něžné lístky delikátnía krejčích účty, zřídka saldované.