„Co tím chceš říct?“
„Za poslední týden ses dokázal rozhádat s kde kým — s jedinou výjimkou. Napadl jsi Lundquista, ačkoli to byla moje chyba, hádáš se s tiskem, s většinou spolupracovníků, s dětmi a každou chvíli se pustíš i do mě. Ale ve skutečnosti se zlobíš jen na jednoho člověka — a tím je Maha Thero, ten je příčinou všech potíží.“
„Proč bych se měl na něj zlobit? Je to cvok, ale je svatý — nebo je tomu tak blízko, jak si jen dokážu představit.“
„Nemám v úmyslu se o tom dohadovat. Já ti jen říkám, že s ním vlastně souhlasíš, ale nechceš si to připustit.“
Franklin se chystal vybuchnout. „To je teda blábol!“ začal. Potom mu ale došlo, že je to sice divné, ale je to tak.
Pocítil úlevu a zklidnění a zbavil se vzteku na svět i na sebe. Jeho dětinské odmítání skutečnosti, že právě on by měl být člověkem, který má zásadní dilema vyřešit, se nečekaně vypařilo. Není důvodu stydět se za to, že si své obrovské svěřence zamiloval. Pokud by bylo možné zamezit jejich zabíjení, osobně by to uvítal, ať bude dopad na Úřad jakýkoli.
V duchu se mu vybavil Therův plachý úsměv. Copak ten člověk věděl, že ho získá na svou stranu? Jestli jeho schopnost přesvědčit lidi kolem sebe — spolu s šokující taktikou využití krvavého televizního dokumentu — zapůsobila na Franklina, bitva je už napůl vyhraná.
Dvacátá druhá kapitola
Indra si s povzdechem pomyslela, že dřív byl život daleko jednodušší. Petr a Anna trávili většinu času ve škole. Očekávala, že bude mít víc času pro sebe, ale nějak to nefungovalo. Když teď Franklin pracoval v tak vysokém postavení, čekalo se od nich, že se budou účastnit společenského života. I když to možná bylo trochu nadsazené, protože ředitel Úřadu pro chov velryb stál minimálně o šest příček níž než prezident a jeho poradci.
Některé skutečnosti se ale odehrávaly nezávisle na oficiálním postavení. Nikdo nemohl tvrdit, že Waltova práce je nějak zvlášť oslnivá, a přesto si díky svým aktivitám její manžel vydobyl všeobecné uznání dřív, než se objevil ten článek v Zemi a ve srovnání s ostatními řediteli úřadů Ministerstva pro moře a oceány byl velice známý. Kolik lidí znalo ředitele planktonových farem nebo sladkovodní produkce potravin jménem? Stěží jeden ze sta lidí, kteří znali Franklina. Byla na něj hrdá, i když jeho postavení vzbuzovalo občas mezi ostatními řediteli žárlivost.
Teď to bude zřejmě horší, protože nikdo z vysokých představitelů na ministerstvu ani ve Světové organizaci pro výživu netušil, že Franklin má nějaké pochybnosti ani že nedokáže odhodlaně podporovat oficiální stanovisko.
Její snahu začíst se do posledního čísla časopisu Nature přerušilo vyzvánění videofonu. I přes její protesty jim soukromou linku zavedli hned poté, co se Walter stal ředitelem. Zdá se, že státní služba není žádný med. Teď ho mohli z úřadu volat, kdykoli se jim zachtělo. Pokud neučinil náležitá opatření.
„Dobrý den, paní Franklinová,“ ozval se operátor, který se už stal téměř členem rodiny. „Je ředitel doma?“
„Obávám se, že nikoli,“ odpověděla spokojeně. „Už téměř měsíc neměl jediný den volna a dneska si s Petrem vyrazili s loďkou do zátoky. Pokud ho chcete zastihnout, budete muset vyslat letadlo, protože vysílačka je už zase rozbitá.“
„Oba přístroje jsou mimo provoz? To je divné. No, nejde o nic naléhavého. Až se vrátí, předejte mu, prosím, vzkaz.“
Po slyšitelném cvaknutí spadl do velkého koše na zprávy list papíru. Indra si ho přečetla, bezmyšlenkovitě se s operátorem rozloučila a okamžitě šla Franklinovi zavolat na jeho bezvadně fungující vysílačku.
Svištění plachet, jemné šumění vody míjející loďku a občasný výkřik některého z mořských ptáků ji přenesly do Moretonova zálivu.
„Myslím, že tě to bude zajímat, Waltře,“ začala. „Ve středu bude mít Politická rada zvláštní zasedání tady v Brisbane. Máš tři dny na rozmyšlenou, co jim řekneš.“
Po krátké odmlce, při které slyšela Franklina přecházet po palubě, se její muž ozvaclass="underline" „Díky, drahá. Je mi jasné, co jim řeknu — jen nevím, jak to říct. Ale jednu věc bys pro mě mohla udělat. Znáš manželky všech strážců. Mohla bys jim zavolat a zjistit, co si o té věci myslí jejich manželé. Dokázala bys to zařídit, aniž by to bylo nějak zvlášť nápadné? Pro mě není tak jednoduché, zvlášť teď, zjistit, co si lidé skutečně myslí. Mají tendenci říkat mi to, o čem předpokládají, že mi bude vyhovovat.“
Ve Franklinově hlase zazníval zamyšlený tón, který Indra slýchala poslední dobou stále častěji. Znala ale svého muže natolik dobře, aby jí bylo jasné, že odpovědnosti, která na něm teď leží, nijak nelituje.
„To je dobrý nápad,“ souhlasila. „Existuje minimálně patnáct lidí, kterým jsem měla už dávno zavolat, takže budu mít dobrou výmluvu. Ale možná to celé vyústí v další večírek.“
„To je mi jedno. Alespoň dokud jsem ředitelem a dokážu to zaplatit. Ale kdybych se měl během měsíce vrátit k platu strážce, museli bychom zábavu značně omezit.“
„Ty si opravdu myslíš, že…“
„No, myslím, že tak hrozné to nebude. Ale možná mě přeloží na nějaké hezké zastrčené místo, ačkoli mi není jasné, k čemu bych byl mimo Úřad. ZMIZ NÁM Z CESTY TY ZATRACENEJ BLÁZNE. COPAK NEVIDÍŠ, KAM SE ŘÍTÍŠ? Promiň, miláčku, ale je tu spousta svátečních jachtařů. Pokud nás nějaký idiot nepotopí, budeme tak za hodinu a půl doma. Petr říká, že chce do čaje med. Tak ahoj.“
Indra se zamyšleně zadívala na vysílačku, která před chvílí zmlkla. Napůl si přála, aby se do zálivu vypravila s nimi, ale bylo jí jasné, že Petr teď potřebuje spíš otce než ji. Byly chvíle, kdy ji to mrzelo. Uvědomovala si, že za několik měsíců o chlapce, jehož mysl i tělo zformovali, přijdou, neboť se začíná osamostatňovat.
Samozřejmě je to nevyhnutelné. Pouta, která otce se synem spojovala, je teď oddělí. Nebyla si jistá, jestli Petr ví, proč se chce dostat do vesmíru. Nakonec, mezi chlapci jeho věku to nebylo nijak výjimečné. Ale on patřil k nejmladším, kteří absolvovali výcvik pro tří planety. Nebylo těžké pochopit, proč právě on. Byl odhodlán pokořit živel, který nad otcem zvítězil.
Ale konec snění, poručila si. Vzala si adresář a začala vyťukávat čísla manželek strážců, které by mohly být doma.
Politická rada se scházela dvakrát do roka a obvykle příliš politických témat k projednání neměla. Většinu jejích úkolů plnily výbory zabývající se financemi, produkcí, pracovními silami a technickým vybavením. Franklin ve všech pracoval, i když jen jako obyčejný člen, protože předsedou byl vždycky někdo z ministerstva nebo Světové rady. Občas se ze schůzí vracel v depresi a bez nálady. Bylo to překvapivé, protože obvykle se ve špatné náladě domů nevracel.
Indra vešla do domu a hned jí bylo jasné, že se něco stalo. „Co se stalo?“ pronesla rezignovaně při pohledu na zničeného manžela, sklesle sedícího v nejpohodlnějším křesle. „Budeš si muset hledat novou práci?“
Snažila se žertovat a Franklinovi se podařilo vyloudit mírný úsměv. „Tak zlé to není,“ odpověděl, „ale ve hře je víc, než jsem si myslel. Starý Barrows na tom pracoval dřív, než se ujal předsednictví v komisi. Kdosi ze sekretariátu vystihl jeho postoj slovy: Pokud se neprokáže, že výroba potravin z velrybího mléka a z planktonu by byla výrazně lacinější než stávající způsob, porážky velryb budou pokračovat. Desetiprocentní úspora se nepovažuje za dostatečnou pro tak radikální změnu. Burrows to postavil tak, že nás zajímají především ceny, nikoli abstraktní filozofické principy jako například spravedlnost pro zvířata.