V oživovacím sále přistupovali lékaři a ošetřovatelky ke Cobanovi jen ve skupinkách a jeden střežil druhého. Škody, které způsobil plamen plaseru ve Vajíčku, byly dost značné. Text Pojednání skoro celý zmizel. Skoro. Zůstalo z něj jen pár fragmentů.
Možná dost na to, aby z nich nějaký geniální matematik mohl odvodit Zoranovu rovnici. Možná. A možná ne.
Na palubě žádné z lodí Mezinárodních sil nebyl pyrotechnik.
Vědci z MPE museli zavolat přes satelit Trio specialisty ruské, americké a evropské armády. Tři letadla s nejlepšími vojenskými odborníky na výbušniny zamířila k Antarktidě. Největší možnou rychlostí letěla na pomoc. Ale na přistávací dráze MPE přistát nemohla. Pyrotechnici se museli zastavit v Sydney a přestoupit do menších letadel. Ale i pro ně bouře představovala nepřekonatelnou překážku. Možná by mohli přistát. Možná ne. Za jak dlouho? Za dlouho. Za velmi dlouho.
Šéfinženýr atomového reaktoru, který vyráběl energii a světlo, se jmenoval Maxwell. Bylo mu jednatřicet a měl šedivé vlasy. Pil jenom vodu. Americkou vodu, kterou sem posílali v ledových, pětadvacetilibrových kostkách: USA posílaly do Antarktidy led, sterilizovaný, obohacený vitamíny, fluórem, mikrobiogenními prvky a stopou léku, vyvolávajícího eufórii. Maxwell a ostatní Američané v MPE konzumovali obrovské množství této vody, pili ji a čistili si s ní zuby. Na mytí se smířili s vodou z polárního ledu. Maxwell měřil 191 cm a vážil 69 kg. Držel se velmi zpříma a hleděl na lidské bytosti z výšky a přes tlusté sklo brýlí, ale v jeho očích nebylo nejmenší pohrdání. Čím méně mluvil, tím více trval na svých názorech.
Přišel za Heathem, který doprovázel Lukose do Evropy na nákup zbraní, zeptal se ho na výbušnou sílu min, instalovaných v Překladatelce. Heath mu nemohl nic říci, protože s belgickým obchodníkem se zbraněmi jednal sám Lukos. Ale ten se zmínil o tom, že každá z min obsahuje tři kila P.N.K.
Maxwell hvízdl. Znal nové americké výbušniny. Byly tisíckrát silnější než T.N.T. Tři bomby, které obsahovaly 9 kg P.N.K. odpovídaly devíti tunám T.N.T. Jaké budou účinky devítitunové bomby na atomový reaktor, který byl v sousedství, i přes široké betonové pancéřování a několikametrovou vrstvu ledu? Obecně vzato, vrstva betonu by měla za ledovým štítem výbuch zadržet, ale co kdyby odrazová vlna pohnula lůžkem reaktoru, přerušila spojení, nadělala trhliny a vyprovokovala únik kapaliny a radioaktivního plynu a možná nastartovala nekontrolovatelnou reakci uránia…
„Musíme evakuovat MPE 2 a MPE 3,“ řekl Maxwell, aniž zvýšil hlas. „Možná by bylo nejrozumnější evakuovat celou základnu.“
O pár minut později zaječely ve všech třech MPE poplachové sirény, které ještě nikdy nebyly v provozu. A všechny telefonní stanice, všechny reproduktory a všechny ušní přijímače pronesly ve všech jazycích stejná slova: „Připravte se k okamžité evakuaci!“
Dát příkaz a připravit se, to byla samozřejmě jedna věc. Jenže co pak?
BOUŘE pokračovala dál, tentokrát v modrém. Nebe bylo jasné jako oko. Vítr fičel rychlostí 220 km za hodinu. Ale sníh už se hnal jen těsně nad zemí, spolu se vším, co cestou posbíral a z čeho si nadělal kuželky.
Henckel vytáhl z postele Lebeaua, který teprve před hodinou opustil oživovací sál a zrovna usnul, a informoval ho o situaci.
Rozcuchaný a únavou zmožený Lebeau zavolal do oživovacího sálu. Dole, na druhém konci drátu, ho Mojsejev vyslechl, pak rusky zaklel a francouzsky dodaclass="underline"
„To je nemožné! Víte to dobře! Co to po mně chcete? Je to nemožné!“
Ano, Lebeau to věděl dobře. Evakuovat Cobana. Nemožné. Vytáhnout ho v jeho současném stavu z oživovacího bloku, znamenalo zabít ho tak jistě, jako mu podříznout hrdlo.
Tisíc metrů ledu ho chránilo před jakýmkoliv výbuchem. Jenže jakmile by veškeré instalace na povrchu vyletěly do povětří, za deset minut by byl stejně po smrti.
Mojsejev a Lebeau měli oba stejný nápad. Stejné slovo jim přišlo na rty ve stejný okamžik: transfúze. Pokusit se o ni mohli.
Eléin krevní test byl pozitivní.
Když viděli, že se Cobanův stav stabilizoval a dokonce se pomalu začínal zlepšovat, lékaři si nechávali eventuální operaci v záloze pro případ, kdyby došlo k náhlému zhoršení, nebo kdyby to nějaká nevyhnutelná situace vyžadovala. A teď takový případ nastal. Kdyby se o takovou operaci pokusili, Coban mohl být za jednu až dvě hodiny schopný transportu.
„A co když reaktor vybuchne dřív?“ křičel Mojsejev do telefonu. „Miny můžou vybuchnout kdykoliv, třeba za pár sekund!“
„Tak ať krucinál vybuchnou!“ křičel Lebeau. „Jdu za tím děvčetem. Musí souhlasit…“
Spolu s dalšími oživovateli bydlel na ošetřovně. Stačilo mu udělat pár kroků, aby došel do Eléina pokoje.
Vyděšená ošetřovatelka si balila zavazadla. Na obou skládacích lůžkách ležely tři otevřené kufry a kolem nich se kupilo rozházené prádlo a spousta dalších věcí, které ošetřovatelka přezírala, zahazovala a třesoucíma se rukama rovnala. Přitom naříkala.
Simon říkal Elée:
„Tím líp! Stejně bylo hrozné nechávat vás tady. Konečně poznáte náš svět. Není to jen ledová kra. Netvrdím, že je to ráj, ale…“
„Ráj?“
„Ráj, to je… to je příliš dlouhé a… příliš těžké a v každém případě to není ani jisté a samozřejmě to…“
„Já vám nerozumím…“
„Já tomu taky nerozumím. Nikdo tomu nerozumí. Už na to nemyslete. Neodvezu vás do ráje… Paříž! Odvezu vás do Paříže! Ať si říkají, co chtějí, já vás odvezu do Paříže! To je… to je…“
Na nebezpečí nemyslel, nevěřil, že by jim hrozilo něco vážného. Věděl jen, že odveze Eléu daleko od jejího ledového hrobu, do světa živých. Chtělo se mu zpívat. Mluvil o Paříži a přitom dělal gesta jako tanečník.
„Je to, je to… Uvidíte sama, co je Paříž… Květiny jsou tam sice jen za výlohou, ale uvidíte i květiny-šaty, květiny-klobouky, zahrady butiků, všude, ve všech uličkách, květiny punčoch, žlutý, oranžový, modrý nylon, boty v barvách duhy, šaty-sedmikrásky, je to vzrušující, je to nejkrásnější zahrada světa pro ženy, žena vejde, vybere si, sama je květina, rozkvétá s ostatními květinami, to je ta nádherná Paříž a tam vás odvezu!“
„Nerozumím.“
„Tomu nemusíte rozumět, to musíte vidět! Paříž vás vyléčí! PAŘÍŽ VÁS VYLÉČÍ OD MINULOSTI!“
Vstoupil Lebeau.
„Mohla byste dát trochu své krve Cobanovi?“ požádal ji Lebeau. „Vy jediná ho můžete zachránit. Není to nijak složité a nebude vás to bolet. Když budete souhlasit, budeme ho moci převézt.
Když odmítnete, zemře. Je to naprosto jednoduchý zákrok a nezpůsobí vám žádné problémy…“
Simon vybuchclass="underline" Ani nápad! On protestuje! Je to zrůdné! Ať Coban třeba chcípne! Ani kapku krve, Eléa nemůže ztrácet čas! Odletí první helikoptérou, prvním letem, prvním čímkoliv, prostě prvním! Už tady neměla být, do Šachty nevstoupí, jste zrůdy, nemáte srdce, nemáte duši, jste řezníci, jste…