Tato shoda paleontology nepřesvědčila. Křičeli, že je to podvod, omyl, pokroucená pravda. Oni nepochybovali: ve stáří kolem 900 000 let začínal pleistocén. V té době všechno, co mohlo existovat a jakž takž se podobat člověku, byl australopitékus, tedy druh ubohé opice, ve srovnání s nímž byl šimpanz představitel rozumné civilizace.
Civilizace a bytosti, které byly nalezeny pod ledem, musely být buď falešné, nebo pocházely z nedávné doby, nebo přišly odjinud, nebo tam byly umístěny nějakými podvodníky. To nemohla být pravda. Bylo to NEMOŽNÉ.
Odpovědi chodců, kterých se vyptával reportér TV u východu z metra na stanici Saint-Germain-en-Laye:
Reportér: „Myslíte si, že je to pravda, nebo to není pravda?“
Dobře oblečený pán: „A co jako?“
Reportér: „To všechno, co našli na pólu.“
Pán: „No, víte, já… Musel bych to vidět!“
Reportér: A vy, madam?“
Jedna velmi stará, potěšená dáma: „Jsou tak krásní! Tak krásní!
Jistě jsou opravdoví!“ Hubený, tmavovlasý, zimomřivý muž se zmocní mikrofonu:
„Já vám říkám: proč vědci pořád chtějí, aby naši předkové vypadali tak příšerně? Člověk cromagnonský a spol., něco jako orangutan. Bizoni, kteří jsou namalovaní v jeskyních v Altamiře nebo v Lascaux jsou přece taky hezčí než normandská kráva, ne? Tak proč ne my?“
V OSN se Valné shromáždění náhle přestalo zajímat o obě bytosti, které zapříčinily jeho svolání.
Pakistánský delegát vystoupil na tribunu a učinil senzační prohlášení.
Experti z jeho země vypočítali, jaké muselo být množství zlata“ které tvořilo Kouli, její podstavec a vnitřní zařízení. Došli k fantastickému číslu. Pod ledem muselo být kolem 200 000 tun zlata. To je víc, než je objem množství zlata ve všech národních rezervách, ve všech soukromých bankách a ve veškerém individuálním a utajovaném majetku. Víc, než všechno zlato světa.
Proč byla tato skutečnost zatajena! Co připravují světové mocnosti? Uzavrěly snad dohodu, ze si všechno zlato rozdělí, Jako ostatně všechno? Toto množství zlata by znamenalo konec bídy pro polovinu lidstva, která ještě trpí hladem a chybí jí všechno ostatní. Chudé a vyhladovělé národy žádají, aby toto zlato bylo vyzvednuto na povrch a rozděleno mezi ně poměrným dílem, podle počtu jejich populace.
Černí, žlutí, zelení, šediví a několik bílých vstalo a freneticky Pakistánci tleskalo. Chudé národy tvořily v OSN velmi rozsáhlou většinu, kterou velké mocnosti svými zkušenostmi a právem veta držely čím dál tím obtížněji na uzdě.
Slovo si vzal delegát USA. Byl to vysoký štíhlý muž, který zdědil svůj vyčerpaný, distinguovaný vzhled po jedné z nejstarších rodin v Massachusetts.
Klidným, trochu zastřeným hlasem oznámil, že chápe vzrušení svých kolegů a že experti Spojených států právě došli k podobným závěrům jako Pakistánci a že se právě chystal na toto téma učinit prohlášení.
„Ale,“ dodal, „jiní experti, když zkoumali vzorky zlata z Antarktidy, došli k jiným závěrům: toto zlato není zlatem přirozeným, ale je to syntetický kov, vyrobený metodou, o níž nic nevíme. Naši atomoví vědci umějí také vyrobit umělé zlato transmutací atomů. Ale jen obtížně, v malém množství, a za nedostupnou cenu.
Opravdový poklad, zakopaný pod ledem, nespočívá v tom či onom množství zlata, byť pozoruhodného, ale ve vědomostech, uzavřených v mozku nalezeného muže, nebo ženy, nebo obou současně. To znamená nejen tajemství výroby zlata, tajemství absolutní nuly, či perpeta mobile, ale bezpochyby množství dalších, ještě mnohem důležitějších znalostí.“
„To, co bylo nalezeno ve čtverci 612,“ pokračoval řečník, „dovoluje skutečně předpokládat, že velmi vyvinutá společnost, která si uvědomovala hrozbu svého zániku, ukryla s největší opatrností, vyžadující všechny její znalosti jednoho muže a jednu ženu, schopné se po uplynutí určitého času vrátit k životu. Nebylo by logické předpokládat, že tento pár byl vybrán jen pro své fyzické kvality. Jeden, nebo druhý, nebo oba najednou musí mít dostatečné schopnosti, aby mohli znovu probudit k životu civilizaci, která bude ekvivalentní s tou, z níž vyšli. Tyto schopnosti a vědomosti, to je bohatství, které by si měl svět teď rozdělit.
Proto je třeba oživit ty, kteří jimi disponují a udělat jim místo mezi námi.“
„If they are still alive,“ řekl čínský delegát.
Americký delegát udělal nepatrné gesto levou rukou a naznačil úsměv, což dohromady vyjadřovalo sice distinguované, ale o to hlubší pohrdání.
„Samozřejmě…“
Pohlédl na shromáždění nepřítomným a znuděným pohledem a pokračovaclass="underline"
„Kolumbijská univerzita je perfektně vybavena jak vědci, tak aparaturou, aby toto oživení provedla. USA se s vaším souhlasem nabízejí, že pojedou do čtverce 612 pro muže a ženu, vyzvednou je i s jejich ledovými bloky, se vší nezbytnou opatrností a co největší rychlostí je převezou do Kolumbijských laboratoří, tam je probudí z jejich dlouhého spánku a přivítají je jménem celého lidstva.“
Ruský delegát s úsměvem vstal a řekl, že nepochybuje o americké dobré vůli, ani o kompetenci amerických vědců, ale Rusko rovněž disponuje v Akademgorodku vědci, techniky i nezbytným přístrojovým vybavením. Mohlo by se tudíž také postarat o oživovací operaci. Ale v tuto chvíli, která je rozhodující pro budoucnost lidstva, nesmí dopustit vědecké licitování a dohadování o bohatství, které patří lidu celého světa. Rusko tedy navrhuje, aby se pár rozdělil. Rusko se postará o jednu bytost a USA o druhou.
Pakistánský delegát vybuchl vztekem. Velké mocnosti se projevily, jak předpokládal!
Od začátku byly rozhodnuty přisvojit si poklad ze čtverce 612, ať už se jedná o poklad zlatý nebo vědecký. Tím, že si rozdělí tajemství minulosti, rozdělí si i svrchovanou nadvládu nad budoucností, jako to už dělají v přítomnosti.
Národy, které si zajistí monopol znalostí, ukrytých pod čtvercem 612, budou mít absolutní a neotřesitelnou moc. Žádná jiná země nemůže doufat, že by se vymanila z jejich hegemonie. Chudé národy by se měly ze všech sil postavit proti realizaci tohoto obludného záměru a trvat na tom, aby obě bytosti, které přišly z minulosti, zůstaly navždy ve svém héliovém krunýři.
Francouzský delegát, který před chvílí telefonoval své vládě, požádalo slovo. Mírumilovně poznamenal, že čtverec 612 se nachází v té části antarktického kontinentu, jež byla postoupena Francii. Tedy na francouzském území, proto vše, co je možné na tomto místě objevit, je majetkem Francie.
Nastal obrovský rámus. Delegáti velkých i malých zemí se protentokrát mimořádně shodli. Protestovali, uštěpačně se smáli nebo se prostě pobaveně ušklíbali, podle stupně jejich civilizace.
Francouz se usmíval a pak gestem ruky požádal o ticho. Když se sál uklidnil, oznámil, že se Francie, tváří v tvář obecnému zájmu o objev, zříká svých národních práva dokonce i práv „objevitele“ a pokládá všechno, co bylo nalezeno, i to, co by ještě mohlo být objeveno na čtverci 612, na oltář OSN.
Tentokrát následoval vychovaný potlesk, který opět přerušilo jeho gesto.